





(Masarykovo náměstí)
(Filharmonie Hradec Králové, vstupenky v prodeji zde)
📍 Praha – open air Mezinárodní den tance – 29. dubna 2025
(Střelecký ostrov)
(Divadlo Hybernia, vstupenky brzy v prodeji)

Ing. Petra Filsaková
pro Taneční magazín
Rozhýbe na Mezinárodní den tance republiku







Ing. Petra Filsaková
pro Taneční magazín
Expresivní, sugestivní pád do Jámy lvové

Čtyři vynikající mimové na jednom jevišti, pantomima je zpět
6. března měla v Národním divadle světovou premiéru zbrusu nová inscenace Laterny magiky pod názvem Pluto. Režie se ujal Thomas Monckton, pocházející z Nového Zélandu. Jeho tvorba se pohybuje na pomezí fyzického divadla, cirkusu a klauniády. Vybral si spolupráci s těmi nejlepšími českými mimy, tedy Vandou Hybnerovou, Annou Polívkovou, Radimem Vizvárym a novozélandským skvělým mimem Trygve Wakenshaw. Thom Monckton se snaží přivést zpět na jeviště pantomimu, která je dnes na okraji. Přitom právě sledování talentovaných umělců, kteří dokáží vytvářet celé světy, má své neopakovatelné kouzlo.
Pluto. Planeta, ale také začínající filmové studio. Jeho čtyři členové mají nadšení pro věc, odhodlání, ale žádné odborné znalosti, žádnou intuici a vůbec ne umělou inteligenci. Zkrátka chybující lidé se snaží udělat chybný produkt z chybných nápadů. A jde jim to.
Na začátku inscenace se na projektovém plátně objevují záběry z planety Pluto. Celkem dlouhý začátek ve mně budí nedůvěru, zda nebude představení příliš krátké a ošizené o samotnou pantomimu. Ale omyl! Postupně chápu, je to film, který se naše povedená skupinka snaží natočit.


Komediální talent Anny Polívkové se nezapře už při jejím prvním vstupu na scénu. Když se představí coby režisérka a sedá si na své režisérské křeslo, začíná to v publiku šumět smíchem. Její postava, Vilma Sofia Anastasia von Spielberg, řečená Boss, jednoho dne zdědí filmové studio. Ale nikdy neplánovala stát se režisérkou. Pravděpodobně představí scénář svým dvěma účinkujícím a ti si ho vyloží trochu po svém. Zkrátka každý je hrdina a je rozhodně lepší než ten druhý. Také to dávají patřičně najevo. Zde už rozehrává svůj talent Trygve Wakenshaw a Radim Vizváry. Pieter (Trygve Wakenshaw) jednou zamířil na pracovní pohovor na elektrikáře, ale cestou špatně odbočil a ocitl se na konkurzu herectví. A tam potkal Gorge. Gorge (Radim Vizváry) je nezkušený filmový herec, má talent, o kterém je přesvědčený hlavně on sám a myslí si, že kamera je jeho osud. A dále tu máme Maxe (Vanda Hybnerová), který je technikem tělem i duší. Existuje pro něj jen záře reflektorů. Jaksi ale nemá potřebnou kvalifikaci, což je občas vidět. Ve studiu to různě tříská a svítí, každý se snaží problém nějak vyřešit a naši tři hrdinové si musí se zádrhelem jakýmkolivi způsobem poradit, tedy podlézt, nadlézt, přeskočit… Jejich úsilí pochopitelně polechtá divákovi bránici. I samotné čtení scénáře není úplně jednoduché.



Ale konečně přichází natáčení samotné. Obleky astronautů (velmi nápadité, dělají z našich hrdinů ještě více už tak dost veselé postavičky). Ale obléct se do nich! I tady vyvstává problém, protože Gorge chce být vždy perfektní. Režisér má co dělat, pobíhá zleva doprava a hlavně se velmi snaží. Herci také a co všechno se dá prožít, to se musí jen vidět! Jejich úsilí ale končí kolapsem. Max musí zachraňovat lidské životy a samozřejmě po svém. V jednu chvíli to vypadá, že z aktérů jsou spíš zombie, Max je zoufalý a nápaditě použije raději kýbl, který má po ruce, jednou jako přilbu na hlavu, poté nádobu na zvracení či toaletu…. Vše ale dobře dopadne a natáčení pokračuje. Snad nejúsměvnější je scénka, která má pravděpodobně zpodobňovat využití tzv. zeleného plátna. To, co režisér opravdu natáčí a hlavně jakým způsobem, by jistě dohnalo k slzám i dnešní dorostence. Tak tohle nemá konkurenci. Po natáčení přichází chvilka napětí, zda technika vůbec funguje…
A je tu šťastný konec, ocenění, dlouhý potlesk a slzy vděčné režisérky. A také dlouhý potlesk z našich řad a slzy smíchu. Vlastně dlouhý potlesk by si zasloužilo už i samotné vzezření Radima Vizváryho (zejména účes), chytám se při tom, jak si ho zaujatě prohlížím.
Pluto je jedna z nejpovedenějších inscenací, které jsem v poslední době měla možnost vidět. Vřele doporučuji velkým i malým.
Pluto – tak to vypadá, když se čtyři vynikající mimové sejdou na jednom jevišti. Bravo!
Foto: Laterna Magika, ND, Petr Lebeda
Eva Smolíková
Taneční magazín
Unikátní spojení hudby, tance světelného designu ve 4 evropských městech
Mezinárodní projekt Sounds of Diversity přináší divákm příležitost zaposlouchat se do zvuků rozmanitosti, a to díky propojení současné vážné hudby s pohybem a světelným designem. V režii brněnského režiséra Martina Modrého a pod taktovkou polského dirigenta Szymona Bywalece uslyší v rámci tohoto koncertního miniturné světové premiéry čtyř skladeb renomovaných skladatelů ze zemí Visegrádské čtyřky a uvidí trojici tanečníků v koncepci Jany Ryšlavé zahalenou v atmosféře light designu Piotra Ceglarka.
„Koncerty proběhnou 5. března v Ostravě, 6. března v Katovicích a na podzim tohoto roku v Žilině a Budapešti. Každý z 16 hudebníků Sounds of Diversity Ansámblu a každý z trojice tanečníků tak vystoupí ve své rodné zemi a zároveň ji bude reprezentovat v trojici zemí sousedních – zemí, které mají společné kořeny, historii i části kultury,” zve ředitelka projektu Marcela Kysová. „Přijďte si poslechnout dialog mezi tradicí a současností, mezi zvukem a pohybem, mezi prostorem a světlem.
Každá ze čtyř premiérovaných skladeb nabídne divákům jedinečný koncept odkrývající nové dimenze tohoto tématu letošního ročníku – wellbeingu:

