Soubor Losers Cirque Company nemusíme našim čtenářům představovat. Losers se stali špičkou českých novocirkusových představení. Perfektní akrobacie, humor, vtip a napětí, to všechno divák na Losers miluje.
Představení Ego můžete od 24. listopadu vidět v divadle La Fabrica. Že je tam příliš malý prostor? Ego je spíše komornější představení, vystupují zde totiž pouze dva akrobaté, a to Petr Horníček a Jindřich Panský.
Myšlenka poměrně jasná, starší sportovec zjišťuje, že na scéně se objevuje mladší rival. Co teď? Nabízí se vtipný scénář už sám o sobě a Losers společně s režisérem Danielem Špinarem a choreografem Radimem Vizváry uchopili svou ideu za ten správný konec, nebojím se říct za ten nejlepší možný konec.
Na co se můžete těšit? Zdatný sportovec, hotový šampión, si zálibně prohlíží kruh svých medailí, skládá si je na sebe, s úctou na ně hledí a s láskou a uznáním si je všechny navléká na krk. Hýčká si je. Je spokojený. S vervou cvičí, ladné pohyby plné síly a bojovnosti, přemety, pózy, skok hned sem a zase tam. Hudba se dramatizuje. Jenže … přichází mladší, silný, mrštný sok. Také se zájmem si prohlíží medaile a náš šampión je zběsile rychle všechny balí a zuřivě odnáší ze scény. Poměří síly. Kdepak, ten mladý je lepší. Starší uléhá na zem a světelná show dokresluje doslova rozpad osobnosti, zničenou, neschopnou vstát. Svět se zbortil.
Boj. A znovu. Už drží svého soka a fackuje.., sráží ho k zemi.., snad by ho i zabil! Rival leží, konečně. Je už mrtvý? Ne, zvedá se. Jak na něj? Zkusí to přece znovu. Bojuje se jakýmkoliv způsobem. Chůzí na vysoké noze (v dámských báječně barevných střevících s vysokým podpatkem), bojuje se tyčí, v zorbingových koulích, ve kterých Lůzři obzvláště pobavili publikum. Nicméně vyhrát se nedaří. Znovu rozpad osobnosti, hluboké zoufalství.
Cokoliv starší šampión dělá, mladší konkurent jej stále pronásleduje, sedí mu za krkem snad i při každodenních činnostech. Zničenému sportovci nezbývá nic jiného, než odejít do kláštera… a meditovat. Musí do svého nitra. Hledí klidně a nehnutě na svého soupeře. A náhle??! Rival se rozplyne, padá ze svého vrcholu (akrobat symbolicky padá z popruhů a visí jako mrtvý).
Možná v inscenaci Ego vidíme samotného Petra Horníčka (spoluzakladatele a principála souboru), který si pravděpodobně i sám v sobě klade otázku, kdy je ten správný čas uvolnit místo mladším akrobatům. Ovšem divák, při pohledu na urostlé, svalnaté tělo a ladné pohyby akrobata nemůže ani v nejdivočejší fantazii uvěřit, že by se snad Petr Horníček takovou myšlenkou zabýval. Přesto Petr sám říká: „Zásadním tématem každého tanečníka a akrobata je stárnutí těla. Je těžké dřít celý život a pak se smiřovat ještě v poměrně mladém věku s tím, že už na to vaše fyzické síly nestačí. Pro ego každého z nás je obtížné pokorně uvolnit místo dalším, silnějším a mladším.“ Připustíme-li si i to, že by Petr Horníček v akrobacii uvolnil místo mladším, zůstane pořád prvotřídní vyzrálou tvůrčí osobností.
Představením Ego se Losers opět vrátili (na rozdíl od vážnějších inscenací jako je Kolaps nebo Vzduchem) ke svému smyslu pro humor, který diváci tolik milují. Nad to je tu hluboké moudro, totiž že vnitřní síla znamená mnohem víc než fyzická síla, nejlepší boj je žádný boj a nejsilnější je ten, kdo přemůže sám sebe. Losers v čele s Petrem Horníčkem představují nevyčerpatelnou studnici báječných nápadů, ať už je příběh velmi dobře srozumitelný, nebo naopak nechává rozehrát divákovu fantazii. Show Ego samozřejmě nepostr ádá dokonalou souhru těl, dechberoucí akrobacii, herectví, vtip, nadhled, světelnou show, vhodně zvolenou hudbu a navíc, dámy, dvě krásná vytrénovaná polonahá mužská těla (Petr Horníček, Jindřich Panský), na která je radost hledět.
Když tak přemýšlím, které z představení Losers bylo to nejlepší, nemohu se vlastně rozhodnout. Ale Ego určitě patří k tomu nejlepšímu, co Losers nabízí. Bravo!
Eva Smolíková
Foto: František Ortmann
Taneční magazín
