Vstupte do Nebeské říše

Svět byl kdysi krásný a plný zázraků. Hrdinové v těch dobách dokázali rozpůlit horu a plavat s draky. Po zemi kráčeli bohové a císaři vládli podle vůle nebes.

 

Co kdybyste mohli tento nestárnoucí svět na okamžik navštívit?
Teď máte příležitost. Shen Yun Vás zve, abyste prožili tuto nebeskou kulturu Říše středu

Vstupte do Nebeské říše
… ve zcela novém představení 2016!
Svět byl kdysi krásný a plný zázraků. Hrdinové v těch dobách dokázali rozpůlit horu a plavat s draky. Po zemi kráčeli bohové a císaři vládli podle vůle nebes. A lidé žili v souladu s vesmírem, protože věřili, že všechny věci jsou vzájemně propojeny.
Co kdybyste mohli tento nestárnoucí svět
na okamžik navštívit?

Teď máte příležitost. Shen Yun Vás zve, abyste prožili tuto nebeskou kulturu Říše středu. Nedostižné umělecké mistrovství Shen Yun na jevišti znovu probouzí hluboké kouzlo této ztracené civilizace. Každý taneční pohyb a každý zahraný tón Vám přinesou úchvatný zážitek, který jinde nenaleznete.

Bez názvu

 

OBNOVENÍ AUTENTICKÉ ČÍNSKÉ KULTURY
Po tisíce let byla Čína známa jako Nebeská říše.
Její bohatá kultura, kterou lidé považovali za dar
z nebes, si vážila ctnosti, poctivosti, soucitu a tolerance. Přesto bylo během uplynulých 60 let toto slavné dědictví pod vládou komunismu téměř zničeno. Posláním souboru Shen Yun, který byl založen roku 2006 v New Yorku, je obnova autentické čínské kultury a sdílení její krásy se světem.

 

Taneční magazín

CEVICHE – světová premiéra v ALTĚ

Za vyvrcholení letošní (nejen pražské) divadelní noci lze bez nadsázky nazvat světovou premiéru improvizační performance „Ceviche“ s živou hudbou kapely Zrní v pražské ALTĚ

 

CEVICHE – světová premiéra v ALTĚ aneb Vyvrcholení divadelní noci

Každá správná noc má mít své pořádné vyvrcholení, natož ta divadelní. Za vyvrcholení té letošní (nejen pražské) divadelní lze bez nadsázky nazvat světovou premiéru improvizační performance „Ceviche“ s živou hudbou kapely Zrní v pražské ALTĚ. Uznávaná nadnárodní taneční skupina VerTeDance v choreografii venezuelského improvizačního mága Davida Zambrana ani tentokrát nikoho z diváků nezklamala.

Na industriální scéně pár desítek metrů od pražského holešovického Výstaviště, pobl& amp; iacute;ž nové lezecké stěny však divadelní noc pojali – celodenně! Již od deváté hodinny ranní jste zde mohli přijít na snídani z menu z celého světa, spolupořádanou iniciativou Hate Free Culture. Poté již čekalo menu divadelní v podání tanečního studia Light s drobnou punkovou hříčkou pro děti „Pan Brum a jeho dům“ na motivy knihy Paula Gruvese. Tu vystřídal dětský work-shop. V podvečer čekala zájemce prohlídka veškerých prostor někdejší továrny s odbornou přednáškou architekta Tomáše Meda o bývalém industriálním potenciálu a jeho využití pro kulturu. Zlatým hřebem pak byla večerní světová premiéra „Ceviche“.

Odkud pochází název improvizační inscenace? Iniciátor a choreograf Zambrano se v něm odvolává na své kořeny v latinské Americe. Jedná se totiž o tradiční latinskoamerický pokrm z ryb, jež se marinují v citronové šťávě a pak míchají s dalšími ingrediencemi. „A právě obdobně jsem pracoval s tanečnicemi i muzikanty. Chci vytvářet improvizované představení, které pohladí všechny divákovy smysly,“ uvádí propagátor nových tanečních technik Flying Low a Passing Through a choreograf ze zkušenostmi z celého světa.

Ceviche6

Pokud bych psal recenzi na fotbalový mač, tak bych mohl směle uvést, že se jednalo o Ligu šampiónů, respektive šampionek. Jedna ze čtyř protagonistek a umělecká vedoucí studia ALTA Lucia Kašiarová je Tanečnicí roku 2012 a nositelkou CenyČeské taneční platformy 2012, další sólistka Tereza Ondrová byla Tanečnicí roku 2010, třetí ze sólistek Bára Látalová má bohaté podiové i pedagogické zkušenosti z Norska. A konečně čtvrtá vystupující Martina Hajdyla Lacová má bohaté zkušenosti s improvizací na živou hudbu, její choreografie se souborem ME-SA reprezentovala prestižČeskou taneční platformu na významných mezinárodních festivalech a sama Martina je čerstvou Tanečnicí roku 2015! Takže vlastně i ony špičkové světové fotbalové týmy trochu (hodně) připomíná nadnárodní česko-slovensko-venezuelská sestava.

Podstatnou součástí týmu je i kladenská kapela Zrní, která společně hraje již od 23. června 2001 a to stále v nezměněném složení, zpěvák a kytarista i flétnista Jan Unger, kytarista a zpěvák Jan Juklík, houslista a zpěvák Jan Fišer, zpívající baskytarista Jan Caithaml a Ondř ej Slavík ovládající bicí, akordeon, zpěv i beatbox.

Céviche“ je neustálým sedmdesátiminutovým gejzírem choreografických nápadů, inspirace tanečnic hudbou i následné inspirace muzikantů tanečním vjemem na pódiu. Na malém prostoru jej nelze detailně popisovat.

Nesporný podíl na kvalitě představení má Katarína Ďuricová, jejíž světelný design nikdy není samoúčelnou exhibicí, vhodnědoplňuje dění v prostoru, umocňuje jej a v těch správných místech vytvoří naprosto vhodný př eděl mezi jednotllivými (sou)částmi performace.

V samotné inscenaci zaujaly i střídmé černé kostýmy, pouze lehce zdobené jemnými „diskotékově parodickými“ flitry a sukénkami. Dravě púsobily i natur nenalíčené tv&aa cute ;ře protagonistek. Nejpůsobivěji vyzněly při verbálních nekoordinovaných výkřicích a přerývan&a mp;eacute ;m dýchání. Zde navodily, ruku v ruce s kostýmy, dokonalý kontrapunkt se živočišnou Knihou džunglí, která maně diváka v ten moment napadne.

Podstatným rysem celé jevištní produkce je i scatový zpěv beze slov a finální zapojení se kapely pohybově mezi tanečnice.

Céviche“ zejména zaujme jemným a laskavým humorem, který není divákům prvoplánově vnucován či podsouván. Kupříkladu jsou naprosto skvělé delší variované sekvence běhů pozpátku, které nesmírně citlivě parodují známá čísla z krasobruslení anebo krasojízdy. Milé pousmání navodí i variace na lesbický kontakt, který o bzvláště v tanečním prostředí dostává další rozměr. Naprosto nedostižné jsou r& amp;aa cute;doby vlezlé pokusy o kontakt s diváky, kdy protagonistky přiběhnou až před první řadu, ale dívají se pohledy skrze ně. Jak náramně si zde podaly ony estrádní „roztleskávače“ a zpěvá(č)ky vyzývající obecenstvo, aby se přidalo.

Zambrano si i chytře a protřele poradil s industriálním prostorem bez horizontu a (čtvrt)arénovým hledištěm, z nichž n aopak udělal výhodu.

Myslím, že „Ceviche“ je současně představením pro tanečníky-odborníky, ale zároveň pro běžný lid. Ta první skupina ocení brilantní provedení složitých prvků, nuance choreografie i nasazení protagonistek. Méně tanečně odborné obecenstvo – jako já – ocení (výše uvedenou) nápadistost i filosofii jednotlivých scének, práci se světly i hru kapely Zrní.

V samotném závěru musím pochválit střídmý, leč nápaditý popremiérový raut mezinárodního stylu a zejména svrchně kvašené pivo typu Red Ale na místním baru. Jak úžasné osvěžení mezi pivními ležáky jinde! Věřím, že zde nešlo pouze o mimořádnou nabídku?

Tím, že je „Ceviche“ z valné části improvizační, bude de fakto každá další repríza svým způsobem vlastní premiérou. Proto si je nenechte ujít.

DavidZambrano

 Michal Stein

Taneční magazín

EDA PARMA píše taneční hity, tančí i cvičí

Eduard PARMA patří ke stálicím naší moderní taneční hudby

Eduard PARMA patří ke stálicím naší moderní taneční hudby. Ačkoli vystudoval klarinet, proslavil se jako basový kytarista, skladatel i producent. Dlouho hrával s kapelou ApolloBeat Petra Spáleného, od roku 1977 byl znám jako kapelník i dvorní skladatel Jiřího Korna, kterému složil i píseň „You´re My Woodoo“ (v české verzi „Žal se odkládá“), která v roce 1978 získala hned čtyři hlavní ceny na festivalu v Cavanu v Irsku, kde porazila ten rok i slavného hitmakera Bary Masona! Skládal hity i pro světové pěvecké hvězdy třeba Edwina Stara a mnoho dalších. V letech 1981 – 1991 žil v Londýně, kde založil dodnes prosperující studio SOKIT. S písní „King Kong in Honkong“ tehdy zvítězil v soutěži Capital Radia Londýn. Po návratu do Čech začal produkovat nové pěvecké hvězdy, například skupinu Blondes či zpěvačku Lýgii. Věnuje se i filmové hudbě, v jeho studiu SOKIT se nahrávala hudba pro film Kamarád do deště II. Nahrával zde i Karel Gott, Martin Dejdar, Felix Slováček, Naďa Konvalinková, Petr Nárožný, Arabela-Jana Nagyová, Zdeněk Srstka a mnoho dalších předních pěveckých i hereckých interpretů. Je držitelem Platinové desky za album „Booong!!!“, ocenění Zlatá pecka 2000 za rozhlasový reklamní spot. A sbíral ocenění za nejlepší taneční písně na různých československých a později českých rádiích. Se svým bratrem Jindřichem výrazně posunuli výraz a sound moderní české taneční hudby.

Eduarda Parmu jsme zastihli trochu nezvykle v relaxačním Centru aktivizačních programů, které organizuje Úřad městké části Prahy 8, kde organizuje pohybové aktivity spoluobčanů a položili mu čtyři otázky:

To zde v takových zajímavých úborech s paní Evou Kozderkovou tančíte?

„Samozřejmě, občas si zatančíme, ale hlavně zde cvičíme. To je tady hlavní náplní. Ten tanec si užijeme spíše při rozcvičce. Jinak se jedná převážně o cvičení vycházející z jógy. Je to dobré pro zdravý vývin a udržování páteře i proto, abychom byli stále fit a plni energie.

Parma+.KozderkovaTanec

Chodil jste také do tradičních tanečních?

„To víte, že chodil. Pro nás chlapce tenkrát bývávaly zdarma. Já tenkrát byl v takovém tom stydlivém věku a povětšinou jsme pak s kamarády utíkali na pivo. Pochopitelně, k nelibosti tanečnic i jejich maminek. Připadlo mi to na můj vkus celé takové naškrobené a necítil jsem se tam vůbec přirozeně. Nikdy jsem žádným velkým tanečníkem nebyl. Asi jsem to zdědil po tatínkovi, který býval skvělým muzikantem a kapelníkem taneční kapely, ale tančit klasické tance neuměl, stejně jako já.

Kde nalézáte inspiraci k tanečním hitům, kterými jste se již od počátku devadesátých let natrvalo zapsal do historie naší „Dance Music“?

„Tak to rád přiznám. Inspirovala mne vlnící se dívčí těla na diskotékách. Chtěl jsem vytvářet svou vlastní původní hudbu, aby se při ní vlnila stejně jako při té zahraniční. A po hudební stránce to byla inspirace zejména londýnskou ,House MusicL, jíž jsem během svého působení v Anglii vstřebával i produkoval.V mé hudbě se prostě hodně jedná o vyjádření emocí a přitažlivosti k opačnému pohlaví.

Máte ještě při svých skladatelských, studiových i pohybových aktivitách čas a náladu sledovat současnou diskotékovou scénu?

„Ne, že bych ji poslouchal každý den. Ale průběžně ji sleduji v médiích. Patří to koneckonců k mé práci. V létě chodívám rád na parník, který pořádá špičkový diskžokej Luboš Novák. Hraje Trance MusicLa to mi naprosto vyhovuje kombinací silného rytmu s melodickou hudbou. Rád zajdu rovněž do diskotéky RETRO v Praze na Francouzské třídě, nad Náměstím Míru. Tam se hrají nejnovější taneční trendy a je to tu i vizuálně přitažlivé – před hrajícím diskžokejem tam stále tančí profesionální tanečník či tanečnice. Rovněž jsem se rád účastnil několika tanečních akcí Li ndy Hop. Jde o tanec na swingovou muziku, zhruba sedmdesát let starou, které však propadá i současná mladá generace. Dokonce sami mladí pořádají v tom duchu řadu vystoupení a organizují kursy, work-shopy i veřejná vystoupení.

Díky a těšíme se po albech „Písně vídané i nevydané“ z vlastních hitů a CD „Bosa“ s tajemnou zpěvačkou Markétou Z. na další a další (nejen taneční) hity.

EdaPARMA+E.KOZDERKOVA

Michal Stein

Taneční magazín

Chaplin v Ostravě

Balet Chaplin měl premiéru v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě. Před pěti lety tato inscenace doslova hýbala (nejen) německými médii.

Ve čtvrtek 19. listopadu měl na prknech scény divadla Jiřího Myrona v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě českou premiéru balet s všeříkajícím názvem „Chaplin“. Jde o převzatou inscenaci z německého divadla v Lipsku, přímo v režii autora a choreografa Mario Schrődera, která při své světové premiéře před pěti lety doslova hýbala (nejen) německými médii. Například deník Liepziger Volkzeitung jej tehdy označil za začátek nové německé baletní éry. O jeho kvalitách svědčí nakonec i to, že byl kompletně zfilmován.

Proč Schrődera zrovna fascinoval filmový tulák s buřinkou a hůlkou? „Je to jednoduché, odpovídá tvůrce. „Když jsem byl v dětsví fascinován slovem balet, ale pořádně jsem ještě nevěděl, o co se jedná, maminka mi odpověděla – ,balet, to je hochu něco takového, co dělá ve filmu Chaplin´.“ Dlužno podotknout, že &bdq uo;Chaplin“ nebyl prvníSchrőderovou inscenací na motivy známé osobnosti. Vytvořil již svou vlastní baletní inscenaci podle života kultovního zpěváka Jima Morisona.

Bez zajímavosti není, že Schrőderovu práci podpořila také Chaplinova dcera Geraldina, která se původně věnovala – baletu!

Jádrem samotného představení je „rozpůlení“ Chaplina na dvě svébytné osobnosti – tuláka Chaplina a civilní osobu Chaplina. Tuláka hraje žena. Tedy ženy, jelikož obětitulní role jsou alternovány. A role Tuláka má alternace hned tři. Takže v Ostravě máte možnost vidět hned pět různých interpretů či interpretek Chaplina!

Chaplin

Ostravské představení se opírá nejen o autorskou práci Schrődera, ale také o jeho blízkou spolupracovnici Amélii Wallerovou v roli Tuláka. A rovněž kostýmního výtvarníka Paula Zollera.

Wallerovou v titulní roli alternují Chiara Lo Piparová a Brigida Pereira Nevesová. O „rozpolcenou“ civilní roli Chaplina se v alternaci podělili Sergio Mendez Romero a Kokiho Nishioku. Jako Chaplinova matka se na ostravském jevišti objeví Shinoa Sakuradaová střídaná s Barborou Šulcovou. V úloze Chaplinovy poslední ženy Oony můžete vidět opět Chiaru Lo Piparovou nebo Michaelu Vápeníkovou. A samozřejmě si v „Chaplinovi“ zahraje celý další soubor baletu NDM, včetně hostů.

Již první reakce odborníků po premiéře naznačují, že by ostravský „Chaplin“ mohl být baletní jedničkou letošní sezóny.

 CHaplinOstrava,jpg

MICHAL STEIN

Taneční magazín