Po stopách Freda Astaira

Oblíbený dvojnásobný vítěz Stardance Jan Onder pátrá v pražké Ypsilonce po původu Freda Astaira

Studio  Ypsilon  přineslo   příběh  F r e d a  A s t a i r a  pod názvem „Chytání větru“

 

12.ledna diváci zhlédli premiéru nové inscenace Jana Schmida ‚Varieté Freda A. aneb Chytání větru.‘  Freda Astaira  ztvárnil  dvojnásobný vítěz Stardance, tanečník a choreograf Jan Onder.  

Autora a režiséra Jana Schmida  před nějakým časem zaujala informace o  původu Freda Astaira. Fred Astaire, kterého máme spojeného především s Amerikou, New Yorkem a s Hollywoodem, má totiž pražský původ. Je málo známý fakt, že Fredův  židovský dědeček žil v Praze na Josefově a jmenoval se Austerlitz. S objevením těchto souvislostí napomohl dokonce i  Archiv hlavního města Prahy!

Jan Schmid postavil  tedy text nové ypsilonské hry především na nedávno  objevených souvislostech, což činí hru velice zajímavou a také napínavou. Tento fakt podtrhla i jedna z hlavních postav inscenace,  Sherlock Holmes, který pátrá  v Americe u Ginger Rogersové, taneční partnerky Freda, jak to vlastně všechno bylo. Zmiňoval Fred někdy Prahu? Hlásil se ke svým předkům? Sherlock Holmes začne  své pátrání v židovské čtvrti. Dům sice ne a ne najít, ale to vůbec nevadí……

Během hry ožívá také postava Hugo Haase (Pavel Nový), který se po nuceném odchodu z meziválečného Československa prosadil jako herec, scénárista, režisér a producent v Hollywoodu. S Ginger Rogersovou se znal. Věděl  snad  on o původu Freda?  Vypátrá náš Sherlock Holmes něco dosud neobjeveného?

Sherlock Holmes odjíždí  do Ameriky a začne zpovídat Ginger, která si toho sice už moc nepamatuje,  ale její poslední manžel (Oldřich Navrátil), jí sem tam napoví. Náhle se  rozpomene a na scéně se objeví ….. Fred (Jan Onder). Při pohledu na jemnou a citlivou tvář Jana  Ondera celkem hravě uvěříme, že Fred opravdu obživnul. (Mladičkou Ginger  hraje  Bára Skočdopolová).

Ginger odtajňuje některé detaily z jejich společného života, ale snad ani není co, tedy možná. Prý s Fredem  nic neměla… Byla to prý jen taková plíživá spřízněnost. „Fred byl úplně zblblý tancem! On nepotřeboval ani hudbu, tanec  jsme vždy začínali bez hudby,“ svěřuje se Ginger.  Fred prý zastával názor, že  tanec byl na světě dřív než hudba. Ze vzpomínek se také dozvídáme o konfliktu, který Ginger a Fred měli mezi sebou  během natáčení. A spousty dalších pikantností. A třeba i v současné době populární postoj k životu není nic nového, Fred totiž tvrdil: „Já jsem vždycky tady a teď a minulost mě vůbec nezajímá. “

Představení je plné zpěvu a tance (zazněly  skvělé rytmické písničky Cheek to Cheek, 2 Night and Day nebo Puttin‘ on the Ritz)  či tanečních póz a komických scén, bohužel ale některé okamžiky, které jsou do děje vsunuty,  působí  poněkud rušivě a divák  se trošku ztrácí v příběhu. Mám na mysli scénu, kdy se paní domovnice náhle svlékla. Proč? Někdy na mě současná divadelní představení dělají dojem, že alespoň jeden moment,  kdy se některý z herců obnaží do spodního prádla, je povinný. Bohužel mnohdy tento okamžik vůbec nezapadá do příběhu a divák nechápe, cože  se to vlastně na jevišti děje.

Vzhledem k tomu, že téma této inscenace  je pro většinu lidí úplně nové, člověk  skutečně napjatě očekává, jakže  se to celé vyvine  dál.  Scény s Ublížencem  také odvádí diváka zbytečně  od vlastního příběhu.

Jan Onder  se projevil nejen jako zdatný tanečník a choreograf, ale také jako skvělý herec a dokonce i zpěvák.  Ke své roli říká: „Jestli se vůbec můžu  vedle Freda Astaira považovat za tanečníka, máme společné to, že jsme detailisti. Jsem především tanečník společenských tanců, teď používám swingové pohyby a interpretace a i přesto, že se swingem nemám moc zkušeností, rozumím charakteru pohybu.“

Coby tanečníka jsme vnímali  Jana Onderu vždy pouze bez mluveného slova, proto byla mluva  jakýmsi  milým překvapením.  Ačkoliv je tanečníkem společenských tanců, step ztvárnil skvěle a diváka ani nenapadne uvažovat, zda je step jeho obor nebo ne.  Jan Onder  je právě tak přesvědčivý ve fraku a klobouku  jako v ženských šatech, či v okamžiku, kdy představuje dítě (Freda Astaira), zamilovaného mladíka nebo  přísného a rozzlobeného Freda. Během komických situací Jan Onder zase rozehrává svou teenagerovsky hravou část bytosti. Inu, nezbývá než konstatovat, že  role  světoznámého tanečníka mu sedí jako ulitá.

Nelze opomenout  postavu Ginger, kterou ztvárnila Jana Synková. S každým krokem, s každou větou se divák baví nad sklerotickou starou dámou. Ginger je neodolatelně roztomilá a srší různými poučkami a svými životními zkušenostmi. V okamžiku, kdy si bere  na mušku své bývalé partnery, divák váhá, zda by ji raději praštil nebo pohladil…. Směje se jí  ale  od srdce, to  v každém případě.

A humoru je zde opravdu plno.  Ráda bych například vyzvedla  okamžik, kdy si  Fred získává díky svému talentu Hollywood…, zarputilý výraz Jana Ondery, boxujícího zuřivě proti svým potenciálním soupeřům, jasně říká, o jaký  talent  doopravdy šlo a divákovi   se směje pod kůží každičký sval. Ačkoliv dvě a půl hodiny je poměrně dlouhá doba a neustále si procvičujete bránici a  koutky úst se tvarují do úsměvu, divák není rád, když pátrání končí….

17

Zůstává otázka, zda byl Sherlock nakonec úspěšný a našel   ještě něco navíc, co se doposud stále  neví. Svěřil se Fred své taneční partnerce Ginger  o  pražských kořenech? To si, milý čtenáři, vypátrej během  zhlédnutí  nové inscenace „Chytání větru“ v pražské Ypsilonce.

Hrají: J. Onder, J. Synková, B. Skočdopolová, O. Navrátil, P. Vršek, K. Kikinčuková, P. Nový, R. Rychlá, M. Bohadlo, M. Čížek, D. Šváb, M. Janouš, J. Vacková, J. Večeřa, R. Mrázik, J. Noha, D. Renč Režie: J. Schmid Výprava: O. Zicha Hudební úprava a nastudování: V. Šrámek, D. Renč Choreografie: J. Onder Dramaturgie: J. Etlík

Žánrově se Chytání větru pohybujeme mezi vaudevillem, revue a varieté

 

Foto: studio Ypsilon

Eva Smolíková

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *