Štítek: tanec

Tanec s ohněm

Tanec s ohněm – nebojte se, nepodpálí vám sál!

Taneční vystoupení s ohněm – zvaná fire-show – se stávají středem zájmu již po dobu posledních třech desítiletí, a to jak na profesionální úrovni, tak na bázi amatérské. Ale historii má tento atraktivní tanec poněkud delší. Informační článek před několika lety naše pravidelné čtenáře velice rámcově seznámil s touto novou disciplínou s letitými kořeny. Nyní se mu však – na přání a ohlasy řady zájemc – věnujme poněkud důkladněji.  A jako pověstnou třešínku na dortu jsme vyzpovídali i jednu aktivní a atraktivní tanečnici s ohněm – Lae Karenovou.

Moderní éra ohňového tance nastala především s masovým rozmachem elektronické hudby v druhé polovině sedmdesátých let minulého století. Efektní taneční kreace s ohněm se stávaly atraktivním doplňkem programů diskotékových klubů, plážových večírků, ale dostávaly se i na prkna divadel. Velkou roli v jeho propagaci sehrály i hudební festivaly. Především Burning Man, který se zaměřuje na umělecká vystoupení s ohněm. Pochopitelně se tanec s ohněm zabydlel i na retro-šermířských vystoupeních, dobových jarmarcích, ale také na firemních večírcích či byznysovych párty.

Samotný tanec s ohněm jako takový má rozličná odvětví. Jedna má blíže k žonglérství a varietní ekvilibristice, další zase spíše k takzvanému Twirlingu, který vychází z praxe mažoretek. Odlišné odrůdy tance s ohněm naopak inklinují spíše k moderní gymnastice či baletnímu umění. Výjimkou nejsou ani erotické tance s ohněm. Naopak jiné varianty tančení s ohněm se blíží k fakírskému až jogínskému umění a používají i polykání ohně – stačí si připomenout legendární klip k písničce Sun of Jamaica.

Historie tanců s ohněm má velkou tradici především v Americe, konkrétně té střední. Již staří Aztékové věnovali své ohnivé tance božstvům z rodu Xiuhtecuhti. Tento tanec je v Mexiku podnes lákavou turistickou atrakcí. Na Baleárských ostrovech má letitou tradici ohnivý tanec andělů. Velmi populární tam je i koňský ohnivý tanec s atrapami koní.

Taneční vystoupení s ohněm jsou populární i ve Francouzské Polynésii a na souostrovích Antigua, Kuba a Svatá Lucie. Toto netradiční umění se však nevyhnulo ani Indii, kde má dávné kořeny v Thárské poušti. Tam se dodnes tančí na žhavých uhlících a ženské tanečnice mají na hlavách kotlíky s vřící lávou.

TanecSohnem.2jpg

Moderní tanec s ohněm výrazně podpořil a zpopularizoval světoznámý cirkus Cirque du Soleil. V tomto směru bylo průlomové jeho představení Zaia v Macau (v letech 2008 až 2012) ze významné podpory choreografa a pedagoga Dana Miethkeho.

Veškerá představení s ohněm jsou bezpečná. Hořící propriety jsou z kevlaru a jsou několikanásobně zabezpečeny. Rovněž podpalovací látky jsou chráněny a celá vystoupení zabezpečují ještě hasicí přístroje, popřípadě i připravené speciální deky.

Při tanci s ohněm se používá nepřeberné množství rekvizit. Jenom namátkou jmenujme ty nejpoužívanější: pochodně, hořící vějíře, meteory, ohnivé deštníky, zapálené nože, nučaky, pálivé řetězy, hořící pásy, ohnivé biče, kanóny, zářící míče, zapálení hadi, ohnivá švihadla i drápy. Ale existují desítky dalších…

TanecSohnem3

Moderní taneční umění s ohněm má také nepřeberné množství variant. Od divadelních představení v kostýmech v polynéském duchu až po pouliční žonglování či tanec spojený se šermířskou show.

Závěrem se obraťme s krátkými dotazy na zkušenou tanečnici s ohněm Lae Karenovou, která se této disciplíně věnuje již přes osm let. To ona (na snímcích Evy Kozderkové) předvádí tanec s ohněm našim čtenářům.

Co Vás k tanci s ohněm dovedlo?

„Experimenty s pohybem a možnosti taneční improvizace.“

Je složité zvládnout žonglérské umění, kterému se například cirkusoví a varietní umělci učí ve speciálních učilištích a školách?

„Na základní úrovni to tak složité zas není, ale skutečně to zvládat a ovládat už je opravdu těžké.“

TanecSohnem.4

Jak je konkrétně Vaše vystoupení zabezpečeno proti požáru?

„Musím mít speciální hasící deky, kostýmy z nehořlavých materiálů, v pohotovosti jsou hasicí přístroje a v neposlední řadě je to i na nás – na umu toho kterého performera!“

Kde si o Vás mohou zájemci přečíst více?

„Na stránkách Inlusio Firedancers či na https://www.facebook.com/Inlusiofiredancers/.“

Jak z předcházejícího patrno tanec s ohněm vypadá nebezpečně, ale ve své podstatě je možná daleko bezpečnější disciplínou než například lední hokej. Podpálené sály jsou opravdu vzácnou výjimkou.

TanecSohnem

Michal Stein

Foto: Eva Kozderková

Taneční magazín

Je Honza Onder kavalír a přeje Lucce vítězství?

Někteří partneři na sebe trošku žárlí a soupeří. Jan Onder v minulé Stardance na vítězství nedosáhl. Přeje své partnerce první místo?

 

 

Zeptali jsme se….

Lucka  se nebezpečně přibližuje k vítězství.

Mnozí partneři na sebe žárlí, panuje mezi nimi tak trochu rivalita… Jak je to u Vás? Přejete Lucce první místo?

„Já ji maximálně podporuji. Jsem rád, že profesně získává sebevědomí. Jsme jeden tým, takže čím je úspěšnější ona, tím jsem vlastně úspěšnější i  já.  Opravdu jí pomáhám, učím za ni i  hodiny.  Pro muže je dobré mít vedle sebe spokojenou ženu.“

Tanec dua Lulu bývá přijímán s nadšením i s kritikou. S Taťánou Kuchařovou jste získávali pochvalu právě za tanec a na vítězství to nestačilo… Řekněme, že  výhra dua Lulu by byla daná sympatiemi a ne tanečním uměním. Nerozčiluje Vás tento paradox?

„Stardance je soutěž, která má jasná pravidla. Lidé posílají SMS pro Lukáše a Lucku, to je jednoduše to hlavní. Lukášovi jde tanec pomaleji, ale jde to. Mrzí mě, že porota více nevyzdvihla okamžiky, kdy opravdu tančili figury, které jsou v knihách popsané a zatančili je tak, jak měly být.

U Stardance nejde jen o tanec, je to také zábava, hrají tady roli sympatie, popularita a Lucka s Lukášem to všechno splňují, drží se pravidel. Nemám s tím problém.“

DSC_0307

Děkujeme

Eva Smolíková

Foto: Taneční magazín

Taneční magazín

Znáte tanec coco-nut?

Znáte tanec“ coco-nut“?

Tance mají zajímavou historii, počátky i konce. Mnohé moderní vznikají neustále po celém světě. Z druhé strany je velmi dobře, že některé historicky tradiční úplně nevymizely z taneční mapy světa. A tak tomu je i s údajně původně maurským tancem Coco-Nut (v překladu „kokosový ořech“), který dodnes přežívá díky nesmírnému snažení některých zapálených nadšenců ve Velké Británii.

Pokud byste přijeli v britské oblasti Pennie do menšího městečka Bacup (nacházejícího se na průsečíku linie mezi městy Rochdale a Burnley) na velikonoční Bílou sobotu, byli byste svědky velkých slavností tohoto tance. Je to vskutku unikátní a vpravdě exotická podívaná.

V tento velikonoční svátek tam začíná velké průvodové defilé v rytmu „kokosového tance“. Začíná již tradičně před domem číslo popisné A 671, za doprovodu „Stříbrné“, převážně dechové a bicí kapely, v níž dominují i anglické harmoniky, kterýchž  zvuk bývá označován jako „východomořsko-komínový“. Průvod pak postupně prochází napříč celým městečkem až k jeho okrajům.

Coco-Nut1

Samotný tanec je – pokud jej chceme nějak zařadit – spíše pochodového charakteru. Vychází z maurských tradic. Tanečníci jsou černě (i v obličejích!) namaskováni. Na hlavách mají barevné čapky s vlajícími chocholy. Jsou v upjatých černých trikotech s bílou šerpou přes hruď a mají krátké červenobíle vodorovně pruhované sukýnky. Na čepicích i prsou mají kulatý speciální znak. Každý tanečník má originální kožený opasek. Všichni mají specifické boty s dřevěnými podrážkami, okované cvoky (připomínající v užití poněkud st epařskou obuv) a někteří nosí různobarevné girlandy, jejichž pomocí dotvářejí neskutečné obrazce. Zároveň mají někteří z nich i malé bubínky ve stylu darbuky a jiní v rukou dřevěné disky (zvané „matky“), jimiž dotvářejí rytmus kapely i bizarní taneční obrazce. Tyto „matky“ připomínají barvou kokosové ořechy a dá se směle říci, že mají na svědomí název tohoto netradičního tance. Jeden z tanečníků má i speciální bič, jímž zahání zlé duchy, ale zároveň i koriguje cestu průvodu.

Celý průvod postupně provádí různé taneční sestavy, jimiž vznikají vskutku nezaměnitelné obrazce. A netradiční hudba a nestálý pohyb vpřed je opravdu neskutečně umocňují.

Coco-Nut2

Co mají takové netradiční taneční kreace znázorňovat? Mohly by zdůrazňovat východní importovanou maurskou tradici přenesenou do Evropy maurskými piráty i později obchodníky s exotickým pečivem, ale zároveň odráží i v Anglii léty nabyté pohanské pozadí. Měly by být oslavou jarní plodnosti. Černé maskování má být údajně obranou před zlými duchy. Jiný výklad zase nasměrovává ke zdejší tradici černouhelných dolů a podle něj tanečníci zosobňují historické horníky… Mezi nimi nakonec bylo v historii i hodně exotických přistěhovalců, takže správné asi budou tak n jak obě verze. Koneckonců, i ty dřevěné „matky“ připomínají ochrany kolen a loktů horníků, procházejících a plazících se úzkými slujemi v dolech. Každopádně prý, právě díky horníkům, „kokosový“ tanec přežil přes pět staletí až podnes.

V historii se „kokosové“ tance rozšířily po celé oblasti Rosendale. Její hlavním centrem byla lokalita Troupský mlýn. Vrcholná éra Coco-Nut tam kulminovala kolem roku 1907 minulého století. Představení v duchu těchto tanců několikrát zažila i prestižní londýnská Royal Albert Hall. V novodobější éře se tradičně objevovali britští „kokosoví tanečníci“ na etno zaměřeném festivalu v nizozemském Arnhemu. Zaujali na přehlídce v St. Niklas v Belgii roku 1986 a byli tam doslova speciálně vyžádáni opět na přelomu milénia – v roce 2000. Stejně tak tomu bylo na defilé v Sidmouthu, kde byli – po &uacu te;spěchu z roku 1996 – doslova vyprošeni v roce 2001. Pravidelně se Coco-Nut objevuje na obrazovkách britské státní i soukromých televizí.

Coco_Nut1927

„Kokosovým“ tanečníkům se v místech, kde tento tanec není tradicí také mile ironicky říká – podle okovaných bot – „cvoci“. A dodejme závěrem, že to musejí být opravdu milí a skvělí cvoci!

Michal Stein a Martina Rodová

Taneční magazín

Od etikety k tanci

Golden Evil – představy moderní společnosti o kráse, eleganci a dokonalosti

 

 

 

22.října uvedlo pražské Studio ALTA představení Golden Evil, které přivezla norská choreografka Karen Foss. Jak píší autoři, inscenace si bere na mušku různé představy moderní společnosti o kráse, eleganci a touze po dokonalosti, a staví je do kontrastu s arogancí jako jakýmsi protipólem výše zmíněných vlastností. Jak tanečníci tyto představy ztvárnili?

golden3

Na scéně byl béžový koberec a čtyřmetrový kovový přístřešek s lustrem. Celkově poněkud dekadentní vizuál pak dotvořili čtyři interpreti, kteří přišli v dlouhých zlatých parukách. Tři tanečnice elegantně kráčející prostorem doprovodil tanečník, který se sice držel elegantní chůze, ovšem v ruce si pohrával s igelitovým sáčkem, kterým záměrně shazoval povznesenou a bohémsky vyladěnou situaci. V podobném duchu pak interpreti pokračovali, když si hráli s hlasovým výrazem slepice: jedna z tanečnic žádala ostatní, aby kvokali intenzivněji a smutně, jakoby plakaly. Absurdita takových situací kontrastovala s vážností a nadneseností, s jakou podobné scénky přehrávali. K tomu se postupně přidal také pohyb, kdy například gesta a pohybový rejstřík renesančního tance tanečníci využili k plácnutí si ve stylu „hi five“.

golden2

V podtextu takto vyladěných scén byl cítit smutek a někdy až výčitka autorů vůči dnešní době, kdy, jak v představení i slovně poukázali, postrádáme soucit. Myšlenka, že někdy etiketou zakrýváme svoji aroganci nebo, že zdvořilost může omezit naši svobodu, je zajisté jedním z nejpodstatnějších sdělení inscenace. Milé na tom je, že skrze vyobrazování situací, kdy tanečníci někdy působili jako „sloni v porcelánu“, vznikaly i velmi komické momenty. Tanečníci byli velmi dobře disponováni, což je nezbytný předpoklad k tomu, aby si mohli dovolit jednotlivé klasické techniky tance „shazovat“. Celková stopáž více než hodinu a deset minut však byla t ěžko udržitelná a tak hlavní, co se dá představení vytknout je trochu vleklý rytmus v druhé polovině. I tak Golden Evil promluvilo o důležitých otázkách a je dobře, že prostory jako studio ALTA představují českému publiku významné světové autory jako Karen Foss.

golden_hexentanz_shirnk

Foto: archiv Studio ALTA

Alexej Byček