Autor: Martina

Artikula

Platforma pro kulturní negrantový fundraising, se poprvé setkala se svými členy a příznivci


První setkání členů a příznivců platformy proběhlo 18.6. v prostorách MK ČR. Hosté kromě možnosti networkingu nejvíce ocenili představení činnosti platformy a průběh pracovních skupin, které reflektovaly nejpalčivější témata v oblasti financování kultury mimo veřejné zdroje v ČR. 

V prostorách Ministerstva kultury ČR proběhlo první setkání členů a příznivců platformy Artikula, která se zaměřuje na rozvoj kulturního fundraisingu z neveřejných zdrojů. Akce nabídla nejen představení cílů a aktivit platformy, ale především společný brainstorming k největším výzvám v oblasti spolupráce kultury se soukromým sektorem, filantropy i publikem.


„Dlouho jsme vnímaly, že v české kultuře chybí místo, které by systematicky podporovalo nezávislost a rozmanitost financování kulturních projektů. Artikula vznikla právě proto – chceme kultuře pomoci, aby si uměla říct o podporu mimo veřejné rozpočty, chceme jí dodat nástroje i sebevědomí “ uvedla zakladatelka platformy Martina Loneková.

Akce se zúčastnilo přes 50 zástupců kulturních institucí, neziskových organizací, veřejné správy i byznysu. Kapacita byla naplněna do posledního místa. Setkání zahájil Ondřej Chrást z Ministerstva kultury ČR, které akci hostilo a téma podporuje.

Program nabídl představení vize Artikuly – konkrétně cílů v oblasti osvěty, vzdělávání, networkingu a podpory systémových změn. Zazněly také informace o plánovaných aktivitách, jako je mapování trhu, tvorba vlastních vzdělávacích programů nebo účast na odborných akcích v ČR i zahraničí. „Chceme, aby negrantový fundraising nebyl výsadou jen několika vyvolených. Pomůžeme kulturním organizacím osvojit si konkrétní nástroje, strategii i jazyk, kterým mohou oslovovat podporovatele z různých prostředí. Chystáme vzdělávací programy, metodiky i mentoring.“ doplňuje další ze zakladatelek, Markéta Rychterová.

Silnou součástí programu byly tematické pracovní skupiny, které se věnovaly např. otázce, kdo je dobrý fundraiser a co kulturním organizacím brání v systematické práci se soukromými zdroji. Dalšími tématy byly porozumění mezi kulturou, byznysem a publikem, úloha veřejné správy nebo regionální specifika. „Společné přemýšlení s lidmi z praxe pro nás nebylo jen zpětnou vazbou – je to podklad pro další činnost Artikuly. Všechny nápady zpracujeme a zveřejníme, ale co je důležitější: pomohou nám plánovat aktivity. Naše práce má smysl jen tehdy, když reaguje na skutečné potřeby v terénu.“ zdůraznila Magdaléna Hruška, další ze zakladatelek platformy.

Na podzim se v režii platformy uskuteční další významná událost – 2. ročník Konference o kulturním negrantovém fundraisingu, tentokrát v Olomouci. Proběhne 24. listopadu 2025 a nabídne řečníky z oblasti kultury, byznysu i filantropie, nově i tematické workshopy zaměřené na praxi.

„Konference bude místem sdílení inspirace i konkrétních nástrojů. Chceme ukázat, že fundraising není jen otázka peněz, ale především vztahů, důvěry a strategie. Právě to chystáme přinést do workshopové části – jak to dělat a dělat to dlouhodobě.“ doplňuje Hruška.

„To, co se dnes ukázalo napříč diskusemi, je jednoznačná chuť ke změně. Věříme ve vzájemnou podporu a sdílení dobré praxe mezi členy. Proto jsme spustili program Členové členům, kde se mohou navzájem posilovat a inspirovat.“ říká o členství zakladatelka Wanda Toaderová, která má v Artikule na starosti právě tuto agendu, a současně vyzývá další jednotlivce i organizace napříč sektory ke vstupu mezi členy.

Výstupy z pracovních skupin budou zveřejněny formou článků během letních měsíců na webu www.artikula.cz.

Foto: Barbora Meijer

Wanda Toaderová

pro Taneční magazín

Léto s Večerníčkem

Výstava nebo prázdninová soutěž

Večerníček letos slaví šedesátiny a Česká televize si k jeho výročí připravila řadu akcí a pořadů, leckdy i překvapivých. V pražském Strahovském klášteře probíhá výstava, pravidelně se jeho pohádky na dobrou noc vysílají na ČT :D, večerníčkovské téma se objeví také na ČT1, ČT art a webu Déčka. Sto nejoblíbenějších večerníčků včetně Krkonošských pohádek, Boba a Bobka nebo Pohádek z mechu a kapradí mohou diváci sledovat také v iVysílání.

V rámci oslav šedesátiletého výročí budou vysílány dokumenty o tvůrcích, jejichž pohádky milovaly generace, ale také netradiční animované večerníčky pro dospělé diváky. Postavičku kluka v papírové čepici namaloval výtvarník a filmař Radek Pilař. Tento otec Večerníčka byl také spoluautorem loupežníka Rumcajse.

Večerníček pro dospělé i řada dokumentů

 

Radku Pilařovi je věnován dokument Velký malý kluk, který uvede ČT art 30. 6. ve 20:15. O Václavu Čtvrtkovi, klasikovi moderní české pohádky, tvůrci Rumcajse s Mankou i Křemílka s Vochomůrkou, bude ČT art vysílat 2. 7. ve 20:15 dokument Strejda Čtvrtek. Hned po něm bude ve 21:05 následovat Rumcajsí pohádka o vílině šlojířku, netradiční díl animovaného seriálu, tentokrát pro dospělého diváka.

Silvestrovský večerníček pro dospělé Maxipes Fík filmuje odstartuje 5. 7. ve 20:15 sérii věnovanou klukovi s papírovou čepicí. Po něm, ve 20:25, bude po zapomenutých dějinách večerníčku i po jeho současnosti a perspektivách do budoucna putovat dokument nazvaný Dobrý večer v každém čase. Ve 21:20 bude následovat dokument Zdeněk Smetana pohledem Jána Piroha, portrét výtvarníka a režiséra animovaných seriálů Rákosníček či Pohádky z mechu a kapradí. Pásmo zakončí ve 21:35 netradičně pro dospělého diváka kreslený díl seriálu nazvaný Bob a Bobek Grand šou.

Králíci z klobouku promlouvají hlasem Josefa Dvořáka, jemuž bude 3. 7. ve 13:35 na ČT1 věnován dokument Josef Dvořák. Nejen on se svým hlasem podepsal pod úspěch večerníčkovských pohádek. ČT1 uvede také dokumenty o Františku Peterkovi, Karlu Högerovi, Jiřině Bohdalové a dalších.

ČT2 pak bude 23. 7. v 17:25 vysílat pořad Vzkaz Zdeňka Smetany, který svou výtvarnou poetikou ovlivnil několik generací malých i velkých diváků.

Pod titulem Ty nejlepší Večerníčky nabízí iVysílání České televize klasické příběhy, se kterými vyrůstaly celé generace diváků. Večerníčky ze 60. a 70. let představují klasiky, které stály u zrodu televizního fenoménu jménem Večerníček. Večerníčky z 80. let zachycují zlatou éru kreslených a loutkových příběhů. Večerníčky z 90. a nultých let přinášejí nové hrdiny i nové technologie. Večerníčky vzniklé po roce 2010 pak nabízejí současné příběhy, které osloví jak děti, tak dospělé.

K večerníčkovým šedesátinám oslovila Česká televize také několik českých podcasterů, aby vytvořili jednu speciální epizodu, v níž se na pohádkové příběhy podívají svým způsobem. Vznikla tak šestidílná série Fenomén Večerníček, která je dostupná v iVysílání.

Letní soutěž Déčka i výstava

Výstava pro celou rodinu Večerníček slaví 60 let, kterou Česká televize připravila ve spolupráci se Strahovským klášterem, představuje původní kulisy z večerníčků a další cenné náčrty, fotky, kresby a loutky, ale i interaktivní pohádkové zážitky. Potrvá do 30. září 2025.

Už 28. června také startuje Letní soutěž Déčka Uložte ovečky, kdy děti hledají na výletech Večerníčkovy pohádky. Když navštíví minimálně tři místa, dostanou se do slosování o zajímavé ceny. Více informací naleznete na webu ulozteovecky.cz. Všechny informace k výročí Večerníčku nabízí web Vecernicek60let.cz

Ikonická znělka Ladislava Simona

 

Každý díl večerníčku je uveden i zakončen dnes již ikonickou znělkou, kterou si nelze splést. Jejím autorem je skladatel a dirigent Ladislav Simon, který spolupracoval s Československou a následně Českou televizí od jejího vzniku. Jako hudební režisér se podílel na pořadech ČST, zajímavostí například je, že pomáhal technicky zajišťovat první sportovní přenos ČST ze strahovského stadionu.

Na jeho kontě je kolem 170 scénických kompozic pro televizní inscenace a filmy. Je autorem znělky Televizních novin Československé televize a předchůdce Večerníčku, kde byla pro znělku využita melodie z televizního filmu O medvědu, který čekal, až odteče řeka. Zároveň je autorem hudby i vůbec první večerníčkovské pohádky O klukovi a kometě z roku 1965.

Kometa promlouvala hlasem herečky Jiřiny Bohdalové, která stojí za úspěchem řady dalších večerníčkových příběhů, jako jsou Pohádky z mechu a kapradí, Rákosníček nebo Malá čarodějnice. Ladislav Simon následně složil znělku, kterou zná snad každý. Jeho syn, ředitel festivalu Dvořákova Praha a klavírista Jan Simon říká, že rodinná sounáležitost s Večerníčkem byla velmi intenzivní.

„Už proto, že i moje máma, režisérka Svatava Simonová sama zejména v době, kdy se režijně věnovala loutkové tvorbě, večerníčky, často společně s mým tátou, tvořila. Jako kluk jsem se tím nikde přímo nechlubil. Byla to vždy spíše vnitřní satisfakce, když se o znělce hezky mluvilo. Pocit hrdosti, že to napsal můj táta. A tak mám doma na zdi tátův rukopis klavírní skici znělky. Partitura se nedochovala. Ale o to více mě těší, že výrazné rysy znělky natolik zaujaly dirigenta Jakuba Hrůšu, že se z vlastní vůle zaobíral její rekonstrukcí a jednoho dne mi partituru tak, jak ji naposlouchal z nahrávky, poslal,“ uvádí Jan Simon. Vzpomíná, že jeho tatínek říkal: „Z pokoje, kde není televize, děcka k Večerníčku přivolá právě znělka tam, kde televize je. Znělka je od slova zníti, a tak musí znít nezaměnitelně.“

Žižaláci – Oheň, Animovaný večerníček, natáčení – podzim 2014

Patrik Vacek 

Česká televize, Taneční magazín

Real-iTy?

Premiéra performerky Lenky Půžové v brněnské Industře

V pátek 27. června 2025 v 19:30 hodin se v brněnské Industře koná první uvedení tanečně-pohybového sóla Real-iTy? performerky Lenky Půžové. Zabývá se v něm otázkou, co je to realita. Zkoumá, jak dlouho trvá a jak se mění v závislosti na individuálním vnímání jedince. Pokládá otázky, do jaké míry je člověku dána a do jaké míry ji lze ovlivnit.

Performance je formou osobního vyjádření ženy-matky žijící ve Střední Evropě, z povzdálí pozorující válečné dění na Blízkém Východě. Skrze pohyb, zvuk a práci s videem performerka vytváří koláž vzpomínek formovaných životem (nejen) v české společnosti. V představení otevírá téma dočasnosti a pomíjivosti, hledá paralely ve zdánlivě odlišném.

„Jedním ze záměrů projektu je rozšiřování povědomí o životě na Palestinském území a v této věci podpora brněnského kolektivu Proti dehumanizaci: případ Palestiny a Izraele, který toto téma formou přednášek, diskuzí a veřejných setkání vnáší do veřejného prostoru. V inscenaci jsou použity záběry z archivu mediálního zdroje Al Jazeera, dokumentující situaci po 7. 10. 2023 v pásmu Gaza v Palestině. Inscenace obsahuje vizuálně citlivý či potenciálně znepokojující materiál,“ vysvětluje choreografka své záměry.

Zvuk pro představení byl tvořen ve spolupráci s indickým umělcem Pratyayem Rahou. Na dramaturgii projektu spolupracovala Barbora Liška.

Lenka Půžová je tanečnice, performerka a tvůrkyně, v současné době žijící a tvořící v Brně. Vystudovala magisterský obor Contemporary Dance na Irish World Academy of Music and Dance v irském Limericku (2022) a Architekturu na VUT v Brně (2017). V posledních letech se zaměřuje na současný tanec a taneční improvizaci, performanci, tvorbu tanečních filmů, výuku a sdílení pohybové praxe s komunitami. V dětství a rané dospělosti ji však ovlivnily i tradiční taneční styly – zejména český folklorní a Irský tanec. Aktuálně se věnuje rodičovství, tvorbě na volné noze a je taktéž externí tanečnicí Janáčkovy opery v Brně (inscenace Manon Lescaut režiséra Štěpána Pácla, choreografie Andrey Miltnerové).

 Lístky na představení mohou diváci zakoupit na stránkách Industry ZDE.

Foto: Archiv Lenky Půžové 

Taneční magazín

Autor písně ‚Běž domů, Ivane‘ se vrací do vlasti

Urna Jaromíra Vomáčky spočine v pietním místě Nadace Život umělce

Ostatky hudebního skladatele Jaromíra Vomáčky se po dlouhých letech díky Nadaci Život umělce vrací zpět do České republiky. Autor písně Vánoce, Vánoce přicházejí či legendárního protestsongu Běž domů, Ivane spočine v novém nadačním hrobě na Vinohradských hřbitovech, a to 25. června 2025, symbolicky v den, kdy slaví svátek právě Ivan.

Jaromír Vomáčka byl český hudební skladatel, klavírista, herec a výjimečný tvůrce, jehož melodie dodnes rezonují v paměti několika generací. Svou hudební kariéru začínal jako sedmnáctiletý student v kavárenské kapele v Pardubicích, kde kromě klavíru hrál také na housle, harmoniku nebo trubku. Jeho mimořádná muzikálnost a cit pro melodičnost jej však dovedly až na vrchol domácí populární hudby.

Hudba, která přežila dobu

Do hudební historie se zapsal mimo jiné jako autor písně Vánoce, Vánoce přicházejí, která se stala neodmyslitelnou součástí českých Vánoc. Skládal také pro celou plejádu tehdejších hvězd. Pro Yvettu Simonovou, která byla jeho první manželkou, vytvořil písně Zhasněte lampiony nebo Já jsem zamilovaná, pro Václava Neckáře legendární hit Lékořice, pro Milana Chladila Volání divokých husí.

Vedle populární hudby se věnoval také vážné hudbě – složil například operetu Hrdinové na zámečku, a jeho melodie zněly i ve filmech a seriálech (Kamarádi, Pan Tau). Významnou kapitolou jeho života byla i spolupráce s Laternou Magikou, s níž procestoval svět. Byl také spoluzakladatelem Divadla Na zábradlí, kde ztvárnil několik divadelních rolí.

Dar říci to hudbou líp než herci

„Jestli měl seriál Kamarádi úspěch, tak k tomu značnou měrou přispěl i Jaromír Vomáčka svou geniální hudbou. Nemá každý seriál to štěstí, že když se ozve jen ta hudba, každý okamžitě ví, o co jde a hned se mu vybaví celý balík vzpomínek nejen na ten seriál, ale i na dobu, kdy vznikal,“ vzpomíná na skladatele Marek Eben, který ztvárnil v seriálu Kamarádi jednu z hlavních rolí.

„Jaromír Vomáčka psal skvělé melodie, ale navíc měl i ten dar postihnout atmosféru filmu, ke kterému patřily. Řekl bych, že čím lepší je filmová hudba, tím méně textu potřebujete, protože hudba to dopoví za vás a často líp, než by to svedli herci. Kolik krásné filmové hudby mohl tento vynikající skladatel napsat, kdyby ho minulý režim nezničil kvůli jedné jediné písni,“ dodává Marek Eben.

Naráží na Vomáčkovu protestní píseň Dobře míněná rada s refrénem „Běž domů, Ivane…“, která se po roce 1968 stala trnem v oku komunistických normalizátorů. Jeho hudba byla umlčena, možnosti veřejného působení drasticky omezeny. Zákaz umělecké činnosti a život v ústraní se výrazně podepsaly na jeho zdraví – po třetím infarktu zemřel 7. července 1978 ve věku 55 let.

Návrat domů díky Nadaci Život umělce

Urnu Jaromíra Vomáčky odvezla po revoluci jeho druhá žena, zpěvačka Olga Veselá do Bruselu. Nyní se díky ní a Nadaci Život umělce vrátí Jaromír Vomáčka do rodné vlasti, a to 25. června 2025, kdy spočine v novém nadačním hrobě na Vinohradských hřbitovech.

„Cílem naší nadace je zejména podpora mladých talentů a péče o umělce v těžkých životních situacích. Nezapomínáme ale ani na významné osobnosti, které nás již navždy opustily. Proto spravujeme a pečujeme o několik pietních míst zvláště těch umělců, kteří odešli v osamění, bez rodiny, jež by nadále pečovala o jejich památku,“ vysvětluje Svatava Barančicová, ředitelka Nadace Život umělce.

Na Vyšehradském hřbitově pečuje nadace o již zaplněné pietní místo, v němž jsou uloženy ostatky Zuzany Navarové, Vlasty Fabianové, Ljuby Hermanové a mnoha dalších. Na Olšanech se stará o náhrobek Voskovce a Wericha a finančně přispěla na záchranu opuštěných hrobů hereček Lídy Baarové a Růženy Naskové na Strašnickém hřbitově.

“Minulý rok nadace zakoupila velkou hrobku na Vinohradském hřbitově, která leží na velmi významném místě, u zadního traktu kostela sv. Václava, zrcadlově umístěná vůči hrobu prezidenta Václava Havla. Právě do této nově restaurované hrobky budou jako první uloženy ostatky Jaromíra Vomáčky. Jeho hudba přežila dobu, která mu vzala hlas. Věřím, že návrat jeho popela do rodné země důstojně uzavře jeho životní příběh,“ dodává Svatava Barančicová.

Barbora Fialová 

pro Taneční magazín