Velký talent se slovenskými kořeny

Mistr světa v moderním tanci show dance Marek Křenek napsal pro TANEČNÍ MAGAZÍN o svém nástupci a skoro jmenovci Markovi Pisanu. O jeho mamince se více dozvíte v rozhovoru na pravé straně TANEČNÍHO MAGAZÍNU.

Čerstvý oslavenec Marek Pisanu se narodil 11.září 2003 (tedy přesně dva roky poté co po leteckém teroristickém atentátu na dva mrakodrapy v New Yorku). Už odmalička byl velice živý a hravý. Dost brzy začal chodit i mluvit. „Já jsem se vrátila do práce – do školy. Tam jsem učila a pracovala jako choreografka. Marka jsem vodila s sebou. Byl hodně aktivní a k mému velkému překvapení okamžitě zkoušel pohyby a kroky, které viděl u mladých tanečníků. Byl hodně fascinován hudbou a to jakéhokoli žánru. Vše pečlivě opakoval a nenechal se ničím odradit,“ vzpomíná maminka Darina Mlynarčíková, bývalá slovenská vrcholová sportovní gymnastka, později tanečnice, dnes choreografka a učitelka moderního tance.

Maminka Darina sama původně nechtěla, aby Marek začal tančit. A už vůbec ne, aby se toto stalo jeho prvořadou aktivitou. Velice dobře totiž věděla, jaká je to dřina a kterak je sláva vrtkavou záležitostí. Navíc, nemluvě o zdravotních problémech, které přicházejí u lidí v této branži.

Jenomže Marek si nedal říci. A jeho maminka nevěděla, co dělat. Myslela si, že to Marka časem přejde. Ale mýlila se! Už jako čtyřletý zvládal základní přemety a piruety. Jeho životní rozhodnutí už se nedalo ovlivnit. Byl muzikální, při tréninku pozorný, pečlivý, pracovitý a v soukromí čestný. V šesti letech už uměl arabersprung (pro méně znalé: hvězdu bez pomoci rukou) a rychlý přemet vzad zvaný flik-flak. V tomto věku měl kromě jiného nastudovanou choreografii „Robocop“ a jako mladičký tanečník začínal soutěžit. Jeho vzorem se stal jeho kamarád, bývalý mistr světa z roku 1996 Marek Křenek.

Ze začátku soutěžil za Slovensko, odkud pochází jeho matka. Později pak za Itálii, konkrétně za ostrov Sardinii, kde se narodil a kde také žije. A jak se říká – jablko nepadne daleko od stromu. A tak tento cílevědomý kluk začínal sbírat úspěchy jeden za druhým. V roce 2011 už jako sedmiletý vyhrál ME a tak to šlo rok po roce. Nedal se opravdu ničím odradit, ani nikým ovlivnit. Ani únavou ani bolestmi, které souvisí s touto pohybovou aktivitou. Jiné děti si v jeho věku hrály venku nebo u moře. Avšak Marek tvrdě trénoval v tanečním sále. Dokonce i po tréninku, cestou domů zkoušel skoky, piruety či jeho oblíbenou akrobacii. A když ho mamka napomenula, aby si odpočinul a přestal s tím, odpověděl pořád to jeho stejné a tradiční: „Už jenom jednou, mami, už jenom jednou.“ Kolikrát, když ho jeho matka přišla zkontrolovat jestli už spí, přistihla ho při tom, že v dětském pokoji ještě potají zkouší různé taneční kreace nebo skoky, které byly pro jeho mladičký věk naprosto nadčasové. Tento kluk byl téměř neunavitelný. Ve škole se učil výborně, doma byl poslušný a věnoval se svým mladším sourozencům – dvojčatům Michaelu a Danielovi. V deseti letech mu bylo nabídnuto studium na Státní taneční konzervatoři, která patří pod slavné divadlo „La Scalla“. Nastoupit tam byl ale problém, protože Marek žije na Sardinii a tato škola se nachází ve vnitrozemí Itálie – v Miláně.

Léta letí a dnes je již čtrnáctiletý mladík Marek držitelem mnoha národních, evropských i světových prvenství i titulů. K jeho kariéře patří také účast v televizní soutěži „Itálie má talent“. Má za sebou mnoho televizních pořadů,charitativních vystoupení či rozhovorů v italském tisku. Tento dospívající chlapec se veze v rychlém vlaku plném překvapení. Skromnosti a píli ho již dnes nikdo nemusí učit. A Marek zdaleka nemíní svou nastartovanou kariéru ukončit.

Marek hovoří hned několika jazyky. Konkrétně italsky, slovensky, anglicky a sardsky. K jeho dalším aktivním zájmům patří fotbal, film, gymnastika, hudba a cestování.

SEZNAM ÚSPĚCHŮ MARKA PISANU:

SHOW DANCE :

Mistrovství Itálie

2008 až 2017: 1.místo

Mistrovství Evropy

2010: 2.místo

2011: 1.místo

2012: 1.místo

2013: 1.místo

Mistrovství světa

2012: 1.místo

2013: 1.místo

2014: 1.místo

2015: 1.místo

MODERN CONTEMPORARY:

Mistrovství Itálie

2011 až 2017: 1.místo

Mistrovství Evropy

2016: 2.místo

2017: 2.místo

Mistrovství světa

2016: 2.místo

JAZZ DANCE:

Mistrovství Itálie

2016: 1.místo

Mistrovství Evropy

2016: 2.místo

Mistrovství světa

2016: 2.místo

DISCO DANCE:

Mistrovství Itálie

2013 až 2016: 1.místo

Mistrovství Evropy

2015: 2.místo

2016: 2.místo

Mistrovství světa

2014: 1.místo

2015: 2.místo

2016: 1.místo

2017: 1.místo

Foto: archiv Dariny Mlynarčíkové

Text: Marek Křenek

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Floor on Fire – battle tanečních stylů poprvé v Čechách!

Česko – německý festival Dance transit míří do Čech a máme se na co těšit! Současný tanec, balet, break dance a folklor se potkávají na jednom jevišti

 

 

 

 

Česko-německý festival Dance transit přiváží do Čech poprvé Floor on Fire – battle tanečních stylů!

Dance transit –  Praha – Dresden – Leipizig

Kde?

Praha: 10.-12. 4. 2017
Drážďany: 21.-29. 4. 2017
Lipsko: 27.-29. 4. 2017

Ve dnech 10.–12. dubna se v Praze uskuteční festival Dance transit. Praha.Dresden.Leipzig, který je platformou pro podporu kreativní spolupráce v oblasti současného tance, mezi třemi městy – Prahou, Drážďany a Lipskem. Jeho pražská část nabídne ukázku české a německé taneční tvorby a také první české uvedení populárního konceptu, battlu tanečních stylů, „Floor on Fire – Battle of Styles”, ve kterém se na jevišti potkají nejen různé taneční styly (současný tanec, balet, break dance, folklor), ale rovněž taneční osobnosti z Čech i Německa. Součástí festivalu budou také představení v divadle PONEC, site-specific na Vítkově a zajímavý doprovodný program zaměřený na česko-německou taneční scénu.

„Cílem festivalu je iniciovat intenzivnější propojení tanečních scén partnerských měst, která jsou si blízko nejen  geograficky ,“ říká Markéta Perroud a dodává: „ jsem ráda, že můžeme navázat na úspěšný první ročník, který předčil naše očekávání.“

V rámci prvního ročníku vyjelo do Německa pět různých českých inscenací a dílo DAMÚZY, Spitfire Company, Markéty Vacovské, Lenky Dusilové One Step Before the Fall poté získalo též ocenění festivalu – finanční a rezidenční podporu vzniku nové inscenace určené Spitfire Company. Byl tak podpořen vznik multidisciplinárního díla Constellations I. Before I Say Yes, vytvořené Spitfire Company ve spolupráci s orchestrem BERG, dílo které rovněž zahájí druhý ročník  festivalu 10. dubna. v divadle PONEC.

