O médiích a terorismu

Ztracená čest Kateřiny Blumové

Švandovo divadlo uvede Ztracenou čest Kateřiny Blumové, hru o médiích a terorismu

Aktuální novinka Švandova divadla na Smíchově si posvítí na média a teroristy a poukáže i na ničivé dopady dezinformačních článků. Inscenaci Ztracená čest Kateřiny Blumové připravuje do komorního Studia režisér David Šiktanc v české premiéře. Světoznámou povídku Heinricha Bölla z roku 1974 uvidí diváci ve Studiu poprvé 11. listopadu 2017. Titulní roli Kateřiny, dívky tajemné, naivní i rozhodné, hraje Marie Štípková, nová herecká posila smíchovské scény.

Divadelní adaptace proslulé povídky Ztracená čest Kateřiny Blumové od autora a držitele Nobelovy ceny Heinricha Bölla se na českých jevištích objeví poprvé. Režisér inscenace David Šiktanc, který je spolu s Vladimírem Čepkem spoluautorem scénáře, si vybral příběh, který v třaskavé povolební atmosféře získává až nečekaně aktuální náboj: “Když jsem text zhruba před rokem četl, překvapilo mě, jak povědomé – bez ohledu na dobovou dekoraci – mi připadaly některé motivy. Třeba strach společnosti z (možná jen domnělého) teroristy. Nebo média, která na zakázku vedou &uacut e;čelovou kampaň – zde ovšem nikoli proti politické elitě, ale proti titulní hrdince, která je tak podivuhodně normální, až to ve všech v jejím okolí (bez výjimky mocensky založených jedincích) probouzí určitou nedůvěru,“ vysvětluje Šiktanc.

Toho dále v Böllově stále živém textu zaujala i „absolutní devalvace řeči na pouhé titulky a efekt­ní výkřiky,“ a také „postava průmyslníka s politickými ambicemi a přímým vlivem na fungování nejčtenějších bulvárních novin.“

Smrtící účinek dezinformací

Příběh hlavní hrdinky popisuje nelítostný mediální hon a lynč, jemuž je tato skromná a milá dívka zcela nečekaně vystavena. Na jednom večírku se Kateřina náhodně seznámí s mladíkem, který utekl z armády a je podezřelý z terorismu. Mladou ženu začne vyšetřovat policie a případu se zmocní bulvární tisk. Články a reportáže jí přičítají všechno možné, včetně zapojení do teroristických akcí.

„Tlak policie i médií se stále stupňuje, neexistuje prakticky žádná z oblastí jejího života, včetně minulosti, kterou by nechaly na pokoji, a tak Kateřině nezbyde než se začít bránit. A nejlepší obranou je útok,“ naznačuje dramaturgyně inscenace Martina Kinská. Celý děj je koncentrován do pouhých čtyř dní, v nichž mimo jiné vyplují na povrch dlouho skrývané souvislosti.

Filmy i historie jako inspirace

Režisér David Šiktanc se při přípravě inscenace Ztracená čest Kateřiny Blumové seznámil mimo jiné s událostmi, které ovlivnily směřování tehdejší německé společnosti, ať už šlo o ropnou krizi nebo odstoupení Willyho Brandta. Inspirovaly ho rovněž práce Herberta Marcuseho, které se staly názorovým podhoubím studentských protestů na konci 60. let. A viděl také filmy, reflektující tehdejší společenskou situaci: například Třetí generace (1979), absurdní komedii Reinera Wernera Fassbindera pojednávající o teroristech páchajících své činy bez zjevného důvodu  i prostě jenom z nudy, nebo snímek Baader-Meinhof komplex (2008) režiséra Uliho Edela, reflektující problém terorismu s odstupem a v širších souvislostech. Některé otázky režisér konzultoval i s filosofem Michaelem Hauserem a novinářem Erikem Taberym.

Kdo je tady terorista?

David Šiktanc vnímá Böllovu předlohu jako stále aktuální a naléhavou. A to zejména teď, v dobách voleb a politických změn, jimiž spolu s celou Evropou procházíme i my. „V situaci, kdy vrcholný politik – a možná i budoucí premiér této země – fakticky ovládá přední mediální dům a kdy jeden ze senátorů vlastní majoritní podíl v nejvlivnějším dezinformačním webu, vnímám příběh Kateřiny Blumové jako poznámku k úvahám, jež se jeví jako klíčové: co jsou vlastně informace, které se ve veřejném prostoru šíří, a jakým způsobem nás ovlivňují,“ říká režisér. Podl e něj hra vypovídá i o tom, že někdy stačí jen obratně zmanipulovat skutečnost a využít vyvolaného strachu. A pod touto záminkou se pak zbavit všech nepohodlných…

Marie jako Kateřina

V titulní roli Kateřiny Blumové se představí nová členka hereckého souboru Švandova divadla Marie Štípková. Výtečná mladá herečka, držitelka Ceny divadelní kritiky (dříve Cena Alfreda Radoka) za rok 2015, vidí postavu Kateřiny jako víceznačnou a tajemnou: “Neprojevuje se jako titulní hrdinka, jako by jí vlastně ani být nechtěla. Místy je velmi nečitelná, jindy zas mrazivě přímá, má v sobě jak neuvěřitelnou křehkost, která zejména v mužích vzbuzuje ochranitelský pud, tak až neženskou pevnost. V jejím chování je cosi sympaticky asociálního a mně blízkého, zároveň nás spojuje určitá potřeba řádu a poř& aacute;dku,“ prozradila sympatická posila dámské herecké šatny ve Švandově divadle.

Pro režiséra inscenace Davida Šiktance bylo obsazení titulní role v inscenaci Ztracená čest Kateřiny Blumové jasnou volbou: „Marie se vymyká. A to nejen jistou uzavřeností, díky které se v jejích postavách mísí racionalita se zvláštní melancholií, a pro ni charakteristickým hlubokým hlasem. Vymyká se také velkou vnímavostí v průběhu zkoušení.“  A Marie Štípková k práci režiséra a bývalého spolužáka z DAMU dodává: „Na Davidově režii mám ráda jeho klid a taky ohleduplnou a citlivou práci s herci, které nikdy nenechá na jevišti bezbranné.“

V dalších rolích se představí hostující Alena Štréblová (Truda Blornová), Robert Jašków
(Hubert Blorna a vyšetřovatel Ervín Beizmenne) a Tomáš Petřík (jako novinář Werner Tötges a Alois Sträubleder). Pro Davida Šiktance je Ztracená čest Kateřiny Blumové ve Švandově divadle už jeho čtvrtou režií na této scéně. Ke spolupráci na výtvarné stránce, využívající design i atmosféru sedmdesátých let, přizval tentokrát režisér Jana Štěpánka (scéna) a Juliánu Kvíčalovou (kostýmy). Hudbu pro inscenaci vytvořil Ondřej Švandrlík.

 

Magdalena Bičíková

Taneční magazín

 

 

Královna víl – Jak vypadá láska, když jí stojí v cestě tisíce kilometrů?

Program NoD listopad 2017

3/11 Díra na trhu: Interdimenzionální čočka 19:30/Pá
DIVADLO Planeta Země. Daleká budoucnost. Lidstvo je na vrcholu evolučního vývoje. Průměrná lidská bytost využívá 85-95% kapacity svého mozku. Naši dva hrdinové, patří mezi ty nejvyzrálejší zástupce lidské rasy na planetě. Snoubí se v nich veškerá moudrost lidstva. Zářící bytosti pevné ve svém středu. Jsou však přesto vyvrheli. Zabývají se totiž divadlem. 4 stěny, 3 herci, 2 dimenze, 1 jeviště. Divadelní badatelé z daleké budoucnosti se setkávají s herečkou z 20. st. Navzájem si předávají zkušenosti z jejich světů. Naleznou odpověď na otázku Života, Vesmíru a vůbec? Hrají: B. Jánová, W. Valerián, Š. Pliska. -> 250 Kč / 150 Kč (stud enti, senioři, ZTP)

4/11 Křest CD Diva Baara (debut) 19:30/So
HUDBA Křest autorského sólového alba zpěvačky, textařky a elegantní swingové divy brouzdající vodami elektroswingu. Kdo je Diva Baara? Znáte ji jako Báru Vaculíkovou z Yellow Sisters a Mateřské.com! Její album Debut na pomezí popu, swingu a písničkářství vychází na podzim 2017 u Supraphonu s Tranzistorem. Na křtu, který se ponese ve speciální cirkusové atmosféře vystoupí např. smyčcový kvartet Appolon, Miloš Vacík na perkuse, vibrafonista Radek Krampl, stepařka Carli Jefferson nebo akordeonistka Klára Veselá. CD pokřtí trojice křtitelů: Emil Viklický, Zdenek Merta a Petra Černocká. -> 250 Kč

7/11 And So I Watch You From Afar (IRL, SARGENT HOUSE) // support: ČERVEN (CZ) 19:30/Út
HUDBA Severoirští And So I Watch You From Afar se po dvou letech vrací do Prahy! Opět zahrají v Experimentálním prostoru NoD a nejspíše nás opět seznámí s novým materiálem. Ten kdo už měl s ASIWYFA tu čest určitě nebude chybět. Jejich koncerty totiž patří k tomu nejlepšímu, co můžeme v současnosti na podiích vidět. -> 350 Kč (v předprodeji) / 400 Kč (na místě)

8/11 Kasha Jandáčková: K smrti šťastní 19:30/St
DIVADLO „Dej si pozor na svá přání – mohou se ti splnit.“ Grimmovská inscenace režisérky Kashy Jandáčkové ze světa, v němž šťastným koncem zdaleka nic nekončí. Na jevišti se objeví známé postavy, jako je například Popelka, Šípková Růženka, Sněhurka nebo Karkulka, které ale budou nuceny objevovat i to, co je čeká v období mezi „šťastným koncem“ a smrtí. Právě relativizace šťastných konců je stěžejním tématem inscenace. Režie: K. Jandáčková. Hrají: K. Dvořáková, T. Nádvorníková, S. Märcová, K. Vágnerová / L. Valenová, V. Popovičová, T. Hron/J. Roskot, F. Hnilička a D. Kranich / Z. Piškula. -> 150 Kč< /p>

11/11 Maso krůtí: Cirkusvobody 19:30/So
DIVADLO Uvidíte zcela vídané a uslyšíte zcela slýchané v zapomenutelné show k nepopukání! MASO KRŮTÍ zplodilo další autorskou inscenaci. Zaprvé proto, že o svobodě se žvaní líp v manéži než v hospodě. A zadruhé na tenhle typ umění nemají na pracáku kolonku. Režie a dramaturgie: J. Fleglová a kol. Hrají: K. Smržová, E. Soukupová, M. Sobotková. -> 150 Kč

12/11 Linda Dušková a kol.: SANDMAN 19:30/Ne
DIVADLO Jak se vám v noci spí? Zdají se vám sny? Trpíte nočními můrami? Nemůžete se ráno probudit nebo raději nespíte vůbec? Sleep & Pain je tu pro vás. Pojďte dál, lehněte si. Zhluboka dýchejte. Teď zhasneme. Autorská inscenace režisérky Lindy Duškové se zabývá spánkem a jeho poruchami. Vypráví příběh Sandmana, postavy, která prochází díly autorů N. Gaimana, E. T. A. Hoffmana nebo H. Ch. Andersena. Ale kdo je ve skutečnosti Sandman a jak ovlivňuje naše životy? Režie: L. Dušková. Dramaturgie: N. Preslová. Hrají: K. Dvořáková, P. Neškudla, H. Řezáčová, V. Verdure. -> 250 Kč / 150 Kč (studenti, senioři, ZTP)

14/11 PKF Prague Philharmonia: Krása dneška / V rytmu jazzu – Jiří Stivín 19:30/Út
HUDBA S předním českým jazzovým hudebníkem, multiinstrumentalistou a skladatelem Jiřím Stivínem na téma jaké místo zastává jazz a swing v dnešním hudebním průmyslu? Jak se k jazzu staví mladá generace umělců a posluchačů? -> 300 Kč / 200 Kč (senior) / 100 Kč (student)

15/11 James Harries: Křest nového EP // support: Dalibor Hrubeš 19:00/St
HUDBA
Osobitý britský písničkář žije České republice již řadu let a těší se zde značné popularitě. Není se čemu divit, že si pro křest nového EP vybral domovskou Prahu. Fanoušci zatím mohli ochutnat novou píseň Lights, která je předzvěstí, na co se můžeme těšit. Nový singl je stejně jako jeho autor značně kosmopolitní. -> 219 Kč (v předprodeji) / 280 Kč (na místě)

Noc divadel 2017:

18/11 20 000 židů pod mořem: Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase THEATERip 17:00/So
DIVADLO Skupina 20 000 židů pod mořem zkoumá vliv prostředí pro vznik samotné performance. Dopředu nemají nic domluvené, využívají techniku improvizace. Vstupují do cizí scénografie a berou tento prostor, jako inspiraci. V NoDu to vyzkouší ve scénografii představení souboru 11:55 – Pýcha a předsudek aneb láska voní po hnijícím mase. Hrají: E. Jeřábek, L. Karda, A. Nováková, P. Sedláčková, J. Sůra, T. Yankova a V. Zimmermann. -> FREE

