Švandovo divadlo chystá pět premiér

V pestrém programu představí Švandovo divadlo světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur

Novinky Švandova divadla v sezóně 2017/2018

Smíchovská scéna chystá od letošního září do června příštího roku pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll. A posvítí si i na sporné okamžiky našich dějin. Podle tvůrců se diváci mohou těšit na silné příběhy v osobitém podání.

Dámskou část souboru rozšíří od září dvě nové posily. Herečka Marie Štípková, držitelka Ceny divadelní kritiky (dříve Ceny Alfréda Radoka) za rok 2015, přichází ke Švandům z volné nohy a diváci ji znají například ze scény Městského divadla Kladno. Z Klicperova divadla v Hradci Králové přestoupila Natálie Řehořová. Ta ve Švandově divadla zazářila už v premiéře hry Natálie Kocábové Pohřeb až zítra, kde ztvárnila prostořekou Andy. Dalším dramaturgem se stává Martin Sládeček, dříve dramaturg činohry Národního divadla Brno.

Bourat stereotypy

I v nadcházející nové divadelní sezóně bude Švandovo divadlo provázet společné téma. Jejím mottem je „uvidět jinak/uvidět nově“, a právě o to se smíchovská scéna chystanými inscenacemi pokusí. Jak vysvětluje kmenová dramaturgyně souboru Martina Kinská: „Nadále budeme bourat stereotypy. I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ dodává Kinská, která je mimo jiné sama úspěšnou autorkou a režisérkou: její inscenace Pankrác ´45 patří u Švandů k divácky nejvyhledávanějším titulům.

Právě sporným okamžikům českých dějin i klasickým divadelním textům s přesahem do současnosti se chtějí divadelníci na Smíchově věnovat i po prázdninách. „Pokusíme se o výraznou interpretaci klasických děl a nabourání jejich interpretačních stereotypů, které mnohdy dané dílo umrtvují a dnešnímu divákovi oddalují. Sázíme na silné příběhy, které rezonují s námi i v nás“, říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. „Usilujeme o osobní i osobitý pohled,“ prozradil Gombár, sám zkušený divadelní autor a režisér.

Malé lidské tragédie v dobách velkých diktatur

Sezónu zahájí konfrontační drama s názvem Lámání chleba, které diváky provede domácími událostmi od poválečné doby až po Sametovou revoluci. Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora románu Cena facky) vychází ze skutečných událostí na jižní Moravě a z její sebereflexe po roce 1989. Příběh přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017 v režii Doda Gombára. „Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobem nahlédnout do rodinných kronik, abychom zase z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ uvádí Gombár a dodává: „Naše divadlo objevuje ve zkušeném autorovi – romanopisci poprvé také dramatika.“

Holcman svoji divadelní hru napsal přímo pro Švandovo divadlo. Po uznávané Petře Hůlové, která pro ŠD adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala například také Natálie Kocábová s čerstvou novinkou na repertoáru, komedií Pohřeb až zítra.

Právě Natálie Kocábová nyní pro Švandovo divadlo dopisuje další hru, která se možná objeví na repertoáru už v této sezóně. V listopadovém Scénickém rozhovoru, se jí ostatně i na toto zeptá moderátor David Hrbek, jelikož právě tato autorka bude hostem živého rozhovoru, který se uskuteční 15. listopadu ve Studiu Švandova divadla a jehož se mohou aktivně účastnit i diváci.

Hon za zážitkem

Další premiérou bude klasika Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku Obraz Doriana Graye v režii Martiny Kinské. Tu na Wildeově předloze láká téma touhy po věčném mládí a nekonečně trvajících požitcích, ale i možnost překročit při ztvárnění příběhu rámec tradiční činohry. I proto se na konceptu inscenace bude podílet známá tanečnice a performerka Miřenka Čechová. „Být znamená pro většinu naší společnosti „zažívat“, opatřit si neustálý přísun podnětů a vzruchů. A tak vzniká závislost na lovení zážitků za jakoukoli cenu. Kde je ale hranice, za níž už bez následků nelze jít? “, ptá se režisérka inscenace, která ji v premiéře představí publiku 10. února 2018 ve Velkém sále.

