Nečekaný zvrat – končí Lucka Vondráčková a Lukáš Bartuněk

Osmý večer ve StarDance

Pro někoho překvapení, pro někoho možná ne, neboť všechny páry jsou šikovné a zkrátka někdo skončit musí – tentokrát končí Lucka Vondráčková a Lukáš Bartuněk.

Lucka se loučila se slovy: „Já nesmírně děkuji za to, že jsme tu mohli být, za tu zkušenost, která je nepřenosná, intenzivní a nádherná. Děkuji porotě, že nás kopala k lepším výkonům a děkuji Lukášovi. Děkuji Václavu Kunešovi za tu nádhernou choreografii a také všem, co nám posílali hlasy.“ Sto tisíc, které pár svým tancem získal, věnují  tanečnímu klubu.

 

Na počátku osmého večera padlo konečné číslo, finance, které diváci  poslali Centru Paraple, činí neuvěřitelných Kč 49.591.987,-. To předčilo všechna očekávání.

 

Matina Ptáčková a Dominik Vodička

Prvním párem, který jsme toho večera sledovali, byla Martina a Dominik, tančili quickstep. A povedl se jim. Richard Genzer vyjádřil pochvalu:  „Je radost se koukat, je to příjemný, nohy víc k sobě, ale sundávaly se mi ponožky, jak jsem chtěl tancovat  s Vámi!“ Tatiana Drexler byla opatrnější: „Na mě ty ponožky tak nehrály, já totiž žádné nemám, ale Dominik byl fantastický, zkrátka fantastická pohybová kvalita.“ Jan Tománek přitakal: „Hledat na tom mouchy je těžké, jste opravdová bojovnice, máte v sobě energii, diváka to prostě baví. Choreografie byla výborně udělaná a Dominik Vás vždycky dovede do cíle, on Vás čapne a dovede. Není možné Vám nefandit.  (21 bodů)

 

Patrik Hartl a Tereza Prucková

Tereza s Patrikem tančili cha-chu. Podle Tatiany to bylo na počátku ztuhlé, ale pak se to  rozpohybovalo, moc se u cha-chi neskáče, přeměny se tak neskáčou a Patrik šel „hopky hop.“

Jan Tománek pravil: „Kubánci by nadšení nebyli, ale český divák ano, Vy máte velmi dobrou rytmiku, je to tím, že hrajete na ten buben, dobře stojíte, jak říkala Táňa,  zvedal jste nohy jako čáp, až jste si vzpomněl, co Vám říkala Terezka,  tak to bylo mnohem lepší. Richard Genzer ohodnotil tanec po svém: „Vy jste  jako chobotnice, Vy se vždycky ze všeho vylžete, ze všeho se dostanete, bojím se, že kdybych šel k televizi a zavřel dveře, tak než dojdu, Vy už tam budete. Kdyby ten tanec trval ještě tři minuty, tak mu uvěřím.“ (22 bodů)

Lucka Vondráčková a Lukáš Bartuněk

Lucka s Lukášem tančili slowfox. Jako rekvizitu měli deštníky. Jan Tománek čekal slowfox, který nenašel, ale za show dává desítku. I Tatiana chtěla více slowfoxu, párový tanec jim jde, ale byla to krátká doba. Geňa pravil:  „Byla to taková reklama na deštník, byl jsem úplně klidný, ale fakt slowfox je také neviděl:“ Lukáš se ale bránil, že s touto písní to jinak nešlo….

Richard odpověděl výmluvně: „Přece víte, co si teta Táňa myslí, ne? Tak tomu jděte naproti“! (24 bodů)

 

Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková

Následoval čtvrtý pár, který také tančil cha-chu. Richard: „Tam bylo tolik cha-chi, že zbylo ještě od Patrika Hartla, tady se nic nevyhazuje, tady se recykluje! Ty jdeš do toho s takovým sebevědomím, to bych chtěl mít, ale já jsem ut‘áplej.“ Tatiana viděla rytmické pochybení, ale pro tento večer je prý velkoryse promine. I Jan tománek byl méně přísný než obvykle. „Byla to cha-cha bez kompromisu, na toto musí mít člověk koule a Vy je evidentně máte. Máte krásné ruce, jste skvělý tanečník, byly tam chybičky v hudbě, ale jinak to mohl být nejlepší tanec v této sezoně. (29 bodů)

 

Marta Dancingerová a Martin Prágr

Posledním párem prvního kola byla Marta s Martinem a tančili slowfox. Ale Marta zaškobrtla… Tatiana všechno viděla: „Vy jste zmrvila začátek,  dostalo to nějaký stres,

ale pak jste to zase dostali pod kontrolu, škoda, že to nevyšlo tak,  jako jste chtěli.“

Jan Tománek situaci uklidňoval slovy: „Je to strašně  těžký tanec, zmiňovala jste, že se v tom tanci nevyznáte, ale jste pilná, technika nebyla špatná, když jste šla sama. V páru to bylo o kus horší,   bylo to tvrdé.

Richard byl spokojený: „Tady začala ta mlha (jako efekt) a Táňa si stěžovala, jak uvidí ty nohy… Trochu to tam drnclo, ale já třeba když jedu autem, tak vždycky vím, že jsem u školy, takže nevadí. (26 bodů)

 

 Ve druhém kole se tančilo contemporary, kde  může být všechno možné,  zkrátka velká řada prvků, poradcem pro páry byl Václav Kuneš

 

 

Martina Ptáčková a Dominik Vodička

Pár si zvolil jako téma kyberšikanu, protože Martina se věnuje bezpečnostním otázkám. Domníváme se, že toto téma je v současné době velmi důležité. Janu Tománkovi se číslo líbilo, Martina byla prý taková měkká, povolná pohybu.

Richard byl také moc spokojený a doporučil: „Zahod‘te střevíce a dělejte tohleto, Vy jste nepolíbená tancem, a to co tady  předvádíte, je super!“

I Tatiana chválila, byla to dobře udělaná choreografie.  „Nerozumím těm příběhům, asi na to nejsem trénovaná, bylo tam dost sukní, aby zakryli, co ve Vás není, takže dobré.“  

Martina souhlasila, že současný tanec je pro ni lepší: „Mám ráda, že to nemá tolik pravidla, když to má pravidla, tak to akceptuji, ale je to pro mě těžší“, dodala. (25 bodů)

 

Patrik Hartl a Tereza Prucková

Pobavili a rozesmáli. Genzer: „Patriku, Vy byste měl být prodavač, já bych to od Vás všechno koupil! Výborný, roztomilý, vrátilo mě to do dětství!“ Tatiana: „To byla čirá radost z toho tance, proto jsem začala já tančit, jen pro tu radost! Kdyby Patrik trpěl, to by mu divák nevěřil“. Jan Tománek šel s chválou ještě dále: „Nesouhlasím s tím, že nás Patrik jenom baví. Vy jste řízek, postavit se před ty lidi a být lídr té skupiny, to je hodně velký hukot!“ Terezka dovysvětlila, že příběh představoval pouze přestávku úředníků z korporátu, kteří si šli zatančit. A Patrik dodal, že je naprosto oddaný tanci, na stehnech má prý jelita, jak se do nich plácal. A Marek Eben dodal: „Tady si někdo vyplácá stehna a porota pak zvedne šestku…  (27 bodů)

Lucka Vondráčková a Lukáš Bartuněk

Zatančili bez bot. Táňa neskrývala nadšení: „Váš nejkrásnější tanec, poprvé jsem viděla opravdu Lucku Vondráčkovou, tanečníci kolem Vás byli, ale  v pozadí, Vy jste byla briliant!“  Janu Tománkovi se velmi líbila práce paží, ty prý vyprávěly příběh těla. A Richard dával desítku se slovy: „Je to známka jenom pro Tebe, pro  nikoho z company. (30 bodů)

 

Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková

Jan Tománek tentokrát velice chválil: „Tohle byla pecka, to Vaše tělo je tak neuvěřitelně pružné, to s jakou samozřejmostí to děláte, to je úžasné, tančil jste s profesionály, ale byl jste lepší! Jste herec, ale chci vzkázat všem, co si říkají tanečníci, že takhle to má vypadat! Dají se ty čísla ještě nějak kombinovat?“, ptal se Jan, když zvedal desítku! Táňa: „Dojemné, krásné, neuvěřitelný umělec! Toto dítě dává strašné bomby!“  Richard: „Dávám jenom deset, ale je to málo!“ (30 bodů)

 

Marta Dancingerová a Martin Prágr

Richard: „To bylo nádherné, připomnělo mně to moji přítelkyni, ona hrozně ráda pere, a toto bylo tak čisté, že jsem si to chtěl oblíct!“ Tatiana pochválila ladné, měkoučké pohyby, které krásně zapadly mezi profi tanečníky. A Janu Tománkovi se líbila pohybová kultura, výraz, herecky se to nádherně zdařilo. (30 bodů)

 

A večer dozrál do konce. Příště jde už do tuhého, páry jsou vyčerpané. Navíc se nečekaně vrátila Lucka Vondráčková, protože Patrik Hartl ze zdravotních důvodů odstoupil ze soutěže. Již diváky nepobaví…

Nepřekonatelný Patrik Hartl

Uvidíme, jaké překvapení přinese předposlední večer.

 

Text a foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Pošli pohled odněkud, kam nepojedeš

Nový pohybový slovník přímo před zraky diváků

CreWcollective a Částečné znejistění uvedou pražskou premiéru představení Pošli pohled odněkud, kam nepojedeš

Částečné znejistění (Jana Novorytová a Mish Rais) se po odmlce vrací na jeviště a společně s trombonistou Václavem Kalivodou a vizuálním umělcem Pavlem Havrdou uvedou 6. 12. od 20 hodin pražskou premiéru jejich nového představení Pošli pohled odněkud, kam nepojedeš v Komunitním centru Žižkostel.

Čtyři kamarádi, čtyři příběhy a různé vzpomínky na ta stejná dobrodružství. Jedno společné hledání odpovědí na vyřčené i tušené otázky, které se týkají přátelství, rodičovství a vzorců, které tvoří náš vztah ke světu. Jak se mění náš sdílený prostor a pohled na něj, když do života vstoupí děti? Může být vzpomínání impulsem k novým dobrodružstvím? To jsou otázky, které v jevištní eseji pokládají Mish Rais, Jana Novorytová, Václav Kalivoda a Pavel Havrda, když společně komponují okamžik.

CreWcollective je proměnlivý kolektiv umělců pracujících v různých kombinacích okolo jádra, které tvoří: Jan Bárta, Jana Novorytová a Mish Rais. Propojuje profesionální okruh umělců z různých oborů, podporuje vzájemnou komunikaci a interdisciplinární tvorbu. Částečné znejistění vzniklo v roce 2014 a od té doby uvedlo tři autorská představení a více než čtyřicet performancí a intervencí ve veřejném prostoru.

Přímo před zraky diváků a s jejich přispěním vytvářejí performeři nový pohybový slovník, nový pantomimický kód, který není ikonický, ale skutečně je jen otázkou vyjednávání potenciálního významu. Historky ze života okořeněné trochou nedostižného tajemna se stávají motivem, kterému je třeba vtisknout pohybový vzorec. Možná je slovník pokaždé stejný, ale to poznáme teprve, až navštívíme představení několikrát. Hra s divákem je ale dokonalá a nenápadný způsob, jak v závěru performerky donutí alespoň část diváků k zapojení do tanečně-jazykové lekce, je také zvládnutý na jedničku. Bez ohledu na to, jestli se v inscenaci mezi reprízami nemění ani krok, je výsledek funkční a divák se může na představení vypravit v očekávání inteligentní zábavy. Zmiňuje v recenzi k představení Částečné znejistění z roku 2018 Lucie Kocourková pro Opera Plus.

