Rubrika: Novinky z tanečního světa

 

 

 

1. Pohádka   „Africká vesnice“  je na motivy skutečného života Afričanů  nebo je příběh vymyšlený? Jak to v takové vesnici doopravdy vypadá?

„Africká  vesnice vznikla na motivy skutečného  života Afričanů  na vesnici v západní  Africe. Já  jsem byla v Gambii i v Senegalu již  4x a většina účastníků představení  „Africka vesnice“ buď pochází  z Afriky nebo také  navštívila  Afriku a žila  v domácnosti  s místními obyvateli.

Účinkující v pohádce pocházejí tedy z Gambie, Senegalu, Guinei, Nigerie, Dominikánské republiky i ČR.

Afričané v současné době žijí stále tradičně, nosí tradiční etnické oděvy (mimochodem velmi krásné, barevné a vždy čisté a vyžehlené), vaří venku na ohni, u kterého sedí na nízké stoličce, téměř na zemi, jedí společně rukama jídlo z velké mísy (zásadně jen pravou rukou, kterou považujete za „čistou“), jídlo je položené na zemi a  strávníci také sedí na zemi.

Vaří tradiční čaj ATAJA – tedy spíše  pořádají speciální čajový obřad, který trvá podobně dlouho jako japonský čajový obřad. Na čajový obřad ATAJA se vždy používá speciální konvička, malinké skleničky a tác, čaj se vaří také na žhavých uhlících. V západní Af rice většina obyvatel věří islámu, ale žijí ve shodě s křesťany. Tlampačem z mešity se však 5x denně nese hlas muezina, který svolává k pravidelné modlitbě. Tento zvuk neodmyslitelně patří k ostatním zvukům vesnice a začíná v 5 hodin ráno stejně tak, jako klevetění a volání ženských hlasů a zvuky domácích zvířat, slepic, koz, ovcí, případně krávy.

Přesto Afričané samozřejmě v této tradiční domácnosti používají mobilní telefony a někteří vlastní i televizi, i když dochází přes den několikrát k výpadku elektřiny. Internet je dostupný pro Afričany  pouze v nějaké internetové kavárně, pokud ji ve vesnici mají, nebo musí jet za internetem na kole či taxíkem několik kilometrů do nejbližšího města.“

2. Kolik času věnují afričtí lidé tanci?

„Afričané tančí při každé příležitosti, která se naskytne, jako například iniciační obřad, svatba, křest dítěte i pohřeb. Tanec vždy doprovázejí hraním na bubny. V západní Africe jsou to především bubny djembe, dundun, sangban, kenkeni, sabary a bubny bugarabu.

Tančit umí všichni, od malých dětí až po staré občany. Tance, které se na určité rytmy tančí, jsou odlišné pro každou západoafrickou zemi (Guinea, Konakry, Senegal, Gambie, Pobřeží slonoviny, Burkina Faso, Mali, Togo a Benin) i každý kmen, jako např. Djola, Fulba, Mandinga, Wolof a další.

Dále zde existují profesionální skupiny tance a bubnů, které se zaměřují na uchování tradičního tance a tradičních rytmů (např. Fatala, Efrimbay, Lamp Fall, Sewo Kanin Senegal, Mama Limbo apod). Tyto skupiny jsou zvány, aby vystupovaly na slavnostních příležitostech, kulturních festivalech a vystupují pravidelně v hotelech pro turisty. Profesionální hudebníci a tanečníci tedy věnují svůj čas tanci a hudbě denně několik hodin.

V západní Africe slyšíte hrát bubny denně při procházce po ulici, kdy tyto skupiny trénují svůj program venku pod širým nebem. Každý pátek je náboženský svátek, to se nebubnuje ani netančí, pátek věnují obyvatelé vesnice návštěvě mešity, muži a ženy se modlí odděleně a ve slavnostních šatech.“

3.  Přitahují africké rytmy  v České republice spíše mladé lidi, starší
generaci nebo třeba děti?

„Africký tanec v Čechách vyučuje několik lektorů, většinou jsou to české lektorky tance a čeští lektoři bubnování, kteří pravidelně navštěvují západní Afriku a také workshopy afrických lektorů v Evropě (Německo, Francie), kde čerpají zkušenosti pro svoji výuku. Tito lektoři také pravidelně zvou africké lektory tance a bubnování do Prahy či do Brna, většinou obětavě na vlastní náklady.