 

Mládí a láska, dospělost a zisk

Třetí novinkou, uvedenou na velkém smíchovském jevišti, bude inscenace vrcholného díla německé klasiky Friedricha Schillera Úklady a láska. Režisér Martin Františák ji vidí jako střet síly čistého citu a děsivé deziluze coby nezbytné součásti dospění. Velmi současná hra o střetu generací vypráví o mladé lásce uvězněné do sítě vztahů, v nich tahá za nitky rozum a zisk. „Friedrichu Schillerovi bylo pětadvacet, když začal Úklady a lásku psát. Je to hra rozhněvaného mladého muže, odmítajícího se přizpůsobit nespravedlnosti světa „dospělých&ld quo;. Jednoznačný jazyk mládí v ní naráží na zkorumpovaný jazyk zkušenosti, idealismus se tříští o cynismus,“ říká překladatel a dramaturg Martin Sládeček. První uvedení se chystá 26. května 2018 ve Velkém sále.

 

Kdo je tady terorista?

Do komorního Studia ŠD se vrací jako režisér i jako spoluautor David Šiktanc. K dramatizaci si spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem vybral světoznámou novelu Ztracená čest Kateřiny Blumové dalšího německého velikána Heinricha Bölla. Příběh titulní hrdinky popisuje krutý mediální lynč, jemuž je vystavena, takže jí už téměř nikdo v jejím okolí nevěří. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně napojení na teroristickou organizaci. A vše se odehrává v kulisách karnevalu, kde se lidé převlékají za šejky a beduíny, zatímco pohřešovaný atentátník není k nalezení… „V situaci, kdy vicepremiér vlády fakticky vlastní mediální dům, kdy je členem senátu člověk zapojený do nejasného vlastnictví významného dezinformačního webu, kdy se vznik úřadu, který má bojovat s těmito dezinformacemi, jeví už jako holá nutnost, může příběh Kateřiny Blumové sloužit jako odrazový můstek k úvaze, co jsou informace a jakým způsobem nás ovlivňují,“ říká David Šiktanc. Premiéra je ve Studiu ŠD plánována na 11. listopadu 2017.

 

Po práci legraci aneb „Pelíšky“ se nekonaly

V návaznosti na inscenace Gottland a Země Lhostejnost, které reflektovaly různé etapy českých dějin, rozšíří v nové sezóně smíchovský repertoár autorská inscenace Daniela Hrbka a Pavla Holého nazvaná Husákovy děti. Osmdesátá léta minulého století: je to čas nostalgie, růžových vzpomínek, impuls k zúčtování s vlastní minulostí nebo snad od všeho trochu? Co všechno jsme to vlastně za zvuků normalizačních hitů a socialistických estrád zažili? Konaly se tehdy vůbec nějaké „Pelíšky“, nakolik se na n ás podepsala tehdejší „schizofrenie duše“ a jakou cenu dodnes platíme za zdánlivě neškodné slogany typu “Po práci legraci”? „To všechno jsou otázky, které mne zajímají, a protože v souboru našeho divadla je Husákových dětí hodně, máme potřebu o tom mluvit. Vždyť je to právě naše generace, která tvoří současný svět,“ říká Daniel Hrbek, režisér hry a ředitel Švandova divadla. Hudební doprovod inscenace vytvoří Pavel Holý, jeden ze zakládajících členů skupiny Dr. Max (LP Vaše tělo uletělo…). Publikum suterénního Studia uvidí Husákovy děti v premiéře 28. dubna 2018.

 

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

Novinky Švandova divadla v sezóně 2017/2018

V nové sezóně od září 2017 do června 2018 chystají ve Švandově divadle pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll.

Smíchovská scéna chystá od letošního září do června příštího roku pět premiér. V pestrém programu představí světovou klasiku nahlédnutou z jiné perspektivy, původní autorské inscenace i malé české příběhy rozehrané na pozadí velkých diktatur. Vedle Oscara Wildea, Friedricha Schillera nebo generace Husákových dětí se u Švandů zaměří také na média a teroristy, jak je už v 70. letech minulého století popsal Heinrich Böll. A posvítí si i na sporné okamžiky našich dějin. Podle tvůrců se diváci můžou těšit na silné příběhy v osobitém podání.

 

„Nadále budeme bourat stereotypy.  I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ říká dramaturgyně Martina Kinská. Ta coby režisérka v příští sezóně chystá u Švandů hru Obraz Doriana Graye – klasiku Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku. Na konceptu inscenace bude podílet i vynikající česká tanečnice, performerka a režisérka Miřenka Čechová, působící v New Yorku.

Bourat stereotypy

I v nadcházející nové divadelní sezóně bude Švandovo divadlo provázet společné téma. Jejím mottem je „uvidět jinak“, a právě o to se smíchovská scéna chystanými inscenacemi pokusí. Jak vysvětluje kmenová dramaturgyně souboru Martina Kinská: „Nadále budeme bourat stereotypy.  I na známé dílo či všudypřítomný fenomén chceme nahlédnout jinak, než je obvyklé,“ dodává Kinská, která je mimo jiné sama úspěšnou autorkou a režisérkou: její inscenace Pankrác ´45 patří u Švandů k divácky nejvyhledávanějším titulům.

Právě sporným okamžikům českých dějin i klasickým divadelním textům s přesahem do současnosti se chtějí divadelníci na Smíchově věnovat i po prázdninách. „Pokusíme se o výraznou interpretaci klasických děl a nabourání jejich interpretačních stereotypů, které mnohdy dané dílo umrtvují a dnešnímu divákovi oddalují. Sázíme na silné příběhy, které rezonují s námi i v nás“, říká režisér a umělecký šéf Švandova divadla Dodo Gombár. „Usilujeme o osobní i osobitý pohled,“ prozradil Gombár, sám zkušen&yacu te; divadelní autor a režisér.

Malé lidské tragédie v dobách velkých diktatur

Sezónu zahájí konfrontační drama s názvem Lámání chleba, které diváky provede domácími událostmi od poválečné doby až po Sametovou revoluci. Původní divadelní hra spisovatele Josefa Holcmana (známého např. jako autora románu Cena facky) vychází ze skutečných událostí na jižní Moravě a z její sebereflexe po roce 1989. Příběh přátelství, které se ocitalo v soukolí velkých dějin, bude mít premiéru ve Velkém sále 21. října 2017 v režii Doda Gombára. „Josef Holcman nás nechává velice otevřeným způsobe m nahlédnout do rodinných kronik, abychom zase z nového úhlu zkoumali i svou vlastní minulost,“ uvádí Gombár, který je zároveň spoluautorem scénáře.

Holcman tak bude třetím beletristou, který svoji divadelní prvotinu napsal přímo pro Švandovo divadlo. Po uznávané Petře Hůlové, která pro ŠD adaptovala Betonovou zahradu, se autorsky smíchovské scéně upsala také Natálie Kocábová s čerstvou novinkou na repertoáru, komedií Pohřeb až zítra.

Hon za zážitkem

Další premiérou bude klasika Oscara Wildea o kráse a jejím stárnoucím odlesku Obraz Doriana Graye v režii Martiny Kinské. Tu na Wildeově předloze láká téma touhy po věčném mládí a nekonečně trvajících požitcích, ale i možnost překročit při ztvárnění hry rámec tradiční činohry. I proto se na konceptu inscenace bude podílet známá tanečnice a performerka Miřenka Čechová. „Být znamená pro většinu naší společnosti „zažívat“, opatřit si neustálý přísun podnětů a vzruchů. A tak vzniká závislost ulovit zážitek za jakoukoli cenu. Kde je ale hranice, za níž už bez následků nelze jít? “, ptá se režisérka inscenace, která ji v premiéře představí publiku 10. února 2018 ve Velkém sále.

Mládí a láska, dospělost a zisk

Třetí novinkou, uvedenou na velkém smíchovském jevišti, bude inscenace vrcholného díla německé klasiky Friedricha Schillera Úklady a láska. Režisér Martin Františák ji vidí jako střet síly čistého citu a děsivé deziluze coby nezbytné součásti dospění. Velmi současná hra o střetu generací vypráví o mladé lásce uvězněné do sítě vztahů, v nich tahá za nitky rozum a zisk. „Friedrichu Schillerovi bylo pětadvacet, když začal Úklady a lásku psát. Je to hra rozhněvaného mladého muže, odmítajícího se přizpůsobit nespravedlnosti světa „dospělých“. Jednoznačně jazyk mládí v ní naráží na zkorumpovaný jazyk zkušenosti, idealismus se tříští o cynismus,“ říká překladatel a dramaturg Martin Sládeček. První uvedení se chystá 26. května 2018 ve Velkém sále.

