Křest knihy světově uznávané vizážistky ALENY KLENOT

Musíme stárnout?

8.března pokřtila v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí světově uznávaná vizážistka Alena Klenot  svou knihu   ‚Jsem příliš mladá, abych zestárla‘. Datum 8. března na Mezinárodní den žen nebylo  vybráno náhodně. Autorka svou knihou vyjadřuje  obdiv všem ženám a jejich kráse. Kř tu se také účastnily kmotry –  výjimečné, úspěšné a silné  ženy – Saskia Burešová,  Stanislava Lekešová, Marie Tomsová,  Andrea Verešová, Adriena  Sobotová a  Petra Černocká.

Všechny slavné ženy se podělily o své názory na krásu a stárnutí a poté proběhla autogramiáda.


Alena Klenot žije přes třicet let v zahraničí, procestovala však celý svět. Několik měsíců žila v Asii, na Filipínách a v Hong Kongu. Navštívila Jižní Koreu a pracovala také v Austrálii. Díky svým zkušenostem získala návod na fyzickou i duševní vitalitu a mimo jiné také přehled, co se děje s ženami všude na světě, jak o sebe pečují a jaké mají názory na stárnutí.  Právě proto je její kniha výjimečná. Vychází totiž z osobních a velmi niterných zkuš eností  samotné autorky, která byla vizážistkou takových megahvězd jako je Céline Dion, Janet Jackson, Cher a mnoha a mnoha dalších. Alena byla také vizážistkou celebrit v americké verzi pořadu Stardance.

Alena říká: „Už  od začátku své kariéry sleduji ženy na všech kontinentech, a to slavné i neslavné.  Můj  koníček se stal cílevědomou prací, nyní se  zabývám ‚anti agingem‘ a ráda bych tuto osvětu předala českým ženám, protože jsem všechny své poznatky,  celou svou kariéru,  vložila do své  knihy ‚Jsem příliš mladá, abych zestárla.‘  Pro mladé ženy je moje kniha prevence, pro  ženy středního věku   je to dokončená četba, pro ženy staršího věku   je to povinná četba,  chtějí-li i po 70. narozeninách, ale i po stovce   žít  plnohodnotně. Češky jsou krásné ženy, mají to v genech, ale Američanky se opravdu snaží o sebe pečovat, je to cílevědomá práce. Češka je  roztříštěná – manžel, děti, práce, koničky,  nemá  čas sama na sebe. Američanka se o sebe opravdu umí po starat.“

Každá z krásných kmoter této knihy vyjádřila svůj názor na stárnutí. Nestárnoucí Saskia Burešová říká:  Stáří je zlozvyk, na který zaměstnaná žena nemá čas.  Dodává: „Je  důležité, aby žena byla  neustále v nějaké činnosti, ale příjemné činnosti“.

Saskia Burešová, Stanislava Lekešová, Marie Tomsová

Stanislava Lekešová připustila, že televizní vysílání a média ji přinutila  vypadat dobře. Přiznává: „Nechtěla jsem, aby  lidé říkali – „ježíši,  ta vypadá“-, když mě  potkali mimo televizní obrazovku.“

Adriena Sobotová tvrdí: „Stárneme stejně jako muži, žádná jiná tvrzení tu neplatí, jen to, že  ženy jsou hezčí.“

Marie Tomsová se ztotožňuje s tvrzením, že  krásný mladý člověk je hříčkou přírody, krásný starý  člověk je umělecké dílo. Přidala historku o své babičce, která šla v sedmdesáti letech vynést odpadky a pečlivě se namalovala se slovy: „Nikdy nevíš, za kterou popelnicí  číhá Alain Delon“.

Petra Černocká zhodnotila svůj zdravý životní styl asi takto: „U mě bude zásada zdravého životního stylu  ‚taková jako příjemná‘. Zmrzlinu jíst méně, čokoládu taky ubrat, vím, kde dělám chyby, ale  nemám disciplínu. Všeobecně platí – jíst méně, více  chodit za kulturou, aby duše měla také nějakou zábavu,  ale vlastně nevím, co je správný životní styl, moc tomu nerozumím.“ Poté už zvědavě nahlížela do knihy Aleny Klenot.

Andrea Verešová zhodnotila situaci, která možná vede naše ženy k tomu, že o sebe pečují méně. „Všechno je  velice náročné pro  úspěšné a pracující ženy. Trošku máme v genech  být dokonalé na všech polích. Snad to pramení i z dob  komunismu, kdy se očekávalo od ženy, že bude nejen pracovat, ale také bude  úspěšná matka, bude žehlit a vařit, péct, zkrátka, na jednu ženu  je toho až dost.  Přesto většina  žen to zvládala opravdu bravurně  a v zahraničí by si z nás mohly vzít příklad. Mockrát jsme my ženy  zapomínaly na sebe.  Jako bychom se styděly o sebe pečovat.  A ženy se nesmí bát o sebe pečovat.  Je-li žena  sama se  sebou spokojená, může mnohem více pomáhat a dávat více lásky všem kolem. A pomáhat, to je hlavní úděl.  Alena Klenot je obrovskou inspirací  všem ženám. Mějme se tedy rády takové, jaké jsme.“

Slova Aleny Klenot a Andrei Verešové  Taneční magazín  zaujala a pokladli jsme následující otázku:

Je-li žena krásná a úspěšná, má to v životě   jednodušší?  

Autorka knihy Alena Klenot a modelka Andrea Verešová nám ochotně vysvětlily, jak to je doopravdy …

Alena: „Já bych řekla, že to je těžší. Musí stále něco dokazovat.“

Andrea: „Já si myslím, že chytrá žena to má jednoduché. Krásné ženy  se potýkají se žárlivostí, výčitkami,  závistí. Můj manžel tvrdí, pokud bychom žily   v 18. století, tak by mnohdy, bohužel, mnoho krásných žen  skončilo na hranici jako čarodějnice.“

Proč vlastně ve své knize podněcujete ženy k tomu, aby byly  krásné, když je  jejich život potom těžší?

Alena: „Jde hlavně o to, aby byly zdravé a  vitální. Jestliže  je někdo krásný, to je samozřejmě vynikající, ale pokud není zdravý, tak může být i krásný a opravdu to  stále  není ono.“

Andrea: „Zdraví a krása,  to je často přímo úměrné. Je  dokázané, a já to mám také  ověřené, že zdravý člověk vypadá krásně, protože vyzařuje pozitivní energii a má hezkou pleť. Nemocnému člověku se všechno zrcadlí na pleti, na očích, ústech i nosu. Jednoduše tady musí být rovnováha. Leckdy se vám  někdo zdá krásný,  a ani to nemusí být dokonalý  člověk, ale je zkrátka  znát, že  něco vyzařuje, má charisma, zdraví a noblesu.“

Štěpánka Tóth Kurfiřtová, Alena Klenot, Andrea Verešová

Do kolika let se může žena udržet vitální a krásná?

Alena i Andrea: „Do sta let“!

Děkujeme a přejeme všem ženám mnoho spokojenosti, nejen k MDŽ!

Foto,video, text: Eva Smolíková

Taneční magazín

Nostalgiáda

Premiéra ve studiu Alta

Tanzwerke Vaněk Preuss: Nostalgiáda

Premiéra a jediné pražské reprízy: 23., 24. a 25. března

Česko-slovensko-německý taneční retro projekt o „starých dobrých časech“.

V inscenaci Nostalgiáda se český choreograf Karel Vaněk, působící mnoho let v Německu, společně s tanečníky a choreografy své generace z České a Slovenské republiky a z Německa ohlíží zpět – někdy skrze růžové brýle – a hledá v minulosti to, co jim v současnosti chybí.

 

Premiéra mezinárodního tanečního retro projektu Nostalgiáda o „starých dobrých časech“

Studio ALTA uvede 23., 24. a 25. března premiéru a zároveň jediné pražské reprízy mezinárodního tanečního „retro“ projektu Nostalgiáda, který vzniká pod vedením choreografa Karla Vaňka k jeho 60. narozeninám.  

