DEKKADANCERS jedou do stanice Touha

Dekkadancers vstoupí do nové divadelní sezóny s významným zahraničním choreografem Arthurem Pitou

Taneční soubor DEKKADANCERS v těchto dnech spustil předprodej na první část nové divadelní sezóny. Vlajkovým projektem pro sezónu 2023/24 se stane adaptace hry Tennesseeho Williamse Tramvaj do stanice Touha. Námět pro soubor vybral choreograf Arthur Pita, kterého DEKKADANCERS oslovili ke spolupráci. Souboru se zalíbila autentická forma, jakou chce světově proslulý autor uchopit tento známý titul. Pro druhou polovinu sezóny pak DEKKADANCERS chystají další dvě premiéry a návrat několika repertoárových titulů s novým obsazením.

Choreograf a režisér Arthur Pita do Prahy přiveze také svůj hvězdný tým – hudebního skladatele Franka Moona a výtvarníka Yanna Seabru. Všechny tři zahraniční osobnosti žijí a tvoří v Londýně a společně vytvořily inscenace pro nejprestižnější světové scény, jako jsou The Royal Ballet a Sadler’s Wells v Londýně, San Francisco Ballet či Joyce Theatre v New Yorku.

Stejně komplexně tým pojme také Tramvaj do stanice Touha. Pro hru vznikne autorská hudba s jazzovými podtóny přesně ušitá na míru choreografie Arthura Pity a rovněž výpravná scéna a kostýmy, které budou sázet na udržitelnost. Jejich základem se totiž stane oblečení a nábytek z druhé ruky, kterým výtvarník vdechne nový život. Ten ostatně chtějí vtělit všichni tvůrci také legendární hře z roku 1947. Slibují v ní předvést “roztančenou žízeň po životě“.

Nová spolupráce a neotřelý pohled na notoricky známé téma

V lednu tohoto roku proběhl na Jatkách78 intenzivní workshop s Arthurem Pitou a Frankem Moonem. Cílem bylo vyzkoušet několik přístupů k tvorbě, nápadů a námětů a také vybrat obsazení. „Podobné spolupráce jsou vždy o přínosu umělců a o vzájemném napojení mezi tanečníky a choreografem. S Arthurem a Frankem jsme cítili dobrou synergii hned od prvního okamžiku. Myslím, že jsme oba okamžitě strhli svou bezprostředností. Arthur nám dal volnost v uchopení, aby viděl, jak tvoříme. Vznikla spousta skvělých situací. Do toho Frank improvizoval a zároveň rovnou komponoval. Bylo úžasné vidět, v jaké úžasné symbióze pracují,“ doplňuje umělecký ředitel DEKKADANCERS Ondřej Vinklát.

A o čem legendární příběh pojednává? Bývalá jižanská kráska Blanche DuBois nečekaně navštíví sestru Stellu a jejího hrubiánského manžela Stanleyho. Blanchein křehký svět se bortí ve chvíli, kdy se švagr začíná až příliš nebezpečně přibližovat pravdě o její minulosti. „Prostřednictvím choreografie, Frankovy hudby složené přímo pro tuto inscenaci a v neposlední řadě díky vynikajícímu obsazení, které jsme s DEKKADANCERS společně vybrali na workshopu, se přeneseme do místa, v němž se střetává realita a iluze, křehkost a maskulinita, vřelost i netečnost,“ láká na novinku světově uznávaný choreograf Arthur Pita.

DEKKADANCERS již v minulosti spolupracovali např. s Jiřím Pokorným, Divadlem bratří Formanů, Českou Filharmonií, populární rockovou kapelou Tata Bojs, Lenkou Dusilovou a s mnoha dalšími. Kmenoví tvůrci DEKKADANCERS připravili také několik choreografií pro domácí i zahraniční scény (např. Bayerische Staatsballett II v Mnichově, Divadlo K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka v Moskvě, Teater Vanemuine v Estonsku či švédský Norrdans). Spolupráce se zahraničním choreografem a režisérem v rámci celého souboru je však pro DEKKADANCERS novinkou.

„Poprvé jsem se seznámil s tvorbou Arthura Pity, když jsem viděl jeho zpracování Proměny podle povídky Franze Kafky pro Royal Ballet v Londýně. Jeho vynalézavý pohled na tajemnou alegorii, upoutal moji pozornost od samého začátku a již tenkrát jsem byl přesvědčen o tom, že bych byl velmi rád, kdybychom mohli někdy spolupracovat. Provokativní tvorba Arthura Pity často vyniká režijní, vizuální a choreografickou ojedinělostí. Každá složka funguje v synergii a podtrhuje děj nebo atmosféru. Výsledek je plnohodnotný a silný divácký zážitek, který ve vás rezonuje ještě dlouho po skončení představení,“ vysvětluje umělecký šéf Štěpán Pechar, proč ke spolupráci DEKKADANCERS vyzvali právě Arthura Pitu.

V titulních rolích Tramvaje do stanice Touha se představí Klára Jelínková a Štěpán Pechar. V dalších rolích a alternacích vystoupí Ondřej Vinklát, Viktor Konvalinka, Eliška Jirsová, Natalia Metodijeva, Patrik Čermák, Albert Kaše a Tereza Kučerová. Premiéra se uskuteční 7. listopadu na Jatkách78 a navážou na ni reprízy ve dnech 8.–12. listopadu 2023. Více informací na https://dekkadancers.net/cs/repertoire/tramvaj-touha/.

Další plány DEKKADANCERS pro sezónu 2023/24

Kromě uvedení Tramvaje do stanice Touha v příští divadelní sezóně soubor plánuje připravit další dvě premiéry na jaře roku 2024. Choreografie a režie první z nich se ujme Štěpán Pechar. Druhá jarní premiéra je založena na pokračování úspěšné spolupráce s Českou filharmonií, která byla započata v projektu Kniha džunglí. Choreografii připraví Ondřej Vinklát.

Na repertoáru pak zůstanou stálice jako jsou Poslední večeře či A.I (Jatka78). Po delší odmlce se na scénu vrátí Muž z Malty (Jatka78) a v pozměněném obsazení také HornyBach 18+ (Malostranská Beseda). V plánu je také odehrání série Stabat Mater v Divadle X10, České Lípě a Trutnově.

Tvůrci Tramvaje do stanice Touha 

ARTHUR PITA – choreograf, režisér 

Arthur Pita je původem portugalský tanečník a choreograf. Začínal s disco dance v rodném Johannesburgu, aby nakonec zakotvil v Anglii, kde vystudoval London Contemporary Dance School. Na poli současné choreografie se dostal do popředí zájmu v roce 2011, kdy vytvořil taneční drama The Metamorphosis, na motivy románu Franze Kafky, s nezapomenutelným hmyzím výkonem sólisty The Royal Ballet Edwarda Watsona. Arthur je renomovaný, současný choreograf, který rád provokuje a rozšiřuje obzory svému publiku. 16 let vede vlastní soubor Ballo Arthur Pita, se kterým pravidelně jezdí na celosvětová turné. Mezi jeho další významná díla patří např. Bjork Ballet pro San Francisco Ballet, The Wind pro Royal Opera House nebo The Little Match Girl, vytvořené pro jeho taneční soubor a uvedené v Sadler’s Wells.

www.arthurpita.com 

FRANK MOON – hudební skladatel

Frank vyrostl v Cornwallu a vystudoval na Birminghamské konzervatoři, kterou absolvoval se ziskem několika významných ocenění za skladatelskou činnost. Již jako student začal spolupracovat s divadelníky a v několika následujících letech vytvořil partitury pro mnoho her. Současně začal na Coventry University vyučovat kompozici, performanci, analýzu hudby a hudbu 20. století. Frankovy schopnosti kytaristy a hráče na oud (arabskou loutnu) a jeho vášeň pro hudbu všech kultur ho nakonec přivedly k multižánrovým spolupracím. Sebevědomě se pohybuje jak v hudebních vodách folku, tak jazzu, klasiky, gypsy swingu, balkánského a afrického punku, kubánské salsy, hip-hopu, volné improvizace, popu nebo dokonce středověkých chorálů. Jeho hudba zní nejznámějšími světovými scénami, jako jsou např. Royal Opera House, San Francisco Ballet, nebo Joyce Theatre v New Yorku.

www.frankmoonmusic.com   

YANN SEABRA – výtvarník

Yann je scénický a kostýmní výtvarník se sídlem v Londýně, který ve velké míře navrhoval pro přední režiséry v oblasti tance, opery a filmů pro společnosti po celém světě. Yann začal svou kariéru jako tanečník, studoval v Artes Center of Amazonas v Brazílii. Více než 15 let pracoval jako tanečník v souborech jako jsou Ballet Stagium, Companhia Portuguesa de Bailado Contemporaneo a Phoenix Dance Theatre. Yann následně pokračoval ve vzdělávání se v oboru scénografie a designu v renomovaném Motley Theatre Design v Londýně. Pracoval např. na inscenacích The Wind (The Royal Ballet), Salome (San Francisco Ballet), Death Defying Dancers (Bodytraffic, Los Angeles) či Fagin’s Twist Tonyho Adiguna (Avant Garde Dance Company).

www.yannseabra.com    

 

DEKKADANCERS

Skupinu v roce 2009 založili tanečníci a choreografové Viktor Konvalinka a Tom Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným. V roce 2015 se vedení ujímá tzv. druhá generace DEKKADANCERS – Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník. Dnes skupinu vede dvojice Pechar – Vinklát. DEKKADANCERS mají na svém kontě řadu produkcí a představení napříč žánry – od celovečerních tanečních inscenací, až po rozmanité projekty, jako jsou módní přehlídky, hudební videa a koncerty. V tvorbě často sází na humor a nadsázku, které jsou spojovacím bodem jejich inscenací a choreografií. Mimo vlastní produkce, tvořili pro řadu českých souborů a divadel (např. DJKT, Jihočeské divadlo, Divadlo F. X. Šaldy ad.), ale také zahraničních např. pro mnichovský Bayerische Staatsballett (Š. Pechar, O. Vinklát, M. Svobodník), nebo Divadlo K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka v Moskvě (O. Vinklát).

Zuzana Hošková

pro Taneční magazín

KoresponDance zve do Prahy i do Žďáru

Špičkový program!

Obrysy programu 11. edice festivalu KoresponDance se nám rýsují čím dál zřetelněji, a tak již nazrál ten správný čas, abychom se s vámi podělili o jeho podobu a jména letošních headlinerů.

Opět si užijete šest dní nabitých současným tanečním a pohybovým uměním i novocirkusových performance. Ani letos nebudete ochuzeni o mnoho tuzemských a především zahraničních site-specific a in-situ projektů, z nichž mnohé budou u nás uvedeny vůbec poprvé. Dále se můžete těšit na komunitní projekt, filmové projekce, hudební show, workshopy či diskuse a především na spoustu zábavy a letního povyražení! Vezměte s sebou i děti, také se budou bavit!

Festival KoresponDance dbá na propojování různých oborů a svou interdisciplinaritu letos projeví skrze téma „Architektura a krajina“. Pražský festival oslaví 100. výročí narození významného architekta Karla Pragera. Žďárský program se pak ponese ve jménu velikána Jana Blažeje Santiniho a jeho 300. výročí úmrtí. Přítomní umělci skrze pohybové umění poukáží na jejich principy a odlišnost jejich vizí.

Pražská představení budou laděna do street dance a nového cirkusu, na festivalu ve Žďáru pak bude zastoupen neméně špičkový program napříč žánry.

27. června, CAMP – Centrum architektury a městského plánování


Do Prahy zavítá belgická skupina Circumstances, francouzští Compagnie Monad a pozoruhodný čínsko-nizozemský street dancer Ruben Chi. Součástí odpoledního programu budou rovněž workshop a moderované diskuse s umělci po představeních.

13.–17. července, Žďár nad Sázavou


Žďárský KoresponDance nabídne prvotřídní vystoupení, což jistě zaručí návštěva francouzské tanečnice, choreografky a performerky Beatrice Massin s ansámblem Cie Fetes Galantes. Vedle představení Requiem – Veselá smrt bude dalším jejich horkým želízkem v ohni spolupráce s populárním hudebním uskupením Collegium 1704 v impozantním prostředí poutního „Santiniho“ kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Neméně lákavé bude vystoupení ceněné experimentující performerky a akrobatky Elišky Brtnické, v němž sehrají prim architektonické objekty.

Dále vás potěší taneční či cirkusové formace Collectif La Méandre, Manolo Alcantara, Marta & Kim nebo BeInternational. Kristián Mensa se svou soutěží KoresponDance Battle zavítá poprvé do Žďáru. Program z Prahy si opět zopakují tanečník a choreograf Ruben Chi i žongléři Compagnie Monad. Na míru festivalu vznikne speciální komunitní projekt Ferst Dadler kráčí.

Vedle workshopů a diskuzí pro odborníky i laické nadšence hlavní program dále doplní tradiční dětská představení projektů Škola tančí a Tvořivý tábor pro děti i dospělé. Rozšíření programu o taneční filmy se v posledních ročnících ukázalo natolik úspěšné, proto i tentokrát přineseme letní taneční kino.

Předprodej vstupenek na festival ve Žďáru nad Sázavou bude zahájen zhruba na konci května, vstup na pražskou část bude volný. Bližší informace jsou průběžně zveřejňovány na našem webu a na sociálních sítích.

KoresponDance, Taneční magazín

Není lehké tančit valčík za všech okolností

Vzpomínka na Ferdinanda Peroutku

24.května  jsme zhlédli divadelní inscenaci Oblak, který tančil valčík. Název vycházel z díla známého novináře Ferdinanda Peroutky, který napsal  román Oblak a valčík.

Divadlo Viola   přináší tuto inscenaci právě k 45. výročí úmrtí vynikajícího českého žurnalisty.

Jeho jméno je známé, ale o jeho životě či osobnosti toho mnoho nevíme. Snad právě proto je hra pojata tak, že vypráví o jeho osobnosti, životě, přátelích, rodinném životě a osudu.

Scénáře a režie se ujal Tomáš Vondrovic. Inscenace působí skromně, v příjemném, komorním prostředí divadla VIOLA  na nás dělá spíše dojem, že sedíme doma u stolu a posloucháme příbuzného, nebo možná nějakého pamětníka, který „Ferdu Peroutku“ dobře znal.

Základem je jednoduchý příběh, strýc František je  požádán svým synovcem, aby mu pověděl něco více, protože potřebuje znát  k maturitě fakta o našich slavných velikánech.

Posluchač se tedy prostřednictvím těchto dvou osob také dozvídá více.  Jaký byl Ferdinand? Jak vypadal? Jak působil na ostatní? Měl kolem sebe hodně krásných žen?  Inu, byl tvrdošíjný, ostrý, spravedlivý,  jeho krédo znělo: „padni, komu padni“.  Byl také přítelem Karla Čapka a dalších slavných. Dozvídáme se dále, se kterými lidmi se rád scházel, jací byli. A jaké třeba i drobné malé  příběhy se mezi nimi odehrály. A také zjistíme, že „Ferda“ miloval rybí polévku, kterou vařila s oblibou jeho druhá žena.

Vyprávění se ujal sám Ondřej Kepka, který se coby autor a režisér soustavně věnuje dílu a životu Karla Čapka. Jeho dokument ‚Obyčejné věci podle Karla Čapka‘ byl nominovaný na cenu Český lev. Ondřej Kepka je velkým propagátorem dobré interpretace poezie,  spoluúčinkuje v řadě komponovaných pořadů.

Divadlo Viola propojilo životní osudy režiséra Tomáše Vondrovice a Ondřeje Kepky, oba připravili společně také několik televizních adaptací pro ČT.

Celkově vzato, Ondřej Kepka se pro roli strýce Františka dokonale  hodí a nemohl být vybrán nikdo lepší. Jeho přednes je věrohodný, divák se cítí dobře,  jakoby to byl přinejmenším jeho vlastní strýc, který mu vše sděluje.

Zvídavé otázky klade Matěj Šíma (pouze ze zvukové nahrávky) a zaznamenáme tu mnoho vtipných momentů, například, když si poplete skupinu pátečníků (skupinu, která se scházela u Karla Čapka) se skupinou zpátečníků a podobně.

V inscenaci samozřejmě nechybí  moment, kdy byl F. Peroutka   trošku nevhodně připomenut bývalým prezidentem ČR Milošem Zemanem, ale na druhou stranu, tím se dostal do povědomí mnoha lidí. Jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Dílo ale nehodnotí politické výroky, snaží se skutečně jen co nejpravdivěji podat obraz o tehdejší společnosti. F. Peroutka, výborný žurnalista, který založil Rádio Svobodná Evropa a celý svůj život bojoval za demokracii, odmítl kolaborovat v době K.H. Franka,  zůstal raději v koncentračním táboře až do dubna 1945. Po válce se vrátil do redakcí novin  a vysílání Rádia Svobodná Evropa,  po únoru 1948 odešel do exilu do Londýna a New Yorku, kde zemřel v roce 1978.

Inscenace působí velice prostě, o to krásnější je, že je doplněna tancem, vždy takovým, který je poplatný době, kterou Peroutka právě prožíval. A protože pohyby tanečníků Taneční konzervatoře hlavního města Prahy jsou vždy dokonalé, divákovo oko i srdce  zaplesá.

Choreografie  Aleny Drapalíkové jsou výstižné a krásné provedení scénického tance patří Luise  Brychcínové, Vojtěchu Pilbauerovi nebo v alternaci Julii Miadikové a Janu Kalusovi.

Závěrem také zazní výrok, kdy Ferdinand Peroutka říká, že tančit valčík za všech okolností není vůbec jednoduché. V případě člověka, který  za svůj život prožil dvě světové války a prošel koncentračním táborem, je tato věta velmi snadno uvěřitelná.

Ale absolventi Taneční konzervatoře tančí valčík překrásně, až diváka bodá u srdce.

Celá hra končí vtipně, synovec si u maturity vytáhne zcela jiné období českých ději a strýc jen spráskne ruce.  Že snad jeho vyprávění bylo úplně zbytečné?  Ale to  vůbec ne. Nám divákům přineslo poučení, příjemnou, zábavnou formou, vrcholný estetický zážitek z tance a dlužno říct, že inscenace je opravdu důstojná vzpomínka na jednoho českého velikána.

Děkujeme oběma pánům režisérům za krásný zážitek. Představení je velmi vhodné pro zvídavého a náročného diváka.

Foto: Viktor Kronbauer 

Eva Smolíková

Taneční magazín

MFOpen

Třídenní hudební maraton

MFO Open otevřelo Moravskou filharmonii Olomouc

Ve dnech 12.–14. května uskutečnila Moravská filharmonie Olomouc projekt s názvem MFOpen. Třídenní hudební maraton naplněný koncerty a doprovodnými akcemi otevřel olomouckou Redutu veřejnosti. Projekt navštívilo 914 posluchačů.

„Projektem MFOpen jsme si dali za cíl otevřít Moravskou filharmonii všem bez rozdílů, odkudkoliv a napříč generacemi. Myslím, že úctyhodný počet 914 posluchačů, kteří za tři dny olomouckou Redutu navštívili, svědčí o tom, že se tento záměr povedlo naplnit“ říká k projektu Jonáš Harman, ředitel Moravské filharmonie Olomouc.

S myšlenkou uspořádat prezentaci celého orchestru i samostatných hráčů Moravské filharmonie Olomouc přišel její šéfdirigent Zsolt Hamar poté, co Moravská filharmonie z ekonomických důvodů oznámila neuskutečnění tradičního festivalu Dvořákova Olomouc.

V rámci třídenního programu MFOpen se představil jak orchestr Moravské filharmonie Olomouc ve své plné velikosti, tak její jednotliví členové jako sólisté či v rámci nejrůznějších komorních souborů. Program obohatili také další olomoučtí umělci a soubory, kteří pravidelně s Moravskou filharmonií spolupracují – Akademický sbor Žerotín či posluchači Konzervatoře evangelické akademie ad. Celkem se na pódiu v Redutě a komorním Mozartově sále vystřídalo více než 120 umělců. Na koncertech zněla zejména čeká hudba a autoři spojovaní s Olomoucí – W. A. Mozart, A. Dvořák či současná Milada Červenková.

Dalšími projekty Moravské filharmonie budou Velký chrámový koncert v sobotu 27. května v kostele sv. Mořice a open-air koncert 9. června na Andrově stadionu s hvězdami populární hudby pod názvem Festival filharmonie.

Jonáš Harman

pro Taneční magazín