Kdo je tady terorista?

Do komorního Studia ŠD se vrací jako režisér i jako spoluautor David Šiktanc. K dramatizaci si spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem vybral světoznámou novelu Ztracená čest Kateřiny Blumové dalšího německého velikána Heinricha Bölla. Příběh titulní hrdinky popisuje krutý mediální lynč, jemuž je vystavena, takže jí už téměř nikdo v jejím okolí nevěří. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně napojení na teroristickou organizaci. A vše se odehrává v kulisách karnevalu, kde se lidé převlékají za šejky a beduíny, zatímco pohřešovaný atentátník není k nalezení… „V situaci, kdy vicepremiér vlády fakticky vlastní mediální dům, kdy je členem senátu člověk zapojený do nejasného vlastnictví významného dezinformačního webu, kdy se vznik úřadu, který má bojovat s těmito dezinformacemi, jeví už jako holá nutnost, může příběh Kateřiny Blumové sloužit jako odrazový můstek k úvaze, co jsou informace a jakým způsobem nás ovlivňují,“ říká David Šiktanc. Premiéra je ve Studiu ŠD plánována na 11. listopadu 2017.

Po práci legraci aneb „Pelíšky“ se nekonaly

V návaznosti na inscenace Gottland a Země Lhostejnost, které reflektovaly různé etapy českých dějin, rozšíří v nové sezóně smíchovský repertoár autorská inscenace Daniela Hrbka a Pavla Holého nazvaná Husákovy děti. Osmdesátá léta minulého století: je to čas nostalgie, růžových vzpomínek, impuls k zúčtování s vlastní minulostí nebo snad od všeho trochu? Co všechno jsme to vlastně za zvuků normalizačních hitů a socialistických estrád zažili? Konaly se tehdy vůbec nějaké „Pelíšky“, nakolik se na nás podepsala te hdejší „schizofrenie duše“ a jakou cenu dodnes platíme za zdánlivě neškodné slogany typu “Po práci legraci”? „To všechno jsou otázky, které mne zajímají, a protože v souboru našeho divadla je Husákových dětí hodně, máme potřebu o tom mluvit. Vždyť je to právě naše generace, která tvoří současný svět,“ říká Daniel Hrbek, režisér hry a ředitel Švandova divadla. Hudební doprovod inscenace vytvoří Pavel Holý, jeden ze zakládajících členů skupiny Dr. Max (LP Vaše tělo uletělo…). Publikum suterénního Studia uvidí Husákovy děti v premiéře 28. dubna 2018.

 

Vícena: www.svandovodivadlo.cz

 

Magdalena Bičíková

Foto: Alena Hrbková

Taneční magazín

Srdce, mříže, svět a my

Srdce patří za mříže

Srdce, mříže, svět a my. Švandovo divadlo uvede hru o ztrátě lidského srdce  

Nová inscenace Srdce patří za mříže ve Švandově divadle nabízí netuctovou výpověď nejmladších divadelníků o násilí a sebelásce v globálním světě. Sejde se v ní milovnice luxusního zboží, které nejradši nakupuje za pár šupů, s cizincem hledajícím srdce svého otce. Čekatel na transplantaci, ubrečená dámská kabelka, kreslený hrdina seriálů pro děti a jeho nová kamarádka Panda. Ti všichni vyprávějí o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit lidské srdce. Novinku pro smíchovskou scénu připravuje režisérka Alžběta Burianová. Premiéra bude 29. dubna v 19 hodin v komorním Studiu Švandova divadla.

Inscenaci Srdce patří za mříže vytvořila nejmladší generace současných divadelníků, kteří v ní po svém a zároveň velice bystře reagují na témata, která nás obklopují,“ říká Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla. To se pod jeho vedením profiluje také jako scéna otevřená autorskému divadlu, mladým divadelníkům a novým hrám věnovaným typickým projevům i absurditám dnešní doby.

