Rubrika: Novinky z tanečního světa

TRANSCENDENCE? Anebo TRANS SCÉN DANCE?

V divadle DISK v rytmu prostěradel, květináčů, akrobacie, pantomimy i filosofie – to vše v novém představení Elišky Kaspryzk…

 

V divadelním sále DAMU Disk bylo koncem února prezentováno autorské představení studentky pantomimy nikoli divadelní, nýbrž hudební fakulty HAMU Elišky Kaspryzk pod titulem TRANCENDENCE.

Kreativní erupce výrazových prostředků, scénických vjemů i neotřelých myšlenek vskutku stojí za menší recenzi v Tanečním magazínu. Žánrově celé představení nelze beze zbytku pevně ukotvit. Balancuje na pomezí akrobacie, pantomimy, výrazového tance performance i absurdního divadla. To vše interpretovala dvojice Eliška Kaspryzk a Anna Vanacká.

3._transcenDance

Dílo pod režijní taktovkou Valérie Daňhové, ale po scenáristické i inscenační rovině převážně od hlavní představitelky Elišky Kaspryzk překračuje horizont běžných studentských inscenací. Nejedná se v něm o pouhé samoúčelné zvládnutí pohybových kreací či práce s rekvizitou. Naopak, nastoluje nespočet otázek a myšlenek. O lidské soudržnosti, vztazích (i lesbických), smyslu života, vztahu k přírodě i sobě samému.

1.TransedDance

Výrazové prostředky, jak již bylo naznačeno, kolikrát inklinovaly až k perfektně zvládnuté akrobacii. Naopak časté vnitřní dialogy s playbackově nahraným hlasem, převažně z úst známého herce a někdejšího ředitele brněnského divadla Miloslava Mejzlíka, celé představení výrazně posouvaly do roviny filozofické.

Samostatnou otázkou byla scénografická část. Obří dlouhé drapérie – někdy až evokující průběh útéku neznámějšího vězně Kajínka po svázaných prostěradlech – byly vděčným soustem pro symbol dopídit se vlastního cíle, smyslu života v korelaci s přírodou.Tu reprezentovalo kvantum květníků a květináčů, místy se stávajících i rekvizitou. Ani střídmé kostýmy nikterak nerušily.

Po scenáristické stránce bych inscenaci vytknul pouze malý detail. Playbackové nahrané monology herců a hereček jej umocňovaly. Pouze v místě, kdy se stávaly dialogem a začínaly oslovovat dvojici účinkujích, tak slouzávaly do poněkud levné roviny!

Za zmínku stojí i práce pedagogů v rovině supervize MgA. Radima Vizváryho i přímo zúčastněného herce a pedagoga HAMU Miloslava Mejzlíka.

2._TransceDance

Představení STANICE TRANSCENDENCE je určitě nadějné. A věřím, že pro tvůrce určitě nebude stanicí konečnou.

Michal Stein

Foto: archiv Elišky Kaspryzk

Taneční magazín

V Ponci na jedničku podtrženou

Interaktivní mezinárodní dětská inscenace „Mezi námi“ dokázala v pražském Ponci vtáhnout na pódium desítky dětí z hlediště, které si přesně podle dávého receptu Jana Werich zařádily…

Jedním z představení festivalové MALÉ DIVADELNÍ INVENTURY 2016 byla i velmi milá dětská taneční interaktivní féérie z dílny Hany Strejčkové a FysioArtu nazvaná „Mezi námi“. Je velmi záslužné, že se někdo tak důkladně a s obří kreativitou věnuje nové budoucí a nastupující potenciální taneční generaci.

„Mezi námi“ je gejzírem nápadů a mnoha pohybových i technických prvků, jež nenechá v poklidu žádné dítě. Natož dospělé. Ve velmi rychlé kadenci se v něm prolíná živá hudba na baterii bicích nástrojů (převážně originálně orientálních), reprodukovaná hudba diskžokeje, klasická zadní projekce, vrchní projekce na taneční plochu pódia, výtvarné prvky v projekci i trojrozměrné výtvarné artefakty a loutky v dětském stylu přímo na pódiu – a zejména mnoho neotřelých a originálních tanečních kreací. To vše s aktivní účastí dětí z hlediště!

MeziNami1

Na velkolepé interaktivní inscenaci se podílel široký tým spolupracovníků. Režisérka a autorka projektu Hana Strejčková. Choreografky Veronika Kaciánová a Věra Ondrašíková. Dramatirgicky spolupracovala Kateřina Schwarzová. Tančili: Chiami Gentsu, Karolína Křížková, Andrea Vyklysalá, Rena Milgrom, Vendula Burger, Marie Adamová, Robert Nižník – a samozřejmě děti z auditoria. Autor hudby Jakub Palys i interpret na bicí Hearn Gadbois a diskžokej Buldog. Za zmínku stojí i výrobce loutek Sota Sakuma, autoři předloh k výtvarnému konceptu – děti pražských základních uměleckých škol, a v neposlední řadě i duchovní otec světelného designu Pavel Kotlík a režiséři a realizátoři filmových dotáček – Petr Lášek a Tomáš Strejček.

MeziNami2

To vše dávalo dohromady neobyčejnou koláž o smyslu domova, zakotvení a lásce k rodině i vlastní domovině. Reakce dětí, které se přímo vyjádřily a vyřádily na pódiu i těch ostýchavějších, které zůstávaly v hledišti dávala jasnou odpověď, že se zde tvůrci dokázali empaticky vcítit do myslí těch nejmladších. A zejména: představení plně vyjadřovalo ono dávné Werichovo divadelní heslo. „pořádně si zařádit“!

MeziNami3

Text i foto: Michal STEIN

Taneční magazín

Proč nás ženy nutí tančit?

Slavný muzikant i spisovatel a někdejší spolupracovník tanečního mága Towena Václav Vašák uvažuje vážně i nevážně na téma proč ženy rády i nerady tančí….

Ženy tančí z jediného důvodu – aby vybily přebytečnou energii. Ženy mají spoustu přebytečné energie. Jakmile uslyší „tuc tuc“ začnou se samovolně kroutit v bocích a poklesávat v kolenou. Této činnosti říkají tanec.

Zajímavé je, že je jim fuk, jestli jim k tomu hraje hezká, nebo úplně blbá hudba. Důležité je pouze „tuc tuc“. Abych ovšem nebyl nespravedlivý, vyznavači „tuc tuc“ nejsou jen ženy, ale i puberťáci. Mladí mají spoustu přebytečné energie.

Zralejší muži to nechápou. Většině z nich přijde natřásání, při němž se k sobě tanečníci za celý večer nepřiblíží a neprohodí spolu ani slovo (což vzhledem k intenzitě hudby stejně není možné) za scestné.

Jediné, čemu se zralí muži věnují se skutečným potěšením, je ploužák. Znám jedince, kteří se dokážou ploužit i na kvapík. Ploužák slouží oběma pohlavím v zásadě k tomu, aby se vzájemně ujistily, že jsou stále ještě funkční, což v důsledku vede k výdeji energie. Jiný význam než výdej energie tanec nemá.

Tanci_IprvniDama

Tančí i První muž s První dámou (Foto. Archiv FOTOSTAR)

Výjimkou je pouze případ, když se na něj jdeme podívat do divadla. Tehdy energii nevydáváme, naopak čerpáme. Většina mužů totiž na tanečním představení usne a spánek – jak známo – organismus posiluje.

Moje bývalá žena si udělala na tancování vysokou školu. Když bylo naší Bětušce pět, koupila jí piškoty, balerínku a na hlavě jí upletla z vlasů něco jako drdol. Vypadala, chudinka, jako ruská školačka. Pak ji odvedla do přípravky baletu Národního divadla, kde byly v podstatě samé ruské školačky. Po sedmi letech, během nichž si dcera zatančila i na prknech „Zlaté kapličky“, mi nadšeně oznámila „Tatínku, když se dostanu na gymnázium, do baletu už nemusím.“

Dnes je Bětušce šestnáct, chodí do kvinty a tančí hip hop. Přihlásila se na něj sama. Potřebuje si vybít energii. Ženy jsou nevyzpytatelná stvoření 🙂

VAŠEK VAŠÁK

Z knihy „Lelky z kabelky“ nakladatelství EMINENT

VASAKsGottem

 Fialový Vašek Vašák (vlevo) s Karlem Gottem (archiv Vaška Vašáka)

Vašek Vašák – uznávaný hudební skladatel, aranžér a multiinstrumentalista. Skládal pro Hanu Zagorovou, Jiřího Korna, Věru Špinarovou a řadu předních interpretů. Složil hudbu k několika zahraničním filmům. Mezi jiným je skladatelem dětského tanečního hitu z osmdesátých let „Formule z formely“. Zpíval a hrál v pořadech s Karlem Šípem, Jaroslavem Uhlířem, F. R. Čechem či dnešním tanečním expertem Pavlem Towenem Vese lým, ale i Milanem Knížákem! Byl čtyřiadvacet let kapelníkem Knížákovy skupiny Aktuál. Působí rovněž jako novinář a publicista a je autorem sedmi knih. Tanečnímu magazínu poskytl exluzívně tento fejeton z knížky nakladatelství Eminent.

Michal Stein

Taneční magazín

Alta slavila v Invetuře

Pražské Studio ALTA má jedinečný a neopakovatelný „obývák“. Co všechno v něm můžete dělat?

V průběhu šestnáctého ročníku divadelního festivalu Malá inventura slavila i nejen v rámci hlavního města Prahy významná taneční scéna ALTA. A to hned dvě výročí. Osm let od svého vzniku. A dva roky na scéně v současných prostorách.

Zahájilo to představení „Uhozené květinou“ již v minulosti v Tanečním magazínu hodnocené. Potom došlo k oslavám rozšíření multifunkčního prostoru zvaného „obývák“. A jelikož se tu začínalo nanovo, bylo to jako nepopsaný list – a každý z účastníků oslavy tu mohl něco napsat na zeď. Zvěčnit svou vizi.

Hybnou silou ALTY je její šéfka Lucia Kašiarová. Původně produkční na další významné taneční scéně v české metropoli – divadle Ponec. Nalezla tam při svém působení to, po čem tanečníci a taneční soubory v Praze volali. Nové prostory pro zkoušení a později i zbrusu novou scénu.

ObyvakALTA

Studio ALTA původně začínalo také v Praze 7, ale na Letné, v místě, kde nyní ústí do hlubin podzemí známý a kontroverzní pražský tunel Blanka. Po zabrání původních prostor se ALTA přestěhovala – v rámci obvodu Prahy 7 – do současných prostor na dohled pražského Výstaviště v Holešovicích. Nejprve do prázdné haly číslo 30 a později se jeho akční radius rozšířil i o prostor někdejší tiskárny. Z původních zkušeben se tak stala postupem času i vyhledávaná a renomovaná divadelní scéna. Podstatnou silou ALTY je i jej&i acute; Dětské studio. A od jeho vzniku již byl pouhý krůček k vytvoření multikulturního prostoru takzvaného „Obývák“. Děti tam mohou po zkouškách relaxovat, bavit se, zahrát si třeba ping-pong a naopak rodiče zde, po dobu vytížení svých potomků mohou diskutovat, popíjet kávu, dát si oběd nebo večeři, popít džusy, popřípadě zejména tatínkové-neřidiči velmi kvalitní svrchně kvašené pivu typu ALE. A samozřejmě také relaxovat. Obývák je defakto takovou klubovnou komunity kolem ALTY. Je v něm i horolezecká stěna! Je to i místo navazování nových kontaktů!

Lucia Kašiarová má v hlavě i další rozšíření ALTY. Představuje si ji jako malý Berlín. Je obdivuhodné, jak ALTA prosperuje i bez obřích finančních injekcí zvaných granty.

Michal Stein

Foto: archiv studia ALTA