Koncert proti totalitě

HAMU připravuje skladby autorů, kteří žili v totalitních režimech

HAMU chystá Koncert proti totalitě, hvězdami budou Pěruška i Vocetková 

Hans Krása, Krysztof Penderecki, Jan Novák a Oldřich František Korte. Díla těchto slavných skladatelů zazní 17. listopadu od 19.30 v Sále Martinů na pražské HAMU na Malostranském náměstí 13, kde se koná Koncert proti totalitě. Skladby autorů, kteří žili v totalitních režimech či byli přímo vystaveni různým formám bezpráví, zde přednesou špičkoví mladí interpreti, studenti a absolventi HAMU, jejich profesoři i hosté z jiných hudebních univerzit.

Hvězdami letošního ročníku budou například houslista Matouš Pěruška a violoncellistka Kristina Vocetková, kteří společně či jako sólisté nebo členové orchestrů vystupují prakticky po celém světě. Spolu s nimi se představí i další výteční umělci z nejmladší interpretační generace. Koncert pořádaný už čtvrtým rokem na Mezinárodní den studenstva, který je zároveň výročím „sametové revoluce“, je už tradičně zdarma, místa je jen potřeba rezervovat předem na protitotalite@gmail.com.

Jak uvádí Irvin Venyš, proděkan HAMU, organizátor akce a rovněž jeden z účinkujících, „Unikátnost koncertu spočívá v tom, že se na něm setkají opravdu ti nejlepší z nejlepších: nejnadějnější současní studenti a jejich profesoři si na půdě své alma mater zahrají s nejúspěšnějšími absolventy, kteří si své vavříny už stihli vydobýt, jsou členy našich i zahraničích filharmonií, držiteli významných cen a podobně. Pokud tedy někoho zajímá, jaké mladé hvězdy na obloze klasické hudby právě vycházejí, měl by se na Koncert proti totalitě urč itě přijít podívat,“ říká Irvin Venyš. Vedle Matouše Pěrušky a Kristiny Vocetkové se tak posluchači mohou těšit například na houslistu Františka Součka, violoncellistu Václava Petra, klavíristu Pavla Zemena (hosta z brněnské JAMU), hobojistku Kamilu Moťkovou, klarinetistu Kiryla Tseliapniou, violisty Adama Pechočiaka a Karla Untermüllera, dirigenta Ondřeje Vrabce a další.

Koncert zahájí Sonáta pro klavír Oldřicha Františka Korteho, následovat bude Tanec pro smyčcové trio Hanse Krásy, K vartet pro klarinet a smyčcové trio Krysztofa Pendereckého a program uzavře dílo Baletti a 9 od Jana Nováka.

Koncert i výstava jako memento

Podle Radky Proškové, zástupkyně pořadatelů, je letošní Koncert proti totalitě nejen oslavou 28. výročí Sametové revoluce, ale také připomínkou svátku Mezinárodní den studentstva, který vznikl po tragických událostech 17. listopadu 1939. „Aby se ne tak dávná historie neopakovala, je třeba neztrácet paměť a uvědomit si, že svoboda, demokracie a obrana lidských práv jsou hodnoty, kterých je zapotřebí si vážit, a v případě nutnosti za ně bojovat. Koncert proti totalitě je také vyjádřením úcty těm, kteří svůj boj nevzdali,“ uvádí Radka Prošková. I proto letos pořadatelé navázali spolupráci s organizací Živá paměť, která pomáhá zlepšovat podmínky života lidem pronásledovaným totalitními režimy, zejména obětem fašismu a nacionálního socialismu za druhé světové války. „Těšíme se, že některé z přeživších přivítáme na koncertě i osobně,“ dodává Radka Prošková.

Koncert doprovází výstava Vzdorovali zlu, která je věnována životu i památce pátera Josefa Toufara, umučeného komunistickým režimem. Výstava instalovaná v Respiriu před Sálem Martinů bude otevřena od 17. 11. do 17. 12. 2017 denně od 10 – 18h, v případě konání koncertů až do 21h. Také na ni je vstup zdarma.

www.hamu.cz

https://www.facebook.com/Prazskeklarinetovedny/

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Toužíme po totalitě?

Inscenace Shylock, kterou můžete zhlédnout v divadle Na Jezerce, nutí diváka k zamyšlení. Chceme nesvobodu?

17.ledna uvedlo divadlo Na Jezerce svou 17. reprízu hry Shylock. Inscenace v režii Radka Balaše, oblíbeného porotce z pořadu Stardance a známého především díky svým muzikálům (Mýdlový princ, Antoinetta, královna Francie), které jsou obyčejně beznadějně vyprodané, se zabývá myšlenkou přehnané politické korektnosti a přecitlivělostí naší společnosti. (Hru napsal Kanaďan Mark Leiren-Young před dvaceti lety!)

Naše doba by se dala nazvat dobou paradoxu. Na jedné straně naše civilizace touží po demokracii, svobodě svého konání a myšlenek, tvůrčí svobodě, na druhé straně běda tomu, kdo vybočí ze zajetých kolejí. Snažíme se  o maximální bezpečnost,  a to v každé oblasti, koupíte-li si saponát, téměř jej neotevřete, jak je uzávěr bezpečný, ale současně  stále větší množství lidí vyhledává adrenalinovou zábavu, skáče z útesů bez padáku,  dráždí nebezpečná zvířata apod. Lidé chtějí být originální v oblékání, brzy ale zjistíte, že originalita v oblékání  je možná ; jen v případě, že ji přijal dav  jako uniformu. Máte-li na sobě něco opravdu jiného, např. jinak barevné tričko než dav, lidé se vám  posmívají, uráží vás  a snaží se vás téměř vystrčit na okraj společnosti.

Citlivost je dobrá vlastnost. Společnost zjemněla. Už nevrhá slabé a nemocné ze skály.   S citlivostí je ale spojeno odsuzování všeho,  byť sebemenšího prohřešku, vše je tragédie, nad kterou hluboce vzdycháme.  Možná už ani nerozlišujme důležité a nepodstatné věci. Strašné je všechno.  Otřeseme se hrůzou, když pes prožene kočku, protože kočka je přece týraná.

Přesně to se stalo našemu hrdinovi, herci (Milan Kňažko) v inscenaci Shylock, který se provinil tím, že hrál zlého Žida (lichváře, úlisného padoucha, číhajícího na svou kořist jako hyena) ve hře   Kupec benátský.  Ovšem jistá paní novinářka na něho plivla, protože hra uráží  všechny Židy. A tak tento zoufalý herec rozmlouvá sám se sebou a uvažuje, kde se to ocitá. Divadlo prý hru zruší. Je to vulgární, rasistická hra. Inscenace je brutální útok proti židům. Nenávistná inscenace. Židé jsou otřeseni.  Jak to Shakespeare myslel? Byl antisemitista ?  Propagoval rasismus…?

Divadlo nabídlo herci náhradu. Vybral si tedy postavu Othella. Ale to také nebylo vhodné. Othello je černý. A náš hrdina nemá dost pigmentu. Mohla by to být urážka všech lidí tmavé pleti.  ‚Kupec benátský je antisemitistický, Zkrocení  zlé ženy antifeministické,  hra Hamlet  hanobí duševně nemocné, hrbáč Quasimodo uráží shrbené. Co teď?  Co hrát? Vytrhejme tedy urážlivé stránky z dramatu! Shylock je příliš  negativní, komplikovaný. Co lidi dnes nejvíce zajímá?  Ach … Jak dlouho točili postelovou scénu s Johny Deppem!‘

‚Diváci se nedokáží vyrovnat s tragédií, jsou příliš smutní. Musíme  přepsat všechny konce,  třeba …kdyby měl Hamlet protijed, mohl by tu být ještě druhý díl ‚Hamlet se vrací‘. Možná by Shylock měl být  ideál, kterého by rodiče  chtěli za skautského vedoucího svých dětí, uvažuje náš rozpolcený herec.

A jak je to s autory? Jaké hry si může divadlo vybrat?  Mark Twain je také rasista, protože použil slovo negr.   Jack London, Ernest Hemingway –  sebevrazi. Jeden horší než druhý. Možná bychom měli jejich dílo  zničit‘, uvažuje pokrokově náš nešťastný hrdina.

Příběhy jsou nebezpečné, umělci jsou nebezpeční, Galileo byl nebezpečný, Mojžíš byl nebezpečný, slova jsou nebezpečná, spisovatelé jsou nebezpeční, takže konec Romea a Julie. Musí se  přepsat konec hry   na  – ‚žili spolu šťastně až do smrti.‘

„Ale třeba je to účel umění, brát na sebe toto riziko! Umění přece má provokovat!“, zoufá si nebohý herec ve svých myšlenkách. ‚Copak se ihned po zhlédnutí Kupce benátského divák nutně stane členem nového ku klux klanu?‘  Náš herec je opravdu zoufalý, ale ptá se dál: „Je to cíl našich her? Musíme odhadnout dopad toho, co hrajeme? Smíme hrát Zkrocení zlé ženy jen s podmínkou, že nám to schválí  Organizace na ochranu žen“?

Hra Shylock  je doslova klenot, vřele všem doporučuji a skoro bych se přimluvila za to, aby se dostala do osnov učebnic, jako příklad lidského jednání.….. Inscenace Shylock nás přivádí až do zdánlivě absurdních situací, ale musíme si připustit, že někdy se už v naší společnosti podobné věci dlouhodobě  dějí a nikdo se nad tím zas tolik nepozastavuje. Mohli bychom dojít opravdu až do takových konců, které nám tato inscenace  nastínila? A jsme s tím spokojeni?

Divák, který dává pozor, vnímá i to, že v inscenaci jsou některé myšlenky jako perly, jakoby hru napsal život sám.  Např. tvrzení, že ti, kteří nečtou recenze, je většinou znají nazpaměť apod. Ale nejen myšlenky, i situace. Když náš hrdina obhajuje Shakespearovu hru, jeho protivníci buď nepřijdou, nebo ho vůbec neposlouchají a bez konce omílají jen své fráze, svá přesvědčení. Je úplně jedno, zda má umělec jiný názor, zda má pravdu, nebo ne….

Hra psaná z pera života, plná hlubokých myšlenek, nutící diváka přemýšlet o nás samotných, ukazující právě se rodící novodobý problém přehnané přecitlivělosti, navíc umocněná  perfektním výkonem sympatického a charismatického Milana Kňažka.  Bravo Shylocku!

Lidé křičí proti totalitě, ale vlastně si ji vytváří. Totalita nebyla nikdy v režimu, ani kolem nás,  ale je v nás.  A bůh zvaný Paradox, který vládne naší současné civilizaci, se směje.

Foto: divadlo Na Jezerce

Eva Smolíková