18/11 IDDQD: Goon – Krvavá pomsta! 19:30/So
DIVADLO | STUDIO Krvavá komiksová jízda plná krve, komiksový poetiky a jízdních řádů. Jediný představení, který překousne i tvůj pubertální brácha. Tak bacha! Přijď se přesvědčit, že život není spravedlivej, násilí plodí násilí a alkohol tvý problémy nevyřeší. BANG! Hrají: D. Kranich, A. Týmal, J. Strýček. -> FREE

20/11 FREE MONDAYS: IVAN & THE PARAZOL (HU) // support: Broken.45 20:00/Po
HUDBA Rocková formace z Budapešti nezapře svou inspiraci v hudbě šedesátek a sedmdesátek. Velkou oblibu si získali nejen ve své domovině díky festivalu Sziget, ale třeba i v USA a dalších částech Evropy. Kdo má rád poctivý rock`n`roll ala Rolling Stones, určitě ho Ivan & The Parazil nezklamou. -> FREE

22/11 420PEOPLE: Královna víl/ Fairy Queen 19:30/St
DIVADLO Jak funguje láska, které stojí v cestě tisíce kilometrů? Jak pevné pouto mezi námi musí být, abychom toho druhého neztratili, i když jsme už tak dlouho necítili jeho vůni, nedrželi ho za ruku ani se nemohli schovat do jeho náruče? Na tyto otázky odpovídá inscenace tanečního souboru 420PEOPLE, která vychází z autentických osobních materiálů a reálných zkušeností účinkujících. Choreografie: V. Kuneš. Hudba: Zabelov Group. Účinkují: Z. Herényiová, S. Groenendijk / Š. Bočková, V. Rak, A. Sojka, A. Volný & Zabelov Group – J. Šikl a R. Zabelov. Kostýmy: O. Křížková. -> 330 Kč / 250 Kč (studenti, senioři, ZTP)

26/11 Srdce na playe aneb Jak se dostal Heardt na Burning man 19:30/Ne
Jaké to je stavět železné srdce uprostřed pouště? Pojďte se seznámit s týmem stojícím za projektem Heardt, který měl svou premiéru na festivalu Burning Man a poté na pražském Signálu. Budeme si povídat o životě na poušti, jaké je plánovat projekt přes oceán a jak se z toho nepo*rat. -> 80 Kč

Vernisáže:

27/11 Tomáš Bárta: Plán sedimentu 28. 11. 2017 – 10. 1. 2018
GALERIE
Tomáš Bárta se etabloval jako svébytný malíř, kreslíř a tvůrce prostorových objektů a instalací ve kterých tematizuje různé typy sedimentace zásahů do veřejného prostoru a architektury. Bárta zkoumá a volně dokumentuje různé stopy vědomé či nevědomé lidské činnosti v urbánním prostředí, hledá indexy zacházení s otevřeným prostorem nebo konkrétní historickou či současnou architekturou, které poté reflektuje ve své mediálně různorodé tvorbě. Jednotlivé způsoby zásahů se stávají Bártovi vzorem pro jeho volné uchopování v různých technikách malby a kresby, stejně tak jako vodítkem k používání konkrétních a sp ecifických materiálů, které tvarují charakter proměny městské krajiny. Kurátor: Pavel Kubesa. -> FREE

27/11 František Pecháček: Tekutý národ 28. 11. 2017 – 10. 1. 2018
Video Galerie Památník na Národce byl (pře)sazen, na piazzetě ND tají poslední kousky ledovce odkazu Láska a víra zvítězí laminátového srdce Kurta Gebauera. Varovné signály totalitních režimů straší nejen v médiích. Politici bičují svá ega v křečovitě podbízivé úsměvy. Je to fake, prázdná gesta, cesta do nikam – nebo cesta zpátky? Projekt reflektuje aktuální dění na české politické scéně. Autor v projekci pracuje formou fluidní simulace. Syntéza obrazu založená na předloze patří mezi nové výzkumné směry oboru počítačové grafiky. Jejím cílem je vygenerovat obraz, který respektuje novou strukturu, ale v detailech je k nerozeznání ; od originální předlohy. Kurátorka: Veronika Zajačiková. -> FREE

27/11 FREE MONDAYS: OVERLAND INN (FR) // support: Spomenik (CZ) 20:00/Po
HUDBA Overland Inn je francouzské elektronické trip-hopové duo, které by nemělo chybět na seznamu žádného fanouška hlasitých beatů, kláves, kytar, zvláštních tonů a sametových hlasů. Support Spomenik, čerstvý sólový projekt Tomáše Havlena z Post-Hudby. -> FREE

29/11 K. May, T. Volánková& kol.: Vinnetou 19:30/St
DIVADLO | STUDIO
Příběh pro děti, kterým by se měli inspirovat i dospělí a humor pro dospělé, který pochopí i děti. Inscenace je volně inspirována jedním z nejznámějších románů o přátelství mezi Vinnetouem a Old Shatterhandem. Velice naivním a záměrně groteskním způsobem podává velmi zkreslenou zprávu o světě indiánů, banditů a kovbojů ale především o přátelství, které je mnohdy víc než sama láska. Režie: T. Volánková. Hrají: L. Karda, M. Cikán, J. Šurková, N. Mikulová, L. Přichystalová, J. Strýček, D. Migač, K. Císařová, A. Gregorec. -> 200 Kč / 150 Kč

30/11 IDDQD: Goon – Krvavá pomsta! 19:30/Čt
DIVADLO | STUDIO Krvavá komiksová jízda plná krve, komiksový poetiky a jízdních řádů. Jediný představení, který překousne i tvůj pubertální brácha. Tak bacha! Přijď se přesvědčit, že život není spravedlivej, násilí plodí násilí a alkohol tvý problémy nevyřeší. BANG! Hrají: D. Kranich, A. Týmal, J. Strýček. -> 200 Kč / 150 Kč

 

 

Taneční magazín

 

Prokletí

Proč se bát?

Náboženství je hlavním  tématem  hry „Prokletí“ chorvatského režiséra Olivera  Frljiće, kterou zvědaví diváci zhlédli v rámci Festivalu Palm Off v Divadle pod Palmovkou (od 20.10. do 31.10. 2017)

Po 11 dní mohou diváci sledovat 8 představení ze 4 zemí. To je Palm Off.  Hlavním tahákem festivalu bylo  tento rok představení Prokletí. Oliver Frljić řekl: „Opravdové divadlo začne až po představení.“ A tak se také stalo. Na jeho tvůrce bylo dokonce podáno trestní oznámení. A o Prokletí se diskutovalo po celé Evropě. Proč?

Frljićovo dílo připomíná kdysi dobře cílenou provokaci zpěvačky Madonny. Věřící jí nemohli přijít na jméno, její odpůrci jí vyhrožovali smrtí. Frljić šel ve svém díle možná ještě dále, neboť   poukázal dokonce na skandál, kdy se odhalila pedofilie v církevních kruzích.

Prokletí vlastně začíná touto scénou, kdy dítě „obsluhuje“  jistou duchovní postavu. Další dítě brečí, jiné  je evidentně tlačeno do něčeho, co dělat nechce. Tato scéna působí až strašidelně, člověk se podvědomě  kdesi sám v sobě  otřásá odporem.  Ale Frljić  pokračuje.

Nad   jevištěm se začíná snášet oprátka. Nakonec je na duchovního položena cedule s nápisem ‚pedofil‘. Hra je plná filozofických otázek, sem tam nás nutí k úsměvu, jindy  k zamyšlení, nebo  ke smutku.

Rozhodně vrchol znevážení církve a současně okamžik, kdy se i Frljić směje nejen církvi, ale i sám sobě a celé situaci,  byl moment,  kdy kněz drží v ruce nenáviděnou fotku samotného Olivera Frljiće  a chce ji pokrýt svým spermatem…. na důkaz výsměchu.  Z tohoto okamžiku  je ale také velmi dobře patrné, že Frljić dobře věděl, co dělá a očekával, že jeho dílo církev nepotěší.

Po celou dobu inscenace stojí v pozadí velký kříž.  Na konci si jedna postava bere motorovou pilu, helmu a kříž  nemilosrdně řeže a řeže. Co tedˇ?  Konec náboženství?

Je zajisté pravda, že odvážný Frljić se věřících určitě dotkl. Mnozí se museli cítit otřeseni, možná naprosto zoufalí a zbavení všeho, čemu doposud věřili.  Na druhou stranu, proč by umělec neměl mít svobodu vyjádřit své pocity? Proč by tyto myšlenky měly vyvolávat takový skandál?  Bojí se snad ti, co jeho dílo odsuzují? Čeho? Pokud by náboženství stálo na pevných základech, nemohla by je hra Prokletí v žádném případě ohrozit.  Zní mi v hlavě slova  čínského filozofa Konfucia: „Vůdci by měli být vzorem, měli by být čestní a ctní.  Pokud tomu tak není, lidé si jich nemohou vážit a nebudou je následovat.& ldquo;  Možná tato filozofie platí pro Prokletí také. Kdyby duchovní dělali opravdu to, co sami káží  ostatním, zvesela by se takovéto hře  všichni vysmáli. Jenže…. Pokud je pravda jiná a víra je plná falešných frází, potom se církev a věřící samozřejmě  hrou  Prokletí  musí cítit ohroženi. Co bude dál? Ještě větší zesměšňování? Konec duchovních? Úplné bezvládí??  Každý si bude dělat co chce, zločin se stane nepostižitelný?  Co bude, až tu církev nebude?

Bez tradičních hodnot, které církev beze sporu propaguje, by svět také nebyl zrovna  příjemné místo k žití. Ale chce-li církev opravdu budovat lepší svět, nemůže nad přestupky svých nejvyšších představitelů zavírat oči. Nevidím na představení Prokletí vůbec nic skandálního. Frljić zkrátka jen poukázal,  že lidé ať už věřící nebo nevěřící jsou plní chyb.  Ani duchovní vůdce bychom neměli slepě následovat, ale především přemýšlet, zda to, co dělají, je správné. A proč potom tolik křiku kvůli tomu, co evidentně správné není?

Domnívám se bohužel, že velmi často slepá víra mnohé věřící  omezuje a zabraňuje jim samostatně uvažovat.  Ostatně není náhodou, že duchovní v minulosti často bránili svým následovníkům, aby se vzdělávali či jinak samostatně přemýšleli.

Ostatně české publikum  odměnilo Frljićovo  dílo potleskem, někteří ve stoje, jiní zůstali sedět, někteří dokonce netleskali vůbec, inu, reakce se různily. Ale  jen takové dílo přináší cosi velkého, dokáže-li se dotknout  do hloubky téměř všech a reakce každého jedince je úplně jiná.

Domnívám se, že umělec má právo tvořit, odrážet skutečnost a jaké prostředky k tomu použije, je už na něm. Zda s ním ostatní souhlasí nebo ne, je na nich.  Je-li tvorba jen hloupá, jen vulgární, své stoupence si nenajde. A pokud byla pravdivá? Proč se tolik  bát?

Eva Smolíková

 

Co si myslí samotní tvůrci?

Zeptali jsme se…..

Goran Injac, umělecký ředitel

Co jste mínili větou, že opravdové divadlo začne až po představení?

„Mysleli jsme, že reakce na představení jsou jeho integrální součástí. A naším cílem bylo vyvolat určitou veřejnou debatu v jistém kontextu, samozřejmě jsme neočekávali, že to vyvolá také násilí.“

Tušili jste někde ve skrytu duše, že budete čelit  trestnímu stíhání  či výhrůžkám takového formátu, které se skutečně odehrály?

„Problémy jsme očekávali, ale rozhodně ne až takové, neočekávali jsme, že dojde k násilí.  ani to, že  budeme mít problémy s policií, ani  útoky různých radikálních neonacistických skupin. Ale k těmto útokům mohlo docházet proto, že v polském společenství se objevilo svolení k existenci  radikálních neonacistických skupin. Nebyly totiž  zakázány v době, kdy to bylo třeba. A my jsme chtěli naším  představením vyvolat celospolečenskou debatu, protože se domníváme, že úkolem divadla je působit na celou společnost a vyvolávat takové  diskuse.“

Jaký je váš skutečný názor na papeže Jana Pavla II.?  A byla scéna v Prokletí vůbec míněna jako provokace? Nebo to bylo jenom vyjádření nějaké skutečnosti či názoru?