Druhý den festivalu se zájemci budou moci zúčastnit netradiční procházky se seskupením CreWcollective – Moving Orchestra, s hudebními a tanečními intervencemi tentokrát v česko-německém podání na cestě mezi PONCEM a vrchem Vítkov. V PONCI bude následně uvedeno tanečně-divadelní představení jedné z nejvýraznějších mladých choreografek drážďanské scény – Johanny Roggan. Její the guts company zde představí dílo  Das Fremde / ALIENIdentität, které nás zavede do světa podivna.

Poslední den festivalu Dance transit v Praze je rezervován od 17 hod projekci tanečního dokumentu Silke Abendschein EL SÉPTIMO SENTIDO – I am a dancer. Von der Kunst zu leben v Goethe-Institutu, které proběhne za osobní účasti režisérky. Festival vyvrcholí ve  20 hodin< /u> v Divadle Archa vůbec prvním českým uvedením úspěšného formátu Floor on Fire / Battle of Styles. Koncept battlu konfrontuje, ale především sbližuje tanečníky různých žánrů (současný tanec, balet, break dance, folklór aj.) a odhaluje virtuozitu tance ve všech jeho podobách. Schopnost improvizace, spolupráce a kreativita zúčastněných tanečníků dělá každé jeho uvedení unikátním. Českou scénu budou zastupovat tanečníci baletu ND, českého folklorního tance, německé partnery známá break dance company The Saxonz. Současný tanec pak bude zastoupen reprezentanty jak české, tak německé scény. V rámci festivalu se setkají nejen umělci z partnerských měst, ale i diváci, a to díky Moving Audience.

Přehlídka se dále přemístí do Drážďan a Lipska, kde budou součástí festivalu díla českých souborů a umělců Věry Ondrašíkové, DOT504, Terezy Ondrové a Petera Šavela, Spitfire Company a Orchestru BERG, ME-SY a Renana Martinse Oliviera, Martiny Hajdyly Lacové a Stano Dobáka, stejně tak jako workshopy light designu Kataríny Ďuricové a Tomáše Morávka, taneční workshop Petera Šavela a prezentace české taneční scény.

Více na www.divadloponec.cz/dancetransit

 

 

 

Kateřina Kavalírová

 

 

Program:

PRAHA / Tanec Praha

 

  1. 4.

20:00 / PONEC  Orchestr BERG, Spitfire Company (CZ): Constellations I. Before I Say Yes

  1. 4.

10:00 / Studio ALTA  Josefine Wosahlo (DE): GYROKINESIS® Metoda (ukázková lekce)

12:30 / Studio ALTA  prezentace TanzNetzDresden  (DE)

18:30 / PONEC / Vítkov  CrewCollective: Moving Orchestra (CZ/DE)

20:00 / PONEC  the guts company (DE): Das Fremde / ALIENIdentität

  1. 4.

17:00 / GOETHE-INSTITUT  Silke Abendschein (DE): EL SÉPTIMO SENTIDO I am a dancer. Von der Kunst zu leben – dokumentární film a diskuse s režisérkou

20:00 / Divadlo Archa  Floor on Fire  Battle of Styles  (DE/CZ)

 

DRESDEN / HELLERAU – Evropské centrum umění Drážďany

  1. a 22. 4. 11:00 – 18:00

Katarína Ďuricová & Tomáš Morávek (CZ) : Light design Workshop

  1. 4.

18:30 Markéta Perroud a Zuzana Hájková (CZ): Prezentace o české taneční scéně

20:00  Věra Ondrašíková (CZ): Guide

21:30   Anna Till / Ulrike Feibig / Juliane Schmidt (DE): Achse, Ader, Zeh  nicht aufhören zu erzählen

 

  1. 4.

20:00 – DOT504 (CZ): Collective Loss of Memory

21:30 – Tereza Ondrová, Peter Šavel (CZ/SK): As Long As Holding Hands

 

  1. 4.

11:00 – Peter Šavel (CZ/SK): Workshop  (CZ/SK)

 

  1. 4. a 28. 4. 18:30

Magdalena Weniger / TanzNetzDresden (CZ): 97 % unknown

 

  1. 4.

