Taneční centrum Praha – 8. stránka

Mezinárodní týdny tance

36. ročník festivalu, nejstaršího festivalu současného tanečního umění ve střední Evropě

Začíná šestatřicátý ročník Mezinárodních týdnů tance, nejstaršího festivalu současného tanečního umění ve střední Evropě. V letošním programu je představení na pomoc Ukrajině, velký Gala večer v Divadle na Vinohradech či volně přístupná taneční show pod širým nebem. Dramaturgie Mezinárodních týdnů tance se zaměřuje především na špičkové mladé české umělce a umělecké projekty konzervatoří a akademií. V branickém Domě tanečního umění Praha se bude pro studenty konat i řada seminářů, videoprojekcí a besed.

Festival odstartuje ve středu 20. dubna v Divadle Komedie představením STVOŘENÍ TANCE pro Ukrajinu. Prostřednictvím vybraných tanečních ukázek světového a domácího repertoáru motivuje inscenace, která je určená především školním dětem, mladou generaci k aktivnímu přístupu k pohybu, tanci, divadlu a kultuře.

V neděli 24. dubna proběhne v Divadle na Vinohradech velký Gala večer 36. ročníku Mezinárodních týdnů tance, v rámci něhož vystoupí zástupci konzervatoří i profesionální soubory, představí se například Taneční konzervatoř Brno, Taneční konzervatoř hlavního města Prahy, Pražská taneční konzervatoř a SOŠ či Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium, za profesionály pak Pražský komorní balet a kalifornský soubor Santa Barbara Dance Company (USA).

Festival vyvrcholí 29. dubna, tedy ve stejný den, kdy se celosvětově slaví Mezinárodní den tance. Studenti Tanečního centra Praha zatančí volně přístupnou show pod širým nebem před obchodním centrem Arkády Pankrác.

„Více než dva roky bylo velmi obtížné pořádat představení ‚naživo‘, a tak si ceníme toho, že se nám podařilo částečně obnovit, a tím i udržet tradici Mezinárodních týdnů tance,“ říká Jan Schneider, ředitel konzervatoře Taneční centrum Praha. „Na jevišti se potkají nejenom tanečníci profesionálové, ale i studenti tance, a to z různých koutů naší republiky, a dokonce i ze zahraničí. Letošní ročník je speciální také tím, jak ho ovlivňuje politická situace ve světě. Vzhledem k velkému množství válečných uprchlíků a jejich nelehké životní situaci jsme se rozhodli zařadit do programu také naše vzdělávací představení Stvoření tance pro ukrajinské diváky. Celý večer bude moderovaný v ukrajinštině. Vedle materiální pomoci chceme ukrajinské rodiny povzbudit i psychicky.“

Mezinárodní týdny tance je nejstarší český, a zřejmě i středoevropský, festival současného tance, který vznikl z tradice pravidelných seminářů a představení Tanečního centra Univerzity Karlovy se zahraničními umělci a pedagogy v první polovině osmdesátých let. Centrum bylo od roku 1972 prvním pedagogickým a uměleckým pracovištěm u nás, kde se systematicky vyučovaly moderní taneční techniky a jazz, které se následně uplatňovaly v umělecké praxi. Získávalo pro tento účel mnoho důležitých kontaktů ve všech významných evropských zemích a USA. Mezinárodní týdny tance byly vždy jakousi burzou těchto kontaktů a výjimečnou přehlídkou současné taneční tvorby. Cílem festivalu je prezentace a konfrontace výsledků práce v posledních sezonách. Účastníci se vzájemně inspirují, tříbí své názory a navazují pracovní kontakty. Také diváci mohou srovnávat, hodnotit a získat přehled o tom, co se v tanečním oboru děje.

Program 36. ročníku festivalu Mezinárodní týdny tance:

dubna 2022, 18:00

Divadlo Komedie – Stvoření tance pro Ukrajinu

Tančí: Terpsichoré, Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium a Pražský komorní balet (moderace v ukrajinštině)

dubna 2022, 19:00

Divadlo na Vinohradech – Gala večer Mezinárodních týdnů tance

Tančí: Santa Barbara Dance Theater (USA), Pražský komorní balet, Taneční konzervatoř Brno, Taneční konzervatoř hl. města Prahy, Pražská taneční konzervatoř a SOŠ, Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium

dubna 2022, 15:00

Open-air před OC Arkády Pankrác – Mezinárodní den tance

Tančí: Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium

V týdnu od 19. do 29. dubna budou v Domě tanečního umění v pražském Braníku probíhat praktické semináře, videoprojekce a besedy.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Taneční centrum Praha a mladí ukrajinští tanečníci

Škola připravila speciální stipendijní program pro děti uprchlíků

Mladí ukrajinští tanečníci začali studovat na Tanečním centru Praha

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium pomáhá dětem z Ukrajiny. Škola pro ukrajinské studenty připravila nový stipendijní program, který v případě potřeby zahrnuje dopravu od hranic do Prahy, ubytování v internátu konzervatoře i v soukromí ve spolupráci s rodiči kmenových žáků konzervatoře. Pro děti uprchlíků je připraven tréninkový a vzdělávací plán podle věku a úrovně dosavadního vzdělání včetně zajištění materiálních podmínek jako jsou učebnice, pomůcky nebo obědy ve školní jídelně. Stipendium představuje stoprocentní krytí všech výše uvedených nákladů.

„K dnešnímu dni jsme přijali již patnáct studentů. V prvních čtrnácti dnech absolvují adaptační jazykový program a jsou rozřazeni do skupin praktické výuky dle věku a dosavadního vzdělání. Pro usnadnění průběhu jejich adaptace jsme posílili sbor o dva ukrajinské pedagogy tance. Studenti budou následně zařazeni i do teoretické výuky, popřípadě vytvoříme další studijní skupiny,“ vysvětluje ředitel konzervatoře Jan Schneider. „Velkou pomocí jsou v současné chvíli zahraniční studenti a zaměstnanci z jazykově blízkých zemí, kteří u nás studují a pracují již několik let. Děkuji všem spolupracovníkům, rodičům a studentům, kteří v této těžké době ‚přiložili ruku k dílu‘ – za jejich ochotu, vstřícnost a obětavost,“ dodává.

Taneční centrum Praha také plánuje ve středu 20. dubna od 18 hodin v Divadle Komedie uvést představení STVOŘENÍ TANCE pro Ukrajinu. Prostřednictvím vybraných tanečních ukázek světového a domácího repertoáru motivuje inscenace, která je určená především školním dětem, mladou generaci k aktivnímu přístupu k pohybu, tanci, divadlu a kultuře. Představení je ZDARMA po předchozí rezervaci míst v tomto formuláři.

Taneční centrum Praha je novým typem konzervatoře, která v sobě spojuje gymnaziální a umělecké vzdělání, propojuje výuku klasických a moderních tanečních technik a metod, včetně těch úplně nejnovějších, s inscenační praxí současného tanečního divadla. Konzervatoř sídlí v novém Domě tanečního umění Praha v areálu bývalého Branického pivovaru. Památkově chráněná budova z konce 19. století, která byla velmi citlivě revitalizována a pro tyto účely rekonstruována, slouží pro tyto účely od loňského září.

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Elixír psaný tancem

Taneční příběh s detektivní zápletkou v Divadle Komedie

V pondělí 11. dubna od 19 hodin v pražském Divadle Komedie uvede Mezinárodní centrum tance představení tanečního divadla pod názvem Elixír. Čtyři díla významných českých a zahraničních choreografů, a jeden taneční příběh s detektivní zápletkou, zatančí členové uměleckého souboru Balet Praha Junior, studenti a absolventi konzervatoře – gymnázia Taneční centrum Praha

Večer bude výjimečný i využitím tance na mluvené slovo. Uslyšíte verše, totalitním režimem zakázaného autora druhé poloviny 20. století, Ivana Slavíka – choreografie Vzpomínky, přednes: Jaromír Meduna. K „taneční detektivce“ Elixír napsal scénář Štěpán Benyovszký, mluvené slovo čte Jiří Lábus.

Večer nabídne širokou škálu hudby – v časové posloupnosti: od budhistické mantry, přes autory jako je Vivaldi, Händel, Čajkovskij až po autory 20. století: Sibelius, Ravel, Glass, či skupina Karpatt, Joe Tex, Coralie Clément….

První část večera je složena ze čtyř choreografií: Vzpomínky Vlasty Schneiderové, Malé pošetilosti Terezy Hlouškové, Painted Rainbow Attily Egerháziho a Umírající labuť Anny Jirmanové. V druhé části večera představíme Elixír Viktora Konvalinky, taneční příběh s detektivní zápletkou.

Mezinárodní centrum tance,

Taneční magazín

Osvěžující Elixir hudby, tance a vtipu

Kultura v době pandemie rozhodně nezmizela

Mezinárodní centrum tance, Taneční centrum Praha, konzervatoř –gymnázium uvedlo 2. února, v době covidové, s napětím očekávané taneční divadlo pod názvem ‚Elixír‘ (připravovat představení v pandemické době je věru nelehký úkol).

Večer se skládal z několika částí – nejdříve vystoupili žáci Baletu Praha Junior v inscenacích ‚Painted Rainbow, Malé Pošetilosti , Vzpomínky‘.
‚Painted Rainbow‘ si vzalo jako hlavní téma ženu. Žena – ochránkyně domova i emancipovaná žena. Je toto možné sloučit? (choreografie: Attila Egerházi, asistent choreografie: Antonín Schneider, hudba: Jean Sibelius, Maurice Ravel).

‚Malé pošetilosti‘ řešily naše místo ve společnosti. Jak na to? Chceme někam patřit a naše maličké pošetilostičky nás možná někdy i vedou tím správným směrem. ( choreografie: Tereza Hloušková, hudba: Claudio Monteverdi, Philip Glass, Antonio Vivaldi – úprava Armand Amar), sólo Tereza Logojdová – TCP, Albert Kaše – absolvent konzervatoře).

‚Vzpomínky‘ nás vedou do světa našich okamžiků štěstí i životních krizí, hledáme odvahu a sílu jít dál, ptát se proč a jaký to má smysl. (Choreografie: Vlasta Schneiderová, hudba: Georg Friedrich Handel, buddhistická mantra, Matteo Bocelli). Doladěno i mluveným slovem – verše: Ivan Slavík, přednes – Jaromír Meduna.

Zvlášť by se dalo vyzdvihnout sólo Umírajcí labuť ( (choreografie Anna Jirmanová, asistent: Viktor Svidró, hudba: Camille Saint-Saens). Umírající labuť a slavný Saint-Saensův cyklus Karneval zvířat obsahuje zřejmě nejslavnější etudu historie tanečního umění – 13. obraz – Umírající labuť. Tvrdí se, že první interpretka Anna Pavlova toto sólo tančila 3950 krát, a to v 57 zemích světa. Je to jednoduše kultovní dílo Fokinovy reformy baletu 20. století.

Ať už přemýšlím sebevíc, myslím, že v této první části měly vystoupení jedno společné, až na výjimky. Všechny choreografie byly perfektní, pohyby tanečníků neměly žádnou chybu, precizní a dokonalé. Vytknout nelze nic. Jenže …. jakoby tu něco scházelo. Cit, pocit, emoce, prožitek. Vlastně jsem v určitém okamžiku nevěděla, zda umírající labuť umírá radostně nebo s bolestí. Je těžké, mladým tanečníkům něco vytýkat, neboť pro emotivní prožitek potřebují oni sami životní zkušenosti a tyto mladý člověk zkrátka nemá. Potom mi nezbývá než říci, že vystoupení byla zdařilá.

Ovšem ne tak tomu bylo v druhé části – s názvem Elixír (choreografie: Viktor Konvalinka, asistent choreografie: Jan Schneider, hudba: Solomon Burkem, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano) . Tak tady už nezbývá než jen pět oslavné ódy.

V první řadě je třeba zdůraznit, že pohyby byly dokonalé, propracované, absolutně padnoucí do hudby a hudbu plně vyjadřující. Celkově se dá hovořit až o rafinovaném pojetí, tu a tam se objevili jen mužští tanečníci, tedy na své si přišla ženská část publika, tu a tam se objevily ženské tanečnice, coby jeptišky, ale v některých momentech jim oblečení odhalilo na nohou podvazky, a to celé bylo dokreslené červeným světlem. Takže zase mužská část publika pookřála. Přesně jako doplnil slovem Jiří Lábus – „Mužská představivost je prevít“. Myšlenka ‚Elixíru‘ jako taková byla humorná a dalo by se řici, že i tanečníci (Balet Praha Junior, Pražský komorní balet, sólo Viktor Svidró, Albert Kaše a Dalibor Lekeš, členové Pražského komorního baletu) jí byli trošku strženi a s vervou sehráli celou inscenaci. Zápletka byla poměrně jasná, zkrátka každý chtěl uchvátit zázračný Elixír, slibující věčný život, který se do ospalé francouzské hospůdky jakýmsi způsobem vloudil. Ovšem, každý pojal cestu k Elixíru po svém a rozhodně se nechtěl dělit. Ať padouch, nebo vtělení zbožnosti v podobě jeptišek, v zásadě všichni stejní…. Momenty, kdy jeptiška ubila svého milého a z kamarádů byli nepřátelé, vyloudily úsměvy na tvářích publika. Představení doplnilo mluvené slovo, kterého se ujal Jiří Lábus, dá se říci, že nikdo lepší pro tento příběh nemohl být vybrán.

Na konci představení se diváci loučili potleskem ve stoje. V době pandemie, byl Elixír skutečně elixírem něčeho osvěžujícího, radostného, umělecky krásně zpracovaného, naplněného humorem, z tanečníků sršela energie a na jejich pohyby byla radost pohledět. Až jsem si kladla otázku, jak mohlo tak krásné dílo v době nejistoty, zda se představení vůbec podaří odehrát, vzniknout. Elixír je trošku protipólem k představení Letem světem, které bylo spíše poučné a k smíchu určitě nebylo. Obě ale patří k nezapomenutelným zážitkům a stojí za to vidět je i několikrát. Jsou vhodná pro rodiny s dětmi, i dospělé. Nezbylo mi, než vyjádřit hluboký obdiv tvůrcům.

Foto: Archiv TCP
Eva Smolíková
Taneční magazín