Karel Vaněk již mnoho let žije a působí v Německu, a přestože v České republice pravidelně hostuje, Nostalgiáda je jeho prvním v Čechách realizovaným projektem po 26 letech. V inscenaci, která vzniká v koprodukci se Studiem ALTA, proto choreograf symbolicky propojuje tanečnice starší generace, s nimiž kdysi spolupracoval – Slovenku Annu Sedláčkovou a Češku Moniku Rebcovou, které bude navíc doprovázet německý tanečník Olaf Reinecke. „Nebylo snadné je najít, ale podařilo se a má setkání s československými kolegyněmi Monikou Rebcovou a Ankou Sedláčkovou vyprovokovala nekonečnou řadu společných vzpomínek – ale zdaleka ne všechny byly tak růžové, jak jsem předpokládal!“, ří ká s nadhledem o počátcích projektu Karel Vaněk.

Umělci se v inscenaci společně ohlíží zpět – někdy skrze růžové brýle – a hledají v minulosti to, co jim v současnosti chybí. „Asi nejsem velká výjimka, když o sobě mohu říct, že s přibývajícím věkem vzpomínám na minulé události s větší laskavostí, než jsem to dělal dříve“, doplňuje Vaněk k tématu inscenace.

Z důvodu politické situace před rokem 1989 v ČR téměř nenarazíme na zkušené tanečníky starší generace. Projekt Nostalgiáda alespoň částečně vyplňuje tuto mezeru a nabízí tak skvělou možnost generační konfrontace: „Umělci tvořící toto představení mají odvahu sundat i nasadit si růžové brýle a ukázat mladým, že se nemusí brát tak vážně. Karel má prostě kuráž!“, říká o projektu Lucia Kašiarová, ředitelka Studia ALTA.

Musíme utíkat do minulosti, abychom si ulevili od současnosti, anebo probíhají právě teď ty staré dobré časy, po kterých se budeme za deset let zase toužebně ohlížet? Tyto i další otázky stály na začátku projektu a výsledkem je nostalgická a intimní taneční inscenace s jemným nádechem ironie.

Režie: Karel Vaněk

Choreografie a tanec: Monika Rebcová, Olaf Reinecke, Anka Sedláčková, Karel Vaněk

Koncept: Guido Preuss, Lucia Kašiarová

Dramaturgie: Guido Preuss

Soundscape: Karel Vaněk

Kostýmy: Melanie Riester

Tatiana Brederová

pro Taneční magazín

5. ročník festivalu Spectaculare nabídne jedinečné vystoupení

Kanadská audiovizuální umělkyně Myriam Bleau na festivalu Spectaculare 2018

Kanadská audiovizuální umělkyně Myriam Bleau na festivalu Spectaculare 2018

 Pátý ročník festivalu Spectaculare nabídne jedinečné vystoupení audiovizuální umělkyně Myriam Bleau pohybující se na hranici hudební performance a digitálního umění. Ve středu 21. března ve 20 hodin představí v pražském C entru architektury a městského plánování CAMP svou audiovizuální performance Soft Revolvers, za kterou byla oceněna čestnou cenou Prix Ars na festivalu Ars Electronica. Čtyři rotující objekty a hudba, která v reálném čase vzniká podle jejich zrychlení, stability a kolize. Večer otevře český kolektiv XYZ project. 

Myriam Bleau je skladatelka, multimediální umělkyně a performerka, která vytváří audiovizuální systémy, instalace a hudební performance. V minulosti působila na poli popové hudby, což ovlivnilo její elektronickou tvorbu, v níž využívá prvky hip-hopu či techna. „Snažím se vytvářet komplexní performance, ve kterých propojuji zvuk, světlo a pohyb. Jednotlivé složky na sebe reagují a vznikají tak specifické autorské kompozice. Zajímá mě rozpíjení hranic mezi pojmy jako nástroj, rozhraní či instalace,“ vysvětluje montrealská rodačka Myriam Bleau, která se českému publiku představila již na festivalu 4+4 dny v pohybu. Na festivalu Spectaculare představí svou performance Soft Revolvers ve středu 21. března v prostoru CAMP (Vyšehradská 2075/51, Praha 2). Soft Revolvers pracuje se čtyřmi rotujícími objekty vybavenými gyroskopy a akcelerometry. Každý z objektů funguje jako hudební nástroj – předává informace o svém zrychlení, stabilitě rotace či kolizi a ovládá tak v reálném čase vz nikající zvukovou i světelnou kompozici. Za toto dí lo umělkyně získala čestnou cenu Prix Ars na festivalu Ars Electronica v roce 2015.

Festivalový večer otevře kolektiv čtyř mladých umělců XYZ project  (Oliver Torr, Marek Šilpoch, Dominik Jančík a Filip Smil). Jejich audiovizuální performance XYZ live je analogová hra světla a skla v doprovodu uhrančivých syntezátorů.

 

Kompletní program najdete na webových stránkách www.spectaculare.eu.

Vstupenky na festival Spectaculare jsou k dostání v předprodeji GoOut.

 

Předprodej: goout.net/cs/festivaly/festival-spectaculare-2018

Facebook: fb.com/festivalspectaculare

Více informací na www.spectaculare.eu.

 

Eliška Míkovcová 

 

Taneční magazín

 

Spotify playlist SPECTACULARE 2018: open.spotify.com/user/11127541817/playlist/2iZLVqEqL

Tři oslavy na Jezerce!

Jiřina Bohdalová si zahraje po dvě stě padesáté Paní plukovníkovou

Generálka stokrát, Shylock po padesáté, dvě stě padesátkrát Paní plukovníková

100. reprízu oslaví 12. dubna v Divadle Na Jezerce komedie Generálka s Jiřinou Bohdalovou v titulní roli. Hra Jiřího Hubače v nastudování režiséra Radka Balaše měla premiéru v roce 2014.  Další oslava čeká Bohdalovou v květnu, kdy si společně s kolegy z Jezerky zahraje po dvě stě padesáté Paní plukovníkovou. Ta byla nedávno také natočena Českou televizí. V roce 2016 uvedlo divadlo hru Shylock autora Marka Leinera-Younga s Milanem Kňažkem. „Tato hra oslaví v dubnu 2018 padesátou  reprízu. Stejně jako v případě Generálky i v Shylockovi se divadlu vyplatilo vsadit na vynikající herecké obsazení“, říká principál divadla Jan Hrušínský. Právě za Shylocka získal Kňažko Cenu Thálie 2016.  Padesátou reprízu uvidíme 23. dubna na zájezdu v Trutnově.  

Jezerka na cestách v roce 2018

Už koncem března vyráží soubor Divadla Na Jezerce napříč Evropou reprezentovat českou kulturu. Letošní mezinárodní zájezdy nuselské scény míří do Belgie, Rakouska, na Slovensko a na Ukrajinu.

Hra Shylock se představí v ukrajinském Užhorodu v sobotu 17. března – jako součást týdne české a slovenské kultury. „Vzhledem ke 100. výročí vzniku naší země zahájíme zahraniční zájezdy právě v místech, která kdysi k Československu patřila. Do Užhorodu zavítáme s česko-slovenskou inscenací Shylock, která míří proti antisemitismu a lidské hlouposti,“ říká principál Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský. V dubnu se pak na Milana Kňažka jako Shylocka mohou těšit diváci v Bruselu.

Soubor divadla zamíří už tradičně i do Vídně. „Divadlo Na Jezerce je tu jako doma. A to nejen kvůli architektuře. Vídeňský guláš nebo řízek, hovězí špička s křenem, vídeňské párky nebo vídeňská káva v pražské – totiž vídeňské kavárně…“ říká Jan Hrušínský. A tohle všechno si ve městě u Dunaje vychutnají herci z inscenace Poslední aristokratka, kteří ji tu hrají ve středu 16. května 2018.

A tak jako každý rok je cílem souboru divadla Slovensko. Jezerka se pravidelně účastní Festivalu českého divadla ve Studiu L + S v Bratislavě. Navázali jsme také spolupráci s proslulým slovenským divadlem Astorka Korzo 90. Nuselská scéna se pravidelně účastní i mezinárodního festivalu Višegrádské dni v Košicích. „Slovensko zkrátka pro Jezerku není cizina,“ uzavírá Jan Hrušínský.

 

 

Jana Bryndová

pro Taneční magazín