Rozhovor s legendární televizní Popelkou, herečkou EVOU HRUŠKOVOU

“Swingem nepohrdnu”

Začínala v dětském věku v pořadu Hledáme písničky. Nezapomenutelná zůstává její černobílá Popelka. Její velkou láskou jsou loutky a své životní poslání našla nestárnoucí Eva Hrušková v divadle pro děti, což jí vyneslo Řád Elišky Přemyslovny. S Loutkovým divadlem Evy Hruškové a Jana Přeučila přináší radost i poučení nejen dětem ale i dospělým.

Do sedmi let  jste vyrůstala u babičky v České Skalici a zde jste také poprvé viděla loutkové divadelní představení o Kašpárkovi. Jaké bylo Vaše dětství a co Vás bavilo?

„Moje prababička, i když byla prostá žena, byla velmi kulturní. Moji maminku, kterou vychovávala, dala na balet, na klavír, obě hrály ochotnické divadlo. Se mnou to bylo podobné. Ještě v předškolním věku jsem chodila do rytmiky a babička si mne brala velice často na klín a zpívala mi. Každý den. Dodnes si pamatuju písničky Osiřelo dítě nebo Malý hošík plavovlasý, u kterých jsem slzela.”

V 11 letech jste začala vystupovat v dětském pořadu Hledáme písničky, pak jste se objevila v několika pohádkách a v roce 1969 přišla Popelka. Jak na tu dobu vzpomínáte?

„To už jsem bydlela s rodiči v Hradci Králové. Maminka mě poslala do hudebky, ovšem hudební nauku jsem vždycky protrpěla. Klavír a zpěv ještě ušly 🙂 V roce 1963 Štěpánka Haničincová ohlásila v Československé televizi pozvánku na konkurz do pořadu Hledáme písničky pro děti, maminka mě přihlásila a já jsem tam jela. Bylo nás asi 1200 dětí. Vybrali nás jen pár, kteří jsme pak v tomto pořadu několik let vystupovali. A víte, že se stýkáme dodnes?”

Uměleckou dráhu jste zahájila po gymnáziu v Hradci Králové v loutkovém divadle DRAK a pak jste šla na loutkařinu na DAMU. Po škole jste učila v LŠU, hrála v Divadle bez opony, vystudovala divadelní dramaturgii a začala se věnovat divadlu jednoho herce a psát si divadelní hry…

„V DRAKu jsem se zamilovala do loutek. Dostala jsem se tam tak, že syn ředitele divadla Jana Dvořáka se mnou chodil do třídy na gymplu a vyřídil mi vzkaz od tatínka, jestli nechci jít k nim. Šla jsem se smíšenými pocity. Nemohla jsem tušit, že tu vznikne láska na celý život. Láska k loutkám. Po DAMU jsem několik let byla v Divadle bez opony, kde jsem se od jeho principála Jiřího A. Svobody učila, jak dělat divadlo pro děti, jak ho organizovat, jak shánět představení. Dnes máme v repertoáru představení, která doplňují školní osnovy a jsou právě letos ještě víc aktuální: uplynulo 70 let od úmrtí Aloise Jiráska a my hrajeme Pověsti české, dvoudílné představení, které úžasně pro děti zpracoval Jiří Chalupa. Přibližujeme tak Jiráska, tuto velkou osobnost naší literatury, velmi přitažlivým způsobem, s humorem a písničkami Zdeňka Bartáka. Nezaslouží si, aby se na jeho díle usazoval prach 🙂

Poté jste potkala svého osudového muže, kolegu Jana Přeučila, který se stal nejen Vaším manželem, ale spolu jste založili Loutkové divadlo Evy Hruškové a Jana Přeučila a jezdíte po republice…

„Loutkové divadlo jsem hrála vlastně hned po vysoké škole. Miroslav Vildman pro mne napsal a zrežíroval pohádku O Popelce, která byla pro jednu herečku, několik loutek a nejmenší děti. Tak zněl podtitul. Vyhrála jsem s ní několik soutěžních přehlídek divadel pro děti. S Janem máme pohádky i představení pro větší děti a spolupracujeme s těmi nejlepší, kteří dělají pro děti – Martina Drtijverová, Jiří Žáček, Jaromír Klempíř, Zdeněk Barták nebo Jiří Chalupa, to jsou hvězdy našeho „týmu“.

 Své životní poslání jste našla v „divadle pro děti“, což Vám vyneslo ocenění Řád Elišky Přemyslovny, který se uděluje ženám, které se prosadily v různých oblastech veřejného života. Co to pro Vás znamená?

“Velmi si tohoto ocenění vážím. Myslím si, že divadlo pro nejmenší diváky je dost podceňovaný obor. Přitom my pěstujeme v dětech vztah ke kultuře, k jazyku, je to opravdu ve spolupráci s paními učitelkami součást výchovy ke kulturnosti.”

Vy spolupracujete také se sestrou zpěvačkou Janou Hruškovou – Yngland. Máte nějaké společné představení?

„S Janičkou jsme spolu hrály několik let. Teď odešla do České Skalice, kde se stará o naši maminku a hraje v okolí. Má velice pěkné pohádky s důrazem na muzikální stránku.”

Máte tři syny a díky synovi Zdeňkovi jste babičkou. Jak se cítíte v této roli?

„Je to krásný pocit, být babičkou. Neuměla jsem si to představit, je to taková vyšší kvalita života 🙂

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Jak ráda odpočíváte?

„Ráda čtu. Ale miluju i operu nebo klasickou hudbu, nepohrdnu ani swingem. Teď jsme si oblíbili návštěvy artových kin, kde se promítají přenosy např. z Metropolitní opery nebo z West Endu v Londýně. Tak takové zážitky nemají chybu.”

EVA HRUŠKOVÁ:

Pochází z České Skalice. Narodila se 27. 3. 1952. Na DAMU vystudovala loutkoherectví a divadelní dramaturgii. Hrála v divadle DRAK v Hradci Králové, v Divadle bez opony, učila na LŠU dramatický kroužek. Sestra je zpěvačka Jana Hrušková – Yngland. Má tři syny – herce Zdeňka Rohlíčka, dopravního inženýra Vojtěcha Rohlíčka a filmového střihače Jiřího Kříže. S manželem hercem Janem Přeučilem založili Loutkové divadlo Evy Hruškové a Jana Přeučila, s nímž putují po republice. Hry – Šípková Růženka, Staré pověsti české, Pražské pověsti, Řecké báje, Ahoj, světe!, Legenda o hvězdě, O Popelce, Princezna se zlatou hvězdou. Film a TV – O Honzovi a princezně Félince, Krása, Meluzína, Klíček, Bastardi 2 a 3, Strom pohádek, Stopy života, Modrý kód, Čechovi. S Pavlem Mészárosem napsala knihu Popelka a spol. (2019).

 Veronika Pechová   

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Posedmé NA KLÍČEK!

Sedmička bývá šťastné číslo. Neúnavná organizátorka Iva Malinová – Hovorková nás všechny zve na “Festiválek na klíček” do města, kde vyrůstala Helena Vondráčková, do Slatiňan!

Přátelé, kamarádi, vážení čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU ,

těšte se spolu s námi na 27. duben 2019 od 10 hodin, kdy se sejdeme na již 7.ročníku oblíbeného Festiválku na klíček v areálu Sokola Slatiňany . 

Co nás i vás čeká:

pódiová vystoupení – Mateřská škola Strojařů Chrudim, Praklíček Lůžkového a sociálního centra Chrudim, Morašický klíček, Klíčenky DSS Slatiňany,Oldies Klíčenky, Kaťáčci ZUŠ Luže, manželé Macourkovi z Kojetína, Monika Mašková, taneční soubor Step DSS Slatiňany, kapela Klíčku a Klíčenek Paklíče, kapela TV Prima, Endy Kubena Praha, Bolaso Luže, Pavel Halíř Benešov, Ježíšek Eda Praha, Pavel Michalovský Praha, Vodáci Pardubice, Martin Miki Zábranský a další milá překvapení. 

USKUTEČNÍ SE POKUS O REKORD – NEJVYŠŠÍ POČET HRÁČŮ NA STRUNNÉ NÁSTROJE – SPOLEČNĚ DÁME SAMSONOVU AMAZONKU!!!

Nezapomeňte si vzít nástroje a dobrou náladu. 

Vítěz tipovací soutěže (kolik nás bude) se může těšit na odměnu!

Bohatý doprovodný program:

prodejní  stánky, soutěže pro děti, tvořivé dílničky, dětské atrakce, ukázky práce SDH Topol a ČČK Chrudim, prezentace Zeleného domu Chrudim, charitativní obchůdek, dobrůtky všeho druhu a celodenní skvělé občerstvení.

Moderují: Ozoráci ze souboru Kvítko Mladoňovice

mistr zvuku: pan František Tuček z Pohleda

Záštitu nad Festiválkem laskavě přijal starosta Slatiňan pan MVDr.Ivan Jeník

Každý, kdo bude chtít pomoci nebo přispět k programu, je srdečně vítán!

Iva Malinová – Hovorková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Na “Festiválku na klíček” to opět žilo! A nejen tancem…

Festival, kde mohl vystoupit každý! Bez rozdílu věku, názorů, barvy pleti, zkušeností i zdravotního stavu. Tak by měla vypadat kultura pro lidi a s lidmi!