Samy umělkyně pak dodávají: “Ve své práci pro jeviště propojujeme různé přístupy, často pracujeme s textem, hlasem, tancem, instalací, výtvarným uměním a hudbou. Zkoumáme roli a možnosti jazyka, možnosti uplatnění participativních formátů a principů okamžité kompozice v jevištním formátu. Tvrdošíjně rozvíjíme a prohlubujeme vlastní poetický jazyk, zaměřujeme se na posunuté vnímání všední reality, vytržení samozřejmosti z kontextu, propojování uměleckých disciplín a svébytný humor – každé téma pojímáme jako předmět seriózního bádání. Naše tvorba nesměřuje k vytvoření představení, které se ustálí a opakuje při reprízách v tom samém tvaru. Naše performance zůstávají záměrně otevřené, na sebe navazující, zůstávají otevřenou situací, setkáním – společně na scéně a s diváky.”

Foto: Míla Vašíčková

Jana Novorytová

pro Taneční magazín

Centrum Paraple přijalo šek od České televize

Diváci České televize ani letos nezklamali

26. listopadu se na pražském Výstavišti uskutečnilo slavnostní předání šeku od České televize Centru Paraple. Tento rok se vybralo neuvěřitelných Kč  43.703.496,-.


„Je to absolutně neuvěřitelné. Diváci České televize opět nezklamali. Opravdu všem, kteří přispěli, za celou Českou televizi děkuji“  říká  Generální ředitel České televize Jan Souček. Přislíbil také divákům, že příští rok budou moci vychutnat atmosféru StarDance v některých městech živě.

„Je to pro nás obrovský závazek, ale také ocenění pro všechny, kteří se podílí na činnosti Centra Paraple. Za třicet let jsme dosáhli světové úrovně a těší nás, že naše služby můžeme dále rozšiřovat – např. o terénní sociální rehabilitaci, zdravotně rekondiční pobyty či odborné poradny“ sděluje David Lukeš. Dodává: „Udělal jsem maximum proto, abych mohl ten večer být přítomný osobně, i když zpětně nevím, zda to byl nejlepší nápad, nebylo mi úplně dobře, ale chtěl jsem u toho být. Nejsilnější dojem na mě udělal fakt, že  se neobjevily žádné nenávistné komentáře ani to, že by peníze někdo někomu nepřál. Myslím, že to je ten nejlepší vzkaz.

 

Taneční pár Martina Ptáčková a Dominik Vodička (patron Kamil Fiala)  pomáhají tancem nejen Centru Paraple, ale řeší také otázky šikany a bezpečnosti. Rozhodli jsme se tento pár vyzpovídat.

Kamil Fiala žije v Jihlavě s manželkou a třemi dětmi – čtrnáctiletým a tříletým synem a půlroční dcerkou.
V únoru roku 2018 se mu po úrazu v bazénu změnil celý dosavadní život.
Před úrazem pracoval jako řemeslník-obkladač, nyní působí v České asociaci paraplegiků (jeden ze zakladatelů Centra Paraple) jako peer mentor. To znamená, že sám jako zkušený vozíčkář podporuje lidi po poranění míchy. Peer mentoři lidem, kteří jsou na vozíku teprve krátce, a jejich blízkým a pečujícím, pomáhají širokým spektrem rad, informací, ale také s praktickým tréninkem soběstačnosti a v neposlední řadě jsou pro ně psychickou oporou a motivačním prvkem.

 

Martina Ptáčková, Dominik Vodička a jejich patron   Kamil Fiala.

Kamil Fiala, patron

TM:  Jak jste se vnímal skutečnost, vystoupit před tolika lidmi v přímém přenosu, přece jen člověk se asi vzdálí společnosti, když se ocitne v tak těžké situaci,  nebo se mýlím?

Kamil: „No,  já jsem mezi lidmi docela často, takže vzdálení  od lidí tolik  nevnímám, ale měl jsem obavu z přímého přenosu. Ze začátku se mi moc nechtělo, ale nakonec jsem si to užil a byl jsem rád, že jsem tady mohl být.“

TM: Jaké  tedy byly Vaše  pocity, když jste přicházel do StarDance?

Kamil:  „První pocit byl skoro až nepříjemný, řekl bych. Ale všichni lidi kolem byli moc příjemní, takže to vlastně  bylo fajn. A další těžký  moment nastal  v sobotu ráno, to byla ta zkouška před přímým přenosem.  Když to ale  postupovalo, pak už generální zkouška  a tak, byl jsem  paradoxně čím dál více v pohodě.“

TM: Když jste se setkal se svým tanečním párem, pociťoval jste nějaký stres?

Kamil: „Stres jsem neměl, ale vůbec jsem netušil, co od toho můžu čekat, takže jsem byl spíše stále zvědavý, co přijde.“

TM: Podělíte se o své pocity, co nejsilnějšího jste asi zažil po svém úrazu?

Kamil: „Byly takové dva zásadní momenty. První byl, když jsem si pořídil auto a začal  jsem řídit, to byla cesta ke svobodě, to byl první velký zlom.

A  druhý silný moment přišel, když jsme vlastně jen tak přijeli na „zabíjačku,“ já jsem tam něco dělal a večer jsem uléhal unavený z práce.  Já jsem třeba dva roky byl unavený pořád, ze všeho, např. ze cvičení, jednoduše  ze všeho. Ale zlomový moment byl, že jsem byl unavený z práce a připadal jsem si znovu nějak potřebný, nebo důležitý, to bylo podstatné.“

TM: Moc Vám přejeme, aby toto vydrželo napořád. Děkujeme za rozhovor

Dominik Vodička, tanečník

TM: Vy jste už ostřílený tanečník, máte zkušenosti. Bylo letos něco jinak? Nějaká novinka pro Vás?

„Letos to pro mě bylo naprosto jiné. Protože jsem doteď pracoval s lidmi, kteří sami pracovali s hudbou, měli koordinaci, rytmus apod. To bylo tento rok  úplně jinak. Nejdříve jsem Martinu vůbec musel postavit do nějakého neutrálu, čili dostat ji z toho zápasnického a boxerského postavení, to v první řadě (Martina z dálky kouká, nastražené uši a oči vyděšeně vykulené..). Pak jsme teprve mohli začít pracovat na tanci samotném. Tedy jsme ztratili hodně času, abychom se  dostali z křeče a ze síly do neutrality, která je běžně lidem přirozená. Vzalo nám to čas, to ano, ale na druhou stranu věřím tomu, že nám to dává body, protože právě proto nás tam lidé chtějí. Znají cestu Martiny. Tady jsou většinou všechno takoví poloprofesionálové, ale lidé právě sympatizují s Martinou, protože vidí, že je naprosto „lidská“, lidé se ztotožní s ní, každý si může říct – aha, takhle bych se to asi taky mohl naučit, takže proto je to sympatické.“

 

TM: Přesto ale nenávistných vzkazů si užijete také dost…

Dominik: „Mně to všeobecně připadá jako chyba dnešní doby. Není to jen v Čechách, zkrátka, sítě tvoří otevřený prostor, lidé si myslí, že si mohou psát, co chtějí, všechny „blitky“. Je to nějaká seberealizace – uškodím druhému, aby mně samotnému bylo lépe. Já doufám, že se toto někdy změní, protože to potom vede třeba i k tomu, že lidé poškozují sami sebe. Toto je téma, na které právě chceme poukázat v naší další práci, chceme ukázat na kyberšikanu, kdy jsou lidé napadáni na sociálních sítích a poté si tzv. z ničeho nic vezmou život, tedy v tom nejhorším případě. A tohle se stává častěji a častěji. Anebo se lidé sebepoškozují, zjistíte to bohužel až pozdě.  Jedna věc je, když chci říct, že se mi něco nelíbí a druhá věc je někoho urážet, napadat apod.“

 

TM: Souhlasíme, že toto téma je velice důležité. ať se Vám daří!!

TM: Vy jste tady letos překonávala překážky, které se týkaly tance, ale pracovat s vozíčkáři je zase úplně něco jiného. Jak jste si poradila s touto výzvou?

Martina: „Pro mě je to pořád výzva, neustále. I každý tanec. Je to prostě boj a občas dostávám od toho tance pořádně „na prdel“, ale snažím se. Nejsem zkrátka tanečnice, vždycky jsem byla bojovnice.  Ale každá překážka se dá nějak překonat, prostě makám, nestěžuji si, je to zkrátka těžké. Pokud jde o vozíčkáře, to jsou pořádní bojovníci. Zdraví lidé  si to neumí představit, čemu všemu oni musí čelit.  Já jsem před lety měla vážný úraz a lékaři mi řekli, že se na jednu nohu už nepostavím. Když jsem potřebovala se někam rychle dostat, tak mě rodiče poslali na vozíku, abych byla zkrátka rychlejší.  V ten okamžik jsem si uvědomila, jak je to těžké. Nejsou všude bezbariérové přístupy, sem tam se člověk nemůže někam dostat sám, je opravdu odkázaný na pomoc ostatních. Je obdivuhodné, jak to lidé z Centra Paraple zvládají a jsou stále v pozitivním  rozpoložení.“

TM: Jak vnímáte nenávistné komentáře na sociálních sítích Vy osobně? Není to pro bojovníka třeba spíše pozitivní? Řeknete si třeba, že se nedáte a ještě intenzivněji pracujete?

„Občas si něco takového říkám, ale já si ty komentáře  úplně k srdci nijak neberu. Máme spoustu fanoušků a podporovatelů, lidé ví, že tančit  neumím, začínám od nuly a možná se právě ve mně najdou. Třeba to někteří lidé také neumí a ocení tu odvahu, že tu vůbec jsem  a snažím se.  A tu druhou půlku diváků, která si myslí, že tady nemám co dělat, prostě chápu. Pokud mě srovnávají s Oskarem Hesem či s ostatními, tak je to jasné a není, co dodat. Zřejmě jsme rozdělili Českou republiku na dva tábory (smích).

TM: Taková bitva je veselá, ať vyhrajete, přeje  Taneční magazín!

Bojovnice Martina

 

Oskar Hes a Kateřina Bartuněk Hrstková

 

Tereza Prucková, Patrik Hartl a jejich patronka Lucka 

Text a foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Hvězda poválečného baletu – křest knihy

Luboš Ogoun

Křest publikace Luboš Ogoun: Hvězda poválečného baletu a vernisáž výstavy k 60. výročí založení Studia Balet Praha

Letošní rok je pro českou taneční scénu výjimečný – uplynulo v něm 100 let od narození Luboše Ogouna (18. 2. 1924 – 14. 2. 2009), jedné z nejvýraznějších osobností moderního baletu. Nadační fond a Institut Pavla Šmoka k tomuto výročí připravil ucelenou monografii mapující jeho uměleckou dráhu. Křest publikace proběhne ve čtvrtek 5. prosince 2024 v 17 hodin v Malém sále Městské knihovny v Praze (Ústřední knihovna na Mariánském náměstí). Ve foyer proběhne také vernisáž výstavy, která připomene 60. výročí založení Studia Balet Praha, souboru, za jehož vznikem stáli naši nejprogresivnější choreografové Pavel Šmok a Luboš Ogoun a který se stal malým zázrakem v českém baletním umění.


Autorkami knihy Luboš Ogoun: Hvězda poválečného baletu, která zaplňuje další prázdné místo v dějinách baletu druhé poloviny 20. století, jsou historička Kateřina Šalounová, která se v rámci postgraduálního studia na Katedře divadelních studí MU v Brně věnuje historii baletu po druhé světové válce, a taneční publicistka a historička Lucie Kocourková, která se dlouhodobě zabývá popularizací tanečního umění a je autorkou čtyř knižních publikací.

Nadační fond a Institut Pavla Šmoka vydal v minulých letech monografie o souboru Studio Balet Praha a choreografu Pavlu Šmokovi, nyní do této přináší i obsáhlý portrét choreografa Luboše Ogouna, která je dílem především brněnské autorky. Tvorba Luboše Ogouna je totiž spjata zejména s brněnskou baletní scénou. Je však také spoluzakladatelem souboru Balet Praha, proto se Institut Pavla Šmoka ujal vydání publikace a sám její vznik inicioval.

