Festival Tanec Praha 2017 zavítal do Brna

Festival TANEC PRAHA v Brně zahájil exkluzivní film o Ohadu Naharinovi

29.ročník Mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla TANEC PRAHA 2017 již tradičně zavítá také do Brna. V návaznosti na minulé ročníky se koná ve spolupráci s HaDivadlem a nově s Univerzitním kinem Scala.

Festival v Brně začal  13. června ve 21:00 hodin, kdy proběhla  v kavárně Univerzitního kina Scala projekce filmu Mr. Gaga. Jeho režisér několik let dokumentoval životní dráhu proslulého izraelského choreografa Ohada Naharina.   Název filmu vychází z pohybového jazyka, který Naharin vyvinul a vyučuje se po celém světě.

V rámci programové linie VEN.ku TANCI oživí v pátek 16. června od 18:00 hod   Moravské náměstí (před Moravskou galerií) projekt španělského performera Joana Cataly s názvem Pelat. Dialog mezi lidskou bytostí a objektem, ale také mezi umělcem a diváky vynalézavě kombinuje tanec, nový cirkus a divadlo. Vzniká tak dílo pokaždé jiné, jedinečné, jako výsledek interakce s diváky.

Català je odvážný a vtipný, staví celou performanci na vzájemné důvěře, v určitém momentu se plně svěřuje do rukou diváků,“ komentuje Yvona Kreuzmannová, ředitelka festivalu. Po představení se publikum tentýž večer  v 19:30 hod přesunulo  do HaDivadla, kde je čekalo  vystoupení osobité irské choreografky, Oony Doherty. Dílo Hope Hunt and the ascension into Lazarus ze série „Hard to be Soft“ diváky pocitově uvádí do drsného Belfastu,  vytváří originální obraz muže ve světle dnešní „špinavé Evropy“ a vydáváte; se na výpravu za nadějí.

Festival v Brně zakončil  17. června v HaDivadle v 19.30 hodin český soubor Spitfire Company, který divákům přivezl  strhující intimní zpověď francouzské performerky a šansoniérky Cécile da Costa Coste s názvem Vypravěč v režii Petra Boháče.

Vstupenky na všechna představení Festivalu Tanec Praha zakoupíte na www.goout.cz nebo na www.tanecpraha.cz a v místě konání festivalu.

 

Zeptali jsme se ……

Ředitelky Festivalu Tanec Praha Yvony Kreuzmannové

Jak probíhá letošní festival? Jste  spokojená?

Letos je  festival programově nabitý a já musím říct, že jsem nadmíru spokojená.  Zúčastnila jsem se i výjezdů  do několika regionů, kde  byli diváci doslova nadšení, což mě moc těší.  Druhá premiéra souboru  420 people   je vyprodaná, protože to je neuvěřitelný zážitek. Zvu všechny příznivce tance, aby se s námi ponořili do hloubky a meditovali při tanci.

 

Děkujeme

Katka Kavalírová, Eva Smolíková

Taneční magazín

 

KoresponDance v barokním duchu

Festival KoresponDance opět roztančí Žďár nad Sázavou

 

Festival KoresponDance opět roztančí Žďár nad Sázavou, tentokrát v barokním duchu

Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla KoresponDance se po roce vrací do Žďáru nad Sázavou, aby svou radostí z pohybu, umění a sdílení jedinečných kulturních zážitků spojil širokou veřejnost se začínajícími i zkušenými performery z mnoha zemí světa.  

Festival se bude konat 7. – 10. 7. 2017 již tradičně na Zámku Žďár nad Sázavou a v jeho okolí, s jedním ze svých představení se vydá také do centra města. Návštěvníci budou moci zhlédnout představení umělců z Mexika, Spojených států amerických, Holandska, Španělska, Velké Británie, Francie, Maďarska, Belgie, České republiky a dalších zemí ze tří světových kontinentů. Hlavním motivem letošního ročníku je spojení pohybového umění s architekturou – KoresponDance tak svým programem připomíná Rok českého baroka, kterého se Žďár nad Sázavou, známý nejen pro svůj nově zrekonstruovaný barokní zámek, kde se akce odehrává, ale také např. Santiniho klášter na Zelené hoře, aktivně účastní.

Festival KoresponDance 2017 nabídne milovníkům tance a kultury bohatý program, kde si každý najde to „své“ téma. Lola Lince z Mexika je provede světem snů, skupina Handa Gote ztvární pohybem výrobu kamene mudrců, Jean Gaudin se Sebastianem Fournierem a místním dětským pěveckým sborem Žďáráček je přesvědčí, že v ráji je vše krásné („Everything is nice in Paradise“). Belgičan Claudio Stellato se svými přáteli předvede originální tanečně-cirkusové vystoupení s poleny a špalky. Čeští ; tanečníci Verte Dance spolu s Halkou Třešňákovou přivezou na zámek téma divokého západu, jejich slovenští kolegové z Asociácie súčasného tanca oživí centrum města svými Vitrínami. Svá premiérová představení předvede ve Žďáru nad Sázavou fenomenální maďarsko-francouzský tanečník a choreograf Josef Nadj. Mezinárodní platforma FILLIMIT stejně jako v loňském roce poskytne prostor k rozvoji začínajícím choreografům.

Po celé čtyři dny na návštěvníky festivalu čeká také bohatý doprovodný program pro celou rodinu, dokreslující atmosféru barokního 18. století, i v dnešní době stále ještě živého a ducha obohacujícího. Děti se mohou těšit na prezentace projektu Škola tančí, na příměstský tábor nebo taneční, hudební a herecké workshopy. To vše v krásných kulisách Zámku Žďár, obklopeného přírodou a nabízejícího zábavu i poučení, které ; se snoubí například v jeho unikátním Muzeu nové generace.

Vice k programu a vstupenky na www.korespondance.cz

 

Anna Ješátková

KoresponDance

Taneční magazín

Tanec Praha v prarodišti českého tenisu

Co má společného malebná východočeská Choceň s jogurty, tenisem, Barborou Látalovou, Zdenou Brungot-Svitekovou a festivalem „Tanec Praha? Čtěte!

Devětadvacátý ročník festivalu „Tanec Praha“ diváky zavedl a ještě zavádí – jak již Taneční magazín dávno informoval – do řady měst i městeček Čech a Moravy. Jedním z oněch malebných městeček je i východočeská Choceň. Asi nevíte, že se zde roku 1879 – na zahradě zámku knížete Kinského – odehrál první tenisový turnaj v rámci Čech, Moravy i vlastně celého Rakousko-Uherska! A právě na nádvoří stejného zámku bylo uvedeno v rámci „Tance Praha“ představení „Different?“ autorského dua Barbora Látalová a Zdena Brungot-Sviteková. Předem musíme vzdát poklonu místním pořadatelům v čele s Davidem Hofmanem. Ti zde – pod křídly zdejší Základní umělecké školy – pořádají již téměř po deset sezón taneční „Skorofestival“, který se v letošním roce stal i součástí „Tance Praha 2017“. A právě před zkouškou na večerní představení na zámeckém nádvoří jsem vyzpovídal Barboru Látalovou i Zdenku Brungot-Svitekovou, jakožto „duchovní matky“ představení „Different?“.

 

 Barbora Látalová

Na základě čeho jste si vybraly právě Choceň? Proč zrovna nádvoří tamějšího zámku?

Barbora Látalová: „Prostor jsme si nevybíraly, byl nám poskytnut. ,SKOROFESTIVAL TANCE´ v Chocni se již několikátým rokem spoluúčastní mezinárodního tanečního festivalu ,TANEC PRAHA´ v regionech a „DIFFERENT?´ byl do tohoto festivalu vybrán pro tento rok a Choceň si sama toto naše představení zvolila do prostoru zámeckého nádvoří. A je to opravdu krásný prostor. ,DIFFERENT?´ jsme chtěly uvést venku a tento zámecký prostor je ideální, je venku pod širým nebem a zároveň ho drží zámecké stěny budov.“

Zdena Brungot-Sviteková: „Bola to pre nás zároveň prvá príležitosť uviesť ,DIFFERENT?´ mimo priestory divadla. Ako sa ukázalo, nádvorie choceňského zámku bolo skutočne ideálnym prostredím. Táto skúsenosť bola dôležitá i pre budúcnosť. Pomôže nám pri výbere priestorov v prípade uvádzania predstavenia v exteriéroch.“

Máte k Chocni či východočeskému regionu nějaký bližší vztah?

Barbora Látalová: „Choceň znám díky jedné své kolegyni a spolužačce tanečnici, která odtud pochází. Poprvé jsem tu však byla teprve minulý rok a to také na festivalu ,TANEC PRAHA´, kde jsem účinkovala v představení „Animal Exitus od Spitfire company“. Jsem moc potěšena, že jsme sem tento rok mohli jet s naším projektem. Dokonce jeden z pražských dobrovolníků, který v ,DIFFERENTU?´ tančí pochází z vesničky kousek od Chocně, toto asi hlavně vytvořilo pro celý soubor tu bližší vazbu, na kterou se ptáte. Díky Jeníkovi s námi mohl jet i další skvělý dobrovolník z Prahy. A velmi nám kluci pomohli se propojit s místními dobrovolníky, kteří byli famózní! Představení ,DIFFERENT?´ totiž vždy spolupracuje s komunitou lidí z místa, kde se uvádí a toto byla naše první a skvělá zkušenost mimo Prahu.“

Zdena Brungot-Sviteková: „K Chocni som si vytvorila vzťah až jej prvou návštevou spojenou s uvedením nášho predstavenia. Dovtedy som mestečko poznala z rozprávania kolegyne, ktorá odtiaľ pochádza a tiež vďaka famóznemu smotanovému jogurtu. Ako vraví Bára, dnes máme vzťah bližší jednak vďaka uvedeniu predstavenia a hlavne vďaka ľudským prepojeniam a stretnutiam, či už cez Jeníka, ktorý z okolia Chocne pochádza a ako dobrovoľník s nami spolupracuje už od vzniku predstavenia, alebo dnes po uvedení predstavenia i vďaka spolupráci s miestnymi obyvateľmi a Zakladnou umeleckou školou.“

Na zámku v Chocni, respektive v jeho oboře, jak již jsem uvedl úvodem, vznikaly prapůvody tenisu v Čechách. Máte aktivní či pasívní vztah k tenisu popřípadě jinému sportu?

Barbora Látalová: „Tak to já jsem velmi pasivní sportovec, na tenis jsem si hrála na zahradě v osmi letech…“

Zdena Brungot-Sviteková: „Ako dieťa ma v rámci absolvovania plaveckého kurzu následne vybrali do oddielu závodného plávania. Dlho som v ňom neostala, predstava závodenia mi bola cudzia a navyše som mala čas vyplnený tancom v ,Detskom Baletnom Štúdiu´, kde ma to lákalo omnoho viac. Dnes však zisťujem, že plávanie a radosť z vody a pohybu v nej so mnou ostali a v ostatných dňoch som opäť častou návštevníčkou bazénov.“

Zdena Brungot-Sviteková

Prosím, prozraďte, co připravujete, pokud to není tajné, za další projekt? A zavedete s ním diváky do dalších zajímavých prostor?

Barbora Látalová: „Momentálně připravujeme se Zdenkou a s Janem Bártou představení pro rodinné klany. V rámci příprav tohoto projektu zavádíme diváky v neděli 18. června na dílnu ,Taneční bojovka´ v rámci ,TANEC PRAHA´ do budovy Českého rozhlasu v Praze.“

Zdena Brungot-Sviteková: „Pre tých, ktorí to náhodou v nedeľu nestíhali, a i pre tých ktorým sa na dielni bude páčiť, ďalšia sa uskutoční, taktiež v rámci festivalu ,TANEC PRAHA´, tentokrát v divadle PONEC v utorok 27 Júna od 17h.“

A mne nezbývá než pro tu nejmladší generaci přeložit onen termín představení v divadle PONEC: 27. června v úterý v žižkovském tanečním divadle PONEC. A závěrem poděkovat oběma kreativním umělkyním za netradiční, ale o to milejší a upřímnější rozhovor pro Taneční magazín.

 

Foto: Tanec Praha

Michal Stein

Taneční magazín

 

Tanec Praha letos přináší umění na té nejvyšší úrovni!

Představení ‚O CRIVO‘ a ‚HELLO‘ přináší estetický zážitek, hluboké myšlenky a technickou dokonalost. Bravo!

11.června uvedlo divadlo Ponec v rámci festivalu Tanec Praha představení O CRIVO (Hádanka) brazilského choreografa J. P. Grosse. O CRIVO  z roku 2015 je zatím jeho nejúspěšnějším dílem, které získalo několik ocenění a pozvání na festivaly.

Duet dvou mužů začíná poměrně nenápadně, dvě postavy se všelijak proplétají, otáčí, snad spolu i zápasí či je to objímání? Zkrátka – představ si, diváku, co je ti milé. Žádný příběh, žádná hlubší myšlenka nás při pohledu na dvě urostlá mužská těla nenapadá, ale za zvuků ptáků a při pohledu na estetický pohyb dvou tanečníků a jejich propracovaná těla, se báječně relaxuje.

Hudba se ale mění a teprve nyní poznáváme, jak jsou oba tanečníci perfektně  synchronizovaní.  Po zbytek nedlouhého představení je divák doslova přibit k sedadlu a vnímá doslova ztělesnění hudby či zvuků pohybem dvou sličných tanečníků. Má-li být O CRIVO, tedy Hádanka,  sondou do lidských duší, pak skutečně zůstává hádankou, co ti dva muži uvnitř sebe prožívají.

O CRIVO není příběh, ale spíše  sled obrazů, je rozhodně určeno  pro náročného diváka, který ocení krásný soulad mezi hudbou a lidským tělem. Napětí střídá uvolnění a nejvíce dojímá vzájemná propojenost dvou lidských bytostí,  kdy každičký sval souznívá s hudbou. Nevšední zážitek.

Součástí večera bylo představení dvou korejských umělkyň – Lim Set Byeol a Lee Hong nazvané jednoduše ‚Hello?‘  Velmi kratičké představení nás jednoznačně přesvědčí, že korejské umění je na vysoké úrovni, technicky  perfektní, souhra  tanečnic dokonalá,  preciznost a vyjádření hudby či zvuků nám nedovolí nic zkritizovat.

Úklony, přesné a bezchybné  pohyby připomínající spíše roboty, pohyb na podivné zvuky, jdoucí posluchači na nervy a připomínající tikot hodin. Však jsou také  tanečnice  v této části poněkud zběsilé a jedna druhou tluče.

Původní myšlenka ztvárněna tímto představením  přibližuje  silný tlak na lidi v Asii, uniformní firemní kulturu (jen žádné emoce, žádné emoce!).  V korejské společnosti je nepatřičné dát najevo jakékoliv city a pocity. Bohužel ale tato idea  není dostatečně rozvinuta, protože v  krátkém čase to ani není možné. Ale možná pod jiným úhlem pohledu můžeme cítit, že čas byl dostatečně dlouhý na to, aby vyjádřil vše potřebné -tedy kritiku jihokorejské společnosti, kde se člověk nemůže svobodně projevovat. A dále by všechno bylo zbytečné.

Napadá mě ale otázka, zda pravidlo neprojevovat emoce je skutečně tak špatné. Vždyť stačí si připomenout některá jednání,  např. v ČR. Kdo má výhodu? Člověk projevující emoce? Plačící?  Prosící? Anebo ten, kdo jedná chladně? Možná tohle všechno hraje význam při vývoji některých kultur, zejména asijských. Ostatně mnohá bojová umění byla založena právě na ovládání mysli a neprojevování emocí. Proč by tedy bylo špatné, kdyby vláda chtěla po svých lidech, aby své emoce ovládali?

Pravdou zůstává, že herectví i další umělecká odvětví jsou založena na tom, aby lidé své city projevili. Jenže – jaké osudy mnohdy postihnou tyto umělce?  Trápení, smutek a možná předčasná smrt.  Připusťme, že jsou jedinci, kteří dokáží zharmonizovat emoce i tvrdou realitu. Ale jsme to my všichni? Opravdu?  Myslím, že ne.  Můžeme potom kritizovat společnosti či vládu, že nás chrání před zlým koncem? Kdo zná  správnou odpověď?

Letošní představení festivalu Tanec Praha  skutečně přináší estetický zážitek, technickou dokonalost, hluboké myšlenky  a musíme být vedení  festivalu Tanec  Praha (Yvona Kreuzmannová, Markéta Perroud) vděčni, že zprostředkovali  českému divákovi to nejlepší, co mohli  z celosvětového umění přivézt.  Bravo a těšíme se  na další ročník!!

 

Eva Smolíková

Foto: Vojtěch Brtnický

Taneční magazín