Štítek: Taneční magazín

Festival Tanec Praha skončil

Closing party v divadle Ponec zakončila letošní taneční festival

Festival  Tanec Praha zakončila Closing party, která proběhla v divadle Ponec. Umělci a  hosté oslavili festival, dobrého jídla  i pití bylo dost a slavilo se do pozdních nočních hodin.

Mezi hosty byla také Monika Rebcová s rodinou, která je  milovnicí africké kultury a  jejíž semináře a ukázky z nich vám Taneční magazín během roku přináší

Yvonu Kreuzmannovou, ředitelku festivalu Tanec Praha letošní ročník velmi těšil

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha

Letošní ročník festivalu TANEC PRAHA s výstižným mottem „Tancem proti předsudkům“ představil během jednoho měsíce divákům pestrou nabídku představení z Evropy, Asie, Afriky i Latinské Ameriky. Publikum obdivovalo taneční tvorbu z celkem 17 zemí, konkrétně to byly: Belgie, Brazílie, Česká repub lika, Finsko, Francie, Ghana, Izrael, Jihoafrická republika, Jižní Korea, Německo, Nizozemí, Senegal, Slovensko, Španělsko, Švýcarsko, Velká Británie a Venezuela. Festival letos nabídl rekordní počet akcí, jejichž součet poprvé přesáhl 100 (50 v Praze a 60 v dalších regionech ČR).

V rámci hlavního programu v Praze měli diváci šanci zhlédnout 18 představení na jevišti, konkrétně v prostorách Fóra Karlín, PONCE – divadla pro tanec, Jatek78, Divadla ARCHA či netradičního interiéru GHMP Colloredo-Mansfeldského paláce. Kulisami festivalu nebyly však jen divadelní sály, dalších 8 představení se konalo přímo pod širým nebem – na náměstí Václava Havla a dalších náměstích či na neobvyklých místech, jako je EXPO 58 či Skautský institut.

Doprovodný program nabídl letos v Praze celkem 18 akcí a 4 moderované debaty po vybraných představeních. Do tance se mohli opět zapojit i diváci. Každou středu se proměňovala veřejná prostranství v Tančírny (4) pod širým nebem. Nechyběly ani     tematické workshopy (7), zaměřené nejen na tanec, ale i dramaturgii či fotografii. Festival nezapomněl ani na nejmladší diváky, kterým byla určena sekce TANEC PRAHA DĚTEM.  V této linii se kromě obvyklých divadelních představení konalo 7 specifických akcí, nechyběly ani Opening a Closing party.

V dalších 18 městech a obcích se celkem odehrálo 60 akcí. Festival měl letos zastávky v Brně, Českých Budějovicích, Hradci Králové, Chocni, Jihlavě, Karlových Varech, Kladrubech,  Liberci, Malovicích, Mlázovech, Nečtinech,  Olomouci, Ostravě, Pardubicích, Písku, Plzni, Táboře a Ústí nad Labem. Mimo Prahu viděli diváci 45 představení a měli možnost se účastnit 15 workshopů či projekcí, to vše za účasti umělců nejen českých, ale i z dalších 8 zemí světa včetně Afriky, Koreje či Brazílie.

Návštěvnost letošního festivalu potvrdila rostoucí zájem veřejnosti o oblast současného tance s přesahy do jiných žánrů soudobého umění. Celkově festivalový program přilákal přes 8.500 návštěvníků, z toho více než 5.500 v Praze a přes 3.000       v dalších 18 městech a obcích ČR. Dalších vice než 3.000 diváků dorazilo na promo akce a doplňující program vybraných zahraničních hostů, především Ghana Dance Ensemble. Tyto akce probíhaly nejen v Praze, ale i dalších obcích, jako jsou Brandýs nad Labem, Brno, Čkyně, Holice, Jablonec nad Nisou, Strážnice, Ostrava, Znojmo a  Žďár nad Sázavou. Celkem tak festivaloví umělci dokázali oslovit více než 11,5 tisíc diváků.

„Atmosféra letošního festivalu byla mimořádná, ovacemi ve stoje ocenili diváci umělce nejen při Openingu ve Fóru Karlín, ale i v dalších divadlech, užívali si mimořádnou kvalitu i pestrost, která naznačila, kam se chceme vydat k 30. výročí festivalu TANEC PRAHA. Objela jsem několik kontinentů, abychom dokázali navázat na letošní zájem o Afričany, Brazilce i umělce z Asie stejně úžasnými zážitky v příštím roce. Už nyní máme přes 70 % programu připraveno a těšíme se i na celou 17. sezonu v PONCI, kam můžete chodit na skvělý tanec po celý rok, dodává Yvona Kreuzmannová, ředitelka.

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

 

 

Za kulisy před premiérou

Taneční magazín se druhý květnový víkend vypravil na festival RespondART do pražského divadelního studia ALTA. Jak si vedlo oblíbené duo „Ufftenživot“?

RespondART zajímavý celoroční projekt, který kouká nejen přes rameno, ale doslova do tvůrčí kuchyně divadelníků pokračoval druhý květnový víkend v pražském holešovickém studiu ALTA. První den tam patřil německému projektu „Chipping“ režisérky a choreografky Anny Konjetzké. Jak jsme se dočetli, byl o vztahu těla a měnícího prostoru. Aktivně jsme se zúčastnili druhého dne představení v podání (již našem magazínu dostatečně populární) dvojice Sára Arnsteinová – Jiří Šimek. Jinak jsou v divadelním světě všeobecně známější pod originálním souborovým jménem „Ufftenživot“. Třetím v pořadí květnových víkendových prezentací RespondARTu v ALTĚ byla dětská inscenace Cerena Orana „Povídej“.

Populární divadelní pár „Ufftenživot“ uvedl inscenaci pod titulem „Keep Calm“. Je možná diskutabilní, zda představení, které má dlouhé a nosné dialogy i monology v našem mateřském jazyce má mít „světově“ anglický název? Ale budiž. Patří to k tradici tohoto minisouboru. Jejich příznivci to očekávají, tak na tom v jádru není nic až tak zlého…

Bezprostředně před samotným začátkem nás tvůrci ujistili, že inscenaci stále berou jako ve stadiu zrodu. Vznikala prý průběžně v Olomouci i na jihu Čech. A tím pádem, že ještě teprve hledají výsledný tvar celého představení. Dlužno podotknout, že i přes takový úvod působil předvedený „Keep Calm“ vyzrále a téměř (až na opravdu malé výjimky) uceleně. A to, ačkoli má mít vlastní premiéru až 28. září tohoto roku na scéně „Alfed ve dvoře“.

„Ufftenživot“ opět překvapil. Jsme od něj zvyklí, že umí interaktivně zatáhnout diváky do vlastního představení. Že nachází stále novou a neokoukanou divadelní řeč. Že se snaží objevovat možnosti netradičních sdělení. Že se snaží nacházet stále novější pohybovou mluvu.

Tentokrát se zbrusu nový divadelní tvar věnoval nejen moderní technice. A to prostřednictvím prezentace části úvodu na notebooku hlavní představitelky, ale také zapojením diváků s mobilními internetovými aplikacemi v druhé polovině „Keep Calmu“.

Až téměž nadužívání různorodých výrazových i inscenačních prostředků je vůbec hlavním rysem této napadnuté divadelní hry. V pravém smyslu slova hry, neboť zde dochází i ke hře s divákem. A to hře na té nejvyšší možné úrovni. Divák není zesměšňován, ani zahrnován nepatřičným množstvím pseudofilosofických mouder.

Zbylo zde místo také na satiru. Sára Arnsteinová se v úvodní pasáži citlivě dotkla našeho pana prezidenta. Stačila na to jediná fotografie a téměř holá věta: „Také jsem objímala stromy.“ K vrcholům inscenace patří stínové divadlo. Velice jednoduchými prostředky zde oba protagonisté dosahují velkého účinku. A před závěrečnou finální scénou graduje představení rapovými vystoupeními obou herců. Texty rapů, stejně jako celý scénář, jsou nápadité. Mají tolik potřebný kontrapunkt i vtip v mužském a ženském vnímání světa.

„Keep calm“, i když nebyl ještě údajně plně inscenačně ukotven, patří k tomu nejlepšímu, co jsem od dvojice „Ufftenživot“ viděl. V rámci RespondARTu následovala ještě beseda po představení vedená PhD. Alicí Koubovou. Moderátorka spíše technickým pojetím diskuse nezapřela, že je původně vystudovanou matematičkou.

 

MICHAL STEIN

Foto: Ufftenživot

TANEČNÍ MAGAZÍN

Ohlédnutí za Věrou Špinarovou

Ani Taneční magazín nemohla nechat lhostejným náhlá smrt velkého hlasu české hudební scény. V kratší vzpomínce se poohlédneme za kariérou výborné zpěvačky i jejími nejzajímavějšími světovými tituly. Závěrem dáme hlas i jejím profesním kolegům.

Ve věku 65 let zemřela v neděli 26. 3. v pražské motolské nemocnici Věra Špinarová. Minulý týden ve středu zkolabovala při koncertu v Čáslavi, měla zástavu srdce. Zpráva o úmrtí zpěvačky, která se se svým nenapodobitelným chraplavým hlasem pohybovala na hudební scéně více než půl století, zaplavila sociální sítě. Hudební kolegové a publicisté vyjadřují smutek a oceňují její talent. Příznivci se se zpěvačkou mohou rozloučit dopoledne 1. dubna v Ostravě, se kterou byla rodačka z Pohořelic u Brna po celý život spjata. Agentuře to oznámil zpěvaččin syn Adam Pavlík.“ Tak zněla oficiální zpráva České tiskové kanceláře. Taneční magazín si dovoluje krátké poohlédnutí za touto velkou osobností české taneční hudby.

Věra Špinarová se řadila – vedle Hany Zagorové, Marie Rottrové, Heidi Janků, Hany Buštíkové a rockerky Tanji – k největším zpěvačkám, na jejichž zrodu se podílela Ostrava. Zejména její rozhlasová studia.

Velmi mladá Věra Špinarová svou kariéru zahájila ve skupině Flamengo. Tam ji po čase vystřídala Marie Rottrová. Věra však začala natáčet další hity s kapelou Majestic. Ale její nejhvězdnější období je spjato s Orchestrem Ivo Pavlíka. Ten vedl její pozdější choť (nyní manžel Heidi Janků). Jedno období s nimi i pravidelně vystupoval zpěvák Pavel Bartoň. Dále se svým dalším manželem, zpívajícím bubeníkem Vítězslavem Vávrou, spolupracovala i se skupinou Maximum Petra Hanniga. V pozdějších letech zpívala rovněž s kapelou Petra Šišky Petarda i dalšími hudebními seskupeními. V závěru kariéry ji doprovázel vlastní syn a jeho Adam Pavlík Band. Věra Špinarová poslední dobou vystupovala i na řadě společných koncertů s Petrou Janů.

Mimo řady známých hitů od českých autorů patřila Věra Špinarová k interpretkám, které dokázaly tvůrčím způsobem převzít slavné zahraniční songy. Nazpívala třeba i mezi jinými „Good Bay My Love“ hvězdného Demise Russose v české verzi „Hej lásko, nečekej“ https://www.youtube.com/watch?v=rx5iUySTI_E . Věřina verze tohoto hitu autorů Mario Panase a Klause Munro měla na domácí scéně daleko větší odezvu než ta od Zlatého slavíka Karla Gotta s textem Zdeňka Borovce „Teď růži k vám jdu krást“. Jediná Špinarová a Jiří Helekal si z české pěvecké scény troufli na slavný duet Johna Lennona s Yoko Ono „Happy Xmas (War is Over)“. U Helekala se česká verze jmenovala „Zkus nakreslit přání“. A Špinarová ji českým posluchačům prezentovala jako „Až za modrou horou“https://www.youtube.com/watch?v=lRjJplYUnLs. Ale jejím patrně nejznámějším převzatým titulem je Zbyškem Malým otextovaná verze hlavního hudebního (ve filmu bez textu zpívaného) motivu skladatele Ennio Morriconeho ze slavného westernu „Tenkrát na západě“. Ano, jedná se o její asi nejzpívanější píseň „Jednoho dne se vrátíš“ https://www.youtube.com/watch?v=EzmN7ehB8VM. U českých posluchačů byla známá také pod úvodním textem „Den se v růži skryl“.

Závěrem přijměte dva vzkazy od osobností, které s Věrou Špinarovou strávily část profesního života. „Věrko, díky, že jsi mi v roce 1970 nazpívala mou písničku ,Domů mířím, venku svítá´,“ vzkázal do oblak skladatel, objevitel Lucie Bílé a nyní i politik Strany zdravého rozumu Petr Hanning. „Pro mě byla Věra Špinarová zpěvačkou s nejkrásnějším hlasem u nás. Tím spíše mě těší, že jsem jí mohl napsat několik písní a jednu z nich zpívala nepřetržitě třicet let. Bral jsem ji vždy jako naši českou Tinu Turner,“ vzpomíná skladatel, muzikant, spisovatel a novinář Vašek Vašák.

Taneční magazín vzdává velký hold této velké zpěvačce i její památce.

Foto: archiv Supraphon

Taneční magazín