
Nový rok je tu a s ním i nový ročník festivalu Pressburg Dance Fest. Co se připravuje tentokrát?

chcete být při tom, když bude slavit desáté narozeniny jeden z našich nejodvážnějších a nejzajímavějších tanečních souborů 420PEOPLE? A to za účasti předních osobností taneční i herecké branže. Máte 18. a 19. ledna od 20.00 šanci být při tom na Nové scéně pražského Národního divadla. Poslední vstupenky čekají možná právě na vás…

Před deseti lety Nataša Novotná a Václav Kuneš udělali odvážný krok do neznáma, opustili bezpečné vody holandské scény a vydali se vstříc nestálým i dravým proudům té české.
Reminiscence deseti let a deset krát deset českých přátel i spolutvůrců bohatší zazáří v choreografiích světových špiček. Nataša Novotná v „B/oleru“ Ohada Naharina, Václav Kuneš v „Double You“ Jiřího Kyliána. K tomu nejsilnější momenty dosavadní tvorby 420PEOPLE, hostů a přátel souboru. Mezi něž můžete patřít i vy. Stačí si na stránkách www.420POOPLE.org či na webu Národního divadla objednat poslední lístky, eventuálně i přímo v pokladně Nové scény.


Oblíbený dvojnásobný vítěz Stardance Jan Onder pátrá v pražké Ypsilonce po původu Freda Astaira
12.ledna diváci zhlédli premiéru nové inscenace Jana Schmida ‚Varieté Freda A. aneb Chytání větru.‘ Freda Astaira ztvárnil dvojnásobný vítěz Stardance, tanečník a choreograf Jan Onder. 
Autora a režiséra Jana Schmida před nějakým časem zaujala informace o původu Freda Astaira. Fred Astaire, kterého máme spojeného především s Amerikou, New Yorkem a s Hollywoodem, má totiž pražský původ. Je málo známý fakt, že Fredův židovský dědeček žil v Praze na Josefově a jmenoval se Austerlitz. S objevením těchto souvislostí napomohl dokonce i Archiv hlavního města Prahy!

Jan Schmid postavil tedy text nové ypsilonské hry především na nedávno objevených souvislostech, což činí hru velice zajímavou a také napínavou. Tento fakt podtrhla i jedna z hlavních postav inscenace, Sherlock Holmes, který pátrá v Americe u Ginger Rogersové, taneční partnerky Freda, jak to vlastně všechno bylo. Zmiňoval Fred někdy Prahu? Hlásil se ke svým předkům? Sherlock Holmes začne své pátrání v židovské čtvrti. Dům sice ne a ne najít, ale to vůbec nevadí……

Během hry ožívá také postava Hugo Haase (Pavel Nový), který se po nuceném odchodu z meziválečného Československa prosadil jako herec, scénárista, režisér a producent v Hollywoodu. S Ginger Rogersovou se znal. Věděl snad on o původu Freda? Vypátrá náš Sherlock Holmes něco dosud neobjeveného?
Sherlock Holmes odjíždí do Ameriky a začne zpovídat Ginger, která si toho sice už moc nepamatuje, ale její poslední manžel (Oldřich Navrátil), jí sem tam napoví. Náhle se rozpomene a na scéně se objeví ….. Fred (Jan Onder). Při pohledu na jemnou a citlivou tvář Jana Ondera celkem hravě uvěříme, že Fred opravdu obživnul. (Mladičkou Ginger hraje Bára Skočdopolová).

Ginger odtajňuje některé detaily z jejich společného života, ale snad ani není co, tedy možná. Prý s Fredem nic neměla… Byla to prý jen taková plíživá spřízněnost. „Fred byl úplně zblblý tancem! On nepotřeboval ani hudbu, tanec jsme vždy začínali bez hudby,“ svěřuje se Ginger. Fred prý zastával názor, že tanec byl na světě dřív než hudba. Ze vzpomínek se také dozvídáme o konfliktu, který Ginger a Fred měli mezi sebou během natáčení. A spousty dalších pikantností. A třeba i v současné době populární postoj k životu není nic nového, Fred totiž tvrdil: „Já jsem vždycky tady a teď a minulost mě vůbec nezajímá. “

Představení je plné zpěvu a tance (zazněly skvělé rytmické písničky Cheek to Cheek, 2 Night and Day nebo Puttin‘ on the Ritz) či tanečních póz a komických scén, bohužel ale některé okamžiky, které jsou do děje vsunuty, působí poněkud rušivě a divák se trošku ztrácí v příběhu. Mám na mysli scénu, kdy se paní domovnice náhle svlékla. Proč? Někdy na mě současná divadelní představení dělají dojem, že alespoň jeden moment, kdy se některý z herců obnaží do spodního prádla, je povinný. Bohužel mnohdy tento okamžik vůbec nezapadá do příběhu a divák nechápe, cože se to vlastně na jevišti děje.
Vzhledem k tomu, že téma této inscenace je pro většinu lidí úplně nové, člověk skutečně napjatě očekává, jakže se to celé vyvine dál. Scény s Ublížencem také odvádí diváka zbytečně od vlastního příběhu.

Jan Onder se projevil nejen jako zdatný tanečník a choreograf, ale také jako skvělý herec a dokonce i zpěvák. Ke své roli říká: „Jestli se vůbec můžu vedle Freda Astaira považovat za tanečníka, máme společné to, že jsme detailisti. Jsem především tanečník společenských tanců, teď používám swingové pohyby a interpretace a i přesto, že se swingem nemám moc zkušeností, rozumím charakteru pohybu.“

Coby tanečníka jsme vnímali Jana Onderu vždy pouze bez mluveného slova, proto byla mluva jakýmsi milým překvapením. Ačkoliv je tanečníkem společenských tanců, step ztvárnil skvěle a diváka ani nenapadne uvažovat, zda je step jeho obor nebo ne. Jan Onder je právě tak přesvědčivý ve fraku a klobouku jako v ženských šatech, či v okamžiku, kdy představuje dítě (Freda Astaira), zamilovaného mladíka nebo přísného a rozzlobeného Freda. Během komických situací Jan Onder zase rozehrává svou teenagerovsky hravou část bytosti. Inu, nezbývá než konstatovat, že role světoznámého tanečníka mu sedí jako ulitá.
Nelze opomenout postavu Ginger, kterou ztvárnila Jana Synková. S každým krokem, s každou větou se divák baví nad sklerotickou starou dámou. Ginger je neodolatelně roztomilá a srší různými poučkami a svými životními zkušenostmi. V okamžiku, kdy si bere na mušku své bývalé partnery, divák váhá, zda by ji raději praštil nebo pohladil…. Směje se jí ale od srdce, to v každém případě.

A humoru je zde opravdu plno. Ráda bych například vyzvedla okamžik, kdy si Fred získává díky svému talentu Hollywood…, zarputilý výraz Jana Ondery, boxujícího zuřivě proti svým potenciálním soupeřům, jasně říká, o jaký talent doopravdy šlo a divákovi se směje pod kůží každičký sval. Ačkoliv dvě a půl hodiny je poměrně dlouhá doba a neustále si procvičujete bránici a koutky úst se tvarují do úsměvu, divák není rád, když pátrání končí….
17
Zůstává otázka, zda byl Sherlock nakonec úspěšný a našel ještě něco navíc, co se doposud stále neví. Svěřil se Fred své taneční partnerce Ginger o pražských kořenech? To si, milý čtenáři, vypátrej během zhlédnutí nové inscenace „Chytání větru“ v pražské Ypsilonce.
Hrají: J. Onder, J. Synková, B. Skočdopolová, O. Navrátil, P. Vršek, K. Kikinčuková, P. Nový, R. Rychlá, M. Bohadlo, M. Čížek, D. Šváb, M. Janouš, J. Vacková, J. Večeřa, R. Mrázik, J. Noha, D. Renč Režie: J. Schmid Výprava: O. Zicha Hudební úprava a nastudování: V. Šrámek, D. Renč Choreografie: J. Onder Dramaturgie: J. Etlík
Žánrově se Chytání větru pohybujeme mezi vaudevillem, revue a varieté
Nedostatek vody, šikana i to, že nenávidím své rodiče. I takhle vypadají odpovědi mladých lidí od 6 do 30 let z celého Česka v kampani Nenímitojedno. Ojedinělý průzkum pořádá největší a nejstarší mládežnická organizace YMCA.

„Cílem průzkumu je získat co nejvíce podnětů od dětí a mladých lidí, na které pak bude YMCA v České republice jako mládežnická organizace reagovat,“ říká Vladislava Vidláková z pražského ústředí YMCA. „Chceme mladým lidem poskytnout prostor, aby se mohli vyjádřit, co je trápí a zajímá. Kampaň na internetu doplňuje 4000 kartiček, které jsme rozdali mládeži z celé České republiky. Ptali jsme se, co jim není jedno. A co by chtěli změnit. Ohlas je mnohem větší, než jsme očekávali. V současné době názory třídíme do přibližně 15 skupin, sahající od mezilidských vztahů, přes šikanu ve školách, až po řešení globálních problémů. Konkrétní výsledky budou ve druhé polovině ledna,“ dodává.
Letošní kampaň YMCA navazuje na rozsáhlý průzkum One Million Voices, který se uskutečnil v 2014 – 2015. Zúčastnili se ho tehdy lidé ve věku 15 – 24 let ze 60 zemí světa všech kontinentů. „Celosvětově se odpovědi dají rozdělit do čtyř hlavních oblastí: zaměstnání, lidská práva, zdraví a životní prostředí. Tak třeba mladým v Tanzánii nejvíc chybí vzdělání, ve Walesu si stěžují na nedostatek pracovních příležitostí, Bělorusům zase vadí nedostatečná lékařská péče, která se neobejde bez konexí a úplatků,“ uvádí Vladislava Vidláková. Podle zatím dostupných výsledků průzkumu v Česku se mladí nejvíc zajímají o životní prostředí, mezilidské vztahy a vzdělávání.
V příštím roce chce YMCA díky průzkumu reagovat na potřeby lidí v místech, kde působí. „Kromě aktivit – kroužků, táborů či dobrovolnických programů – které už teď dětem a dospívající mládeži nabízíme, jim chceme nově pomoci také v iniciativách, při kterých budou moci něco udělat právě s tím, co jim není jedno,“ pokračuje Vladislava Vidláková.
Organizace YMCA v Česku nabízí mladým lidem už nyní mnoho možností, jak můžou dobře a aktivně trávit svůj volný čas. Příkladem je třeba Ten Sing – umělecká tvorba pro teenagery. O přijetí nerozhoduje talent, ale chuť se zapojit, získat nové přátele a společně si pak zpěv, hudbu nebo tanec užít. YMCA je rovněž průkopníkem v zakládání mateřských a rodinných center, která poskytují prostor i podporu malým i velkým členům rodiny. A zaměřuje se i na tzv. nízkoprahová zařízení určená zejména pro sociálně či ekonomicky znevýhodněné děti a mladé lidi. Ti zde mohou najít klid a bezpečí, ale i poraden ství a sociální servis. A v případě problémů v rodině či ve škole také účinnou odbornou a lidskou podporu.
YMCA stála i u zrodu a rozvoje mnoha nových sportů. Díky ní vznikl dnes tolik populární basketbal, volejbal, rozšířil se softbal a lukostřelba. Sport provozovaný společně, pro radost a v duchu fair play je zde populární dodnes – červený trojúhelník YMCA má dnes ve znaku víc než 50 sportovních klubů. Organizace je rovněž zakladatelkou moderního táboření: pro děti mládež každoročně pořádá tábory, z nichž nejstarší a nejznámější je Masarykův tábor v Soběšíně.

YMCA (YoungMen’s Christian Association) je nejstarší a největší celosvětovou mládežnickou organizací na světě. Má 58 milionů členů ve 119 zemích světa. V roce 1844 ji s přáteli v Londýně založil mladý obchodní příručí George Williams, který tak chtěl pomoci mladým mužům odolávat odlidštěnému prostředí anglických velkoměst. Organizace stojí na křesťanských principech vzájemné pomoci, je ale otevřená pro všechny mladé lidí bez ohledu na národnost či vyznání: už za první republiky tak u nás na její populární letní tábory jezdili děti z katolických, protestanských, židovských, pravoslavných, mormonských či ateistických rodin.
Na rozdíl od Sokola nebo Orla je YMCA organizací s působností po celém světě, což jejím členům dodnes přináší řadu zajímavých možností – vzdělávacích programů, mezinárodních táborů a výměnných pobytů, často spojených z možností dobrovolnické práce.

O rozvoj YMCA v Československu se vedle T.G. Masaryka zasadil třeba i Václav Maria Havel, otec bývalého prezidenta Václava Havla. Po okupaci byla organizace zakázána a řada aktivních členů zaplatila za svou činnost životem. Po nadějné poválečné obnově následoval komunistický převrat a další rána: v 50. letech byla organizace rozpuštěna a její majetek, včetně velkoryse postaveného Paláce YMCA a mnoha sportovišť tehdy převzal Svaz československé tělesné výchovy. Znovuzaložení se u nás YMCA dočkala až v roce 1990, dnes má 25 poboček a něco okolo tří a půl tisíc členů.
YMCA v České republice je členem Evropské aliance YMCA, která sídlí rovněž v Paláci YMCA v Praze, a je i členem Světové aliance situované v Ženevě.
