„BLUE DANCE“ v Praze

Již ve čtvrtek 13. září proběhne vernisáž unikátní výstavy, malířky Laury Krejsové. Kde? V literární kavárně a pivnici VOLVOX GLOBATOR v Praze 3 na Žižkově. Autorka zaujala Karla Gotta i Meryl Streepovou!

Talentovaná mladá malířka, žačka Borise Jirků, Laura Krejsová vystavuje po delší době v Praze. Nenechte si tuto mimořádnou příležitost uniknout!

Tato umělkyně v Praze před delší dobou vystavovala v kultovních prostorách kaváren Rock Café anebo Solidní nejistota. Svá díla prezentovala i ve svatostánku České televize na Kavčích horách a zejména v zahraničí.

Zpěvák a malíř Karel Gott, obraz Žena“ a jeho autorka Laura Krejsová

Po výstavě v New Yorku projevila o díla Laury zájem i oscarová herečka Meryl Sreepová. Ale talentovaná umělkyně zaujala i jiné umělce v dalších zemích. V Americe dokonce získala přezdívku „Frida“ podle uznávané malířky Fridy Kahlo.

Laura Krejsová je také autorkou několika románů. Asi právě proto zvolila pro nynější výstavu prostory literární kavárny nakladatelství VOLVOX GLOBATOR.

Více již zde na informačním plakátku.

Foto: archiv LAURY KREJSOVÉ

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s malířkou (nejenom) tanečnic a baletek MICHAELOU KOŘÁNOVOU

„Mám ráda hudbu, ze které je cítit jižní slunce.“

Mladá a sympatická malířka Michaela Kořánová zaujala v březnu 2018 v galerii knihkupectví VOLVOX GLOBATOR v Praze 3 na Žižkově svými originálními obrazy. Z nich vynikaly zejména ty s postavami tanečnic a baletek.

A proto se TANEČNÍ MAGAZÍN za rodačkou z Benešova u Prahy, která prožila mládí v městečku Sedlec – Prčice (proslaveném každoročním turistickým pochodem i následnou písní Ivana Mládka) vypravil se žádostí o rozhovor. Předesíláme předem, že sympatická světlovlasá autorka se výtvarné práci věnuje vedle svého náročného civilního povolání.

Co Vás inspiruje k malířské tvorbě s taneční tematikou?

V souvislosti s tancem se mi stal minulý rok úraz. Několik týdnů jsem nemohla vůbec chodit a najednou jsem měla potřebu malovat tanečnice. Možná člověk maluje to, co momentálně nemůže mít, nebo čeho nemůže dosáhnout. Je to taková kompenzace.“

Chystáte nové obrazy s tanečnicemi?

Neříkám, že ne. Nyní to tak ale necítím.“

Moderní tanec nemá daleko ke sportu, sportujete?

Sportu jsdem se věnovala vždy. Žádný ze sportů jsem ale nedělala vrcholově, avšak byl součástí mého života. A doufám, že se ke sportu budu moci pomalu vrátit.“

Máte sama nějaký bližší, osobní vztah k tanci a pohybu?

Tanec i pohyb byl způsobem mého vybití, jako kompenzace psychicky náročného povolání. Zároveň nabytí novou energií, kterou jsem pociťovala zvláště při tanci.“

Chodila jste do tanečních?

Ano, chodila jsem do tanečních. Musím, ale upřímně přiznat, že bych si potřebovala některé kroky zopakovat.

Máte ráda jako divačka spíše klasický balet anebo moderní tanec?

Chodím ráda do divadla na klasický i moderní balet. Mám ráda ale i hudbu, ze které je cítit jižní slunce, s tím spojené latinskoamerické tance, zumbu, nebo reggaeton.“

Byla jste poslední dobou na nějakém zajímavém tanečním představení?

Velmi se mi líbilo baletní představení v pražském Národním divadle ,Sólo pro nás dva´ od choreografa Petra Zusky.“

Sledujete taneční programy v televizi?

Již několik let nemám televizi. Tak ani nemohu.“

Vidíte nějakou souvislost mezi tancem a výtvarným uměním?

Určitě. Únik od reality pro danou osobu, umění pro ostatní.“

V jakém rozpoložení malujete? V klidu ano v přetlaku emocí?

Vždy maluji v nějaké emoci, vlastně každý obraz je důsledek nějakého mého psychického rozpoložení.“

Která je Vaše nejoblíbenější barva?

Zelená, ta mě uklidňuje.“

Kde Vaše obrazy v nejbližší době budeme moci potkat? Do kterých míst situujete nové výstavy?

Dostala jsem nabídku vystavit mé obrazy v Mělníce, v jisté kavárně na náměstí. Na podzim poté v galeriii ,Záliv´v lázních Bechyně.“

Co je Vaším zatím nesplněným uměleckým snem?

Naučit se malovat ještě jinými technikami.“

Je o Vás známo, že malujete vedle svého civilního zaměstnání, jak je to náročné časově?

„Někdy maluji po večerech, většinou ale o víkendu. Malování neberu jako něco, co by pro mě bylo časově náročné, je to můj způsob odreagování.“

Co byste ráda vzkázala čtenářům TANEČNÍHO MAGAZÍNU závěrem?

„Neříkejte, že neumíte tancovat, pokud to nezkusíte. Neříkejte, že neumíte malovat, pokud to nezkusíte.“

Foto: archiv Michaely Kořánové

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s malířkou, grafičkou, sochařkou a keramičkou IVOU FIALOVOU

„Taneční zkušenost je pro výtvarníka k nezaplacení.“

Iva Fialová patří k výrazným výtvarným tvůrcům střední generace. Její plátna se objevují v řadě veřejných i soukromých sbírek v Čechách, na Moravě i v zahraničí. S jejími ilustracemi se můžete setkat v řadě knížek. Možná, že jste drželi v ruce dlouhohrající desku či kompaktní disk, jehož obal pochází z jejího ateliéru? A jelikož Ivě Fialové není cizí ani umění taneční, vypravili jsme se za ní, kousek za západní hranice Prahy, do malebných Řevnic, s otázkami pro dnešní rozhovor…

Jste původně z Moravy, tak jistě máte blízko k tanci a folklóru?

Jsem ze severní Moravy, ale v době mého dětství, prožitého na Valašsku, folklór poměrně paběrkoval. Když srovnám dnešní situaci, kdy se ve městě mého mládí, kam se dodnes vracívám, koná několik folklorních festivalů do roka, tak mám radost. Lidé znovu hledají své kulturní kořeny, které byly zpřetrhány. A to je dobře.“

Tancovala jste někdy v lidovém kroji?

Jako dítě jsem zpívala v pěveckém sboru, avšak nikdy jsem netančila v kroji. Ačkoli doma byly krásné hanácké kousky po mamince, já sama jsem vlastní kroj nikdy neměla. Vyrůstala jsem na Valašsku v době takzvané normalizace a tehdy se upřednostňovala spartakiáda před folklórem. A já jsem navíc byla introvertní dítě uzavřené do sebe, které svět raději pozorovalo, než by se aktivně předvádělo. Tehdy mi stačily pastelky, barvy a knihy, kde jsem čerpala veškerou inspiraci a objevovala rozmanitost světa.“

Pastel Ivy Fialové „Tanečníci“.

A někdo jiný z rodiny měl bližší vztah k tanci, k pohybu?

Mám tetu, která byla trenérkou krasobruslení. Ta shledajíc ve mně jistou ladnost pohybu, pokoušela se po jisté období ze mne udělat tanečnici na ledě. Jenže ono to na té zmrzlé vodě setsakramentsky klouzalo. A já mám za všech okolností ráda pevnou půdu pod nohama. Ne, příliš mnoho naučeného drilovaného koordinovaného pohybu – to jsem v dětství opravdu nezvládala…“

Takže to vedlo spíše k opačné reakci?

Velká změna u mne nastala v šestnácti letech. Zkušenost s běžnými tanečními kurzy ve mně konečně nastartovala touhu po sebevyjádření pohybem. Samozřejmě byla v tom i právě se probouzející koketerie mládí. Vždy však byla u mne důležitá hudba. Její harmonie jsem vnímala celým tělem a nutkavá touha přetvářet její melodii v pohyb mi pak nadlouho zůstávala ve volnočasových aktivitách myšlených vážně i nevážně.“

Tudíž jste chodila do klasických tanečních?

Jak už jsem se zmínila v předchozí odpovědi. S temperamentem dlouho kroceného dítěte jsem se vrhala do všech možných amatérských tanečních kurzů, standardních tanců pro pokročilé. Mému naturelu nejlépe vyhovovaly latinskoamerické tance a vyloženě jsem vzplanula pro španělské flamenco.“

Na jaký taneční obor si dnes koupíte lístky do divadla?

Bude to balet. Divadlo je pro mě svátkem. A svátek se přece musí oslavit dokonalou a vznešenou krásou klasického pohybu.“

Tato olejomalba Ivy Fialové nese název „Taneček“

A na jaký z druhů a žánrů tance se podíváte ráda třeba v televizi?

Opět upřednostním balet, možná nějaké moderní alternativy, či latinskoamerické tance, tribal tance. Ale určitě to nebude varietní taneční show. Varieté, cirkus a ohňostroje mne neoslovují.“

Sledujete na obrazovce i sport?

A pak se ráda dívám na krasobruslení, neb to je velice fyzicky náročný tanec na ledě. Ačkoli mě tehdy teta nepřesvědčila k jeho provozování, i tak ve mně k tomuto sportu zůstal obdiv i láska.“

Co děláte pro svou kondici aktivně? Sportujete?

Kupodivu, ačkoli jsem z horského městečka, nemám ráda lyžování. A ani kolektivní sporty. Jsem osamocený pěší turista po horách – při dlouhých pochodech mám totiž čas přemýšlet. Jsem dobrý plavec, neb voda je spojena s hloubkou niterného života a podvědomím. A pak ještě donedávna jsem byla vášnivá tanečníce flamenca a kalbelie. Kalbelia vznikla v Radžastánské poušti, byla provozována cikány, kteří díky svému kočovnému životu přivezli tento tanec do evropy, potažmo Španělska, kde toto dalo základy pro dnešní flamenko. Ovšem, po několika veselých tanečních  historkách s neblahými zdravotními následky již volím poněkud klidnější tělesné aktivity.“

Grafika z ateliéru Ivy Fialové se jmenuje „Ryba“.

Jste malířka, grafička, sochařka i keramička. Jak tyto výtvarné obory navzájem střídáte?

V samém začátku jsem studovala grafiku. Ne že bych to tak černobíle v životě chtěla, ale byl to základ, jako je kresba základem výtvarného vyjádření. Ne vždy, ale velmi často potřebuji kresebnou myšlenku podpořit barvou, která má schopnost dát obrazu emoční náplň, která je občas i důležitější než kresba sama. A samozřejmě jsem sáhla po olejových barvách, neb olej na rozdíl od akrylu voní. Nevím už kdy se mi v procesu tvorby stalo, že jsem pocítila potřebu objekty z pomalovaných a pokreslených ploch zhmotnit, ale to, že jsem to udělala mne posunulo do další dimenze imaginárního světa. Jen upřesním – moje socha má podobu komorní keramické plastiky, jiný materiál jsem zatím nezkoušela.“

Ilustrujete rovněž knížky. Pracujete raději na těch, jejichž autory již jako čtenářka znáte? Anebo Vás lákají autoři a díla Vámi zatím nepřečtená?

Samozřejmě je pro autora časově snazší, ilustruje-li látku, se kterou je již seznámen. V tom ohledu bych se jednou chtěla vrátit k F. M. Dostojevskému, kterýž byl kdysi i námětem mé diplomové práce na VŠUP, a který mne chytil za srdce. Také mne vždy lákala existencionálně filosofická literatura Ladislava Klímy se svými rozervanými do morku kostí sebedrásajícími se hrdiny. Avšak jsem člověk také velmi zvědavý, a proto vítám vše nové, kde je naděje, že se dozvím cokoli, o čem jsem doposud neslyšela, neviděla. Upřednostňuji filosoficko-psychologická témata, literaturu faktu, absurdní komedie…“

Olej „Jezero“ patří k dalším dílům Ivy Fialové

Inspiroval Vás někdy tanec či balet k nějakému výtvarnému dílu?

