TENTOKRÁT VŠE VYHRÁLY ŽENY – vylosování velké soutěže TANEČNÍHO MAGAZÍNU o knížku ALŽBETY VLČKOVÉ

Právě jsme vylosovali vítěze soutěže o knížku Alžbety Vlčkové „SFUMATO“!!!

Jak dopadla naše soutěž z historie české a slovenské populární hudby?

Kdo se bude pyšnit knížkou „SFUMATO“ s podpisem autorky ALŽBETY VLČKOVÉ?

Správnou odpovědí bylo jméno legendy naší populární hudby – HANA HEGEROVÁ.

Ze 487 zaslaných soutěžních odpovědí byly přesně 482 odpovědi správné. Losování – za účasti právníka JUDr. Friče – proběhlo v redakci TANEČNÍHO MAGAZÍNU dnes ráno, tedy velmi aktuálně den po uzávěrce soutěže.

Ruka vydavatelky a šéfredaktorky TANEČNÍHO MAGAZÍNU EVY SMOLÍKOVÉ vytáhla tyto tři výherkyně a eventuálního náhradníka:

paní RADKU ČERNOU z Aše,

profesorku Mgr. FIALOVOU z Vysokého Mýta

a

VERONIKU MIKEŠOVOU z Plzně.

Pokud by se nám některá knížka vrátila jako nedoručitelná, je eventuálním náhradním vylosovaným  JIŘÍ MAZURA z Tlustic u Hořovic.

Děkujeme všem účastníkům, gratulujeme vítězům a slibujeme, že se můžete brzy těšit na další soutěže.

 

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

 

Africký tanec

Jediné představení senegalského choreografa Issa Sadio Diatta
Jediné představení skupiny BATOCU-africký tanec a hudba v divadle Studio Alta 25.5.2018 ve 20h

Představení senegalského  choreografa Issa Sadio Diatta  spolu s vynikajícím kanadským bubeníkem, zpěvákem a performerem Ephraimem Goldin z Kanady a se členy skupiny Batocu Moniky Rebcové, kterými jsou  Linda Fernandéz-Saéz, Veronika Kohútová, Jasmin Peguero a Zdeněk Pec. Uvidíte současný i tradiční tanec západní Afriky v  originálních afrických kostýmech a uslyšíte dynamickou hudbu hranou na západoafrické bubny spolu se zpěvem původních melodií v afrických jazycích. Atmosféra našeho vystoupení vás přenese do slunného Senegalu.

Představení hrajeme pouze jedenkrát u příležitosti mimořádného hostování pana Issa Sadio Diatta v Praze.

link na info a  vstupenky FB

https://www.facebook.com/events/2086669914902805/

www.batocu.cz

Monika Rebcová

pro Taneční magazín

Vernisáž snímku Ócuka MILANA MAZÚRA

Určit, kde přesně leží rozdíl mezi živým a neživým, je stále záhadou

Galerie NoD uvedla v prostorách divadelního sálu Experimentálního prostoru NoD vernisáž audiovizuální instalace snímku Ócuka vizuálního umělce Milana Mazúra. Vernisáž proběhla  v sobotu 5. 5. 2018,  instalace byla přístupná veřejnosti do 7. 5. 2018.

Film Ócuka je prvním celoročním konceptem na hranici video-artového díla a hraného filmu autora Milana Mazúra a jeho prozatím největším projektem po ukončení vysokoškolského studia na UMPRUM. Vizuální snímek je inspirovaný dílem japonského spisovatele Harukiho Murakamiho a to románem Kafka na pobřeží. Ócuka navazuje na výstavu KAPITOLA ÓCUKA – EPILOG, která proběhla ve Video NoD v roce 2017, a na další autorovy projekty. Vernisáž samotného filmu o necelý rok později symbolicky završuje

cestu započatou právě v NoDu. Ve filmu se představila  Ester Geislerová a dále ve vedlejších rolích český hudební producent David Doubek alias Ventolin, Sarah Dubnaac; a Los Hafanos. O hudbu a zvuk se postaral slovenský elektronický producent Stroon, producent Karlo (gumbgu), ambientní producent Loscil a ambientní hudebník Michal Valko.

„Rozdíl mezi živými organizmy a neživou hmotou je jistě zřejmý každému. Avšak určit,  kde přesně leží rozdíl mezi živým a neživým je stále záhadou. „Všechno živoucí se skládá z molekul, které samy o sobě nejsou živé“, píše fyzik Sten Rasmussen ve svém příspěvku Transitions from Nonliving to Living Matter v Science. Toto tvrzení je naprosto zřejmé, ale zároveň je obtížné si ho připustit. To, že se život sestává z neživoucí hmoty a že je pouhým výsledkem uspořádání neživých molekul je stále obtížné přijmout – a to jak jak psychologicky, tak i kulturně. Skutečnost, že není žádný rozdíl mezi nám i, živými bytostmi a zbytkem hmoty, která tvoří vesmír, ve skutečnosti jen podkopává veškeré naše nároky na privilegované postavení v kosmu.“ – z textu Felice Moramarco.

 

 

Jan Urban 

 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Boj za svobodu

„Svobodu nám nikdo nedá, tu si musíme vybojovat“

Divadlo NoD uvedlo  začátkem května premiéru inscenace Sedm kostek cukru s podtitulem „Svobodu nám nikdo nedá, tu si musíme vybojovat.“

Autorem citátu je Josef Černohorský, jeden z mnoha politických vězňů minulého režimu, jehož texty a vzpomínky jsou hlavním inspiračním zdrojem tvůrců inscenace Jana Strýčka a Terezy Černé. Premiéra proběhla  3. 5. a první repríza v pondělí 14. 5.  ve studiu Divadla NoD.

Josef Černohorský byl zatčen v 18 letech v roce 1953, při demonstraci proti měnové reformě, a odsouzen na rok práce v uranových dolech v Jáchymově. Z politických důvodů seděl ve vězení také Josefův otec, důstojník československé armády. Doma zůstala jen jeho matka s dvěma dalšími dětmi. „Když mi o tom děda poprvé vykládal, měla jsem pocit nespravedlnosti, bezmoci a beznaděje. Ale nikdy nepadlo ani slovo o nějaké křivdě nebo ublíženosti. V té výpovědi je vzdor, přes všechny nespravedlnosti, které komunistický režim na rodině Černohorských napáchal si nikdy nestěžovali na osud a nezahořkli”, říká vnučka Josefa Černohorského, Tereza Černá, spoluautorka projektu, která iniciovala vznik představení o významném kusu své rodinné historie.

„Nechtěli jsme ale dělat klasickou historickou rekonstrukci. Na tom materiálu nás nejvíc zaujalo a vyděsilo, jak podobná je nálada doby začátku padesátých let, s dobou dnešní.

Vrací se atmosféra zastrašování lidí s jiným názorem, zneužívání kontroly médií nebo vyšetřovacích orgánů a stupňuje se agresivní rétorika vůči všem, kdo si dovolí kritizovat stát. Když jsme o tom přemýšleli, uvědomili jsme si, že tu zase začíná pomalý nástup nějakého plíživého zla, které je strašně nebezpečné v tom, že nejde moc vidět a jakmile si ho člověk konečně všimne, už je většinou příliš pozdě, něco s ním dělat. Nutně vás to pak staví před otázky typu: Neměl bych nějak začít burcovat na poplach? Není už moc pozdě? nebo Nejsou takové myšlenky předčasné? Nejsem jenom zbytečně paranoidní? To vlastně sami nevíme, ale přijde nám zásadní o tom mluvit.

Proto jsme se rozhodli vystavět představení na základě autorské práce herců na tato témata a konfrontovat je s připomínkou minulé doby v podobě záznamů vyprávění Josefa Černohorského,“ vysvětluje Jan Strýček, režisér inscenace. Ten je zároveň členem nově vzniklého hereckého týmu NoDu, který pod uměleckým vedením Janka Lesáka a Natálie Preslové přetváří divadlo NoD ze stagiony na divadlo s pravidelnou vlastní autorskou tvorbou, do které projekt Sedm kostek curku zapadá. K realizaci byli dále přizváni herci Vojtěch Hříbek, Václav Zimmermann a Marta Sobotková, herečka souboru Maso Krůtí, který v NoDu rovněž uvádí dvě své inscenace.

 

Jan Urban 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN