Rozhovor s malířkou, grafičkou, sochařkou a keramičkou IVOU FIALOVOU

„Taneční zkušenost je pro výtvarníka k nezaplacení“

Iva Fialová patří k výrazným výtvarným tvůrcům střední generace. Její plátna se objevují v řadě veřejných i soukromých sbírek v Čechách, na Moravě i v zahraničí. S jejími ilustracemi se můžete setkat v řadě knížek. Možná, že jste drželi v ruce dlouhohrající desku či kompaktní disk, jehož obal pochází z jejího ateliéru? A jelikož Ivě Fialové není cizí ani umění taneční, vypravili jsme se za ní, kousek za západní hranice Prahy, do malebných Řevnic, s otázkami pro dnešní rozhovor…

Jste původně z Moravy, tak jistě máte blízko k tanci a folklóru?

Jsem ze severní Moravy, ale v době mého dětství, prožitého na Valašsku, folklór poměrně paběrkoval. Když srovnám dnešní situaci, kdy se ve městě mého mládí, kam se dodnes vracívám, koná několik folklorních festivalů do roka, tak mám radost. Lidé znovu hledají své kulturní kořeny, které byly zpřetrhány. A to je dobře.“

Tancovala jste někdy v lidovém kroji?

Jako dítě jsem zpívala v pěveckém sboru, avšak nikdy jsem netančila v kroji. Ačkoli doma byly krásné hanácké kousky po mamince, já sama jsem vlastní kroj nikdy neměla. Vyrůstala jsem na Valašsku v době takzvané normalizace a tehdy se upřednostňovala spartakiáda před folklórem. A já jsem navíc byla introvertní dítě uzavřené do sebe, které svět raději pozorovalo, než by se aktivně předvádělo. Tehdy mi stačily pastelky, barvy a knihy, kde jsem čerpala veškerou inspiraci a objevovala rozmanitost světa.“

Pastel Ivy Fialové „Tanečníci“

A někdo jiný z rodiny měl bližší vztah k tanci, k pohybu?

Mám tetu, která byla trenérkou krasobruslení. Ta shledajíc´ ve mně jistou ladnost pohybu, pokoušela se po jisté období ze mne udělat tanečnici na ledě. Jenže ono to na té zmrzlé vodě setsakramentsky klouzalo. A já mám za všech okolností ráda pevnou půdu pod nohama. Ne, příliš mnoho naučeného drilovaného koordinovaného pohybu – to jsem v dětství opravdu nezvládala…“

Takže to vedlo spíše k opačné reakci?

Velká změna u mne nastala v šestnácti letech. Zkušenost s běžnými tanečními kurzy ve mně konečně nastartovala touhu po sebevyjádření pohybem. Samozřejmě byla v tom i právě se probouzející koketerie mládí. Vždy však byla u mne důležitá hudba. Její harmonie jsem vnímala celým tělem a nutkavá touha přetvářet její melodii v pohyb mi pak nadlouho zůstávala ve volnočasových aktivitách myšlených vážně i nevážně.“

Tudíž jste chodila do klasických tanečních?

Jak už jsem se zmínila v předchozí odpovědi. S temperamentem dlouho kroceného dítěte jsem se vrhala do všech možných amatérských tanečních kurzů, standardních tanců pro pokročilé. Mému naturelu nejlépe vyhovovaly latinskoamerické tance a vyloženě jsem vzplanula pro španělské flamenco.“

Na jaký taneční obor si dnes koupíte lístky do divadla?

Bude to balet. Divadlo je pro mě svátkem. A svátek se přece musí oslavit dokonalou a vznešenou krásou klasického pohybu.“

Tato olejomalba Ivy Fialové nese název Taneček“

A na jaký z druhů a žánrů tance se podíváte ráda třeba v televizi?

Opět upřednostním balet, možná nějaké moderní alternativy, či latinskoamerické tance, tribal tance. Ale určitě to nebude varietní taneční show. Varieté, cirkus a ohňostroje mne neoslovují.“

Sledujete na obrazovce i sport?

A pak se ráda dívám na krasobruslení, neb to je velice fyzicky náročný tanec na ledě. Ačkoli mě tehdy teta nepřesvědčila k jeho provozování, i tak ve mně k tomuto sportu zůstal obdiv i láska.“

Co děláte pro svou kondici aktivně? Sportujete?

Kupodivu, ačkoli jsem z horského městečka, nemám ráda lyžování. A ani kolektivní sporty. Jsem osamocený pěší turista po horách – při dlouhých pochodech mám totiž čas přemýšlet. Jsem dobrý plavec, neb voda je spojena s hloubkou niterného života a podvědomím. A pak ještě donedávna jsem byla vášnivá tanečníce flamenca a kalbelie. Kalbelia vznikla v Radžastánské poušti, byla provozována cikány, kteří díky svému kočovnému životu přivezli tento tanec do evropy, potažmo Španělska, kde toto dalo základy pro dnešní flamenko. Ovšem, po několika veselých tanečních  historkách s neblahými zdravotními následky již volím poněkud klidnější tělesné aktivity.“

Grafika z ateliéru Ivy Fialové se jmenuje Ryba“

Jste malířka, grafička, sochařka i keramička. Jak tyto výtvarné obory navzájem střídáte?

V samém začátku jsem studovala grafiku. Ne že bych to tak černobíle v životě chtěla, ale byl to základ, jako je kresba základem výtvarného vyjádření. Ne vždy, ale velmi často potřebuji kresebnou myšlenku podpořit barvou, která má schopnost dát obrazu emoční náplň, která je občas i důležitější než kresba sama. A samozřejmě jsem sáhla po olejových barvách, neb olej na rozdíl od akrylu voní. Nevím už kdy se mi v procesu tvorby stalo, že jsem pocítila potřebu objekty z pomalovaných a pokreslených ploch zhmotnit, ale to, že jsem to udělala mne posunulo do další dimenze imaginárního světa. Jen upřesním – moje socha má podobu komorní keramické plastiky, jiný materiál jsem zatím nezkoušela.“

Ilustrujete rovněž knížky. Pracujete raději na těch, jejichž autory již jako čtenářka znáte? Anebo Vás lákají autoři a díla Vámi zatím nepřečtená?

Samozřejmě je pro autora časově snazší, ilustruje-li látku, se kterou je již seznámen. V tom ohledu bych se jednou chtěla vrátit k F. M. Dostojevskému, kterýž byl kdysi i námětem mé diplomové práce na VŠUP, a který mne chytil za srdce. Také mne vždy lákala existencionálně filosofická literatura Ladislava Klímy se svými rozervanými do morku kostí sebedrásajícími se hrdiny. Avšak jsem člověk také velmi zvědavý, a proto vítám vše nové, kde je naděje, že se dozvím cokoli, o čem jsem doposud neslyšela, neviděla. Upřednostňuji filosoficko-psychologická témata, literaturu faktu, absurdní komedie…“

Olej Jezero“ patří k dalším dílům Ivy Fialové

Inspiroval Vás někdy tanec či balet k nějakému výtvarnému dílu?

Vždycky jsem na svět nahlížela v jeho komplexnosti, a tak bytostně vnímám propojení mezi různými formami umění. Od hudby, bez které si nedovedu představit den, je přímá linie k tanci a pohybu, od tance k výtvarnému ztvárnění pohybové linky. Samotný pohyb štětce na plátně je tanec. Na mých obrazech je to doufám znát. Maluji figury v akci a v uvolněných liniích. V tom mi velmi pomohla osobní zkušenost s tancem. Ono totiž dost dobře není možné neustále běhat, hledat a přemlouvat jakékoli tanečníky, aby postáli modelem. Aby vám předvedli nějaký pohyb, který chcete zaznamenat, a kterému stejně jako prostý divák nemusíte rozumět nebo ho procítit. Proto je taneční zkušenost a paměť k nezaplacení. Prostě a jednoduše: ten sebemenší náklon těla či postavení v prostoru cítím, sama ho naznačím a zaznamenám na plátno.“

Jaké aktuálně chystáte výstavy?

V současné době chystám v Praze v říjnu výstavu nazvanou ,Návraty´, v prodejně i pivní kavárně nakladatelství Volvox Globator, se kterým jsem spolupracovala na ilustracích knih. Na pražském Žižkově budu vystavovat především grafickou tvorbu, suché jehly, lepty a linoryty společně s jedním ústředním olejem.“

Co Vás čeká v nadcházející výtvarné sezóně 2017/2018?

Jak už jsem řekla, aktuálně říjnová výstava. Také chystám další tři projekty, které nechci dopředu prozrazovat. Jen snad to, že dva z nich budou na jihu Čech, A mezitím stále průběžně spolupracuji na ilustracích pro nakladatelství Economia.“

Grafický list Ivy Fialové  jménem Duše“

 Na co se těšíte o nadcházejícím podzimu?

Daleko víc, než na vernisáže se těším na práci samotnou, mám nachystány nějaké nazrněné zinkové plechy na nesmírně pracnou grafickou techniku zvanou – mezzotinta. Tu jsem prozatím málo prozkoumala, tak se na takovou práci opravdu těším. Ale samozřejmě se těším i na ty vernisáže a výstavy jako takové. Vidět svou práci prezentovanou na místech přístupným veřejnosti s interakcí diváka je vždy příjemná součást tvorby. Navíc pro mne je to také vždy inspirující sebereflexe.“

Zraněná Iva Fialová s autorem rozhovoru Michalem Steinem na výstavě v roce 2013

Díky za pěkný a příjemný letní rozhovor.

Autorka výtvarných prací: Iva Fialová

Foto: Petr Packan, archiv Ivy  Fialové  a Iva Fialová

Ptal se: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec Praha zahájila primátorka a Sidi Larbi Cherkaoui

V neděli 28. května 2017 byl v hypermoderní hale Forum, v Praze 8, Karlíně, zahájen již devětadvacátý ročník prestižního mezinárodního festivalu Tanec Praha. Bude probíhat do 28. června 2017 nejen v Praze, ale i v dalších devatenácti městech Čech i Moravy.

Tam, kde kdysi bývávaly výrobní haly kotlárny socialistického koncernového podniku ČKD Dukla Karlín (a ještě dříve historický podnik Breitfeld a Daněk) nyní již tři roky sídlí nejmodernější multifunkční kulturní sál v Praze – Forum Karlín. S hledištěm pro tři tisícovky osob. A právě v něm byl ve večerních hodinách v neděli 28. května 2017 slavnostně zahájen již devětadvacátý ročník mezinárodního tanečního festivalu Tanec Praha.

Vlastní zahajovací ceremoniál obstarala ruku v ruce se zakladatelkou a ředitelkou festivalu Yvonou Kreuzmannovou primátorka hlavního města Prahy paní Adriana Krnáčová. Vtipně připomněla své dětské baletní krůčky a vysvětlila, že posléze se raději věnovala sportování. Obě dámy pak přestřihly pomyslnou „otvírací lentu“ festivalu. A pódium mohlo patřit tomu nejlepšímu, co současný světový tanec nabízí. Souboru Eastman vlámského tanečníka, choreografa i hudebníka Sidi Larbiho Cherkaouie. A jeho strhujícímu představení „Fractus V“.

 

Sidi Larbi je výjimečnou osobností světových pódií výrazového tance. Nejen, že vymýšlí neotřelá choreografická sdělení, komponuje hudbu a sám tančí i je multiinstrumentalistou, scénickým výtvarníkem, ale zároveň hledá a nalézá souvztažnosti mezi tancem i filosofií. Pro „Fractus V“ byl Larbi inspirován učením amerického filosofa židovského původu Noama Chromského. Obzvláště jeho obhajobou takzvané „společné řeči“. A kde jinde společnou řeč nalézat, než v tak kosmopolitním oboru jako tanci?

Mimo vrcholných výkonů tanečníků ze skupiny Eastmen zaujala hudba. Jak „východní“ jméno souboru tak trochu napovídá, byla v hlavní linii ohlasem idické hudby. Její vrcholné momenty připomínaly sólové období exčlena Beatles George Harrisona či nezapomenutelného indického hudebního barda Ravi Shankara. Tomu napomáhaly i sitáry, tambury, autoharfy i další nástroje charakterizující tento hudební trend. Indicky znějící muzika nebyla jediným hudebním východiskem „Fractusu V“. V kontrastním střihu se zde objevily klavírní motivy, za něž by se nemusel stydět ani Edvard Hagerup Grieg. Ty naopak střídaly pas áže harfy s klavírem slovanské melodiky, místy připomínající i důvěrně známé skladby Bohuslava Martinů. A nezapomnělo se ani na diskotékový styl.

 

Stejně mnohovrstevný byl i baletní styl. Složité velkoplošné lidské obrazce střídal step. Náhle kontrastně zaplnil pódium styl Lindy Hop. V přímém kontrapunktu se zde objevovaly prvky flamenca, break dance, ale i hip-hopu. Tanečníci kontinuálně prolínali s muzikanty. Chvílemi se stávali i kulisáky a stavěči scény či stepovacích desek.

Ačkoli bylo v hledišti přísně zakázáno fotografovat, fotograf (dokonce s bleskem!) se objevil přímo na pódiu. V jedné z vrcholných pasáží celého večera. Ta pranýřovala určitou nenasytnou až bestiální touhu dnešních médií zachytit tragicky vypjaté obrázky života.

Fractus V“ byl zkrátka erupcí zdánlivě protichůdných námětů, nápadů a myšlenkových pochodů. Došlo v něm i na apelativní mluvené slovo. I jeho náladová poloha se neustále měnila. Od vážných pasáží až po humornou hyperbolu.

Pětasedmdesát minut nabitého představení tak divákovi uteklo, jako by se jednalo o půlhodinku pouhou! A není náhodou, že narvaný třítisícový sál ještě dalších deset minut tleskal vestoje.

 

Sidi Larbi Cherkaoui se ukázal jako naprosto výjimečná světová osobnost, která je schopna dát souvislosti a řád i zdánlivě naprosto neslučitelným až ambivalentním prvkům. Nejen, že je umně poskládal v silný a mnohoznačný celek, ale dal naplno vyznít i jednotlivým fragmentům představení. Dokonale vystihl jejich jemné nuance i barvité valéry. Je skvělé, že se s jeho souborem budou moci diváci Tance Praha ještě setkat při společném projektu s domácím souborem 420PEOPLE. Konkrétně na představení „Premiéra + Faun“ v neděli 4. a v pondělí 5. června. Vždy od 20.00 hodin na scéně Jatka78. Ale na festivalu Tanec Praha vás toho čeká –  až do 28. června – daleko více!

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha a archiv hlavního města Prahy

TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival Arabesque

Letos se konal v Mladé Boleslavi již 8.ročník tohoto festivalu

 

Festival Arabesque se soustředí na umění tanců orientálních, tribal dance, indických tanců a flamenka. A současně i na výtvarné umění, které ztvárňuje tanec. Festival Arabesque se konal letos na jaře  již osmým rokem  v Mladé Boleslavi, což je místo, kde tento festival probíhá od  svého 1. ročníku. Každoročně se koná  výtvarná soutěž pro děti i pro dospělé s tématy souvisejícími s tancem a uměním. Letos to byl ornament pro děti a Arabesque póza pro dospělé umělce.

Zlatým hřebem celého festivalu byla  letos Galashow tance a živé hudby. Tanečnice a hudebníci z Čech, Slovenska i ze zahraničí zaujali publikum na samotné Galashow. Na festivalu i na Galashow se poprvé v České republice představila tanečnice a choreografka Katerina Joumana z Ruska,nyní žijící ve Vídni. Tanečnice a lektorka Lucia Danse z Montpellier, Elzbieta Eisenblatter a její škola tance Tierra Flamenca z Boleslawiece a Jelenie Góry. Druhým rokem hostil festival Arabesque tanečnici a lektorku Olgu Wardu z Ruska, která nyní žije v Českých Budějovicích. Všichni si pochvalovali mladoboleslavské publikum, které nešetřilo aplausem i nadšením.

Na taneční soutěži festivalu Arabesque  bylo celkem 77 mezinárodních startů v 14 tanečních kategoriích. Představily se např. sólově i skupinově tanečnice klasického orientálního tance, folklorního orientálního tance a stylu fantasy oriental fusion. Dětské a dospělé duety soutěžily s orientálním tancem bez rozlišení dalšího stylu, s omezením věku do 18 let a nad 18 let.

Porota 8. ročníku mezinárodní taneční soutěžní přehlídky  v Mladé Boleslavi: Katerina Joumana, Lucia Danse, Olga Warda, Jana Layan Tipplová

Výsledky 8. ročníku mezinárodní taneční i výtvarné soutěže jsou na webu festivalu –  www.festival-arabesque.eu.


Eva Hlávková, DiS.
Foto: Archiv Arabesque

Taneční magazín

Tanec v metru je tu!

Tanec jde v Praze za vámi! Ve středu 24. května se tancuje přímo v metru! A to hned na šesti stanicích všech tří tras podzemní dráhy.

Ve středu 24. května se opět roztančí pražské metro. Čeká nás po roce „Tanec v metru“. Přesně mezi třináctou hodinou odpolední a 22. hodinou noční. Bude probíhat v šesti stanicích, respektive vestibulech metra. Tuto akci (pro velký úspěch a ohlas minulého ročníku) opětovně pořádá Dopravní podnik hlavního města Prahy se spolkem Tanec v Praze.

Cestující v Praze se cestou z práce, do práce či za jinými povinnostmi anebo zábavou mohou zábavu užít i přímo při cestě. Konkrétně ve stanicích Budějovická, Florenc (ve vestibulu trasy C), Hlavní nádraží, Hradčanská, Malostranská a Můstek (v prostorách vestibulu trasy B). Bude na ně čekat široký mix tanečních stylů. Od klasiky, přes prezentaci rockenrollových tanců, ukázky stepu, streetové styly, folklór, bolywoodský tanec až po orientální tance.

Ze zajímavého programu namátkou vyjímáme: stanice trasy metra A Hradčanská bude patřit bolywoodskému tanci z populární OM DANCEACADEMY a stepu v interpretaci Studia Zig-Zag. Oběma seskupením jsme již věnovali v Tanečním magazínu samostatné články. Stanice stejné trasy „áčka“ Malostranská bude držet taneční krok v rytmu klasiky. Tam můžete vidět tango či flamenco.

Na trase B, konkrétně ve stanici Můstek se můžete těšit na originální brazilský tanec zouk. Anebo neméně jedinečný styl kuduro či kizomba. Zní to lákavě, že?

Pozadu nezůstane ani nejstarší trasa metra C. Na stanici Budějovická si můžete po boku tanečníků zaswingovat za doprovodu Letenského dixielandu. Na Hlavním nádraží bude převážně prezentován break. Možná, že zde potkáte mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední i tanečníky z holešovického SECTORu? A konečně rušná stanice Florenc bude znít rytmy Salsy a Bachaty a představí se zde také i tanečníci z Plzně.

Detailnější informace naleznete na stránkách pražského dopravního podniku: www.dpp.cz/tanec .

 

Foto: DPP – tanec

TANEČNÍ MAGAZÍN