V polovině května proběhl v areálu venkovního hřiště u sokolovny ve Slatiňanech již šestý ročník tradičního „Festiválku na klíček“. Záštitu nad ním převzal pan místostarosta města Chrudim JUDr. Miroslav Tejkl. Nemohl by však proběhnout bez přípravné práce desítek dobrovolníků pod taktovkou hlavní organizátorky Ivy Malinové – Hovorkové. Hodně se do příprav zapojila i místní organizace – DSS Slatiňany. Vydatnou pomocí pro celou akci byl vklad partnerů a sponzorů festivalu: Města Slatiňany, paní Moniky Maškové, Autosalonu Milan Boháč, Tesca, Selgenu nebo Omegy plus.

 

Falco není pouze rakouská pěvecká legenda

Pokud je řeč o partnerech „Festiválku na klíček“, nemůžeme opomenout ani organizaci, která se jmenuje jako slavný světový zpěvák z Rakouska. Nemám na mysli vítěze ceny Intervize 1976 Robinsona a Waterloa. Jde o světovou pěveckou megastar jménem – Falco. Jeho hit „Rock me Amadeus“ doslova oblétl celou zeměkouli. Ptát se, zda jej znáte, by bylo patrně nošením dříví do lesa…

Tento charismatický interpret rozporuplných písní (civilním jménem Johann Holzel) již zahynul roku 1998 v Portoriku při dopravní nehodě.

Festiválek na klíček“ však podporovala organizace FALCO. A také o sobě dala náležitě vědět – velkým transparentem na hlavním pódiu. A kdyby vás zajímalo, čím se zabývá, tak výrobou krmiva pro čtyřnohé mazlíčky.

Jinak – kromě vystoupení na centrálním jevišti – žil „Festiválkem na klíček“ celý rozlehlý slatiňanský sokolský sportovní areál.

Obří skákací a skluzavkový hrad pro nejmenší. Na ty starší čekaly testy záchranářů, ukázky techniky hasičů anebo ta nová auta z autosalonu  Milana Boháče. To vše doplňovaly další stánky. Kupříkladu s dobročinným bazárkem, tradičním občerstvením či prodejen CD souborů Klíček a Klíčenky.

Vyklíčil tu skvělý festival

Proč se festival jmenuje „na klíček“. Odpověď je jednoduchá. Organizuje jej pěvecký sbor „Na klíček“. Jeho součástí jsou i nejmenší pěvečtí interpretky a interpreti – “Klíčenky“. Mládežnický „Klíček“, ale také „Klíčenky Oldies“. Prostě, je zde celá řada souborů, skoro od batolecího souboru až po seniorský. Od “Mamklíčku” až po “Praklíček”. To je opravdu hodno uznání. A právě kombinovaně celý velký sbor – od nejmenších až po ty nejstarší – letos připravil náramné překvapení své vedoucí, zakladatelce i hybné síle celého festivalu Ivě Malinové – Hovorkové. Doslova v rychlosti a improvizovaně – ještě se spřáteleným sborem – nastudoval písničku pro ni. Dojetí hlavní organizátorky bylo upřímné a veliké.

 

Na pódiu i před pódiem se střídala různá taneční seskupení. Tancovaly tu školy,. Dokonce i školky! Češi, Slováci i Romové. Kromě toho nadešel čas i pro tanec duševně postižených. A ten byl nesmírně zajímavý i dojemný…

Jedním z vrcholů celodenního festiválku bylo pěvecké vystoupení paní Moniky Maškové. Jeho závěrem uvedla i svou talentovanou žačku. Škoda, že ta zpívala pouze převzaté tituly… Převážně od jihočeské folkařky Pavlíny Jíšové.

Objevili se zde i dětští indiáni. Pomalovaní, s tam-tamy, prostě tak, jak se na správné kmeny z americké prérie sluší. Divákům se předvedli i malí šermíři ze skupiny historického šermu. I ti si počínali rutinovaně jako staří harcovníci.

Klíčovým momentem “klíčkového” festivalu bylo vystoupení „klíčkových“ pěveckých sborů. To opět ukázalo, že v dětském ani dospělém kolektivu není důležitá honba za slávou ze soutěží. Že nejdůležitější je zdravá a dobrá parta.

Těm všem zmíněným tleskaly stovky mladých diváčků, rodin, ale i těch nejstarších z domovů seniorů. Zároveň i několik imobilních tělesně postižených na vozíčcích. K nim se žel zařadil i velký tahoun, kapelník doprovodné skupiny Paklíče a aranžér jeho písniček Jan Hovorka. Věříme, že se po těžké operaci brzy vrátí mezi své – zpěvačky, zpěváčky i muzikanty!

Michal Stein

Foto: Iva Hronová

TANEČNÍ MAGAZÍN