Novinky z tanečního světa – 918. stránka

Bazaar startuje!

Strhující představení divadelního inovátora Ziemilského

Trailer Bazaar 2018 – One Gesture: https://vimeo.com/207777239

Festival Bazaar startuje už tento pátek strhujícím představením divadelního inovátora Ziemilského

Čtvrtý ročník pražského divadelního a tanečního festivalu Bazaar uvede od 16. do 18. 3. představení ze střední a východní Evropy. Festival slavnostně otevře představení One Gesture polského Nowého Teatru, který se v Praze představí úplně poprvé. Inscenace špičkového režiséra Wojteka Ziemilského bude uvedena v pátek 16. 3. od 20 hodin v divadle Ponec. „Pro zahájení festivalu jsme zvolili jednoznačnou středoevropskou událost sezóny. Zaujme totiž jak divadelní, tak taneční publikum. Čtyři neslyšící performeři zde bourají komunikační bariéry naprosto nekonvenčním způsobem,“ vysvětluje výběr One Gesture šéfdramaturg Bazaaru Ewan McLaren. Jádrem festivalu bude Sobotní Bazaar, přehlídka ukázek právě vznikajících scénických a tanečních proje ktů ze Slovinska, Chorvatska, Slovenska, ČR, Polska, Rakouska a dalších zemí.

Bazaar 2018 si pro svůj čtvrtý ročník zvolil jako téma hledání společného hlasu:. „V období, kdy se vzájemná komunikace zdá být paralyzována roztříštěností naší společnosti, festival nabízí optimističtější pohled do světa komunit, které svůj hlas nedávno našly a nyní ho neváhají používat,“ dodává šéfdramaturg Bazaaru Ewan McLaren. Ve třech intenzivních festivalových dnech se diváci mohou těšit na přehlídku progresivních a myšlenkově kontroverzních scénických prací a ukázek, které doplní diskuse, ale i workshop Bushe Hartshorna Poskytování a přijímání zpětné vazby.

V pátek 16. března ve 20 hodin odstartuje Festival Bazaar mezinárodně uznávaná inscenace One Gesture progresivní polské scény Nowy Teatr. Slavnostní zahájení proběhne v divadl e Ponec. Čtyři neslyšící performeři v ní vtipně i nevybíravě konfrontují publikum s bariérami komunikace mezi slyšícími i neslyšícími navzájem. Režisérem inscenace, která získala ocenění v Zurichu, Sarajevu, Drážďanech a Łodzi, je špičkový divadelní inovátor Wojtek Ziemilski.

Sobotní Bazaar ve Studiu Alta je pomyslným centrem festivalu Bazaar 2018. Během jednoho dne čeká diváky přehlídka čtyř ukázek právě vznikajících scénických a tanečních projektů umělců ze Slovinska, Chorvatska, Slovenska, ČR, Polska, Rakouska a dalších zemí. Viktor Černický bude s diváky bloudit v záhybech skutečnosti, v sóle Nastasji Štefanič se hudební nástroj stane součástí vlastního t la tanečnice, Lea Kukovičič a Bria de la Mare zkouší skrze fotografie diváků před a po představení zachytit změnu, kterou v nich vyvolalo a Collective B vytvoří fiktivní masakr a reinterpretuje masmediální obraz terorismu. Na závěr Sobotního Bazaaru se uskuteční diskuse moderovaná Alicí Koubovou.

Zsuzsa Rózsavölgyi ve svém sebevědomém stand-upu a pohybové performanci v jednom odkrývá tabu o to m, co znamená žít v ženském těle ve střední Evropě v roce 2018. Představení s prostým názvem 1.7 předvede tato maďarská performerka v sobotu 17. března od 20 hodin ve Studiu Alta. Hravý a sarkastický sólový projekt o ženském těle a ženských rolích, zkoumá společenská omezení a kastraci ženské přirozenosti reklamou, mediální manipulací, tradicí nebo pouhou hloupostí.

Tereza Hradilková s taneční inscenací roku 2017 Švihla vystoupí v neděli 18. března od 18 hodin v divadle Ponec. Skákání přes švihadlo jako dětská hra, ale i jako ambice a sebezdokonalování. Přeskakujeme jen sami sebe, překračujeme své hranice nebo jsme naopak v opakujícím se kruhu, ze kterého nelze vystoupit?

Festivalový program uzavře soubor Handa Gote Research & Development, který uspořádá lidovou slavnost Šibřinky v neděli 18. března od 20 hodin v prostorách divadla Alfred ve dvoře. Improvizované představení a událost nedefinovatelné délky a rozsahu, která plynule přechází do promítání filmu, občerstvení nebo sportovní akce nabídne zamyšlení nad temnou stranou češství, lidovými zvyky a folklórem.

Kompletní informace najdete na webových stránkách www.alfredvedvore.cz/cs/bazaar.

Festivalový pas bude letos k dispozici v ceně 800/500 Kč. Vstupné na jednotlivá představení stojí 200/100 Kč s výjimkou inscenace Švihla, kde je vstupné za 220/120 Kč a One Gesture, které pořídíte za 300/200 Kč. Festivalový pas a vstupenky na jednotlivá představení můžete zakoupit online v předprodeji GoOut, na webech jednotlivých divadel a na pokladně divadla Alfred ve dvoře.

Program festivalu Bazaar 2018:

PÁTEK 16. 3.

20h / Ponec – divadlo pro tanec / One Gesture / Wojtek Ziemilski, Wojciech Pustoła & Nowy Teatr

SOBOTA 17. 3.

16h30 / Studio Alta / Sobotní Bazaar
1) Pli / Viktor Černický (SK/CZ)

2) Me, Viola and I / Nastasja Štefanič (HR)

3) Behind in Place, Later than in Time / Lea Kukovičič & Bria de la Mare (SLO/CYM)

4) Wonderful World / Collective B (PL/CZ/FR/AT)

20 h / Studio Alta / 1.7 / Zsuzsa Rózsavölgyi

NEDĚLE 18. 3.

18h / Ponec – divadlo pro tanec / Švihla / Tereza Hradilková a kol.

20h / Alfred ve dvoře / Šibřinky / Handa Gote Research & Development

Součástí festivalu je i čtyřdenní workshop Poskytování a přijímání zpětné vazby vedený Bushem Hartshornem (UK), který je určený široké veřejnosti. (15. – 18.3. / Alfred ve dvoře)

Eliška Míkovcová

Foto: Kobas Laksa, Vojtěch Brtnický

Taneční magazín

Hvězda KARLA GOTTA odhalena!

Odhalení Hvězdy Karla Gotta v Chodníku slávy HD Karlín

8.března přijel Karel Gott do Hudebního divadla Karlín, aby se zúčastnil odhalení své Hvězdy v Chodníku slávy HDK. Tím se zařadil mezi takové hvězdy jako je Eduard Tichý, zakladatel divadla, americký skladatel John Kander (autor hitu Franka Sinatry New York, New York, muzikálu Cabaret, Chicago či Curtins – Vraždy za op onou), s ir Tim Rice (autor mj. Jesus Christ Superstar) nebo skladatel Frank Wildhorn (muzikály Jekyll a Hyde, Carmen, Bonnie a Clyde).

Karel Gott se tu sešel společně s producenty, autory a hlavními představiteli muzikálu Čas růží. V muzikálu zní výhradně hity právě Karla Gotta. Odhalení hvězdy proběhlo v souvislosti s 1. výročím světové premiéry tohoto muzikálu.

Sláva to byla veliká, Karel Gott byl skutečně dojatý, Sagvan Tofi, který vytvořil scénář k muzikálu Čas růží se zdál spokojený, houf novinářů se téměř nevešel do sálu a blesky jejich fotoaparátů oslepovaly všechny přítomné.

Karel Gott se brzy rozloučil a my jsme položili Sagvanu Tofi pár krátkých otázek:

Podle čeho jste vybíral písničky do muzikálu Čas růží? Byly to Vaše oblíbené?

„Ne, ne. Já jsem potřeboval, aby příběh dával smysl, takže jsem vybíral písně podle textu, ale i podle toho, jak byly úspěšné, zda se jednalo o hity nebo ne.“

Co na to říkal Karel Gott? Podílel se na výběru písní?

„Zajímalo ho, o čem ten příběh je, to byla vlastně ta nejdůležitější věc, proč se to celé uskutečnilo. Ale do výběru písní nezasahoval.“

Čekali jste, že to bude taková „pecka“ a bude se v Karlíně odhalovat Hvězda Karla Gotta?

„Ne, to jsem tedy vůbec nečekal. Věděl jsem, že to bude dobré. Když tvoříte muzikál na písničky Karla Gotta, můžete to dělat a máte to odsouhlasené, tak jsem věděl, že to tady může zůstat dlouho a možná navěky. Ale nevěděl jsem, že budeme odhalovat Hvězdu Karla Gotta. Myslím si, že Karel si ji opravdu zaslouží.“

Kterou píseň zpíváte v muzikálu Vy?

„Zvonky štěstí.“

Jak se cítíte v písničkách Karla Gotta? Máte z nich strach?

„Já v tom muzikálu naštěstí moc nezpívám, jsem herec. Když už já zazpívám, tak je to spíše legrace. Myslím, že by Karel Gott nebyl rád, kdybych zpíval jeho písničky vážně… (smích).

Takže se v nich asi necítíte dobře?

„Ne, to tedy ne, v žádném případě, to vůbec není myslitelné…(smích)

Hvězda v Chodníku slávy HDK a Sagvan Tofi – Foto Miroslav Malec

Děkujeme za rozhovor

Foto, video: Eva Smolíková

Taneční magazín

Legendární „Modrý pták“ navždy odletěl…

V požehnaném věku odešla velká osobnost české a moravské taneční scény – držitel Ceny Thálie za celoživotní umělecký výkon Jiří Nermut.

Přesně den před svými pětadevadesátými narozeninami zemřel 7. 3. 2018 držitel celoživotní ceny Thálie z roku 2005, pardubický rodák Jiří Nermut. Proslul jako tanečník, choreograf i baletní pedagog, Byl členem Českého lidového divadla v Brně (1942 – 1943) a Národního divadla Brno (1954 – 1974), sólista, choreograf a bývalý umělecký šéf baletu NdB.

Mimo intenzivního studia baletu, studoval Jiří Nermut rovněž na varhanickém a dramatickém oddělení Konzervatoře v Brně a francouzštinu a tělesnou výchovu na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity.

Jako tanečník se zprvu Nermut úspěšně uvedl v nejrůznějších lyrických a milovnických partiích. Jako Princové v Čajkovského „Labutím jezeře“ a Prokofjevově „Popelce“, Václav v „Bachčisarajské fontáně“. Pamětníci si připomínají jeho sugestivní, dokonalé sólo Modrého ptáka v poslední Psotově inscenaci, legendární „Spící krasavici“.

Poprvé se jako choreograf představil brněnskému publiku na jevišti nynějšího Mahenova divadla nastudováním Borodinových „Poloveckých tanců“ v červnu 1952, v komponovaném večeru složeném ze tří baletů. Po Psotově smrti se stal choreografem a od roku 1955 šéfem baletu NdB (tehdejšího Státního divadla). První jeho inscenací, kterou vytvořil ve funkci šéfa baletního souboru, byly Asafjevovy „Plameny Paříže“ roku 1956, s nimiž poté soubor hostoval i skutečně v Paříži. Následovala Chačaturjanova „Maškaráda“, Prokofjevova „Popelka“ a zejména výtečný balet „Romea a Julie“. Ve vedoucí funkci vytrval do roku 1961.

Do historie nejen českého baletu se Nermut jako choreograf vepsal především nastudováním původní premiéry nonkonformního baletu Jaroslava Doubravy „Don Quijote“. Z moderního repertoáru uvedl v Brně rovněž Brittenova „Prince ze země pagod“, v němž rovněž ztvárnil titulní roli, Nikotinu a Signorinu Gioventù Vítězslava Nováka či Straussův „Ples kadetů“.

V šedesátých letech odchází Jiří Nermut do zahraničí. Působí tam jako choreograf v rakouském Klagenfurtu a posléze ve francouzském Nantes. Po návratu do moravské metropole Nermut aktivně vystupoval ještě do roku 1974 v baletu zpěvoherního souboru a jako taneční pedagog. Po odchodu z divadla se až do sezóny 2010/2011 věnoval výuce tance a baletně taneční pedagogice

Pohřeb Jiřího Nermuta se koná ve středu 14. března od 12:00 v obřadní síni brněnského Ústředního hřbitova.

Foto: archiv NdB

TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanečně filmová bomba!

Díky Festivalu tanečních filmů měli počátkem března návštěvníci pražské galerie SMETANAQ možnost nejen vidět, ale doslova se aktivně účastnit dvou unikátních tanečně filmových projektů na bázi virtuální reality.

V našich domácích vodách lze označit za naprosté zjevení plně v duchu nových tanečně mediálních audiovizuálních forem. Jde o unikátní projekt „UNLIT HORIZON“ – prezentující dva tanečně virtuální filmy. Ten se pražskému publiku předvedl – díky spolupořádajícímu Festivalu tanečních filmů – v první březnové dekádě (konkrétně od 1. – do 7. 3.). Jaksi symbolicky v galerii SMETANAQ, bezprostředně sousedící s budovou filmové akademie FAMU.

A galerijní prostor – dosud spíše patřící klasickým výtvarným prezentacím – byl využit naprosto dokonale. Ve vstupním traktu diváka dokonale natěšily čtyři velkoplošné grafické obrazy volně dokumentující obě nabízená filmově virtuální díla.

To vše se mohlo odehrát díky Festivalu tanečních filmů. Ten pravidelně od roku 2009 nejen věnuje prezentaci a defilé tanečních filmů, ale rovněž napomáhá jejich podpoře. Konkrétně loni v květnu vyhlásil námětovou cenu MAYA. Jejím smyslem byla podpora nové autorské tvorby. A právě jejími prvními vítězi se stali autoři projektu „UNILIT HOROZON“ Mária Júdová a Andrej Boleslavský. Mezi jinými podpořil realizaci jejich výsledného filmového díla i pražský Kyliánův nadační fond.

Na samotné akci byl však uveden – kromě titulního snímku – ještě další pozoruhodný virtuální tanečně filmový projekt „DUST“. Jeho název symbolizuje hvězdný prach. Jeho autory jsou opět Mária Júdová s Andrejem Boleslavským. V jeho průběhu tančí Soňa Ferenčíková a Roman Zolotov. U „DUST“ zaujala – mimo filmařsky animační práce – i aktualizace na prostory galerie. Mohli jsme být včleněni do prostoru. Viděli jste nedaleké panorama Hradčan i bližší Smetanovo nábřeží. A kamery snímaly i diváka, který se mohl zapojit do akcí . Jeho autor Andrej Boleslavský k tomu řekl: „Tento virtuální film nechce pracovat i s reálným prostředím, aby byl jeho spektakulární výsledek dokonalý. Chci dosáhnout divákova pocitu, že prostředí kolem je reálné.“ Hudební doprovod je zde spíše na základě konkrétních samplovaných disharmonických zvuků.

V titulním snímku „UNILIT HORIZON“ zpracovali jmenovaní autoři Mária Júdová a Andrej Boleslavský původní choreografii Markéty Kuttnerové „LV 426“. Tanečníky jsou v tomto případě Fanny Barrouquère a Branislav Bašista. V něm se ponořujeme do imaginárního vesmírného prostředím, aby byl vjem diváků dokonalý, podporuje vše i moderně instrumentovaná hudba. Spoluautorka Mária Júdová vysvětluje: „Náš film je demonstrací toho, čím se tanec, performace film a zvuk mohou stát v budoucnosti virtuální reality.“

Projekt „UNILIT HORIZON“ se stejnojmenným filmem i jeho protějšek „DUST“ se staly doslova bombou!!! K jejich prezentaci prospěla jistě i úvodní přednáška a beseda s autory díla. Ten, kdo je neviděl v Praze může litovat, Ale nemusí věšet hlavu. Jak nám oznámila Petra Kašparová z Festivalu tanečních filmů, bude určitě na některé z jejích akcí reprízován.

Michal Stein

Titulní foto: Marek Zavřel

Další foto: Adéla Vosičková

TANEČNÍ MAGAZÍN