Na podporu nadaných dětí

Budou Prahu následovat další města a místa?

Hlavní město Praha ve spolupráci s Pražským inovačním institutem spouští nový projekt na podporu nadaných dětí.

Na základě takzvané inkluzívní koncepce Prahy, kterou pražské zastupitelstvo schválilo loni na podzim, začal institut napříč pražskými školami sbírat data o současném stavu podpory nadaných dětí. Zároveň též i o nástrojích pro podporu talentů ve školách.

Praha je největším zřizovatelem škol v Česku a zároveň se jedná o region s nejvyšší koncentrací výzkumných a výzkumně-vzdělávacích kapacit. Právě proto bychom se měli co nejvíce snažit podporovat rozvoj každého dítěte a nacházet talenty napříč všemi obory. Od čistě vědeckých až po kreativní a umělecké. Praha nemá nerostné ani průmyslové bohatství, naším nejcennějším exportním artiklem musí být naše dovednosti,” říká pražský radní pro oblast školství Vít Šimral.

Vít šimral, radní za Pirátskou stranu

Rozvoj aktivit k podpoře mimořádně nadaných a talentovaných dětí (MiND) koordinuje Pražský inovační institut. Konkrétně v rámci svého tříletého projektu Prague Smart Accelerator, který funguje od poloviny roku 2020.

A nadaným dětem je věnován i projekt Implementace Krajského akčního plánu vzdělávání II. Ten institut spustí v září tohoto roku. Po sběru dat o současné formě podpory talentu a nadání vznikne v pražských školách komunita pedagogů GET (gifted education teachers). Hlavní město následně v rámci tohoto projektu finančně podpoří úvazky specializovaných učitelů, kteří se budou věnovat primárně nadaným dětem. A to ve spolupráci s pedagogicko-psychologickými poradnami a školními psychology.

Ve střednědobém horizontu tato opatření přispějí k tomu, aby si žáci vybírali i volitelné předměty ve školách s co největším zacílením na jejich přirozený talent.

IDU

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s velmi slavnou sólistkou baletu a pedagožkou ADÉLOU POLLERTOVOU

„Balet je boží!!!“

Devět let byla členkou baletního souboru v Hamburku, pak byla sólistkou baletu ND v Praze, za své taneční kreace obdržela Adéla Pollertová několik významných ocenění. Balet je stále její velkou láskou a své zkušenosti předává dále, a to jak na HAMU, tak v Baletní akademii Adély Pollertové a učení jí přináší radost a naplnění.

Pocházíte z rodiny, kde kraluje sport a provází ji umění. Vaším pradědečkem byl operní pěvec a herec, člen ND Emil Pollert, vlastním jménem Emil Popper, pratetou Ema Švandová, která vedla Švandovo divadlo, které založil její manžel Pavel Švanda. Váš tatínek spolu s bratrem byli mistry světa ve slalomu na divoké vodě. Jak Vás  to ovlivnilo?

„Nikdy jsem nebyla do ničeho tlačená, nikdo mě do ničeho nenutil, nikdy mi nebylo předhazováno, kdo byli mí předci a všechno, co jsem kdy dělala, jsem dělala z vlastního přesvědčení a nějaké síly uvnitř sama sebe. Možná je to opravdu v genech, kterým člověk neunikne, ale ,tah na branku´ je jedna z vlastností, za kterou jsem rodičům a životu vděčná. Mám to štěstí, že se kdykoliv mohu na svou rodinu a nejbližší spolehnout a když náhodou padám ke dnu, všichni mě podrží a podpoří. Všechno v životě je týmová práce, i když si myslíte, že jste to zvládli sami.“

Od pěti let jste se věnovala moderní gymnastice a až v patnácti letech jste se dostala k baletu. Čím Vás okouzlil, že jste jej vystudovala na taneční konzervatoři?

„ Popravdě balet nikdy nebyl mým snem. Když jsem dělala gymnastiku, chtěla jsem tančit. A když přišla nabídka na Taneční konzervatoř, myslela jsem si, že to je ono – budu tančit. To, že budu stát denně u tyče a ,šmrdlat´ nohama battement tendu do zbláznění, to jsem si uvědomila sice záhy, ale to už jsem byla chycená a ze své povahy jsem nemohla vzdát vybranou cestu. Nelituji! Balet je prostě boží!!!“

 Po škole jste se stala členkou baletního souboru v Hamburku, kde jste byla devět let. Jak na tu dobu vzpomínáte?

„Hamburk mi dal nejen úžasnou pracovní příležitost, ale dal mi i obrovskou školu života. Ve všech ohledech bylo toto angažmá pro můj budoucí život naprosto zásadní. Naučila jsem se samostatnosti, naučila jsem se jazyky, procestovala jsem celý svět, poznala jsem skvělé lidi, měla jsem toho nejlepšího šéfa, od kterého jsem se toho hodně naučila (i na poli šéfovství) a hlavně jsem v Hamburku právě díky Neumeierovi pochopila o čem balet opravdu je…“

Po návratu do Čech jste v roce 2005 nastoupila do baletu ND v Praze jako sólistka, kde jste za roli Julie v baletu „Romeo a Julie“ získala cenu Thálie. Jak jste jednou přiznala, byla to vždy Vaše vysněná role. A co další role, které přirostly k Vašemu srdci?

„Pražské angažmá bylo trochu jiné. Na rozdíl od Hamburku, kde má John Neumeier doslova monopol na své balety, v Praze jsem tančila v choreografiích zcela rozmanitých. Přiznám se, že tanečnici jsou tak trochu jako gladiátoři. Co vám řeknou, ať zatančíte, to prostě uděláte. Když jste v souboru, nemůžete si vybírat. Nemůžete říct, tohle se mi nelíbí, to tančit nebudu! Ale nakonec i v těch kusech, které nepatřily mezi mé hitovky, jsem si našla něco pozitivního a bylo to vlastně fajn. Takže když se ptáte, na jakou další roli kromě Julie bych vzpomenula, je jich tolik, že seznam by sahal až na konec stránky…“

 Za své taneční kreace jste obdržela různá ocenění a již v roce 1999 jste získala německé prestižní ocenění Dr. Wilhelm Oberdörffer Preis pro nejlepší tanečnici v Německu nebo o deset let později ocenění Philip Morris Ballet Flower Award za mimořádný výkon v oblasti klasického baletu. Co to pro Vás znamená?

„Získat jakékoliv ocenění je samozřejmě skvělé a kdo říká, že ho to nezajímá, tomu nevěřím. Potěšila mě jak Cena Thálie, tak třeba ocenění Klubu přátel baletu za nejoblíbenější tanečnici (teď přesně nevím kterého roku). Ale co mě vždycky zahřálo nejvíc, bylo to, když diváci odcházeli z představení spokojení. Jednou jsem byla v New Yorku na muzikálu ,Gypsy´. Lístek mě stál 200$ a hlavní hrdinka celou roli odmarkýrovala! V tu chvíli jsem si řekla, že tohle nikdy svým divákům neudělám. Byly to moje skoro nejlíp investované peníze v životě.“

Později jste ještě vystudovala baletní vědu na HAMU, kde sama učíte. S baletní kariérou jste skončila a v roce 2013 jste otevřela Baletní akademii Adély Pollertové v Praze, Na Poříčí. Co Vás k tomu vedlo? Co všechno učíte a jak se cítíte v roli kantorky?

 „Baletní Akademie je prostorem, kde doufám a věřím, se o baletu dozvíte první poslední, od samotných baletních kroků počínaje, přes historii a veškeré reálie, až po pikantnosti z baletního prostředí, jeviště, zákulisí a života tanečníků konče. Škola je určena široké veřejnosti. Máme jak děti, letos okolo 170 studentů, tak i dospělé, všechny věkové i výkonnostní kategorie.

A kantorka? To nejsem nebo se tak netituluji. Možná pedagožka.  A co mě přimělo vlastní baletní školu založit? Přiznám se, že když jsem přemýšlela, co podniknout po ukončení mé profesionální kariéry, tak mě myšlenka na tak velký projekt ani ve snu nenapadla. Byla to spíše shoda náhod, souhra okolností, které mě přivedly na téma vlastní baletní školy. Ještě při angažmá v Národním divadle jsem si přivydělávala učením a zjistila jsem, že mě to vlastně naplňuje více, než stát na jevišti a interpretovat něco, co není úplně moje. Ano, člověk do role dá sám sebe, ale stále musí dodržovat určité mantinely. Být pedagogem je daleko svobodnější, hodina je taková, jakou si ji já udělám. Když se podívám zpátky, nezměnila bych ani minutu ve svém životě. Všechno mělo smysl a všechno mě posunulo dál, ale teď si troufám říct, že jsem při učení opravdu šťastná.“

 Spolupracovala jste s řadou osobností, je někdo, kdo Vás nejvíce ovlivnil nebo s kým byste ještě ráda spolupracovala?

„Jak už jsem řekla, byl to právě John Neumeier. Ovlivnil mě prakticky ve všem. Od toho jak vnímat balet jako takový, jak na sobě pracovat, jak si stát za vlastním názorem a s pokorou vše přijímat. Strašně ráda na něj vzpomínám a čerpám z jeho myšlenek dodnes. Ovšem samozřejmě nebyl jediný, kdo mě v životě ovlivnil.“

Jste maminkou. Vedete Vaší dcerku Antonii k baletu?

„Toničce jsou tři roky, a jakým směrem se vydá, je čistě na ni. Rozhodně ji budu ve všem podporovat a budu se jí snažit byt aspoň takovou oporou a příkladem, jako jsem měla ve svých rodičích já.“

 Jak ráda trávíte volný čas? Umíte odpočívat?

„Volný čas? Asi se ptáte na to, co mám ráda mimo balet, který je opravdu provázený mým životem od A do Z a je i mým koníčkem. Ale vedle toho neskutečně rada čtu, moji novou vášní je vyšívání na stroji a samozřejmě jakýkoliv (individuální) sport na rekreační úrovni. Tím myslím běh za mou neposednou dcerou a tomu podobně.“

Děkujeme  za rozhovor

Foto: archiv Adély Pollertové

 Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Novinky VIZE TANCE

Grantový systém a podpory v době koronaviru

Advokacie tance

Vize tance zaslala připomínky k novému grantovému systému Hlavního města Prahy.

Připravujeme připomínky a komentáře Vize tance k Státní kulturní politice 2021–2025, která je součástí Národního plánu obnovy.

Finanční podpora v době koronaviru?

Evropská komise prodloužila časovou podmínku pro programy veřejné podpory notifikované v rámci Dočasného rámce pro opatření státní podpory na podporu hospodářství při stávajícím šíření koronavirové nákazy“. Na základě tohoto rámce byl notifikován záruční program COVID III. Podporu ze záručního programu COVID III bude možno čerpat do konce června 2021.

Pracovní skupiny Vize tance

Rádi bychom iniciovali pracovní skupiny Vize tance k aktivní práci na zadaných tématech a připomínáme, že do pracovních skupin je možné se kdykoliv přidat a aktivně tak participovat na jejich práci spolu s ostatními členy a koordinátorem.

Vize jste vy! Vize jsme my!

VIZE TANCE

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

»Kytice« ā la PKB

Internetová repríza tohoto představení již v pátek 5. února od 17.00 hodin

Rádi bychom vás pozvali na internetové představení. Kdy? V pátek 5. února 2021 od 17 hodin reprízuje Pražský komorní balet na internetové televizi Mall.tv představení „Kytice“.

Jedná se o taneční divadlo renomovaného choreografa Petra Zusky. Vytvořil je pro Pražský komorní balet na motivy Erbenovy sbírky veršovaných balad „Kytice“, jež patří k pokladům české poezie a literatury.

Autorem symfonické hudby k představení je Ondřej Brousek.

Zuskova „Kytice“ byla oceněna za nejlepší choreografii na soutěžní přehlídce současné taneční tvorby BALET 2019. Sólista Dominik Vodička získal roku 2019, za ztvárnění své hlavní role, Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v oboru tanec a pohybové divadlo.

Záznam představení bude možné zhlédnout až do 28. února 2021.

Budeme divákům vděční, když Pražský komorní balet podpoří „virtuální vstupenkou“ na: https://bit.ly/Podpořte_PKB.

Děkujeme!

„ Kytice“

Scénář, choreografie a režie: Petr Zuska

Dramaturgie: Tomáš Vondrovic

Hudba: Ondřej Brousek

Scéna: Jan Dušek

Kostýmy: Pavel Knolle

Světelný design: Daniel Tesař

Asistenti choreografie: Igor Vejsada, Linda Svidró

Tančí: tanečníci Pražského komorního baletu, studenti Tanečního centra Praha, konzervatoře-gymnázia a hosté.

Délka: 80 minut

Premiéra: 1. 5. 2019 ve Stavovském divadle v Praze

II. premiéra: 5. 5. 2019 v Městském divadle v Mostě

Foto: Sergej Gherciu

Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN