Hledá se herečka pro RADOST!

Herečky z Brna a okolí, čtěte!

Ředitel Divadla Radost vyhlašuje konkurz na herečku do 25 let věku. Konkurz proběhne 17. 5. 2019 v Divadle Radost. Vzdělání v oboru herečka není podmínkou. Vítaná je hra na hudební nástroj a chuť tvořit.

Vaše CV a motivační dopisy posílejte

na mail hladka@divadlo-radost.cz

a obratem, či v nejbližším možném termínu vám budou zaslány požadavky a úkoly týkající se konkurzu.

Vzdělání v oboru herečka není podmínkou. Vítaná je hra na hudební nástroj a chuť tvořit.

TANEČNÍ MAGAZÍN

I nezávislá divadla žádají odchod ministra kultury

Funkci ministra kultury by měl zastávat skutečný odborník!

Na Mezinárodní den tance, se vůdčí osobnosti oboru připojily k podpoře akcí za nezávislost justice a k petici za odvolání ministra kultury!     

Po celý pondělní podvečer pořádají PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Divadlo Archa a Jatka78 společné oslavy Mezinárodního dne tance. Zúčastněné subjekty ve stejný den vyjadřují podporu zásadním akcím na obranu demokracie v ČR: Milionu chvilek pro demokracii a petici za odvolání ministra kultury.

V této souvislosti považují za nutné apelovat na vládní koalici, aby hledala pro funkci ministra kultury skutečného odborníka. Na prvním místě by vládě mělo jít o kulturu, umění, zachování a rozvíjení hodnot, které společnosti přináší, stejně jako mezinárodní renomé naší země, nikoli politickou funkci.

Odborníci se shodují že by ministr kultury měl brát v potaz přinejmenším:

* Plnění Programového prohlášení vlády, které jasně hovoří o perspektivě podílu ze Státního rozpočtu 1 % na kulturu. Nutno dodat, že by se mělo jednat čistě o podporu kultury, tzn. bez církví a náboženských společností.

* Potřebu zásadně navýšit prostředky na živé umění (program Kulturní aktivity) a provést analýzu potřeb jednotlivých uměleckých oborů, z níž budou vyplývat reálné potřeby pro rozvoj všech oblastí umění.

„Pro kulturní společnost je 1 % na kulturu zásadním závazkem. V rámci růstu objemu prostředků je nezbytné podpořit obrovský rozvoj nezávislé umělecké scény za posledních 30 let a plně profesionalizovat podmínky pro nové progresivní obory, včetně investic do infrastruktury,“ vysvětluje Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha, a dodává:„Nelze jen setrvávat na modelu zvyšování platů zaměstnanců ve státní popř. veřejné sfé ře a tím ještě více prohlubovat disproporce mezi příspěvkovými organizacemi a nezávislou scénou. Oba tyto typy organizací poskytují veřejně prospěšné služby společnosti a jejich podmínky pro práci by neměly být tak propastně rozdílné.“

To potvrzuje i Štěpán Kubišta, ředitel Jatka78 a předseda Asociace nezávislých divadel: „Systém podpory kultury neprošel za posledních třicet let potřebnou transformací. Druhý pilíř kultury, který je tvořen organizacemi nestátního neziskového sektoru, je stále vnímán jako volnočasová aktivita, a tak je i podporován. Většina legislativních, metodických i finančních kroků ministerstva vede k ještě většímu prohlubování rozdílů mezi státní a nestátní kulturní sférou. Je třeba začít vnímat náš sektor ne pouze jako nedílnou, ale hlavně jako potřebnou součást kulturní nabídky, stejně tak, jak je to obvyklé ve všech zemích světa, ke kterým se obrací naše kulturní pozornost.“

Yvona Kreuzmannová, ředitelka, Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec

Lucia Kašiarová, ředitelka, ALT@RT/ Studio ALTA

Štěpán Kubišta, ředitel, Jatka78

Ondřej Hrab, ředitel, Divadlo Archa

 

Kateřina Kavalírová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Kdo je tady ředitel?

Už třístou reprízu oslaví ve Švandově divadle 3. února severská komedie Kdo je tady ředitel? Dosáhla tak světového rekordu! Jen v Praze ji vidělo 80.000 diváků

Komedie Kdo je tady ředitel? slaví ve Švandově divadle 300. reprízu, dosáhla tak světového rekordu

Už třístou reprízu oslaví ve Švandově divadle 3. února severská komedie Kdo je tady ředitel?,  s Michalem Dlouhým a Kamilem Halbichem v hlavních rolích. Hra v režii Daniela Hrbka tak dosáhla světového rekordu: podle agentury Aura-Pont tolik představení tohoto titulu neodehrálo žádné jiné divadlo na světě.

Divadelní přepis stejnojmenného filmu Larse von Triera patří k vůbec nejúspěšnějším titulům Švandova divadla. Od premiéry v roce 2009 ho vidělo jen v Praze téměř 80.000 diváků a další na zájezdech divadla po celé republice a také na Slovensku Málokterá divadelní adaptace slavného filmu dokáže v popularitě překonat originál: tady se to ale povedlo. Na „Ředitele“ chodí diváci opakovaně a mnozí z nich už původní film ani neznají. „Zásluhu na úspěchu inscenace mají zejména herci v čele s Michalem Dlouhým, Kamilem Halbichem a dalšími skvělými lidmi, kteří své postavy hrají s opravdu mimořádným nasazením –  za těch osm let se jich vystřídalo v různých alternacích víc než dvacet,“ říká ředitel Švandova divadla a režisér inscenace Daniel Hrbek.

Zrození v porodních bolestech

Sám režisér ale premiéru svého díla neviděl. „Přímo z divadla jsem ten večer vezl ženu do porodnice, pak se vrátil poklonit se na děkovačce, a pak mi z porodnice volali, ať tam přijedu, že už to začíná. Za nějakých osm hodin, v půl sedmé ráno, přišla na svět Róza Hrbková. 3. února 2017 jí bude už 300 repríz,“ vzpomíná Hrbek, jehož malá dcera se tak stala patronkou představení. „Je to důkaz, že i toto představení vznikalo v porodních bolestech,“ dodává Michal Dlouhý. Ten si v úloze neznámého, ale o to ješitnějšího herce Kristoffera neváhá skvěle utahovat i sám ze sebe a ze svojí herecké profese.

Také Michal Dlouhý zaznamenal od prvního uvedení hry několik zásadních životních událostí. „Za těch necelých osm let jsem přišel o brášku a vzápětí i o tatínka. Ale naopak se mi povedlo zplodit ještě jednu krásnou holčičku do mého zlatého harému. A konečně se nám podařilo udat našeho milovaného kolegu a mého velkého kamaráda Kamila Halbichů! Dokonce jsem měl tu čest být na jeho svatbě svědkem a zároveň i hlavním kameramanem – byli jsme tam totiž tehdy jenom čtyři,“ říká Michal Dlouhý. Což Kamil Halbich rád potvrzuje: „Premiéru jsem nazkoušel ještě jako svobodný chlape c, během repríz jsem se stačil oženit a zplodit úžasného synka – a to vím, že jsem udělal dobře!“

Vzpomínkové foto v bílo-červené

Životaschopnost inscenace dokládá ale nejlépe fakt, že je téměř neustále vyprodaná. To platí i o její 300. repríze, která divákům navíc nabízí speciální dárek: kdo přijde do divadla ve stylovém bílo-červeném oblečení inspirovaném plakátem inscenace (muži s červenou kravatou a ženy v bílém oblečení s červenými doplňky), může se zúčastnit závěrečného fotografování se všemi herci.

Stále svěží komedii o řediteli, jehož nikdy nikdo neviděl a který se před zkoprnělými zaměstnanci náhle zjeví v nečekaném podání, chtějí u Švandů uvádět i nadále.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…?

Ve von Trierově filmu se herec Kristoffer a skutečný ředitel firmy Ravn tajně setkávají v ZOO a v divadelní hře se měli původně potkat v sauně. Po pádu Kamila Halbicha z jeviště během zkoušek však bylo místo jejich srazu změněno na hřbitov.

Mnoho gagů vymyslel při zkoušení Michal Dlouhý, který vyniká pohotovým smyslem pro humor a hru nastudoval se svým oblíbeným heslem „Každej fór dobrej.“

Zájemce o koupi firmy, hrozivý Finnur v podání téměř dvoumetrového Alexeje Pyška, opravdu mluví islandsky: s replikami Pyškovi pomáhala tlumočnice Marta Bartošková. Finnura alternuje Dušan Sitek, který tuto nelehkou řeč zvládl díky stejné úloze v inscenaci Městského divadla ve Zlíně.

Králem přeřeknutí v této inscenaci je jednoznačně Jaroslav Šmíd. Ustát jeho monolog v závěru inscenace se i jeho hereckým kolegům podaří málokdy: většinou je Jaroslav odbourá stejně jako diváky.

Součástí kostýmu Michala Dlouhého jsou tanga, s nimiž odehraje divokou milostnou scénu. Za osm let od premiéry mu prý kostymérka musela pořizovat teprve druhé. „Je vidět, že tento střih spodního prádla vydrží hodně. Zřejmě je to tím minimálním třením“, komentuje to herec, který si – na rozdíl od zneuznaného Kristoffera – neváhá udělat legraci i na svůj vlastní účet.

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín