Tři oslavy na Jezerce!

Jiřina Bohdalová si zahraje po dvě stě padesáté Paní plukovníkovou

Generálka stokrát, Shylock po padesáté, dvě stě padesátkrát Paní plukovníková

100. reprízu oslaví 12. dubna v Divadle Na Jezerce komedie Generálka s Jiřinou Bohdalovou v titulní roli. Hra Jiřího Hubače v nastudování režiséra Radka Balaše měla premiéru v roce 2014.  Další oslava čeká Bohdalovou v květnu, kdy si společně s kolegy z Jezerky zahraje po dvě stě padesáté Paní plukovníkovou. Ta byla nedávno také natočena Českou televizí. V roce 2016 uvedlo divadlo hru Shylock autora Marka Leinera-Younga s Milanem Kňažkem. „Tato hra oslaví v dubnu 2018 padesátou  reprízu. Stejně jako v případě Generálky i v Shylockovi se divadlu vyplatilo vsadit na vynikající herecké obsazení“, říká principál divadla Jan Hrušínský. Právě za Shylocka získal Kňažko Cenu Thálie 2016.  Padesátou reprízu uvidíme 23. dubna na zájezdu v Trutnově.  

Jezerka na cestách v roce 2018

Už koncem března vyráží soubor Divadla Na Jezerce napříč Evropou reprezentovat českou kulturu. Letošní mezinárodní zájezdy nuselské scény míří do Belgie, Rakouska, na Slovensko a na Ukrajinu.

Hra Shylock se představí v ukrajinském Užhorodu v sobotu 17. března – jako součást týdne české a slovenské kultury. „Vzhledem ke 100. výročí vzniku naší země zahájíme zahraniční zájezdy právě v místech, která kdysi k Československu patřila. Do Užhorodu zavítáme s česko-slovenskou inscenací Shylock, která míří proti antisemitismu a lidské hlouposti,“ říká principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský. V dubnu se pak na Milana Kňažka jako Shylocka mohou těšit diváci v Bruselu.

Soubor divadla zamíří už tradičně i do Vídně. „Divadlo Na Jezerce je tu jako doma. A to nejen kvůli architektuře. Vídeňský guláš nebo řízek, hovězí špička s křenem, vídeňské párky nebo vídeňská káva v pražské – totiž vídeňské kavárně…“ říká Jan Hrušínský. A tohle všechno si ve městě u Dunaje vychutnají herci z inscenace Poslední aristokratka, kteří ji tu hrají ve středu 16. května 2018.

A tak jako každý rok je cílem souboru divadla Slovensko. Jezerka se pravidelně účastní Festivalu českého divadla ve Studiu L + S v Bratislavě. Navázali jsme také spolupráci s proslulým slovenským divadlem Astorka Korzo 90. Nuselská scéna se pravidelně účastní i mezinárodního festivalu Višegrádské dni v Košicích. „Slovensko zkrátka pro Jezerku není cizina,“ uzavírá Jan Hrušínský.

 

 

Jana Bryndová

pro Taneční magazín  

Thálie pro Kňažka za Shylocka

Prestižní divadelní cenu Thálie získal slovenský herec a politik i bývalý ředitel televize JOJ Milan Kňažko. Víte, že je i dobrým tenistou?

Slovenský herec a později i politik Milan Kňažko získal jenu z letošních prestižních divadelních cen Thálie. Konkrétně za roli Shylocka v monodramatu Marka Leiren-Yunga, které pro pražské Divadlo Na Jezerce nastudoval brněnský režisér a choreograf Radek Balaš. Taneční magazín na toto představení (konkrétně jeho reprízu ze 17. ledna) zveřejnil recenzi 27. ledna pod titulem „Toužíme po totalitě?“.

Milan Kňažko, narozený 28. srpna v Horné Plachtenici, patřil od mládí k vyhledávaným divadelním i filmovým hercům. Při politických změnách v listopadu 1989 se aktivně angažoval v hnutí Veřejnost proti násilí, jehož byl spoluzakladatelem. Později patřil k aktivním politikům slovenské vládní strany HZDS. Zastával posty slovenského ministra zahraničí i ministra kultury a dokonce také místopředsedy slovenské vlády. Po názorových rozepřích s tehdejším premiérem Vladimírem Mečiarem působil ve stranách ADS, DEÚS a DÚ a SDK, později přejmenovanou na SDKÚ. Milan Kňažko rovněž seděl v křesle generálního ředite le soukromé televize JOJ.

Krátce po obdržení ceny Thálie za rok 2016 Milan Kňažko prohlásil: „Tato cena patří všem mým kolegům v této inscenaci.“ Jelikož se jedná o divadlo jediného herce, myslel tím určitě celý realizační štáb, zejména režiséra Radka Balaše. Čerstvý držitel Thálie se pak rozhovořil o tom, že dnes je v té pozici, že si může divadelní a filmovou práci sám vybírat. Doslova prohlásil: „Už nedělám nic, co by mě vnitřně nebavilo nebo nezaujalo.“

Pro zajímavost je nutné doplnit, že Milan Kňažko patřil k nejlepším tenistům z řad slovenských herců. Vyhrával zejména čtyřhry po boku hereckého kolegy Jozefa Vajdy. Ten je bratrem bývalého tenisty Mariána Vajdy, který se však víc proslavil jako dlouholetý trenér světového tenisového fenoména Novaka Djokoviče.

Taneční magazín Milanu Kňažkovi, Radku Balašovi, celému tvůrčímu týmu i Divadlu Na Jezerce upřímně blahopřeje a přeje další minimálně stejně tak úspěšné tituly.

FOTO: Divadlo Na Jezerce

Taneční magazín

Toužíme po totalitě?

Inscenace Shylock, kterou můžete zhlédnout v divadle Na Jezerce, nutí diváka k zamyšlení. Chceme nesvobodu?

17.ledna uvedlo divadlo Na Jezerce svou 17. reprízu hry Shylock. Inscenace v režii Radka Balaše, oblíbeného porotce z pořadu Stardance a známého především díky svým muzikálům (Mýdlový princ, Antoinetta, královna Francie), které jsou obyčejně beznadějně vyprodané, se zabývá myšlenkou přehnané politické korektnosti a přecitlivělostí naší společnosti. (Hru napsal Kanaďan Mark Leiren-Young před dvaceti lety!)

Naše doba by se dala nazvat dobou paradoxu. Na jedné straně naše civilizace touží po demokracii, svobodě svého konání a myšlenek, tvůrčí svobodě, na druhé straně běda tomu, kdo vybočí ze zajetých kolejí. Snažíme se  o maximální bezpečnost,  a to v každé oblasti, koupíte-li si saponát, téměř jej neotevřete, jak je uzávěr bezpečný, ale současně  stále větší množství lidí vyhledává adrenalinovou zábavu, skáče z útesů bez padáku,  dráždí nebezpečná zvířata apod. Lidé chtějí být originální v oblékání, brzy ale zjistíte, že originalita v oblékání  je možná ; jen v případě, že ji přijal dav  jako uniformu. Máte-li na sobě něco opravdu jiného, např. jinak barevné tričko než dav, lidé se vám  posmívají, uráží vás  a snaží se vás téměř vystrčit na okraj společnosti.

Citlivost je dobrá vlastnost. Společnost zjemněla. Už nevrhá slabé a nemocné ze skály.   S citlivostí je ale spojeno odsuzování všeho,  byť sebemenšího prohřešku, vše je tragédie, nad kterou hluboce vzdycháme.  Možná už ani nerozlišujme důležité a nepodstatné věci. Strašné je všechno.  Otřeseme se hrůzou, když pes prožene kočku, protože kočka je přece týraná.

Přesně to se stalo našemu hrdinovi, herci (Milan Kňažko) v inscenaci Shylock, který se provinil tím, že hrál zlého Žida (lichváře, úlisného padoucha, číhajícího na svou kořist jako hyena) ve hře   Kupec benátský.  Ovšem jistá paní novinářka na něho plivla, protože hra uráží  všechny Židy. A tak tento zoufalý herec rozmlouvá sám se sebou a uvažuje, kde se to ocitá. Divadlo prý hru zruší. Je to vulgární, rasistická hra. Inscenace je brutální útok proti židům. Nenávistná inscenace. Židé jsou otřeseni.  Jak to Shakespeare myslel? Byl antisemitista ?  Propagoval rasismus…?

Divadlo nabídlo herci náhradu. Vybral si tedy postavu Othella. Ale to také nebylo vhodné. Othello je černý. A náš hrdina nemá dost pigmentu. Mohla by to být urážka všech lidí tmavé pleti.  ‚Kupec benátský je antisemitistický, Zkrocení  zlé ženy antifeministické,  hra Hamlet  hanobí duševně nemocné, hrbáč Quasimodo uráží shrbené. Co teď?  Co hrát? Vytrhejme tedy urážlivé stránky z dramatu! Shylock je příliš  negativní, komplikovaný. Co lidi dnes nejvíce zajímá?  Ach … Jak dlouho točili postelovou scénu s Johny Deppem!‘

‚Diváci se nedokáží vyrovnat s tragédií, jsou příliš smutní. Musíme  přepsat všechny konce,  třeba …kdyby měl Hamlet protijed, mohl by tu být ještě druhý díl ‚Hamlet se vrací‘. Možná by Shylock měl být  ideál, kterého by rodiče  chtěli za skautského vedoucího svých dětí, uvažuje náš rozpolcený herec.

A jak je to s autory? Jaké hry si může divadlo vybrat?  Mark Twain je také rasista, protože použil slovo negr.   Jack London, Ernest Hemingway –  sebevrazi. Jeden horší než druhý. Možná bychom měli jejich dílo  zničit‘, uvažuje pokrokově náš nešťastný hrdina.

Příběhy jsou nebezpečné, umělci jsou nebezpeční, Galileo byl nebezpečný, Mojžíš byl nebezpečný, slova jsou nebezpečná, spisovatelé jsou nebezpeční, takže konec Romea a Julie. Musí se  přepsat konec hry   na  – ‚žili spolu šťastně až do smrti.‘

„Ale třeba je to účel umění, brát na sebe toto riziko! Umění přece má provokovat!“, zoufá si nebohý herec ve svých myšlenkách. ‚Copak se ihned po zhlédnutí Kupce benátského divák nutně stane členem nového ku klux klanu?‘  Náš herec je opravdu zoufalý, ale ptá se dál: „Je to cíl našich her? Musíme odhadnout dopad toho, co hrajeme? Smíme hrát Zkrocení zlé ženy jen s podmínkou, že nám to schválí  Organizace na ochranu žen“?

Hra Shylock  je doslova klenot, vřele všem doporučuji a skoro bych se přimluvila za to, aby se dostala do osnov učebnic, jako příklad lidského jednání.….. Inscenace Shylock nás přivádí až do zdánlivě absurdních situací, ale musíme si připustit, že někdy se už v naší společnosti podobné věci dlouhodobě  dějí a nikdo se nad tím zas tolik nepozastavuje. Mohli bychom dojít opravdu až do takových konců, které nám tato inscenace  nastínila? A jsme s tím spokojeni?

Divák, který dává pozor, vnímá i to, že v inscenaci jsou některé myšlenky jako perly, jakoby hru napsal život sám.  Např. tvrzení, že ti, kteří nečtou recenze, je většinou znají nazpaměť apod. Ale nejen myšlenky, i situace. Když náš hrdina obhajuje Shakespearovu hru, jeho protivníci buď nepřijdou, nebo ho vůbec neposlouchají a bez konce omílají jen své fráze, svá přesvědčení. Je úplně jedno, zda má umělec jiný názor, zda má pravdu, nebo ne….

Hra psaná z pera života, plná hlubokých myšlenek, nutící diváka přemýšlet o nás samotných, ukazující právě se rodící novodobý problém přehnané přecitlivělosti, navíc umocněná  perfektním výkonem sympatického a charismatického Milana Kňažka.  Bravo Shylocku!

Lidé křičí proti totalitě, ale vlastně si ji vytváří. Totalita nebyla nikdy v režimu, ani kolem nás,  ale je v nás.  A bůh zvaný Paradox, který vládne naší současné civilizaci, se směje.

Foto: divadlo Na Jezerce

Eva Smolíková

 

Člen hvězdné poroty Stardance překonal tvrdou ránu osudu

Radek Balaš, jeden z oblíbených porotců Stardance, neměl vždy na růžích ustláno

Radek Balaš, člen hvězdné poroty Stardance, právě natočil  pro Českou televizi 13. komnatu, kterou můžete zhlédnout  10. února  na ČT1.

Radek Balaš překonal tvrdou ránu osudu a nikdy se nevzdal práce v divadle. Jeho tři muzikály, které v současné době můžete navštívit, (Svatba upírů, Mýdlový princ a   Antoinetta, královna Francie)  jsou obvykle beznadějně vyprodané. Inscenace Shylock, která  má k muzikálu  daleko, ale přesto je velice  oblíbená diváky,  se zamýšlí nad dnešní společností a nesvobodou, do které sami sebe  vrháme.

Nenechte si ujít!

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín