festival – 43. stránka – Taneční magazín

Tanec Praha v prarodišti českého tenisu

Co má společného malebná východočeská Choceň s jogurty, tenisem, Barborou Látalovou, Zdenou Brungot-Svitekovou a festivalem „Tanec Praha? Čtěte!

Devětadvacátý ročník festivalu „Tanec Praha“ diváky zavedl a ještě zavádí – jak již Taneční magazín dávno informoval – do řady měst i městeček Čech a Moravy. Jedním z oněch malebných městeček je i východočeská Choceň. Asi nevíte, že se zde roku 1879 – na zahradě zámku knížete Kinského – odehrál první tenisový turnaj v rámci Čech, Moravy i vlastně celého Rakousko-Uherska! A právě na nádvoří stejného zámku bylo uvedeno v rámci „Tance Praha“ představení „Different?“ autorského dua Barbora Látalová a Zdena Brungot-Sviteková. Předem musíme vzdát poklonu místním pořadatelům v čele s Davidem Hofmanem. Ti zde – pod křídly zdejší Základní umělecké školy – pořádají již téměř po deset sezón taneční „Skorofestival“, který se v letošním roce stal i součástí „Tance Praha 2017“. A právě před zkouškou na večerní představení na zámeckém nádvoří jsem vyzpovídal Barboru Látalovou i Zdenku Brungot-Svitekovou, jakožto „duchovní matky“ představení „Different?“.

Barbora Látalová

Na základě čeho jste si vybraly právě Choceň? Proč zrovna nádvoří tamějšího zámku?

Barbora Látalová: „Prostor jsme si nevybíraly, byl nám poskytnut. ,SKOROFESTIVAL TANCE´ v Chocni se již několikátým rokem spoluúčastní mezinárodního tanečního festivalu ,TANEC PRAHA´ v regionech a „DIFFERENT?´ byl do tohoto festivalu vybrán pro tento rok a Choceň si sama toto naše představení zvolila do prostoru zámeckého nádvoří. A je to opravdu krásný prostor. ,DIFFERENT?´ jsme chtěly uvést venku a tento zámecký prostor je ideální, je venku pod širým nebem a zároveň ho drží zámecké stěny budov.“

Zdena Brungot-Sviteková: „Bola to pre nás zároveň prvá príležitosť uviesť ,DIFFERENT?´ mimo priestory divadla. Ako sa ukázalo, nádvorie choceňského zámku bolo skutočne ideálnym prostredím. Táto skúsenosť bola dôležitá i pre budúcnosť. Pomôže nám pri výbere priestorov v prípade uvádzania predstavenia v exteriéroch.“

Máte k Chocni či východočeskému regionu nějaký bližší vztah?

Barbora Látalová: „Choceň znám díky jedné své kolegyni a spolužačce tanečnici, která odtud pochází. Poprvé jsem tu však byla teprve minulý rok a to také na festivalu ,TANEC PRAHA´, kde jsem účinkovala v představení „Animal Exitus od Spitfire company“. Jsem moc potěšena, že jsme sem tento rok mohli jet s naším projektem. Dokonce jeden z pražských dobrovolníků, který v ,DIFFERENTU?´ tančí pochází z vesničky kousek od Chocně, toto asi hlavně vytvořilo pro celý soubor tu bližší vazbu, na kterou se ptáte. Díky Jeníkovi s námi mohl jet i další skvělý dobrovolník z Prahy. A velmi nám kluci pomohli se propojit s místními dobrovolníky, kteří byli famózní! Představení ,DIFFERENT?´ totiž vždy spolupracuje s komunitou lidí z místa, kde se uvádí a toto byla naše první a skvělá zkušenost mimo Prahu.“

Zdena Brungot-Sviteková: „K Chocni som si vytvorila vzťah až jej prvou návštevou spojenou s uvedením nášho predstavenia. Dovtedy som mestečko poznala z rozprávania kolegyne, ktorá odtiaľ pochádza a tiež vďaka famóznemu smotanovému jogurtu. Ako vraví Bára, dnes máme vzťah bližší jednak vďaka uvedeniu predstavenia a hlavne vďaka ľudským prepojeniam a stretnutiam, či už cez Jeníka, ktorý z okolia Chocne pochádza a ako dobrovoľník s nami spolupracuje už od vzniku predstavenia, alebo dnes po uvedení predstavenia i vďaka spolupráci s miestnymi obyvateľmi a Zakladnou umeleckou školou.“

Na zámku v Chocni, respektive v jeho oboře, jak již jsem uvedl úvodem, vznikaly prapůvody tenisu v Čechách. Máte aktivní či pasívní vztah k tenisu popřípadě jinému sportu?

Barbora Látalová: „Tak to já jsem velmi pasivní sportovec, na tenis jsem si hrála na zahradě v osmi letech…“

Zdena Brungot-Sviteková: „Ako dieťa ma v rámci absolvovania plaveckého kurzu následne vybrali do oddielu závodného plávania. Dlho som v ňom neostala, predstava závodenia mi bola cudzia a navyše som mala čas vyplnený tancom v ,Detskom Baletnom Štúdiu´, kde ma to lákalo omnoho viac. Dnes však zisťujem, že plávanie a radosť z vody a pohybu v nej so mnou ostali a v ostatných dňoch som opäť častou návštevníčkou bazénov.“

Zdena Brungot-Sviteková

Prosím, prozraďte, co připravujete, pokud to není tajné, za další projekt? A zavedete s ním diváky do dalších zajímavých prostor?

Barbora Látalová: „Momentálně připravujeme se Zdenkou a s Janem Bártou představení pro rodinné klany. V rámci příprav tohoto projektu zavádíme diváky v neděli 18. června na dílnu ,Taneční bojovka´ v rámci ,TANEC PRAHA´ do budovy Českého rozhlasu v Praze.“

Zdena Brungot-Sviteková: „Pre tých, ktorí to náhodou v nedeľu nestíhali, a i pre tých ktorým sa na dielni bude páčiť, ďalšia sa uskutoční, taktiež v rámci festivalu ,TANEC PRAHA´, tentokrát v divadle PONEC v utorok 27 Júna od 17h.“

A mne nezbývá než pro tu nejmladší generaci přeložit onen termín představení v divadle PONEC: 27. června v úterý v žižkovském tanečním divadle PONEC. A závěrem poděkovat oběma kreativním umělkyním za netradiční, ale o to milejší a upřímnější rozhovor pro Taneční magazín.

Foto: Tanec Praha

Michal Stein

Taneční magazín

Tanec Praha letos přináší umění na té nejvyšší úrovni!

Představení ‚O CRIVO‘ a ‚HELLO‘ přináší estetický zážitek, hluboké myšlenky a technickou dokonalost. Bravo!

11.června uvedlo divadlo Ponec v rámci festivalu Tanec Praha představení O CRIVO (Hádanka) brazilského choreografa J. P. Grosse. O CRIVO z roku 2015 je zatím jeho nejúspěšnějším dílem, které získalo několik ocenění a pozvání na festivaly.

Duet dvou mužů začíná poměrně nenápadně, dvě postavy se všelijak proplétají, otáčí, snad spolu i zápasí či je to objímání? Zkrátka – představ si, diváku, co je ti milé. Žádný příběh, žádná hlubší myšlenka nás při pohledu na dvě urostlá mužská těla nenapadá, ale za zvuků ptáků a při pohledu na estetický pohyb dvou tanečníků a jejich propracovaná těla, se báječně relaxuje.

Hudba se ale mění a teprve nyní poznáváme, jak jsou oba tanečníci perfektně synchronizovaní. Po zbytek nedlouhého představení je divák doslova přibit k sedadlu a vnímá doslova ztělesnění hudby či zvuků pohybem dvou sličných tanečníků. Má-li být O CRIVO, tedy Hádanka, sondou do lidských duší, pak skutečně zůstává hádankou, co ti dva muži uvnitř sebe prožívají.

O CRIVO není příběh, ale spíše sled obrazů, je rozhodně určeno pro náročného diváka, který ocení krásný soulad mezi hudbou a lidským tělem. Napětí střídá uvolnění a nejvíce dojímá vzájemná propojenost dvou lidských bytostí, kdy každičký sval souznívá s hudbou. Nevšední zážitek.

Součástí večera bylo představení dvou korejských umělkyň – Lim Set Byeol a Lee Hong nazvané jednoduše ‚Hello?‘ Velmi kratičké představení nás jednoznačně přesvědčí, že korejské umění je na vysoké úrovni, technicky perfektní, souhra tanečnic dokonalá, preciznost a vyjádření hudby či zvuků nám nedovolí nic zkritizovat.

Úklony, přesné a bezchybné pohyby připomínající spíše roboty, pohyb na podivné zvuky, jdoucí posluchači na nervy a připomínající tikot hodin. Však jsou také tanečnice v této části poněkud zběsilé a jedna druhou tluče.

Původní myšlenka ztvárněna tímto představením přibližuje silný tlak na lidi v Asii, uniformní firemní kulturu (jen žádné emoce, žádné emoce!). V korejské společnosti je nepatřičné dát najevo jakékoliv city a pocity. Bohužel ale tato idea není dostatečně rozvinuta, protože v krátkém čase to ani není možné. Ale možná pod jiným úhlem pohledu můžeme cítit, že čas byl dostatečně dlouhý na to, aby vyjádřil vše potřebné -tedy kritiku jihokorejské společnosti, kde se člověk nemůže svobodně projevovat. A dále by všechno bylo zbytečné.

Napadá mě ale otázka, zda pravidlo neprojevovat emoce je skutečně tak špatné. Vždyť stačí si připomenout některá jednání, např. v ČR. Kdo má výhodu? Člověk projevující emoce? Plačící? Prosící? Anebo ten, kdo jedná chladně? Možná tohle všechno hraje význam při vývoji některých kultur, zejména asijských. Ostatně mnohá bojová umění byla založena právě na ovládání mysli a neprojevování emocí. Proč by tedy bylo špatné, kdyby vláda chtěla po svých lidech, aby své emoce ovládali?

Pravdou zůstává, že herectví i další umělecká odvětví jsou založena na tom, aby lidé své city projevili. Jenže – jaké osudy mnohdy postihnou tyto umělce? Trápení, smutek a možná předčasná smrt. Připusťme, že jsou jedinci, kteří dokáží zharmonizovat emoce i tvrdou realitu. Ale jsme to my všichni? Opravdu? Myslím, že ne. Můžeme potom kritizovat společnosti či vládu, že nás chrání před zlým koncem? Kdo zná správnou odpověď?

Letošní představení festivalu Tanec Praha skutečně přináší estetický zážitek, technickou dokonalost, hluboké myšlenky a musíme být vedení festivalu Tanec Praha (Yvona Kreuzmannová, Markéta Perroud) vděčni, že zprostředkovali českému divákovi to nejlepší, co mohli z celosvětového umění přivézt. Bravo a těšíme se na další ročník!!

Eva Smolíková

Foto: Vojtěch Brtnický

Taneční magazín

Tomáš Klus, Emma Smetana a další hvězdy podpoří umění v ulicích

Festival Praha Žije Hudbou představuje kompletní program

Hvězdy hudební scény podpoří umění v ulicích

Festival Praha Žije Hudbou představuje kompletní program

Tomáš Klus, Emma Smetana, Xavier Baumaxa, Ondřej Pivec a 200 dalších umělců

Startuje druhý ročník festivalu Praha Žije Hudbou, který proběhne od 8. do 10. června. S cílem představit veřejnosti krásu živého města a vyzdvihnout zejména kvalitu pouličního umění, se přední osobnosti české hudební scény vydají do ulic a oživí městský veřejný prostor. Vybírat drobné do klobouku tak budou mimo stovek amatérských umělců například herec a zpěvák Tomáš Klus, písničkář Xavier Baumaxa, Emma Smetana či držitel ceny Grammy Ondřej Pivec. Na náměstí Jiřího z Poděbrad, Karlově náměstí, Jungmannově náměstí, na Klárově a v Kampusu Dejvice vyrostou v pátek a v sobotu pódia, kde se odehraje to nejzajímavější z festivalového programu. Na náměstí Václava Havla bude probíhat divadelní program a workshopy pro děti i dospělé.

500 vystoupení na 50 místech Prahy oživí veřejný prostor

Na tři červnové dny se Praha promění v živou metropoli, podobnou Barceloně nebo Berlínu. V ulicích bude totiž od 8. do 10. června hrát na 50ti místech po celé Praze více než 200 umělců. Jediný červnový open-air v centru Prahy nabídne program plný, jak velkých jmen, tak i amatérských hudebníků. Celkem proběhne více než 500 koncertů a divadelních představení. Slavnostního zahájení celého festivalu, které proběhne ve čtvrtek 8. června v 19 hodin na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla), se ujme dvojice mladých atletů s odvážným provazochodeckým vystoupením Slackshow. Následovat bude světová premiéra hry Zakázaná symfonie v režii Ivo Sedláčka, který si pokládá zásadní otázku: Chceme vůbec umění ve veřejném prostoru? Zakázan&aacut e; symfonie nabídne rap battle doprovázený rozmanitým ruchem pražské ulice. Desítky pouličních umělců, orchestr, sbor a artisté společně vytvoří příběh, který veřejnosti představí dvě strany pohledu na busking i na současnou vyhlášku. Celý zahajovací večer zakončí od 20 hodin karnevalový Průvod za busking v čele s uskupeními Amanitas či Sense of Fire. Divadelníci, buskeři a diváci společně projdou centrem města z piazzetty přes Národní třídu, Můstek, Staroměstské náměstí, Mariánské náměstí a Mánesův most až na Kampu.

Hlavní festivalové dny – pátek a sobota

Páteční nabitý program na pěti hudebních pódiích a jedné divadelní scéně nabídne například vystoupení Xaviera Baumaxy, který odehraje svůj koncert v pátek 9. června na Karlově náměstí od 15.30 hodin. V 17 hodin na náměst&iacut e; Jiřího z Poděbrad zahraje Martin E. Kyšperský v rámci žánrového programu, který připravila platforma Full Moon Forum hudebního časopisu Full Moon. Tomáš Klus vystoupí v 19 hodin na Kampusu Dejvice a ve 20:30 se na Jungmannově náměstí mohou festivaloví návštěvníci těšit na skupinu The Chancers. Doprovodný program nabídne (A)void Floating Gallery, kde budou po celý pátek a sobotu hrát DJs přímo na palubě lodi.

Sobotní program zahrnuje například vystoupení kapel Švihadlo, Abraxas, Longital, Smrtislav či I Love You Honey Bunny, kteří zahrají se speciálním hostem – zpěvačkou Emmou Smetanou. Od 19ti hodin vystoupí na Klárově také slavný písničkář Vladimír Merta. Třídenní pouliční slavnost završí sobotní afterparty v pěti pražských klubech – Chapeau Rouge, Jazz Dock, Klubovna, Nákladové nádraží Žižkov a Zázemí.

Slavní umělci na ulici

V centru města se kromě pódií objeví přes 40 tzv. buskerpointů, kde budou probíhat koncerty přímo na ulici. Mimo to připravili organizátoři i několik větších pouličních vystoupení. Například < span style=“font-size: 10.0pt; line-height: 115%; mso-ascii-font-family: Calibri; mso-hansi-font-family: Calibri; mso-bidi-font-family: ‚Times New Roman‘;“>před obchodním domem Ouadrio na Národní třídě vyroste tzv. buskertent, kde mohou návštěvníci festivalu zažít velké hudební hvězdy v roli buskerů. V pátek 9. června od 14 hodin zde vystoupí mladý jazzman a varhaník Ondřej Pivec, který spolupracoval na desce Gregoryho Portera Take Me To The Alley. Deska uspěla na letošním předávání cen Grammy v kategorii nejlepší jazzové vokální album. Poté od 16 hodin vystoupí se svou kytarou také písničkář Tomáš Klus. V 18 hodin naváže jako překvapení tajný headliner festivalu, a celý program uzavře od 20 hodin roms ká hradecká kapela Terne Čhave.

„To, že se do programu zapojují vedle amatérských umělců také profesionálové, nás jenom utvrzuje v tom, že naše myšlenka ulic plných umění je pozitivně přijímaná a má smysl za ni bojovat,“ říká ředitel festivalu Jan Gregar. Program však nebude pouze o hudbě. Pořadatelé připravili na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) také samostatnou scénu pro divadelní program a workshopy pro děti i dospělé. Vystoupí například Bratři v tricku, Petr Nikl či Wariot Ideal.

Snaha o změnu vyhlášky pokračuje

Petici, kterou loni podepsalo přes 3000 lidí, letos nahradí hlasování „A co si myslíte vy?“. To organizátoři připravili ve spolupráci s iniciativou Prezident 21. Veřejnost se může k tomu, jestli pouliční umění patří do Prahy, vyjádřit na odkazu prahazijehudbou .cz/vy.„Chceme dát Pražanům šanci říct svůj názor na současnou vyhlášku, pozitivními a negativními hlasy rozhodnout o konkrétních pasážích v ní. Výsledky tohoto malého průzkumu pražského veřejného mínění předáme primátorce, radním i všem zastupitelům. Je to vůbec první možnost, kdy se občané mohou k vyhlášce takto vyjádřit. Sám jsem zvědav, co si Pražané o pouličním umění ve městě myslí, “ dodává Jan Gregar.

Více informací o festivalu na www.prahazijehudbou.cz. Pro lepší orientaci v lokacích i programu si můžete zdarma stáhnout mobilní aplikaci Praha Žije Hudbou, která je dostupná ve verzi pro iOS i Andriod.

Slavnostní zahájení festivalu Praha Žije Hudbou 2017

června v 19 hodin na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla)

Eliška Mikovcová

Foto: Anna Havlová, Jiří Štarha, Ondřej Matějka

Taneční magazín

Šaolin či kaolín?

Premiéry „Faun“ a „Nomád“ završily na festivalu „Tanec Praha 2017“ velmi úspěšnou spolupráci souborů EASTMAN a 420PEOPLE. A opět jsme s nadšením obdivovali mistrovství choreografického mága Sidi Larbiho Cherkaouie, tentokrát za výrazného přispění Václava Kuneše.

Další z velkých událostí letošního festivalu „Tanec Praha“ se odehrála na scéně Jatka78 v Praze v neděli 4. června. Bylo to již mé druhé setkání s famózním vlámským choreografem, tanečníkem, muzikantem a výtvarníkem Sidi Larbi Cherkaouiem během dvou nedělí. Vlastně třetí, během nedělí tří! Jelikož Sidi Larbiho i tohoto představení se bezprostředně dotýkal rozhovor s vůdčí osobností souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem, který jsem připravoval o týden dříve – rovněž v neděli!

Večer v industriálních prostorách Jatek78 byl dvojitým představením. Na rozdíl od kvalitního tištěného programu, kde bylo opačné pořadí, nás jako první uvítala Larbiho choreografie „Faun“. Představila se v něm kmenová sólistka Larbiho souboru EASTMAN Nicola Leahey a Václav Kuneš ze 420PEOPLE.

Sidi Larbi Cherkaoui a Václav Kuneš připravují inscenaci „Nomád“.

Je to pohybově i orientačně náročná téměř dvacetiminutová etuda na důvěrně známé dílo Claude Debussyho. Speciálně náročná na mužskou roli. Ostatně, Václav Kuneš se tomu netajil ani v již uveřejněném rozhovoru (na jiném místě Tanečního magazínu). Debussyho muziku místy vhodně vystřídaly východní melodie z autorské dílny Nitina Sawhneye. Larbiho choreografie tradičně nepostrádala nepřeberné množství inspirací a nových pohledů na souznění s přírodou. I člověka s člověkem. Tuto baletní seanci původně připravil Sidi Larbi Cherkaoui jako poctu legendě tance – Václavu Nižninskému. A jeho citlivá choreografie tento její hlubší smysl umocňovala. Oba sólisté byly místy individualitami, ale současně tvořili sehraný tým. Celý jejich výkon umocnila citlivá světelná spolupráce Adama Cariéra. Mne nejvíce v tomto smyslu imponovalo minimální použití bodových reflektorů, na něž došlo téměř až v samotném finále.

Hlavní částí večera bylo společné představení souborů EASTMAN a 420PEOPLE pod názvem „Nomád“. Velice uznávám, že název vznikal až skutečně tvůrčím způsobem – na poslední chvíli. Celkové programy Tance Praha toto koprodukční dílo uvádějí ještě pod pracovně obecným názvem „Premiéra“. Osobně mám k představením, která vznikají tak, že si předem někdo „nalinkuje“ název i ostatní spíše vnější atributy, vypěstovaný despekt. Nevím, jak váženým čtenářům, ale mně takové postupy zavánějí výrazným kalkulem. Cením si, když název vznikne organicky až na závěr.

Nicola Leahey a Václav Kuneš v baletu „Faun“ v Larbiho choreografii.

Sidi Larbi Cherkaoui se – za výrazného přispění Václava Kuneše – protentokrát představil v úplně opačném světle. Expresívnějším i progresívnějším. Koneckonců, měli k tomu k dispozici hned mezinárodní tým tanečníků. Opět společenství EASTMANU a 420PEOPLE. Jmenovitě: Francescu Marii Amante, Sabine Groendejik, Nicolu Leahey, Mabrouk Gouicem, Vojtěcha Raka, Filipa Staňka, Antonina Rioche a Nemo Oegoedeho. Jiný ráz představení udal i odlišný světelný koordinátor – Willy Cessa.

Hudba byla, jak je u Sidi Larbiho časté, převážně ve východním duchu. Místy si divák připadal jako u vyznavačů učení šaolinu… EASTMAN i 420PEOPLE zde opět nalezli společnou řeč a utvořili jednolitý „teamwork“. A to zdůrazňuji, že jsem viděl naprosto první premiérové uvedení!

Tematika bloudění a hledání v poušti, nalézání podstaty žití a objevování vlastní individuality a svého místa na světě, snad nemohla neoslovit žádného z diváků v přeplněném sále. Nejsilněji celý Larbiho scénář gradoval v závěru samém. Jednotliví aktéři nosili do pouště celé hrsti něčeho vazkého. Tu to byla životadárná voda. Pojednou se to proměnilo na sypání rýže na jakýchsi vzdálených východních plantážích… Aby se to „cosi“ v závěru stalo životodárným blátem, které obrodí poušť. Ve finále se touto hmotou – připomínající barvou i strukturou kaolín – interpreti obalili. Strhující závěr! Komusi v hledišti to prý připomínalo zápasy žen v bahně. S takovým výkladem však zůstal osamocen.

Závěrečné zkoušky představení „Nomád“, pod bedlivým dohledem Sidi Larbiho (sedící úplně vlevo).

„Faun“ i „Nomád“ znovu dokázaly genialitu Sidi Larbiho. Já však ještě výše hodnotím spolupráci dvou souborů. I dvou mužů – Sidi Larbiho Cherkaouie a Václava Kuneše. O dalších nemluvě. Díky za pozoruhodný zážitek. V neposlední řadě patří dík i „Tanci Praha“ a dalším organizacím, že nám tento silný divadelně taneční projekt umožnily prožít.

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha

TANEČNÍ MAGAZÍN