„Nic z toho,   co se odehrává na scéně  není náhodné, nic není jenom nějaká samoúčelná provokace. My jsme takhle postupovali proto, že postava Jana Pavla II.,  katolické církve i jejich pozice jsou  velké společenské tabu v Polsku a oni se vůbec nekritizují nebo jenom velmi potichu. Katolická církev je jeden  ze základních pilířů státu a přitom má na svědomí mnoho špatných věcí, skrývá ve svých řadách pedofily, dopouští se různých finančních machinací a obecně zneužívá moc, kterou má. O tom jsme chtěli mluvit. Na scéně se objevuje pomník Jana Pavla II., ne on sám jako osoba, ale  jen jeho pomník.  To j e pomník, který mu polská společnost postavila i na duchovní rovině.  Přitom to byl velmi konzervativní papež, který například odmítal rozdávání kondomů v Africe, nebo který po hromadném znásilnění žen v Bosně během války řekl, že ženy mají všechny tyto děti porodit. Mezi jeho nejbližšími spolupracovníky se objevili pedofilové, kteří zakládali celé organizace, takže si myslím, že to naše divadelní gesto, jakkoliv je třeba kontroverzní, tak není zdaleka tak kontroverzní jako věci, před kterými papež  Jan Pavel II. zavíral oči.“

Vybízíte opravdu k spáchání vraždy, jak je Vám podsouváno?

„Představení  Prokletí samozřejmě nevyzývá k žádné vraždě. Zmíněná  scéna ukazuje jaké jsou hranice svobody umění a  jak se svobodná tvorba  podřizuje a je regulována  zákony a právem.  Jedná se tu o velmi divadelní moment, ve kterém my navazujeme na  starší německý projekt, který se nazýval ‚Jak zabít Helmuta Kohla?‘ a klademe si otázku proč vlastně toto v Německu prošlo a nám to neprojde.“

Je v Evropě svoboda projevu nebo není?

„Já se domnívám, že právo na svobodu slova a právo na svobodu uměleckého vyjádření je jedno ze základních demokratických práv, ale ve velmi mnoha zemích je ohroženo. V zemích bývalého východního bloku je skutečný deficit demokracie, těmto státům skutečně chybí určitá sebereflexe. Státy se jako společnosti vždycky vnímaly coby oběti, nejdříve jako oběti fašismu, potom jako oběti komunismu, což  je vlastně velmi příjemná pozice, která vede k absenci jakékoliv odpovědnosti.   Myslím, že různé země bývalého východního bloku mají velký problém s duchy minulosti, kteří se vynořují a kteří nikdy nebyli tak úplně vymýceni.“

Politik Robert Winnicki označil toto představení jako „ŽUMPA“.  Proč Vaše představení vnímá tak zle?

„Je otázka, zda tento politik naše  představení vůbec viděl. A vyzná se vůbec v moderním divadle? Není  dobré vyjadřovat se o tématu, ve kterém se nevyznáme a které jsme sami osobně neviděli. Naším cílem  skutečně bylo vyvolat společenskou politickou debatu, ale určitě ne  takhle agresivní.“

 

Děkujeme

Foto: Eva Smolíková,  Divadlo pod Palmovkou

Taneční magazín

JAROSLAV WYKRENT knižně i s tanečníky!

TANEČNÍ MAGAZÍN navštívil v Přerově moravského textaře, skladatele, zpěváka, moderátora i autora knížek Jaroslava Wykrenta. Autor největších hitů Marie Rottrové se nám představil zbrusu novými knížkami i velmi zajímavým klipem na jednu z jeho posledních písniček.

Moravský skladatel, textař, zpěvák, moderátor a především člověk s velkým srdcem Jaroslav Wykrent nezahálí. Autor největších hitů Marie Rottrové „Lásko“ a „Řeka lásky“ se představuje novými knížkami a také novým klipem, v němž účinkují mladí tanečníci.

Pěveckou kariéru přerovského barda Jaroslava Wykrenta do širšího posluchačského povědomí odstartoval hit „Ágnes“. Dodnes si tento refrén: „Víno dál teď na jazyku válej / Starý víno, ročník dvacet šest / Když ti chutná, tak si klidně nalej / Je v něm aspoň tisíc spadlejch hvězd..“ zpívají stovky lidí i u táboráků. Ne všichni vědí, že tenkrát (před sedmačtyřiceti lety) byl Wykrent „pouze“ autorem textu. Hudbu tehdy složil Drahoslav Volejníček. V roce 1974 však již Wykrent se svou ryze autorskou písní „Lásko“ pro Marii Rottrovou získal prestižní ocenění „Bílá vrána“ tehdy nejčtenějšího časopisu Mladý svět. Následovaly desítky krásných písní pro Rottrovou i pro sebe.

