Rozhovor s choreografem a zakladatelem Evil Dancers Tomášem Kuťákem

„Tanec už není moje hobby, je součástí mého Já“

Tomáš Kuťák

Letos je tomu již dvacet let, co v roce 2003 založil Tomáš Kuťák taneční skupinu Evil Dancers. Sám s tancem začínal v osmi letech, ale brzy jej zájem o tanec opustil, aby jej opět po čase našel a nakonec u tance zůstal. Jako tanečník to zkusil na americké výletní lodi, vyzkoušel tanec na chůdách, zkusil klasický balet i moderní tanec a našel se v jazz dance. Tančil také v několika muzikálech. Dnes působí především jako choreograf a věnuje se pedagogické činnosti.

Narodil jste se v Náchodě, ale od dětství žijete v Praze. Jak vzpomínáte na svá dětská léta? Jaký jste byl kluk?

„Myslím, že moje dětství bylo poměrně hezké, a popravdě jsem vděčný, že jsem vyrůstal v 90. letech, podle mě to byla krásná doba pro dětství/pubertu. Já sám jsem byl hodně klidné dítě, dost jsem si vystačil sám se sebou a svojí fantazií (což ani jinak nešlo vzhledem k tomu, že jsem jedináček z rozvedeného manželství). Samozřejmě sem tam jsem trošku zazlobil, ale veskrze si myslím, že jsem byl hodné, spořádané děcko.“

K tanci Vás to nějakým způsobem vždycky táhlo. Již v osmi letech jste byl členem dětského souboru taneční skupiny ECHO, ale po roce jste toho nechal. Pak jste se na chvíli k tanci vrátil, ale naplno jste se mu začal věnovat až na střední škole, když Vás zaujal disco a scénický tanec. Velký vliv na Vás měl film Center Stage a záznam muzikálu Cats a to rozhodlo, že právě tohle chcete. Čím Vás tanec tak okouzlil, že se stal Vaším osudem?

„Obecně jsem vždy měl sklony k umění, už na základní škole mi doporučovali, abych šel studovat uměleckou školu, ale co přesně to bylo, že jsem si vybral tanec, asi nedokážu říct, prostě jsem to věděl, sice mi to chvilku trvalo, ale když se na to podívám zpětně, i přes třeba ne úplně příjemné začátky jsem se k tomu vždy nakonec zase vrátil a zkusil to znovu a znovu, kdykoliv se objevila nějaká příležitost.“

Tancoval jste na výletní lodi v amerických vodách a také v Karibiku. V období let 2011 – 2012 jste byl tanečníkem v Princess cruises v USA. Jak na toto období vzpomínáte? Jaká to byla pro Vás zkušenost?

„Velká a zároveň strašlivá:-), bohužel náš cast si spolu moc nerozuměl, což je obecně nepříjemné v jakémkoliv pracovním kolektivu, když jste ale s těmi lidmi doslova na jedné lodi, tedy jste nuceni spolu fungovat 24 hodin denně, je to náročné na psychiku. Navíc život na lodi je sice velice pohodlný ale chyběli mi nějaké výzvy a posun vpřed, ze začátku je všechno velmi vzrušující, ale po pár měsících, kdy děláte prakticky pořád to samé dokola, jíte to samé dokola, jste pořád na těch samých místech, se to omrzí. Nicméně velká pozitiva jsem viděl v tom, že jsem mohl nahlédnout do toho, jak Američané přistupují k zákazníkům a obecně k profesionálnímu vystupování, což jsem pak začal uplatňovat v rámci svojí taneční skupiny.  A  pak je tu samozřejmě cestování a možnost strávit půl roku v Karibiku, plavat s delfíny a rejnoky a tak dále, na to samozřejmě vzpomínám rád.“

Vyzkoušel jste také tanec na chůdách, když jste byl krátce v Londýně, kde jste absolvoval stáž ve studiu Pineapple. Zkusil jste také klasický balet, moderní tanec a našel jste se v jazz dance. Proč právě tento styl si Vás získal a čím?

„Opět to byl prostě pocit, zkoušel jsem mnoho tanečních stylů, prakticky vše co se v té době dalo najít, a bavilo mě to, ale něco mi chybělo. Pak jsem jedno léto byl v Praze na workshopu scénického tance a jednu hodinu jako záskok měla Petra Daňhelová, která v té době učila právě jazz dance, a prostě mě to strhlo, bylo to něco, co mě opravdu naplňovalo a něco co jsem v tanci hledal, když se na to podívám zpětně, asi každý taneční styl je nějakým způsobem o vyjádření sebe sama a svojí osobnosti, proto asi různí lidé tíhnou k různým tanečním stylům a mě na jazzu baví ta energie a šmrnc, který do toho člověk může/musí dát.“

Jako tanečník jste se objevil v muzikálech Drákula, Angelika, Golem, Kleopatra a sólo jste tančil v muzikálu Pokrevní bratři. Vystupujete jako tanečník v nějakých projektech? V čem byste si rád zatančil a s kým?

„Momentálně se už více profiluji jako choreograf a lektor než jako tanečník. Nemám tedy žádnou stálou scénu, kde bych vystupoval. K čemu bych se určitě vrátil hned, byla krvinka v Drákulovi, jsem nesmírně vděčný, že jsem tuto roli mohl tančit, považuji ji za svoji osudovou a i proto jsem po Drákulovi s muzikály skončil, věděl jsem, že nic „lepšího“ (myslím tím lepšího pro mě)  už nikde nečeká. Určitě bych se nebránil ještě si někde zatančit, ale asi nemám vysněný projekt, roli, spíš by to prostě muselo být něco, co mě nadchne a co budu chtít dělat.“

Coby asistent choreografa jste se podílel na řadě muzikálů – Láska je láska, Tři mušketýři a vytvořil jste choreografii pro mnoho populárních zpěváků (Olga Lounová, Xindl X, Kamila Nyvltová, Jim Feguson …) V jednom rozhovoru jste řekl, že Vás tvorba choreografií naplňuje. Co Vás na tomto nelehkém procesu nejvíce baví?

„Tady bych Vás opravil, nebyl jsem asistent choreografa na třech mušketýrech!, naopak jsem ale zchoregrafoval sám několik muzikálů, konkrétně Mýdlový princ, Funny Girl v Opavském divadle, Muzikál Shrek a muzikál Robinson.

Co mě na tomto procesu baví, je opět těžké říct, prostě je to něco, co do mého života patří a co jsem brzy pochopil, že prostě mám dělat. Je pravda, že je to náročné především ve smyslu toho, že člověk musí být kreativní prakticky na povel, a ne když má zrovna náladu, ale pokud se sejde dobrý tým lidí a to jak tanečníků, tak i autorů, je to velmi naplňující pocit, mít tu příležitost uvádět svoji vlastní představu do reality a vidět pak fyzicky svoji práci na jevišti, jak baví diváky. Plus jsem asi vždycky věděl, že nechci být „jen“ tanečník, vždycky jsem měl potřebu a touhu mít nějakou zodpovědnost a „pozici“ 🙂

Letos je tomu již dvacet let, co jste v roce 2003 založil taneční skupinu Evil Dancers. Co Vás k tomu vedlo? Připravujete k tomuto výročí nějaký projekt?

„Původně jsem měl velké plány, nicméně Evil Dancers zaznamenali v létě pár zásadních změn, a díky tomu se popravdě stále rozhoduji, co a jak udělat nebo neudělat, takže se asi necháme překvapit.“

Vystudoval jste pedagogiku tance na JAMU v Brně a vyučujete v tanečních studiích jako Taneční škole Hes a Dance Perfect a právě v Dance Perfect jste jako tanečník začínal. Učení se věnujete již od svých devatenácti let. Jaký je o Vaše taneční lekce zájem?

„Já doufám, že stále dostatečný:-), samozřejmě svůj největší vrchol pomyslné slávy už mám za sebou a jsou teď jiní, mladší a momentálně tzv. „in“ lektoři, ale, i tak mám dojem, že na mých lekcích je stále dostatečný počet tanečníků.“

Patříte k lidem, pro které je jejich práce také koníčkem? Jak rád trávíte chvíle volného času?

„V tuto chvíli už bych ji nenazval koníčkem, na to už je příliš velkou součástí mého života, už je prostě součástí mě. Ve volném čase si rád dojdu zacvičit do fitka, poslední rok jsem si dost oblíbil saunování, mám rád filmy, jsem rád s přáteli a rád spím 😀

Ale popravdě bych rád více svůj volný čas trávil opravdu jako volný čas, protože velice často skončím u nějakých „povinností“, které je třeba dodělat, jako jsou kostýmy, e-maily, fakturování, vymýšlení tréninků apod.“

Tomáš Kuťák:

Narodil se 12. 1. 1984 v Náchodě.

Vystudoval pedagogiku tance na JAMU v Brně.

Je zakladatelem a hlavním choreografem taneční skupiny Evil Dancers, kterou vede od roku 2003.

Vyučuje Jazz dance v tanečním studiu Dance Perfect a taneční škole Hes.

Foto: Archiv Tomáše Kuťáka 

Veronika Pechová

pro Taneční magazín 

Robinson Crusoe Na Maninách

Již rok se hraje v Divadle Na Maninách původní český muzikál s Danielem Hůlkou v hlavní roli

Autorem hudby muzikálu Robinson Crusoe je Zdeněk Hrubý, scénáře Ivan Hubač a texty písní napsal Jan Krůta. Režisérem představení je herec a režisér Václav Knop, choreografem představení je Tomáš Kuťák.

Pustý ostrov uprostřed oceánu. Na něm osamělý trosečník čekající na záchranu. Dočká se jí? A jaký je jeho skutečný příběh? Román Robinson Crusoe spisovatele Daniela Defoa patří ke skvostům světové literatury a nyní se dočkává i své původní české muzikálové podoby. Strhující příběh o nezlomné síle lidského ducha, zoufalém boji o přežití a nekonečné věrné lásce.

Hlavní roli Robinsona zpívají a hrají Daniel Hůlka a Radim Schwab.
“Jsem strašně rád, že se Robinson hraje. Jak už jsem mnohokrát zmínil, hudba Zdeňka Hrubého je nádherná, on sám tvrdí, že ji skládal mně na tělo. Já jsem z ní opravdu nadšený. S nadsázkou říkám, že Zdeněk, kterého jsem předtím neznal, je reinkarnovaný Karel Svoboda,” prozradil Daniel Hůlka.

Věrného přítele na ostrově, Pátka, skvěle hraje Miroslav Hrabě“Budu hrát roli černocha, divocha, blázna. Je to na velkou dřinu v posilovně. Mám být nahý, černý, s dredy. Bude to divočina,” dodal Hrabě před rokem.

V hlavní ženské roli Mary se objevují Elis Ochmanová a Ivana Jirešová. “Letos je to deset let, co hraju v muzikálech. Prošla jsem si malými roličkami po ty větší a jsem moc ráda, že mě už potkávají velké krásné role.  Je to krásný pocit,” říká Elis.

V dalších rolích se potkáte například s Marianem Rodenem, coby spisovatelem Danielem Defoe. Dále s Lukášem Randákem, Marianou Polyakovou, Šárkou Vaňkovou, Martinem Poštou, Rudolfem Kubíkem a spoustou dalších.

Všem fandům muzikálu, ale i těm co se na muzikál chystají, máme překvapení. 15. 4. 2022 a 16. 4. 2022 je pro vás k zakoupené vstupence připraveno CD s písničkami z muzikálu zdarma. Vyzvednout si jej můžete v den představení v divadle. Platí pro jeden pár, jedno CD.

A v neděli 17. 4. 2022 máme akci pro děti. Děti do 15 let mají vstup zdarma. Podmínkou je ale doprovod nejméně jednoho z rodičů, který si vstupenku musí zakoupit. Akce je ale omezena na 2 děti, jeden rodič. Pokud máte víc dětí, musíte přinutit i druhého z rodičů.

Vstupenky si lze objednat přímo na pokladna@divadlonamaninach.cz

Petr Mráček

pro Taneční magazín 

Taneční rekord! Je to opět tady!

Dance Life! Rekord opět překonán – to je Brno 2019!

Brněnské výstaviště hostilo  od 8. do 10. listopadu  veletrh a festival Dance Life!,  který i letos potěšil tisíce návštěvníků, opět se podařilo překonat taneční rekord, tentokrát největší hvězdou byla zřejmě Lucie Borhyová.  Workshopy, soutěže, vystoupení všeho druhu. Na Dance Life! jsou prezentovány všechny druhy a formy tance od jevištního přes street dance po taneční sport. Můžeme směle hovořit o největším tanečním festivalu ve střední Evropě.

Našli bychom tu tváře mnoha známých tanečníků a pedagogů. Daria Klimentová, Fanny Barrouquére, Linda Rančáková, Tomáš Kuťák, Wahe Akopjan, Nataša Novotná, Hana Litterová a Michal Štípa a mnoho a mnoho dalších.  Probíhá zde i konkurz do Royal Ballet School, výhodou je, že talentovaní studenti nemusí jezdit až do zahraničí. Konkurz proběhl pod vedením  Darii Klimentové.

Taneční rekord nadchl přes více než dva tisíce příznivců tance. Atmosféra byla nenahraditelná, plná nadšení, zápalu pro věc  a sportovního ducha. Posuďte sami

Takto  vypadá přeplněná hala

Zeptali jsme se….

Martin Fiedler, „Fidli“

Co přinesl tanečníkům Dance Life!  2019?

Martin Fiedler zvaný „Fidli“, organizátor  Dance Life!

„Letos probíhal Dance Life!  v několika blocích. První  část tvořily  workshopy.  Proběhlo tu  asi 70 workshopů českých, slovenských  i zahraničních hvězd. Dovolím si jmenovat. Jedna z  největších hvězd za street dance byla Sonju z Koreji, ale  bylo zajímavé, že nenasedla do letadla, takže jsme museli rychle, rychle hledat  náhradu. Dále přijel američan  MR. Youtube, který vytvořil taneční  styl  Lite Feet, ten je teď mezi mladými hodně populární a hostem byla také např. francouzka Fanny Barrouquere, která byla nominována na Cenu Thálie v oboru balet a pantomima. Dá se říci, že  je tady rekordní počet workshopů, probíhá jich asi 3000, což je velký nárůst. Jsme  moc rádi, že můžeme  brněnské výstaviště tímto podpořit.

Ve druhé řadě  kromě workshopů jsou tu show, což  je nedílná součást celého Dance Life! Máme zde zhruba  50 show, které jsou rozděleny v rámci stylů, pole dance počínaje, přes balet, street dance, až po disco dance. Z každého se snažíme vybrat ty nejlepší  subjekty, které jsou buď  profesionální, těch je tedy méně, anebo jsou to vítězové různých soutěží, jako jsou Cz ech Dance Masters anebo Taneční skupina roku.

Třetí nedílnou součástí je 6 soutěží, vlastně  7 s tanečním rekordem, které organizujeme ve stepu, ve street dance, v latinsko-amerických  tancích, zkrátka napříč všemi tanečními styly, kterých se účastní tisíce lidí. Odhaduji, že na Dance Life! se 5 až 7 tisíc lidí něčeho aktivně účastní, takže musím potvrdit, že je to největší taneční festival ve střední Evropě. Jinde nic takového nemají. Abychom Dance Life!  otevřeli i veřejnosti  a tanec jako takový podpořili, děláme vždy taneční rekord s osobnostmi. Tento rok s Luckou  Borhyovou, s Ondřejem Sokolem, s youtubery, protože děti je zbožňují, opět tu byl Fatty Pillow, House, Anička  Šulc a velice sympatický herec Michal Holán. A opravdu jsme rekord zase překonali, konečné číslo tanečníků je  2223! Jsou  to vždy nervy, zda se nám to povede!

Z veletrhu Sport Life! je tedy velký festival sportu, zábavy a tance zvaný Life!, čemuž asi právě hodně pomohl Dance Life! Atmosféra je u nás  opravdu  přátelská, sportovní. Lidé  překonávají rekordy, zatancují si i zasportují a v kombinaci s částí Caravaning a IN-JOY Life!, což jsou hry,  tvoří takový  opravdu zajímavý  festival pro každéo.“

Kolik tu bylo letos návštěvníků?

„Zatím se to ještě počítá, minulý rok přišlo  51 000 návštěvníků. Letos to bude asi ještě více.“

Co zvýšilo zájem tanečníků a veřejnosti o festival Dance Life?

„Vlastně jsem o tom ještě nepřemýšlel.  My jsme workshopy letos otevřeli dříve,  již od prvního  záři ne až poslední tři týdny. Navíc je tu  asi i dobrá propagace. Také  vždy rozhodnou lektoři, záleží i na tom, koho sem pozveme. Letošní mix se povedl a na tom tahle akce roste.“

Děkujeme, ať se daří překonávat rekordy i v budoucnu

Zeptali jsme se….

Dita Brančíková, Lucie Borhyová

Dita Brančíková

Co všechno je připraveno  letos tady na brněnském výstavišti?

Dita Brančíková, manažerka Veletrhy Brno

„V tomto roce  na výstavišti v Brně probíhá současně Caravaning, což je odborný veletrh a festival Life!  Je tu celkově deset hal, z nichž osm patří festivalu Life! Po 7 letech se nám vrací cyklistika, ta tady dlouho nebyla a přitom byla velmi žádaná,  konečně se nám podařilo ji sem opět  dostat, takže jsme na to hrdí. Family Hall, to je hala pro rodiny s dětmi, ta se nám z pavilonu  G přesunula do větší haly, dále mohou návštěvníci pobýt v halách  G1 a G2, které patří  našemu generálnímu partnerovi, což je  Datart.  Jedna hala je určena ženám  a druhá je interaktivní, je tam k vidění  asi 80 různých značek  a všechny produkty, které tam jsou, se prezentují interaktivní formou. Lidé  si mohou vše sami vyzkoušet. Dále je na výstavišti obrovské množství doprovodného programu, např. i parkouru,  který tu nikdy nebyl. V sobotu  proběhl Sport life run a v neděli je zde Gladiator Race, tedy překážkový běh  pro zdatné jedince. Také máme  Mistrovství ČR v počítačových hrách, v mobilních hrách a Gaming zónu, kde je každý rok více a více lidí. Můžete navštívit i  kondiční věci, posilování, fitness. Tam se v sobotu opravdu  nedalo  ani projít! Možná lidé chtějí před Vánoci ještě trošku zhubnout.“

Děkujeme za podrobné informace

Zahájení tanečního rekordu

Báječná atmosféra plná očekávání

Ondřej Sokol, modlitba za rekord???

Policajt Michal Holán na scéně

Lucka září jako slunce

Fatty Pillow a Michal Holán

Rekord zdoláme!

Nácvik choreo

Dance, dance, dance

Účastníci si přejí zdar

Ondřej Sokol zdraví

Tak ano? Padl rekord? (Lucka, Fidli a Ondra Vodný)

Ještě jsem si vzpomněl…

Proč?

Fidli je spokojený s rekordem a taky pěkně unavený…

Nezbývá než dodat, že v Brně to opět žilo, vřelo, a to i přes nevlídné počasí. Usměvavé tváře, ze kterých tryskalo nadšení  byly všude kolem

 

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Taneční skupina roku

Po několikaměsíčním klání je znám vítěz soutěže „Taneční skupina roku“

 

EMCO TANEČNÍ SKUPINA ROKU TOUR 2015
8. ročník jedné z nejprestižnějších tanečních akcí v České republice a nově také na Slovensku!

Nejlepší taneční teamy ČR a Slovenska se utkaly o titul EMCO TANEČNÍ SKUPINA ROKU 2015!!! Turné provázel  moderátor Evropy 2 – ONDRA VODNÝ.
Hlavní cenou  je  desetidenní pobyt v NEW YOR CITY pro celý taneční team v dospělé věkové kategorii!!! Navíc bylo rozdáno  mnoho dalších cen, např.  tablety, taneční workshopy, herní konzole, stylové oblečení atd.

Přesně tak, jako v roce  2014, tak i v ročníku 2015 vítězná TANEČNÍ SKUPINA ROKU v dospělé kategorii vystoupí v rámci jedinečného celovečerního pořadu CZECH AND SLOVAK DANCE PANORAMA v samém srdci NEW YORK CITY  za přítomnosti kamer ČESKÉ TELEVIZE!

Celkem 8 měst, 17 soutěžních dní, přes 10 tisíc medailí a více než 15 tisíc cen!!! To je EMCO TANEČNÍ SKUPINA ROKU tour 2015!!!

Kuriozitou letošní soutěže jsou dva výherci

10622741_10153483756736004_4372516876821005930_n

Zeptali jsme se…..

Tomáš Kuťák, tanečník, choreograf, člen poroty

1.  Jak došlo k tomu, že jsou vítězi dva? Představte tedy  výherce  letošní soutěže.

„Porota se letos nemohla přesně shodnout, je  opravdu těžké  vybrat vítěze. Takže jako nejlepší  skupiny byly vybrány dvě, česká  „Dance station elements“ a slovenská skupina „Moving Souls“

2. Co nového přineslo zapojení slovenských soutěžících?

„Je to určitě obohacení celé soutěže, slovenské skupiny přinesly jiné prvky, jiné nápady.“

3. Jsou slovenští tanečníci lepší než Češi nebo je to srovnatelné?

Ukázalo se, že byli lepší v moderně, tam nás „převálcovali“, přišli zkrátka s něčím novým. Ne, že by byli nepřekonatelní, ale dobří opravdu jsou.“

4. Dá se říci, že zájem diváků spíše stoupá nebo klesá?  Např. taneční soutěž Stardance zaznamenala jisté „ochlazení“ zájmu.

„Tohle je jiné než Stardance, velká část diváků jsou rodiče, známí, nebo příbuzní, takže zájem spíše vzrostl. Dá se říci, že letošní soutěž sledovalo zhruba 20 000 diváků.“

5. Zlepšují se tanečníci v technice nebo ve své kondici? Je vůbec ještě co zlepšovat? Vždyť některé výkony jsou dnes již dech beroucí, např. akrobatické výkony.

„Stále je co zlepšovat. Po technické stránce můžu zmínit třeba týmy z menších měst, které se nemají kde  vzdělávat. Ne vždy je důležitá akrobacie. (Asi dvě skupiny  v naší soutěži se věnují akrobacii.) Neosloví mě to, že někdo udělá 3 salta po sobě. Jde také o nové myšlenky a taneční vyjádření.“

6. Podle jakých kritérií vybíráte vítěze? Co všechno by měl vítěz ovládat?

„Teď budu mluvit sám za sebe, vítěz by měl ovládat techniku, mít nápaditou choreografii, srozumitelně zpracovanou, mít osobitý pohybový rejstřík. Pokud daná kategorie neobsáhne vše, pak třeba ocením i to, že dotyčný tančí s patřičným nasazením. Záleží třeba na tom, jaké dva týmy jdou proti sobě a porota se musí k některému kritériu přiklonit více a rozhodnout.“

7. Může taková soutěž pomoci dětem třeba v boji proti obezitě?

„Určitě ano, děti jeví zájem o tanec a trénink určitě svůj pozitivní dopad má. Děti jsou fyzicky připravené a  jsou v lepší kondici.“

 

Děkujeme za rozhovor

Taneční magazín