Vždycky jsem na svět nahlížela v jeho komplexnosti, a tak bytostně vnímám propojení mezi různými formami umění. Od hudby, bez které si nedovedu představit den, je přímá linie k tanci a pohybu, od tance k výtvarnému ztvárnění pohybové linky. Samotný pohyb štětce na plátně je tanec. Na mých obrazech je to doufám znát. Maluji figury v akci a v uvolněných liniích. V tom mi velmi pomohla osobní zkušenost s tancem. Ono totiž dost dobře není možné neustále běhat, hledat a přemlouvat jakékoli tanečníky, aby postáli modelem. Aby vám předvedli nějaký pohyb, který chcete zaznamenat, a kterému stejně jako prostý divák nemusíte rozumět nebo ho procítit. Proto je taneční zkušenost a paměť k nezaplacení. Prostě a jednoduše: ten sebemenší náklon těla či postavení v prostoru cítím, sama ho naznačím a zaznamenám na plátno.“

Jaké aktuálně chystáte výstavy?

V současné době chystám v Praze v říjnu výstavu nazvanou ,Návraty´, v prodejně i pivní kavárně nakladatelství Volvox Globator, se kterým jsem spolupracovala na ilustracích knih. Na pražském Žižkově budu vystavovat především grafickou tvorbu, suché jehly, lepty a linoryty společně s jedním ústředním olejem.“

Co Vás čeká v nadcházející výtvarné sezóně 2017/2018?

Jak už jsem řekla, aktuálně říjnová výstava. Také chystám další tři projekty, které nechci dopředu prozrazovat. Jen snad to, že dva z nich budou na jihu Čech, A mezitím stále průběžně spolupracuji na ilustracích pro nakladatelství Economia.“

 

Grafický list Ivy Fialové se jmenuje „Duše“.

Na co se těšíte o nadcházejícím podzimu?

Daleko víc, než na vernisáže se těším na práci samotnou, mám nachystány nějaké nazrněné zinkové plechy na nesmírně pracnou grafickou techniku zvanou – mezzotinta. Tu jsem prozatím málo prozkoumala, tak se na takovou práci opravdu těším. Ale samozřejmě se těším i na ty vernisáže a výstavy jako takové. Vidět svou práci prezentovanou na místech přístupným veřejnosti s interakcí diváka je vždy příjemná součást tvorby. Navíc pro mne je to také vždy inspirující sebereflexe.“

 

Zraněná Iva Fialová s autorem rozhovoru Michalem Steinem na výstavě v roce 2013.

Díky za pěkný a příjemný letní rozhovor.

 

Autorka výtvarných prací: Iva Fialová

Foto: Petr Packan, archiv Ivy  Fialové  a Iva Fialová

Ptal se: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanečnice budou v sedmém nebi

Tanečnice mohou mít nové prožitky a zážitky! Nejen se svými partnery, ale také s kuličkami „whoop.dee.doo“. Jejich taneční protějšky možná spíše ocení nový pivní speciál uvařený v Radničním minipivovaru v Jihlavě pro nakladatelství Volvox Globator pod názvem „Knižní ležák“. A všichni ocení nové multikulturní centrum Továrna v Praze 7

Tanečnice budou v sedmém nebi, knižní ležák a kalírna nově!

Prodloužený víkend kolem státního svátku 28. října 2016 v Praze přinesl hodně zajímavého a podnětného, nejen pro tanečníky a tanečnice. V Parlamentu ČR, Sněmovně PČR a Obecním domě hlavního města Prahy byly kupříkladu dny otevřených dveří. Udílela se státní vyznamenání. Měl být otevřen originální pivovar na lodi se symbolickým jménem Republika. Bohulibá organizace Kapka naděje pořádala noční běh Vítkovem, uskutečnila se ojedinělá prohlídka Masarykova salónu na Masarykově nádraží (dřive nádraží Praha-Střed). Probíhalo desítky akcí k americkému svátk u dýní Halloween. Ve žlutých lázních byl stylově Yelloween. A také probíhal již osmnáctý ročník výtvarné a designérské přehlídky Desingblok 2016. A právě k ní se váže náš první mni příspěvek.

1-kulicky

V rámci Desingbloku 2016 pokřtily kuličky „whoop.dee.doo“ zleva: populární sexuální poradkyně a koučka Julia Gaia Poupětová, jejich autorka Anna Marešová a zpěvačka Tonya Graves.

Potěší nejen tanečnice!

Ve studiu Anny Marešové v Praze 7, Kamenické ulici byla slavnostně pokřtěna nová řada Venušiných kuliček z výtvarné dílny této umělkyně. Jsou pod značkou „whoop.dee.doo“ a měly by uspokojit všechny ženy chtivé a lačné po tomto zdroji rozkoše. Zejména ty, které se při práci často hýbají. A k těm zcela jistě patří také tanečnice.

Šlo již o druhý typ této ryze ženské pomůcky. Ta první měla již křest zhruba před rokem v industriálním prostoru v Praze 8, v Karlíně.

Sama výtvarnice Anna Marešová říká: Chtěla jsem vytvořit ideální design, který ukáže, že i erotická pomůcka může působit lehce, elegantně a zároveň něžně. Mým cílem také bylo najít hranici mezi erotikou a medicínou a přivést na svět kvalitní produkt ve všech směrech. Nebylo to snadné, ale díky ohlasům od žen a díky ohlasům přímo od odborníků – lékařů vím, že se to podařilo. Neohlížela jsem se na výhody masové výroby v Číně a zaměřila se na lokální výrobu v České republice. Díky tomu si můžete pohlíd at každý krok a nedělat zbytečné kompromisy.“

Venušiny kuličky přišla pokřtít slavná zpěvačka černé pleti Tonya Graves, matka dvou českých dětí. A druhou kmotrou byla populární sex-koučka Julia Gaia Poupětová. Ta mluvila i během křtu otevřeně i o těch nejniternějších intimních záležitostech žen.

Křest obohatil hrou na kytarový snímač neobvyklého designu výtvarník a muzikant Michal Cimala. A to vše doplnila diskotéka s Ondřejem Cihlářem.

Akce opravdu záslužná. Jednak upozornila na ryze český výrobek a zejména některým ženám pomohla překonat určité bariéry zažitých zbytečných tabu.

2-kulickypozvanka

Již pozvánka na křest kuliček byla graficky zajímavá, dráždivá, ale decentní.

Ochutnal ho i Václav Klaus (a my)!

V útulných a bohémských prostorách knižní prodejny knižního nakladatelství Volvox Globator v Praze 3, na Žižkově ve Štítného ulici zase probíhal – křest piva. Volvox Globator je totiž již dlouho vyhlášený v rámci svého knižního království i vynikajícím pivním výčepem, specializovaným na pivní speciály.

A právě tam měl pražskou premiéru „Knižní ležák“ – IPL. Záměrně píši premiéru pražskou, neboť tu světovou měl na nedávném knižním veletrhu v Havlíčkově Brodě. Zde jej také ochutnal bývalý prezident, premiér a ministr financí pan profesor Václav Klaus.

Trošku větší znalci piva si možná řeknou, co je to v označené kategorii piva „IPL“ za protimluv? Tváří se jako svrchně kvašený typ piva INDIA PALE a při tom je to spodně kvašené pivo ležákového typu? Vysvětlení je nasnadě. Jedná se opravdu o ležák o hodnotě 4,8 % alkoholu. Vlastní pivo je však chmeleno způsobem jako ta svrchně kvašená z rodu ALE. Proto tedy označení „IPL -INDIA PALE LAGER“!

