Novinky z tanečního světa – 941. stránka

Chtěl by Lukáš Pavlásek vyhrát ve Stardance?

Jaké pocity panovaly před finále? Zeptali jsme se ….

Lukáš Pavlásek

(Lukáš měl jen chvilku času, pospíchal na zkoušku)

Čekal byste na začátku, že se dostanete až do velkého finále?

„Ne, to jsem nečekal. Říkal jsem v žertu, že jsme nejlepší taneční pár všech dob a stalo se… humor předběhl realitu, humor se stal realitou, to je hezké a pro mě to znamená nejvíc, co se vůbec mohlo stát.“

Chtěl byste i to samotné vítězství?

„Ne, modlím se, abychom nevyhráli. Stal bych se prvním mučedníkem tance. Někteří lidé by mě už začali lynčovat.“

Získal jste za tu dobu závislost na tanci? Budete chodit pravidelně trénovat?

„No, až takhle, to asi ne. Pohyb mě baví, chodím cvičit, to určitě. Třeba budu teď pohyb vyhledávat ještě víc. Mě samotného překvapilo, že jsme ke konci nacvičili dvě choreografie během týdne. To jsem dříve nebyl schopný, zpočátku jsme dělali jeden tanec za měsíc. Dá se říci, že jsem mnohem uvolněnější, kdyby to takhle šlo dál, tak bych se asi opravdu tančit naučil. Beru to i tak jako velký pokrok – dvě choreografie za týden, jé. Také si mnohem víc pamatuji pohyby i kroky, sta čí mi je jednou ukázat a pamatuji si. I když to třeba neudělám dobře, ale pamatuji si je.

Nicméně, že bych se tanci věnoval pořád, to asi ne. Ale nulový vztah už k němu také nikdy mít nebudu. Já ten pokrok cítím a sám jsem překvapený.“

Mohl jste v tom shonu nakoupit vánoční dárky?

„Ne, to jsem nemohl, to nešlo. Všechno bude na poslední chvíli. Ale to je tak vždycky…“

Co byste si přál pod stromeček?

„Většinou knížky, čtu úplně všechno ze všech žánrů, ze všech oborů, dokonce i vědecké knížky.“

Děkujeme za rozhovor

Eva Smolíková

Foto: Eva Smolíková, archiv České televize

Taneční magazín

Vánoční zvonec v divadle Ponec

Zranění Terezy Ondrové zamíchalo předvánočním programem. Derniéra podruhé

O VÁNOČNÍM ZVONCI V DIVADLE PONCI

Pražská žižkovská taneční scéna Divadlo Ponec velmi kvalitně a svižně zakončila letošní rok. Představením „Much More Than Noting“, které i trochu zalechtalo na česko-slovenský národní šovinismus. Jednalo se o premiéru a zároveň derniéru. Jak k tomu došlo? Původně měla být v Ponci na repertoáru v poslední předvánoční neděli dílko „As Long As Holding Hands“ s Peterem Šavelem a Terezou Ondrovou. Jelikož se však špičková tanečnice zranila, tak se operativně na Žižkov přesunulo představení, které mělo mít derniéru již o den dříve v holešovické ALTĚ.

Moderní taneční férie, jíž připravil jeden z interpretů Peter Šavel se Stano Dobákem. Jeho hlavním smyslem je neurčitě určitý pocit manipulace. Silné téma připomíná některé divadelní hry z pera hereckého disidenta Pavla Landovského. I bryskným vtipem a vypointovaností.

V druhém plánu si představení dělá legraci i ze zanícených sportovců. A to vše je navíc okořeněno „zcizovacími“ scénkami na téma výše uvedené rivality mezi Čechy a Slováky. Nakonec, i to bylo národnostně „spravedlivě rozděleno“: tancovaly dvě Češky, jedna Slovenka a druhý Slovák.

Padesát minut strhujícího pohybu, nikdy ne samoúčelných světelných efektů (v kompetenci Jiřího Hajdyly), kostýmů z dílny výtvarnice Mashy – to vše dohromady splnilo požadavky i divadelního gurmána, který zrovna není ortodoxním vyznavačem tance. Mnozí v hledišti zalitovali, že jde již o derniéru.

Po představení čekal všechny návštěvníky bohatý (nejen, co se týče množství, ale i repertoáru z různých světových kuchyní) raut. To doplňovalo vínko z Moravy, také světové kvality. A závěr patřil nezřízenému tanci diváků za podpory nekonformního diskžokeje. Tak by se mohlo častěji propojovat hlediště s jevištěm. A pak zazvonil vánoční zvonec a taneční sezóně roku 2015 v divadle Ponec byl konec!

Text a foto: Michal STEIN

Taneční magazín

Filosoficky a přemýšlivě v Altě

Předvánoční večírek v Altě

Poslední předvánoční pátek 18. prosince 2015 patřil v progresívní taneční scéně v Praze – Holešovicích špičkovému slovenskému představení v podání dvojice Debris. Původně měly být na scéně tři postavy, ale jelikož tanečnice Nikoleta Rafaelisová byla aktuálně zraněna, tak veškerá tíha náročného představení spočívala na bedrech tanečnice a choreografky v jedné osobě Stanislavy Vlčekové a jejího hereckého partnera Mariána Preverandačíka. Mimo toho se to odpoledne konal v ALTĚ workshop s Martinou Hajdylou Lacovou. A následující den workshop s Peterem Šavelem.

Již neotřelé scénografické pojetí s „matematickými“ vzorci (scénografa Jána Ptačína, který měl na starosti rovněž světelný design) na taneční ploše dávalo předem tušit, že půjde o ambiciózně neotřelý projekt.

A vskutku, scénář Petera Lomnického v dramaturgii Dagmar Čiripové skýtal tisíce nápadů a námětů pro přemýšlivého diváka. Preverandčík v mluvené roli Amose dodával složitým textům na náměty a impulsy klasického matematika, astronoma, fyzika a filosofa René Decartese patřičný prostor i vzdušnost, aby vyzněly. To vše doplňoval emotivní tanec Vlčekové.

Herecký filosofický projev vhodně podtrhávaly netradičně umístěné a namířené světelné zdroje přímo na jevištní ploše. Hybným momentem představení byla i autorská hudba Jozefa Vlka. Škoda, že ne vždy vyznělo ideálně její nazvučení. V basových pasážích (jich bylo pohříchu v inscenaci poměrně dost) nebyla amplituda reproduktorů nastavena na právě uchu libý zvuk…

De facto se jednalo o světovou premiéru, neboť jindy v inscenaci vystupují (jak již bylo v úvodu vysvětleno) tanečnice dvě. Ale právě tato ještě více „obnaženější“ forma dávala celému představení daleko emotivnější nádech a smysl. Nedovedu si místo tohoto dialogu slova a tance představit trialog. Jistě, taneční odborník by obdivoval kreace dvou představitelek, ale dle mého názoru by se smysl (možná?) tak trochu rozplýval a rozplizával?

Clear patřil určitě k vrcholným představením v ALTĚ. Je skvělé, že divák dostane určitý bonus v komplexním představení a nikoli, že by sledoval pouhý sled tanečních hříček. Závěrem musím zdůraznit, že v ALTĚ se náramně starají i o ty nejmenší diváky. Toto páteční odpoledne také patřilo dětskému večírku, kde se mohla děcka vydovádět, zatančit si, zahrát stolní tenis… Jen tak dál.

Text a foto: Michal STEIN, archiv Studio Alta

Taneční magazín

Tanec rozhýbal dobročinný bazar Emmy Smetana

Když hvězdy pomáhají….

Hudební divadlo Karlín ožilo tancem, koncerty, prodejem vánočních dárků…

Čtvrtý charitativní bazar Emmy Smetana opět podpořily známé české osobnosti, bylo z čeho vybírat a na co se dívat. Návštěvníci si mohli vybrat vánoční dárky a cukroví, oblečení, knihy, filmové rekvizity, jejich předchozí majitelé, známé české tváře, se také objevily v roli prodejců. Dále bylo k mání nové zboží od sponzorů, např. boty Crocs a Tom ´s, francouzská luxusní kosmetika Guerlain, oblečení Lindex aj.

Před divadlem udržoval oheň herec Stanislav Majer a opékal buřty od firmy Naše Maso. Nejen buřty, ale i punč osvěžily venku, zatímco uvnitř mohli návštěvníci posedět v pop kavárně, cukrárně, vinárně a poslechnout si koncerty Marty Jandové, Debbi či Dannie.

Od 20 hod proběhla dražba nevšedních zážitků, např. role ve filmu Jana Hřebejka nebo Soukromý kurz vaření s šéfkuchařem Markem Raditschem u Vás doma.

Workshopy studia Stage se nakonec ,,zvrhly,, v jednu velkou taneční party, které se účastnila i Emma Smetana, Jordan Haj, či zpěvačka Dannie!

Zeptali jsme se….

Emma Smetana

Co je tu dnes nového oproti předchozím bazarům?

„Pokaždé se zapojují další nové tváře, tentokrát třeba šéfkuchař Marek Raditsch, máme nově cukrárnu a taneční workshopy, které dříve nebyly, je to zde takový „jeden festival.“

Víte už, kam půjdou dnes vybrané peníze, máte nějaký konkrétní záměr?

„Ano, půjdou přes Nadaci Nova různým programům na děti, ale také konkrétním rodinám, které jsou z nějakého důvodu v nouzi, chceme jim trošku zpříjemnit Vánoce, třeba penězi, za které si budou také moci koupit nějaké dárky.“

Co byste si přála k letošním Vánocům Vy?

„Já bych si přála takový malý zázrak, o kterém nechci blíže hovořit.“

Není to miminko?

„Ne, miminko to není.“

Děkujeme za rozhovor

Zeptali jsme se pokořitele tanečního rekordu na veletrhu Dance Life Expo Jirky Mádla

Jiří Mádl

Vy pomáháte na tomto dobročinném bazaru od jeho prvního ročníku. Proč jste se rozhodl pomoci právě tady?

„Spolupracuji s Emmou na několika projektech. Když já dělám své charitativní projekty, Emma mi pomáhá, většinou je to taková moje jistota v okamžiku, kdy něco potřebuji. Proto se snažím pro ni být také jistota, když ona něco potřebuje. Zkrátka tady nesmím chybět.“

Jaké jsou Vaše charitativní projekty?

„Vedu s bratrem občanské sdružení „Pomáháme sportem“. Naší největší akcí je fotbalová exhibice, letos to bude už 10. ročník. Dále dělám „Den dětské onkologie“. To jsou takové dvě hlavní věci. Víc toho nedělám, protože by se to tříštilo a ani bych toho už víc nestihl.“

Děkujeme za rozhovor

Podpořit dobročinný bazar tancem se rozhodlo i pražské taneční centrum „Stage“, které v září oslavilo dvouleté výročí své existence. Jeho taneční kurzy najdeme na Vinohradech.

Zeptali jsme se….

Pavel Strouhal, art director

Proč jste se rozhodli podpořit právě tuto dobročinnou akci?

„Jako všechny podobné akce má i tato bohulibý záměr, což je v pořádku. Dalším důvodem je i to, že se s Emmou znám osobně, spolupracovali jsme spolu, takže se zrodil i tento nápad. Považuji za dobré tu být.“

Jaké tance se tu dnes budou vyučovat?

„Budou zde základní dvacetiminutové workshopy, návštěvníci si mohou vybrat hip hop, twerk, dancehall, směs mtv a tance na podpatcích, dále také sebeobranu – krav magu“

Jaké tance mohou zájemci nalézt ve Vašem tanečním centru na Vinohradech?

„Na Vinohradech máme asi 25 tanečních stylů, od klasického baletu přes veškeré streetové styly až po latinu a contemporary dance, nabídka je pestrá. Každý si může najít něco zajímavého pro sebe. Od nového semestru u nás budou učit například Janča Jelínková a Joseph Go, což jsou lektoři světového formátu a budeme mít také kurz Krav Magy“.