Některé z jeho písniček vznikly i pro dávný seriál ostravské televize „Můj táta byl“, který Jaroslav i moderoval. Vyznal se v nich z obdivu pro řadu profesí. Dokázal i zdánlivě obyčejnou a na první pohled fádní lidskou práci povýšit na poezii. Nalézt v ní něco unikátního, neopakovatelného…

V roce 1999 postihla Jaroslava Wykrenta těžká zdravotní ataka. Po sérii těžkých mozkových příhod se znovu učil hrát nepoddajnými prsty na kytaru. Dodnes chodí s pomocí hůlky. Natáčí však pravidelné hudební pořady pro Český rozhlas Olomouc, píše i koncertuje. Dokonce i živě před televizními kamerami, jako tomu bylo letos 5. července při přímém přenosu z církevních slavností ve Velehradu pro ČT 2. Byl rovněž hostem galakoncertu Marie Rottrové ve vyprodané pražské O2 aréně, ale i jejích dalších vystoupení. Letos vydal i dvě pozoruhodné knížky.

Titul „Slušně i hanbatě, ale převážně nevážně“ je doplněnou reedicí jeho staršího díla. Půvabná kapesní knížečka nabízí desítky milých, hravých a vypointovaných epigramů. Je doplněna několika bryskními slovními slogany, aforismy i parodiemi na reklamy. Na rozdíl od prvního vydání ji krášlí obálka s autorem i symbolem Přerova (jak poznají i znalci místního stejnojmenného piva) – zubrem.

Druhá, zbrusu nová Wykrentova knížka „100 + 1“ je vlastně netradičním zpěvníkem. Obsahuje stovku autorových písniček i textů. U valné většiny z nich je Jaroslav kompletním autorem hudby i textu. Několik starších výjimek, kromě zmíněné „Ágnes“, otextoval na hudbu dalších autorů, kupříkladu Marii Rottrové „Večerem zhýčkaná“ skladateli a varhaníkovi Vladimíru Figarovi. Několik titulů z poslední doby skládal Wykrent na hudbu kytaristy své nynější doprovodné kapely Ivana Němečka. Celá knížka je doplněna unikátními historickými fotografiemi. A jako ve správném zpěvníku v ní pochopitelně jsou i noty a akordy všech písní. Wykrentova písničková díla jsou v publikaci řazena chronologicky tak, jak vznikala. Nechybí žádný jeho známý titul. Když bych hodně detailně pátral, tak jsem tam nenalezl „Do cíle zbývá nám půl míle“, ale ta patřila k účelovým titulům pro tehdejší rozhlasovou soutěž písniček se sportovní tematikou.

Proč se zpěvník jmenuje „100 + 1“? Jaroslav Wykrent totiž připravil na jeho závěr pro čtenáře a jejich blízké bonbónek. Jeho poslední text „Až vyhraji v loterii“ není zhudebněn a vyzývá k napsání původní melodie! Veřejně ji prý už přislíbil kmotr této knížky – Jarek Nohavica. Pro zpravodajskou úplnost musím dodat, že zpěvník má 191 stran a vydalo jej nakladatelství JASTO.

Neméně pozoruhodný je rovněž novější Wykrentův klip na jeho píseň (na hudbu Ivana Němečka) „Sáro, Sáro“. Účinkují v něm tanečníci Anežka Bartoníková-Kašubová a Tomáš Barbořík.

 

Videoklip k písni Sáro, Sáro od Jaroslava Wykrenta

Videoklip k písni Sáro, Sáro od Jaroslava Wykrenta
Hudba: Ivan Němeček
Text: Jaroslav Wykrent
Kamera: Lukáš Kosík – www.lukaskosik.com
Režie: Veronika Kosíková
Realizace: Umělecká agentura Travelers
Nahrávací studia: Check-IN, Ageum
Mastering: Petr Vavřík
Zpěv: Jaroslav Wykrent
Tance: Anežka Bartoníková – Kašubová
Tomáš Barbořík
Kytara: Ivan Němeček
Klarinet: Karel Walta
Basa:Filip Badalík
Bicí: Radek Hrůza
Piano a melodica: Petr Stojan
Vokály: Jiří Štěpánek

Produkce, Výroba klipu a DVD autoring KOSIK PRODUCTION
www.lukaskosik.com

I za TANEČNÍ MAGAZÍN chci Jardovi Wykrentovi popřát mnoho nezdolné energie, tvůrčí inspirace a nápadů. Potěší tím zcela jistě mnoho posluchačů i diváků. Prostě, nás všechny.

Foto: nakladatelství JASTO, Václav Fajfr

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN