Zpěváka a herce Jiřího Štědroně a herce Václava Koptu jsem zastihla o přestávce při tenisovém turnaji. Znaveni výkonem, ale přesto souhlasili, že se o tanci pobaví.
Eva Smolíková: „Na jaké taneční vystoupení byste se nikdy nešli podívat?¨
Václav Kopta: „Záleží na tom, kdo tančí, jaký je to projev, ale nešel bych na balet“
Eva Smolíková: “ Proč?“
Václav Kopta: „Vystudoval jsem konzervatoř, kde byli i tanečníci, chodili tak divně, tady asi vznikl můj nevztah k baletu. Taky nechápu tu emoci, kterou chtějí vytančit. Nemám rád, když u pánů není projev stoprocentně mužný.“
Jiří Štědroň: „Vadí mi, když ten pohyb nemá smysl. Mně se líbí, když tanec chce něco vyjádřit, šel bych na balet. Líbí se mi. Také obdivuji spontánní tanec, viz Kuba, kde to z tanečníků jen prýští, ale není mi to dáno.“
Eva Smolíková: „Jste zpěvák, svého času velmi populární. Tanec i zpěv vyžaduje soustředění. Měl jste někdy „okno“?“
Jiří Štědroň: „Škoda, že jsme tu dva.“
Václav Kopta: „Ano, měl. V duetu.“
Jiří Štědroň: ….. (potichu)“ Měl.“
Eva Smolíková: „Tak se za to nestyďte, to potěší ostatní lidičky, že v tom nejsou sami….“
Václav Kopta: „Ha ha … Nepotěší, to přímo na…..“
“Náš pan šéf v Semaforu, Jiří Suchý, si s oblibou chodí poslechnout písně. A jeden mladý kluk – Michal Stejskal, byl tak nervózní, že šéf poslouchá, že jeho poslední smysluplná slova byla … píseň s překrásným textem Jiřího Suchého a „okno“. Tak zpíval jen „tam ta dam.“ Ale byl dobrý trumpetista, tak to chtěl dotroubit na trumpetu, ale ani to nešlo… řekl jen „To nejde“. Slyšeli jsme to v odposlechu a běželi dolů a říkali si, že na toto budeme dlouho vzpomínat….ha ha, „ líčí Václav Kopta a Jiří Štědroň zvesela jeden přes druhého své zážitky….
“A další příhoda – ne zrovna veselá. Bývalý tanečník ND, baleťák, měl zaskočit za nemocného kolegu, myslím to byla hra Romeo a Julie. Připomenul si choreografii, všechno dobré, šel do rozštěpu a praskla mu kyčel. Volal na jevišti – kyčel, ale nikdo mu nešel a nechtěl jít pomoct“, pokračuje Václav Kopta.
Eva Smolíková: „No nazdar.“
Eva Smolíková: „A co si rádi zatančíte Vy?“
Václav Kopta: „Já se rád vyřádím s manželkou na diskotéce, nebo na hudbě, která nám sedí.“
Eva Smolíková: „Když někdo nechce tančit, tak nechce projevit své city. Souhlasíte s tím?“
Jiří Štědroň: „Ano, souhlasím. Nechce.“
Eva Smolíková: „Musíte tančit ve své profesi? Tančíte rád?“
Jiří Štědroň: „Musím tančit. Nebaví mě to, ale patří to k tomu výkonu, ale netěší mě to.
Mám rád profesionály a já to neumím.“
Eva Smolíková: „Jak to tedy překonáváte, když jdete na jeviště?“
Jiří Štědroň: „Říká se: „špatný herec, když nevydrží dvě hodiny ostudy.“ Člověk se musí překonat, jít do ringu, i když vím, že to může být ostuda.“
Eva Smolíková: „Musíte doma cvičit?“
Jiří Štědroň: „Musím i doma cvičit, já ano. Jsou lidi, kteří nemusí, ale já musím. Paměťový cvičení dělám každý den.“
Eva Smolíková: „Kolik času tomu musíte věnovat?“
Jiří Štědroň: „To záleží. Cvičím i zpěv i fyzicky cvičím. Dvě hodiny určitě. Hodinu jezdím na rotopedu, hraju tenis, nebo jdu na dlouhou procházku. Učím se tak dlouho, až to umím.“
Eva Smolíková: „Říká se, že talent je hlavně trénink.“
Jiří Štědroň: „Ano, ale talent znamená i to, jak dlouho jste schopni trénovat.“
Eva Smolíková: „Hluboká pravda.“
Pánové Václav Kopta a Jiří Štědroň, dva veselí sportovci, spěchají na další tenisový zápas a tak mi nezbývá, než jim popřát hodně štěstí.
Eva Smolíková