Jedinou ženou mezi letošními autory je původem ostravská skladatelka a hudební režisérka Petra Šuško. Ve skladbě Šestý smysl reflektuje intuici, kterou má každý z nás a neomylně nás provází celým životem. Inspirací jí byly citáty slavných myslitelů o zraku, sluchu, čichu, hmatu a chuti, které postupně vedou k vrcholnému bodu – intuici jako nejvyšší formě poznání.
Šestý smysl tak podněcuje posluchače k zamyšlení nad tím, jak každý z nás svůj vnitřní hlas vnímá – je to tiché šeptání, dramatické pulzování nebo nečekaná harmonie?

Polský skladatel Przemysław Scheller se ve svém díle Grande Valse Brillante soustředí na fascinující propojení hudby a slova. Inspiroval se nejen poetikou Juliana Tuwima, ale také myšlenkou Leoše Janáčka o hudebnosti lidské řeči. V jeho skladbě se prolínají zvukové textury s rytmem mluveného slova a vzniká zcela nová harmonická souhra mezi hudbou a významem slov. Scheller tímto způsobem vytváří dynamické a vícevrstevnaté dílo, které reflektuje hravost i hloubku jazykového projevu a přináší nový pohled na propojení hudby s verbálním uměním. Díky tomuto neobvyklému přístupu k nástrojům a zvukům přinese návštěvníkům nejen radost z poslechu, ale také intelektuální zážitek plný inspirace a podnětů k zamyšlení.

Viktor Molnár, jeden z nejtalentovanějších maďarských skladatelů své generace, svou skladbou The Zone tematicky propojuje hudbu s dosažením rovnováhy mezi tělem a myslí. Jeho kompozice je inspirována stavem takzvaného “flow”, během kterého se člověk nachází v dokonalé harmonii se sebou samým i okolním světem. Molnár ve své hudbě usiluje o vytvoření atmosféry, která posluchačům umožní tento stav zažít a nechat se hudbou unést směrem k vnitřnímu klidu. Dílo tak jistě osloví nejen milovníky současné hudby, ale i ty, kteří hledají hlubší prožitek, propojení a chvíli vlastního wellbeingu v moderním hektickém světě.
Díky těmto čtyřem zcela novým skladbám a působivému propojení s tancem a světelným designem nabízí tento originální multižánrový koncept kulturní zážitek široké škále diváků. „Ať už hledáte svůj vnitřní hlas, experimenty nebo rovnováhu, přijďte a nechte se unést fascinujícími zvuky rozmanitosti. V jejich rytmech se před vašimi zraky roztančí trojice performerů Jana Ryšlavá, Lucia Bielik a Rado Piovarči a s bezednou dávkou kreativní energie provedou celým večerem každého, kdo bude mít otevřenou mysl pro nové – nejen hudební – zážitky. Koncepce večera vzniká v režijně-choreografickém duu Matěj Modrý a Jana Ryšlavá, kteří jako taneční tvůrčí metodu zvolili instantní kompozici. O okouzlující atmosféru se navíc postará polský multimediální umělec Piotr Ceglarek, který má za sebou light design projektů na prestižních festivalech po celém světě a jeho cílem bude i zde, jak sám říká, vytvořit umění, které tvoří prostor a emoce,” připomíná Marcela Kysová.
Všechny čtyři večery – v Ostravě, Katovicích, Žilině i Budapešti – se odehrají pod režijním vedením brněnského režiséra Martina Modrého, který společně s šestnáctičlenným ansámblem hudebníků a dirigentem Szymonem Bywalecem, třemi tanečníky a light designérem promění 4 evropské koncertní sály v kulturní lázně pro tělo i duši. Propojí hudbu, tanec a světlo v podmanivé představení, během kterého se diváci budou moci uvolnit, ponořit se do vlastních emocí a nechat své myšlenky volně plynout.
Nenechte si ujít tuto jedinečnou událost za zvuků rozmanitosti!
5. března 2025, 19:00 – Koncertní sál Fakulty umění Ostravské univerzity, City Campus Ostrava
6. března 2025, 19:00 – Akademia Muzyczna im. K. Szymanowskieho, Katowice
podzim 2025 – Budapešť, Žilina
Lucie Sembolová
pro Taneční magazín