Kurzy afrického tance a bubnování navštěvují klienti každého věku od studentů po seniory. Je to skupina lidí, kteří hledají návrat ke kořenům či jen  pohyb v kurzech afro tance. Anebo si zamilují africké rytmy a hru na djembe v kurzech bubnování, mimo jiné i proto, že se chtějí dotýkat hudebního nástroje přírodního původu, vyrobeného ručně ze dřeva a kůže jako zdroje něčeho původního, pocházejícího přímo z přírody, hudební nástroj, který s nimi rezonuje. A já říkám s nadsázkou, že „kdo jednou vloží ruce na africký buben, už je nemůže nikdy odtrhnout“. Je to opravdu nástroj, který si vás připoutá.“

4. Vítají děti tance divočiny?

„Děti zbožňují hru na bubny a pohyb za doprovodu zvuků bubnů. Zde se krásně ukazuje, jak jsou děti stále spjaté s přírodou a jak se dokáží ještě spontánně projevovat, než je spoutá svět počítačů (bohužel).“

5. Mohou tančit i lidé se zdravotními potížemi? Pomáhá africký tanec např. odstranit bolesti zad?

„Africký tanec je vhodný pro každého, kdo nemá zdravotní  a pohybové potíže. Lidé se zdravotními potížemi by  neměli tančit africký tanec. Bolesti zad si musí odstranit návštěvou rehabilitačního centra.“

6. Do kolika let je možné tančit africký tanec, je třeba mít dobrou kondičku?

„Tempo a pohyby afrického tance by se měly přizpůsobovat v tanečním kurzu s ohledem nejen na věk účastníků, ale i na jejich předchozí zkušenosti (začátečníci nebo pokročilí). Záleží na zkušenosti lektorky tance, jak si se smíšenou skupinou účastníků tanečního kurzu poradí.“

7. Tančí lidé v Africe po celý svůj život?

„Tanec a bubny jsou spojeny s životem Afričanů od jejich narození až do jejich stáří. Když už nemohou tančit, sedí venku na židlích v kruhu a sledují s potěšením vystoupení a spontánní tanec členů své rodiny a svých sousedů jako diváci.“

8. Můžeme my, bílí, být dobří v afrických tancích, když nám vůbec nejsou
blízké a neznáme ani kulturu těchto lidí? Nejsme směšní? 

„Evropané mohou tančit africký tanec, dělají-li to s láskou a potěšením, v takovém případě nejsou  směšní.  Pokud tančí  proto, aby se předváděli, že jsou jako Afričané, pak jsou směšní. Některé pohyby se mohou naučit stejně dobře jako Afričané, ale to se týká spíše profesionálních tanečníků, kteří se věnují africkému tanci pravidelně celý život, včetně toho, že každoročně navštěvují původní zdroje afri ckého tance. Tančit africký tanec znamená i navštívit západní Afriku minimálně jednou za život. Bez poznání tradičního způsobu života Afričanů nemá moc smysl tančit africký tanec a bubnovat africké rytmy. To je jako byste jedli delikátní pokrm, ale nevlastnili chuťové buňky. Jaký by to mělo smysl? Vaše chuťové buňky ožijí pouze návštěvou západní Afriky (to i doslova). Teprve potom  pochopíte, proč to umění děláte, co na tom tanci a bubnování vlastně tak milujete?“

9. Jak hodnotí černí naši kulturu, naše tance a naše pokusy o africké
tance? 

„Jak hodnotí Afričané naši kulturu, to nevím. Někteří si jí nevšímají, jiní ano. Někteří afričtí tanečníci (ti profesionální) se učí evropský moderní tanec a berou si z něj inspiraci pro svoji chorografickou tvorbu a obohacení svého pohybového slovníku. Tito osvícení tanečníci dosahují potom fascinujícího pohybového výkonu, kterému se nikdo nevyrovná, protože  dokážou  spojit mrštnost a velmi rychlý energický pohyb afrického tance s plastičností a elegancí pohybu evropského moderního tance. Na tomto základě vznikl africký současný tanec zvaný African Contemporary Dance, v České republice je však stále ještě málo známý.

Jak hodnotí Afričané naše pokusy o africký tanec? Měli jsme vystoupení afrického tance v gambijské vesnici, předváděli jsme, co jsme se naučili od afrických lektorů. Africké publikum naše pokusy přijalo vřele, smáli se a tleskali. Možná, že se však také smáli naší neohrabanosti, kdo ví?

Když jsme jim pak zatančili polku a čardáš v párech: české tanečnice s africkými bubeníky, nechápali, co to děláme. Připadali jsme jim asi jako Marťani.

V Praze je vystoupení  Afričanů vždy přijímáno s velkým ohlasem, zejména mezi českými účastníky různých afro workshopů. Úspěšná kulturní výměna mezi  evropskou a africkou hudbou a tancem je hodně závislá  na vzdělání umělců v oboru a vzájemném porozumění všech zúčastněných.“

 

Monika Rebcová, Eva Smolíková

 

Více na:
www.batocu.cz
www.monikarebcovadance.cz

 Foto:

Jana Benešová

Linda Průšová

 

 

Taneční magazín