20:00 Alma Toaspern / Elpida Orfanidou (DE): Zeitfishen

21:00 Romy Schwarzer (DE): In the Loop

 

28. 4.

20:00 Spitfire Company / BERG Orchestra (CZ): Constellations I. Before I Say Yes

 

  1. 4.

18:00 Silke Abendschein (DE): El Septimo Sentido (film)

20:00 Floor on Fire – Battle of Styles // Czech Edition (DE/CZ)

 

LEIPZIG / LOFFT

 

  1. a 25. 4.

Katarina Ďuricová a Tomáš Morávek (CZ): Workshop světlo a současný tanec

 

  1. 4.

20:00  Renan Martins de Oliveira / ME-SA (CZ/BE): REPLAY

 

  1. 4.

20:00 Blind Date (DE)

 

  1. 4.

20:00 ME-SA/ Martina Hajdyla Lacová/ Stano Dobák (CZ/SK): Supernaturals

Go Plastic (DE): Go West, Young Men

 

 Taneční magazín

Rozhovor s přeborníkem a mistrem světa v Electric Boogie RICHARDEM MACHEM

„V Martině jsem ve finále světového šampionátu porazil Martina!“

V Martině jsem porazil Martina“

A právě v tom slovenském městě Martině z titulku se Richard Mach stal mistrem světa v robotickém tanci Electric Boogie. Dnes už má hlavní sezóny aktivní kariéry za sebou, ale věnuje se pilně vystupování, show, moderování i managementu. Jako člověka spojeného s moderními tanečními a pohybovými trendy jsem Richarda Macha vyzpovídal.  A jelikož jde o moderní taneční styly, bude i rozhovor v modernějším duchu, plný mediálních odkazů na webové stránky i videa a také s řadou současných moderních  hovorových obratů a výrazů.

Jak jste se vlastně vůbec dostal k tanci?

„Hýbat se k hudbě mne vždycky bavilo. Rodiče mě dali už jako malého kluka na pohybovou průpravu. V sedmé třídě mi řekla spolužačka, abych s ní chodil od počátku osmičky na kurz moderních párových tanců do Domu Dětí a Mládeže v Praze, na Žižkově na Balkáně. Dnes se už jmenuje Ulita. Do kurzu se (kromě našeho páru a dvou spolužáků) přihlásila už jen jedna dvojice. Tím pádem byl asi po třech měsících rozpuštěn. Nicméně jsem tam narazil na svou první taneční lektorku Ivanu Luehnovou.Ta mě vyhodnotila jako talent (dodnes nevím, jak se mi to stalo 🙂 a nabídla, abych chodil do její přípravky pro tehdejší taneční skupinu Atlas. Tam jsem byl já a třicet holek. Bohužel jsem tenkrát ještě nechápal výhody takové situace a moc mě to ,protahování´ nebavilo… Mimo všech těch tanečnic se tam však objevovali dva ,týpci´. A přinášeli na tréninky tehdy super akční novinky taneční scény, na který si jeli základy Hypu – tenkrát jsme tomu ještě rikali ,rap dance´. To mne dost inspirovalo a tak jsem proto, že hned po revoluci vysílal televizní federální program F 1 a tam dávali odpoledne hudební kanál MCM, na kterým právě běžely aktuální videoklipy od interpretů jako MC Hammer (https://www.youtube.com/watch?v=O01knIMTEpY), Vanilla Ice (https://www.youtube.com/watch?v=rcjVjqTARKA), Benny B feat. DJ Daddy K (https://www.youtube.com/watch?v=BPSiB2vyHLU),Snap (https://www.youtube.com/watch?v=cDQ1wZYTg9s) a spousty dalších – začal okoukávat taneční triky z obrazovky. Na jedný VHSce jsem měl asi tři hodiny klipů, kde se tancoval tenhle ,současnej styl´ a brousil jsem každý odpoledne po škole v botách koberec před velkým zrcadlem v obýváku – ještě, že to rodiče nevěděli… :-)“

A jak jste pokračoval?

„Další zlom v mé taneční ,kariéře´ nastal právě v DDM na Balkáně když jsem se dal dohromady s Pavlem Pruckem – ten dnes prodává motorky a myslím, ze na taneční léta si už jen sem tam nostalgicky vzpomene. Ten mě zatáhnul do skupinky v Praze studujících cizinců, kteří jeli právě v Hypu, ale taky v Electric Boogie, a scházeli se v té době v jediným a úplně pr vním tanečním studiu v Praze. To vedla Monika Rebcová (http://www.monikarebcovadance.c)/. Byl to Klub MON v Maiselově ulici. Tam s náma tancoval v té době i Ruben (http://www.ruben-dance.cz/) nebo Ondra Sifon Andera, kterej se v roli tanečníka ,elektriky´ objevil třeba v slavným klipu Lucie Bilé ,Láska je láska´. Tenkrát mě ještě Electric Boogie moc nezaujalo. Ale Pavel se do toho zakous a po nějaký době tr&eac ute;ninku začal dávat první triky, jako vlnu a slidovaní (moonwalk). Mě, jako správně ješitnýho chlapa, štvalo, že umí něco navíc. A tak jsem to začal zkoušet taky a to se mi stalo osudným :-).

Chodil jste do tanečních?

„Ano, chodil v Praze na náměstí Míru v tehdejším ÚKDŽ. A štvalo mě to. Neměl jsem partnerku, tak na mne vždycky zbyla ta nejtlustší a nejnemotornější holka v sále :-). Protože jsem v době, kdy jsem tanečni navštěvoval, už nějaký ten pátek tancoval sólo, tak mi tenkrát přišlo, že mě partnerka při tanci hrozně omezuje :-). Byl jsem vždy zodpovědný student (spíš tedy odpovědný než student) a tak jsem to celé přechodil až do konce, ale bylo to trochu utrpení.“

Kdy a čím Vás podmanil robotický tanec?

„Jak jsem  už říkal před chvílí, byla to u mne hlavně věc ega :-).

Kdo Vám byl v tom oboru vzorem?

„Když jsem začínal tancovat nebyl internet a IT. Byla jedna pomačkaná VHSka, která mezi náma kolovala. Učili jsme se jeden od druhého. Pro Hype byl můj vzor MC Hammer, to je jasný. Otočku jsem se naučil podle klipu ,I cant stand it´ (https://www.youtube.com/watch?v=zCySwHRksVk) tenkrát ještě původní formace Twenty4seven v čele s Capitain Hollywood. Co se Electric Boogie týká asi jsem úplnej vzor neměl – prostě jsem to tancoval, protože mě bavilo napodobovat ten mechanickej pohyb.“

Kdo byl Vaším prvním učitelem tohoto stylu?

„Kluci z Monu a kazety VHS.“

Jak dnes vzpomínáte na svůj vítězný světový šampionát?

„V zásadě nijak zvlášť dobře. Byl v roce 2002 na Slovensku v Martině. Rok předtím jsem byl poprvé na světovým šampionátu v Essenu, kde jsem byl druhej za kolegou Martinem Pořízkem. S ním jsme v té době už tvořili duo a vystupovali pod názvem The Robots (www.therobots.cz). V Martině jsem vyhrál já. Ani nevím, jak se to povedlo. Nikdy jsem nebyl moc soutěživej typ. Tak jsem to moc, na rozdíl od Martina, neprožíval. Ten mi dal po soutěži ,céres´, že jsem se choval nesportovně. A vedl čtvrt hodiny monolog, jak je to nespravedlivý. Právě tenkrát zrovna změnili způsob hodnocení – podle toho starýho by totiž vyhrál on! Na zpáteční cestě do Prahy jsme měli na ledu ještě malý karambol s vypůjčeným autem. Proto můj celkový dojem z toho mistrovství světa nebyl zrovna zásadně pozitivní…“

Otevřel Vám světový titul dvířka k novým možnostem?