Pražský křest piva, které se vyrábí v Radničním pivovárku v Jihlavě (pozor, nespleťte s jihlavským velkoprovozním pivovarským kolosem – pivovarem Ježek, součástí pivního koncernu Lobkowicz, dříve K-Brewery!), proběhl velice úspěšně. Do světa jej vyslal přímo šéf nakladatelství Vít Houška. Seznámil přítomné s historií vzniku „Knižního ležáku“ a podělil se o první pivní ohlasy z festivalu knih v Havlíčkově Brodě.

Není bez zajímavosti, že autorem etikety „Pivního ležáku“ je vynikající český malíř a grafik, bývalý rektor VŠ UMPRUM pan profesor Boris Jirků.

Jako tak již trošku renomovanější znalec pivních speciálů musím „Knižní ležák“ pochválit. Nejen za graficky výbornou etiketu. Za vtipný název. Ale zejména, za neotřelou plnou chuť, dostatečnou prochmelenost a mírně „ejlovou“ dochuť. I při nižší procentuální hodnotě alkoholu chutná opravdu „Knižní ležák“ dostatečně plně. Určitě ležákem na pultech nebude!

 3-volvoxpivoborisjirku

Autorem etikety piva „Knižní ležák“ je akademický malíř, profesor Boris Jirků.

Z bývalé kalírny nebude pouze „kalírna“!

Bývalá továrna, konkrétně kalírna v Praze 7 – Holešovicích se pozvolna proměňuje na multikulturní prostor. Je dobře, že se postupně právě Holešovice proměňují pomalu, ale jistě do kulturního epicentra Prahy. Již pouze stačí jmenovat taneční a divadelní scény Alta, Alfred ve dvoře, Jatka 78, La Fabrika a další menší. Výtvarný prostor Dox, řada malých galerií. Výtvarné, grafické a mediální agentury. Filmová studia. Novinářský kolos v prostorách někdejšího pivovaru Holešovice – to vše dělá z této dříve poloindustriální čtvrti to opravdové a p ulsující kulturní centrum.

Bylo by stylové, kdyby nové kulturní centrum Továrna vzniklo v nedaleké ulici jménem Tovární. Tomu se tak nestalo. I současná adresa „Dělnická 63“ však s názvem celého objektu konvenuje.

4-volvoxpivovithouska

Šéf nakladatelství Volvox Globator Vít Houška čepuje první pivní doušky piva „Knižní ležák“.

Za celým projektem stojí filmová producentka Amálie Kovářová. Ta se zde usídlila se společností Produktion Pool. Celý projekt podporuje i vlastník celého rozložitého továrního komplexu FIM GROUP.

Do nové Továrny se bude chodit za oddechem, kulturou a uměním. To plně dokumentoval úvodní program. Při úvodním večírku se v prostorách bývalé kalírny objevila kapela Android Asteroid a muzikanti z uskupení Mydy Rabycad.

5-motoshow

V novém pražském muiltikulturním centru Továrna v Dělnické ulici 63 se o posledním říjnovém prodlouženém víkendu představilo na padesát výtvarně dotvořených motocyklů z Čech i zahraničí

Hlavním „otevíracím tahákem“ Továrny byla výstava padesáti překrásných motocyklů All Ride Moto Show 2016. Tato výstava chce ukázat široké (nejen odborné) veřejnosti, že rekonstrukce a restaurování starších motocyklů může být vpravdě výtvarným uměním.

Těm, kteří jsou naladěni na subtilnější výtvarné umění a benzín jim až tak moc nevoní, možná padne do noty výstava grafik sítotiskového studia „PopMachine“ Martina Fischera.

Sítotiskové plakáty si naopak můžete zakoupit v prodejné letenského nakladatelství „PageFive“, které v přízemí Továrny začíná provozovat prodejní galerii se sítotiskem, plakáty a autorskými tisky.

Továrna bude i místem několika kavárniček, menších kin a dalších kulturních provozů.

Zbývá ji popřát dobrý start.

6-tovarna

Zajímavá byla i výstava sítotiskových plakátů, trochu připomínajících Andy Warhola, ze studia „PopMachine“ Martina Fischera.

Michal Stein

FOTO: autor

Design Anna Marešová,

Volvox Globator a

 Eva Samšuková

Taneční magazín