Volání, co neslyšíme

Hru Srdce patří za mříže napsal mladý dramatik a básník David Košťák přímo pro studiovou scénu jako třetí a poslední inscenaci uvedenou v letošní sezóně v rámci cyklu „Intimita – Anonymita – Agresivita“.  O agresivitě, násilí i sebelásce v globální společnosti autor říká: Násilí mi přijde nejhrozivější ve chvíli, kdy si člověk neuvědomuje, že se ho dopouští – denně třeba využíváme produkty, jejichž vznik se vážně podepisuje na kvalitě života jiných lidí. Jejich volání o pomoc však nikdy neuslyšíme. I proto jsem chtěl na jeviště předvolat nejen „pachatele“, ale i „oběti“ tohoto stavu. V určité míře totiž v sobě máme oboje,“ uvádí David Košťák, jinak také překladatel z angličtiny a kmenový dramaturg Divadla LETÍ.

V jeho hře se tak nahlas ozvou třeba exponáty z právě probíhající výstavy lidských těl. Řeč bude také o krutém pronásledování příznivců cvičení Falun Gong v Číně. A doslechneme se o transplantační turistice, kdy si dostatečně bohatí pacienti na čínských klinikách mohou koupit orgán získaný od politických či jiných vězňů – nedobrovolní dárci však tuto „výhodnou transakci“ nepřežijí…

Vedle tématu lidské odpovědnosti a lidských práv inscenace připomene i některé komičtější momenty z českého prostředí. Tím je třeba podivuhodné přátelství malého kresleného hrdiny s cizokrajnou Pandou nebo oblíbený televizní pořad složený ze srdceryvných lidských příběhů těch, co se navzájem ztratili a zase našli…

Násilí, co necítíme

Hru režíruje Alžběta Burianová, absolventka DAMU. Ta s Davidem Košťákem tvoří sehraný tým. V inscenaci ji zajímalo násilí probíhající nepřímo – v globálně propojeném světě málo viditelné a málo osobně prožívané. Nepřímého násilí, u kterého nevidíme, jaký konkrétní dopad naše činy mají, se dopouštíme často. A ne vždy se při tom nutně cítím e jako pachatelé. Vnímám však, že se citlivost k těmto věcem ve společnosti postupně zvyšuje – čím dál víc lidí se například zajímá o to, kde a jak se vyrábí zboží, které si kupují,“ uvažuje režisérka.

V inscenaci hraje Martina Krátká, Jacob Erftemeijer, Tomáš Červinek, Petr Buchta, Marek Pospíchal a Klára Cibulková.  Posledně jmenovaná herečka, stálice smíchovské scény, vnímá agresivitu zejména v médiích a na sociálních sítích. „Co mě hodně zajímá, je skrytá agrese a manipulace, kterých se při zkoušení dotýkáme. A celé to téma pronásledování lidí praktiku jících Falun Gong a transplantační turistiky v Číně je zrůdné. A málo se o tom ví, i já jsem se mnoho informací dozvěděla až teď,“ komentuje svou čerstvou zkušenost Klára Cibulková.


Scénář napsal David Košťák, který je spolu s Liborem Vodičkou také dramaturgem, scénu a kostýmy vytvořila Anna Brotánková, hudební doprovod je dílem Robina Schenka.

Tříhlavý drak v dámské režii

Hra Srdce patří za mříže uzavírá trilogii na téma „Intimita, anonymita, agresivita“ – aktuálních jevů, s nimiž se dnes potýká snad každý člověk i celá společnost. Všechny tři hry zároveň nastudovaly ženy, talentované režisérky.

Připomeňme, že první titul věnovaný intimitě – hra Je to tu! z pera nejznámější současné britské dramatičky Caryl Churchill – režírovala u Švandů Viktorie Čermáková a na programu je zde od října 2016. Druhé inscenace na téma anonymity se ujala Martina Krátká, režisérka a zároveň herečka Švandova divadla. Hra Slušný člověk podle románu Obyčejný člověk Karla Čapka měla premiéru v únoru tohoto roku. Agresivitu nyní mapuje právě titul Srdce patří za mříže v režii Alžběty Burianové.

 

Podle Doda Gombára, uměleckého šéfa Švandova divadla, byla výchozí témata nahlédnuta pokaždé zcela jinak. „Od křehkého a náročného pokusu interpretovat současnou britskou autorku, přes poetickou adaptaci velikána české literatury, až ke zcela novému a čerstvému textu, jenž formuluje nejmladší divadelní generace,“ míní Gombár a dodává: „Myslím, že není marné položit tyto tři inscenace vedle sebe a pokusit se v nich uvidět tříhlavého draka, co nad námi létá. Jsem rád, že Studio Švandova divadla neslevuje ze svých nároků a neúnavně se snaží nabídnout nepohodlné a nekonformn&iac ute; divadlo, které je možné vnímat i v hlubších souvislostech.“

 

Inscenace Srdce patří za mříže bude mít premiéru v sobotu 29. dubna 2017. Reprízy jsou plánované na 2. a 29. května, do konce divadelní sezóny pak bude hra na programu ještě 8. června 2017.

 

www.svandovodivadlo.cz

 

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

Srdce patří za mříže

Inscenaci o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit srdce připravují ve Švandově divadle 29.dubna 2017

 

 

Srdce, mříže, kreslený hrdina i Panda. Ve Švandově divadle promluví nejmladší divadelníci

Milovnice luxusního zboží, které nejradši nakupuje za pár šupů, a cizinec hledající srdce svého otce. Čekatel na transplantaci, ubrečená dámská kabelka, kreslený hrdina seriálů pro děti a jeho nová kamarádka Panda. Ti všichni se ne náhodou sejdou v inscenaci Srdce patří za mříže, kterou pro Švandovo divadlo připravuje režisérka Alžběta Burianová. Hra vyprávějící o násilí ve světě i v nás samotných tu bude mít premiéru 29. dubna v komorním Studiu.

Inscenaci Srdce patří za mříže vytvořila nejmladší generace současných divadelníků, kteří v ní po svém a zároveň velice bystře reagují na témata, která nás obklopují,“ říká Dodo Gombár, umělecký šéf Švandova divadla. To se pod jeho vedením profiluje i jako scéna otevřená autorskému divadlu, mladým divadelníkům a novým hrám věnovaným typickým projevům i absurditám dnešní doby. Autor hry David Košťák k tomu říká: „Denně děláme malá rozhodnutí, která však mají dopad obrovských rozměrů. Nevědomky se dopouštíme násilí na lidech, jejichž hlasy k nám nikdy nedolehnou.“

Ve hře Srdce patří za mříže se tak nahlas ozvou třeba exponáty z právě probíhající výstavy lidských těl a připomene se i oblíbený televizní pořad složený ze srdceryvných lidských příběhů…

 

Ztráty lidských srdcí

V inscenaci vyprávějící i o tom, jak snadné je v dnešním světě ztratit lidské srdce, hrají Martina Krátká, Klára Cibulková, Jacob Erftemeijer, Tomáš Červinek, Petr Buchta a Marek Pospíchal. Scénář napsal David Košťák, který je spolu s Liborem Vodičkou také dramaturgem, scénu vytvořila Anna Brotánková, kostýmy navrhla Kateřina Höferová, hudební doprovod je dílem Robina Schenka.

Aktuální hry v dámské režii

Jak dále uvádí Dodo Gombár, „Hra Srdce patří za mříže uzavírá trilogii na téma „intimita, anonymita, agresivita“, což jsou jevy, s nimiž se dnes potýká snad každý člověk i celá společnost. Všechny tři hry nastudovaly ženy, talentované režisérky.“

Připomeňme, že první titul věnovaný intimitě – hra Je to tu! z pera nejznámější současné britské dramatičky Caryl Churchill – režírovala u Švandů Viktorie Čermáková a na programu je zde od října 2016. Druhé inscenace na téma anonymity se ujala Martina Krátká, režisérka a zároveň herečka Švandova divadla. Hra Slušný člověk podle románu Obyčejný člověk Karla Čapka měla premiéru v únoru tohoto roku. Agresivitu nyní zmapuje právě titul Srdce patří za mříže v režii Alžběty Burianové.

 

www.svandovodivadlo.cz

Magdalena Bičíková

Taneční magazín