„Tak tanec v tý době nebyl, a dodnes myslím není zrovna zásadně veřejností sledovaným sportem. A tedy titul světového šampióna není, bohužel, katapultem na hvězdný nebe. Kdybych rychlobruslil, nebo třeba běhal na běžkách s puškou na zádech, bylo by to asi větší terno! Samozřejmě, titul jako marketingový nástroj fungoval. Do roku 2013 jsem v The Robots byl s Martinem, který měl tituly dva (rok přede mnou a rok po mně). A tedy říct klientům, že jsme třikrát m istři světa v Electric Boogie bylo jen plus. Mně osobně šlo ale vždycky hlavně o to, abychom  na pódiu odvedli výkon, který se bude líbit, lidi budou pobavený a nakonec nás ocení potleskem. A jestli před sebou mají mistry světa nebo amoleta na tom mi vlastně nikdy moc nezáleželo.“

Jak hodnotíte současnou taneční scénu v tomto směru?

„Tak jako všechno jde dopředu, i ,elektrika´ má svůj vývoj. Dneska dávaj už mladoši ,peklíčka´, o kterých se nám ani nesnilo. Do určitý míry je to dobře, ale cenit někoho víc, jen kvůli tomu, že je dispozicemi hypermobilni a druhý ne, to mi tedy nepřijde jako úplně správnej pohled na věc… IT jsou zdrojem inspirace a hlavně nekonečnou studnicí materiálů pro sebevzdělávání. Dneska je tady ta ,výhoda´, že nová generace už na spoustu technik n emusí přicházet sama – prostě kliknou na tablet a mají to před sebou – takže mají víc času a prostoru na samotný nácvik a pak případnou kombinaci naučených věcí.“

Jak vidíte úroveň tanečního školství a vedení tanečníků?

„Myslím, že dnes to já nemůžu tak odborně posoudit. Když jsem se z taneční scény stáhl a novou generaci tanečníků už sleduju jen zpovzdálí, tak nemám ten potřebnej komplexní přehled pro relevantní hodnoceni.  Nicméně si myslím, ze i u nás se najdou velmi kvalitní tanečníci, kteří dokážou oslovit i světový publikum. Jedním příkladem za všechny je Džajna Jája Vaňková.“

Čemu se tedy věnujete nyní?

„Zatím se pořád snažím zůstat na pódiu a okolo něj. Dokonce občas ještě stále děláme vystoupení The Robots – sice jsem už trochu starší a mohutnější typ robota, ale ještě to dávám a publikum naše vystoupení pořád baví. Kromě toho mám další vystoupení a aktivity. Treba BUT (Bláznivý učitel tance). Moderuju, hraju na Reactable, a mým nejvíc nabízeným projektem je v současnosti asi LasremanCZ (www.facebook.com/lasermancz). Diky Lasermanovi jsme vzbudili zájem o naše vystoupeni po celým světě. Od toho se pak začaly odvíjet moje agenturní aktivity. Zahraniční agenti, se kterými jsem se díky LasermanCZ seznámil mne vnímají nejen jako performera, ale i jako obchodníka, tedy jim prodávam dnes už i jiná vystoupení, který chtějí mít klienti na svých akcích v zahraničí. Pokud vás to zajímá, něco najdete na mych strankach (www.richardmach.cz) nebo mne folowujte na Instagramu (LasermanCZ) a Facebooku (www.facebook.cz/machr) – tam je to všechno nejaktuálnější…”

A na čem pracujete nyní?

„Vzhledem k tomu, že se považuju za komerčního umělce, který je kromě vlastního performera i moderátor, agent, řidič, technik, režisér, sound designer, script maker – prostě taková holka pro všechno – je těžký v tom všem shonu vymýšlet a realizovat nové projekty na dlouhodobějsí bázi. Mám prostě nějaký okruh vystoupení, která nabízím a z toho pak vychází práce na nových věcech, kdy klient žádá customizaci jednotlivých vystoupení, nebo zase pro klienta vymýšlíme na bázi těchto našich vystoupení nové kombinace na míru eventu, na němž se má program předvést. Pořád se něco děje a já doufám, že tomu tak ještě nějakou dobu bude :-).

Tak držím palce a děkuji za rozhovor

 

MICHAL STEIN

FOTO: ARCHIV RICHARDA MACHA

Taneční magazín