Ladislava Dunovská Jandovázakladatelka Nadačního fondu a Institutu Pavla Šmoka, zdůrazňuje: „Těší mě, že v edici ‚Studio Balet Praha a Pražský komorní balet – historie a osobnosti‘ vydáváme v pořadí již třetí publikaci o českém baletu 20. století. Nová kniha ‚Luboš Ogoun – Hvězda poválečného baletu‘ je výpravnou monografií a oslavou dalšího významného českého tvůrce. Autorky Lucie Kocourková a Kateřina Šalounová odvedly skvělou práci.“

Spoluautorka publikace Lucie Kocourková dodává: „Luboš Ogoun je jeden z nejvýznamnějších českých choreografů 20. století, o jehož díle ale zatím nevyšla žádná ucelená monografie. Využili jsme příležitosti letošního výročí a vydáváme ji v naší edici. Jde o souhrnný přehled jeho tvorby s důrazem na choreografie pro brněnský baletní soubor a Balet Praha. Kniha navíc obsahuje jeho vlastní úvahy nad tanečním a baletním uměním, které publikoval v 60. letech a které byly velmi pokrokové. To je právě můj záměr v každé nové publikaci – ukázat tvůrce, které dnes vnímáme jako ikony, v jiném světle, takové, jací byli, když byli mladí, když byli oni těmi průkopníky a někdy i rebely.“

Součástí akce bude také výstava k 60. výročí založení Studia Balet Praha (1964–2024). „Na mobilní výstavu, která přibližuje éru Baletu Praha od založení až po Basilej, jsme vybrali významné choreografie Pavla Šmoka a Luboše Ogouna, které formovaly nejen tvář Baletu Praha, ale ovlivnily i další tvůrce,“ uvádí Kocourková„Existence Baletu Praha se stala pro náš moderní balet přelomovou, ale definovat proč, to už je větší oříšek, snažíme se ale charakteristiky tvorby obou tvůrců objevit.“ „Výstavu jsme koncipovali chronologicky. Úspěchy souboru ukazuje nový výběr velkého množství jevištních fotografií a dalších obrazových materiálů, které doplňují autentické úryvky vzpomínek a recenzí zveřejněných v tehdejším Československu a zahraničí,“ doplňuje Dunovská Jandová.

Křest knihy a vernisáž výstavy bude moderovat Ondřej Kepka.

V rámci křtu bude možné zakoupit set všech vydaných publikací (Studio) Balet Praha – Nová vlna československé choreografie; Pavel Šmok – Choreograf s duší básníka; Luboš Ogoun: hvězda poválečného baletu za zvýhodněnou cenu 799 Kč.

Akce je finančně podpořena Magistrátem hlavního města Prahy, Ministerstvem kultury ČR a Státním fondem kultury.

Bonus: Beseda s baletní hvězdou Jiřím Bubeníčkem

Jako doprovodný program připravuje Nadační fond a Institut Pavla Šmoka mimořádné setkání se světoznámým tanečníkem a choreografem Jiřím Bubeníčkem, které se uskuteční 28. ledna 2025 od 16:00 hodin v Malém sále Městské knihovny.

Bubeníček, který dlouhodobě působí v zahraničí, letos připravil dva významné celovečerní balety pro tuzemské soubory – inscenaci La Strada podle Felliniho filmu pro Pražský komorní balet a taneční drama Cyrano de Bergerac pro Balet Národního divadla Brno.

Beseda nabídne jedinečnou příležitost nahlédnout do uměleckého světa jednoho z nejvýznamnějších českých umělců současnosti. Návštěvníci se dozvědí, jak vznikají dramatické inscenace, jaké výzvy musí současný tanečník překonávat a jak se za posledních několik desetiletí proměnil svět tance.

Pojďte se setkat s velkou osobností českého i světového baletu a načerpat inspiraci!

Johana Mravcová

pro Taneční magazín