Premiéra a jediné pražské reprízy: 23., 24. a 25. března
Česko-slovensko-německý taneční retro projekt o „starých dobrých časech“.
V inscenaci Nostalgiáda se český choreograf Karel Vaněk, působící mnoho let v Německu, společně s tanečníky a choreografy své generace z České a Slovenské republiky a z Německa ohlíží zpět – někdy skrze růžové brýle – a hledá v minulosti to, co jim v současnosti chybí.
Premiéra mezinárodního tanečního retro projektu Nostalgiáda o „starých dobrých časech“
Studio ALTA uvede 23., 24. a 25. března premiéru a zároveň jediné pražské reprízy mezinárodního tanečního „retro“ projektu Nostalgiáda, který vzniká pod vedením choreografa Karla Vaňka k jeho 60. narozeninám.
Karel Vaněk již mnoho let žije a působí v Německu, a přestože v České republice pravidelně hostuje, Nostalgiáda je jeho prvním v Čechách realizovaným projektem po 26 letech. V inscenaci, která vzniká v koprodukci se Studiem ALTA, proto choreograf symbolicky propojuje tanečnice starší generace, s nimiž kdysi spolupracoval – Slovenku Annu Sedláčkovou a Češku Moniku Rebcovou, které bude navíc doprovázet německý tanečník Olaf Reinecke. „Nebylo snadné je najít, ale podařilo se a má setkání s československými kolegyněmi Monikou Rebcovou a Ankou Sedláčkovou vyprovokovala nekonečnou řadu společných vzpomínek – ale zdaleka ne všechny byly tak růžové, jak jsem předpokládal!“, ří ká s nadhledem o počátcích projektu Karel Vaněk.
Umělci se v inscenaci společně ohlíží zpět – někdy skrze růžové brýle – a hledají v minulosti to, co jim v současnosti chybí. „Asi nejsem velká výjimka, když o sobě mohu říct, že s přibývajícím věkem vzpomínám na minulé události s větší laskavostí, než jsem to dělal dříve“, doplňuje Vaněk k tématu inscenace.
Z důvodu politické situace před rokem 1989 v ČR téměř nenarazíme na zkušené tanečníky starší generace. Projekt Nostalgiáda alespoň částečně vyplňuje tuto mezeru a nabízí tak skvělou možnost generační konfrontace: „Umělci tvořící toto představení mají odvahu sundat i nasadit si růžové brýle a ukázat mladým, že se nemusí brát tak vážně. Karel má prostě kuráž!“, říká o projektu Lucia Kašiarová, ředitelka Studia ALTA.
Musíme utíkat do minulosti, abychom si ulevili od současnosti, anebo probíhají právě teď ty staré dobré časy, po kterých se budeme za deset let zase toužebně ohlížet? Tyto i další otázky stály na začátku projektu a výsledkem je nostalgická a intimní taneční inscenace s jemným nádechem ironie.
Režie: Karel Vaněk
Choreografie a tanec: Monika Rebcová, Olaf Reinecke, Anka Sedláčková, Karel Vaněk
Právě nyní – 3. března – oslaví sedmasedmdesáté narozeniny. Jmenuje se Vlado Milunić a je autorem mnoha pozoruhodných projektů v Čechách i v zahraničí. A shodou okolností i jeho kolega spoluautor Tančícího domu, americký architekt a interiérový designér Frank Owen Gehry slavil osmdesáté deváté narozeniny nedávno – přesně 28. února (ve stejný den jako já anebo slavný architekt Otto Rothmayer).
Když jsem Vlada Miluniće navštívil v jeho ateliéru na adrese „V jámě 10“ v centru Prahy 1, dýchlo to tam na mne dávnou taneční atmosférou. Ve třicátých letech minulého století zde totiž bývávalo varieté a nad ním veřejný dům. Dnes už muziku, tanečníky a zpěváky, oponu i židle nahradily projekty a fotografie, ale pódium zde stále zůstalo… A pan Milunić se také navíc vzorně a láskyplně stará i o venkovní dvorek tohoto domu.
Jaký jste má vztah k tanci jako takovému?
„Chodil jsem, snad jako každý mladý muž do tanečních. Vzpomínám, že tenkrát do sálu na Karlově náměstí.“
A odtamtud to k Tančícímu domu opravdu není daleko…
„K projektu Tančícího domu mne však přivedl nikoli tanec jako takový, nýbrž zejména můj vztah k sametové revoluci.“
Zajímalo by mne, jak jste se dal dohromady s Frankem Gehrym? Rozhodlo i to, že jste ve svých nových vlastech měli oba podobné osudy přistěhovalců?
„Ten barák jsem měl v hlavě dlouho. Bydlel jsem totiž s rodiči a třemi sestrami hned vedle. V domě Václava Havla, od význačného architekta Osvalda Polívky. O stavbě v proluce, která vznikla válečným bombardováním. Začínal jsem jednat již s tehdejším Obvodním podnikem bytového hospodářství. Když se později objevil holandský investor, tak chtěl, abych spolupracoval s nějakým světoznámým architektem. Nejdříve přicházelo v úvahu i jméno Jeana Nouvela. Ten však odmítl. A později realizoval jiný projekt U Anděla. Nakonec padlo jméno Franka Gehryho. Poprvé jsme se setkali v Ženevě a hned bylo vidět, že to mezi námi bude klapat! Časem jsme opravdu mezi sebou měli velice pěkný pracovní vztah.“
Jsme tedy (nejen) všichni tři ve znamení ryb… Máte vztah k vodě?
„Jako ryba určitě. V mládí jsem vesloval. Úspěšně jsem se účastnil i slavného závodu ,Pražské primátorky´. Rád i plavu. Chodíval jsem dřív často do bazénu v sokolovně u Riegrových sadů. Ale také do jiného v centru Prahy, v ulici Na poříčí v budově YMCA. Avšak já k té vodě tíhnu i jinak. Před projektem Tančícího domu jsem důkladně prozkoumal i stavebně historický vývoj nábřeží kolem dnešního Jiráskova mostu. A koneckonců i můj aktuální projekt má vztah k vodě – konkrétně k Labi. Pracuji totiž na přístavním a turistickém centru na hranicích s Německem.“
Vraťme se k Tančícímu domu. Vymyslel jste i tu jeho vlastní „taneční“ ideu?
„Tak autorem té bezprostřední myšlenky Ginger a Freda je Frank Gehry. Ten dům měl být zejména určitou alegorií sametové revoluce. Měl být i vyšší s dvoupatrovou věží, ze které by byl vidět Vyšehrad, kostel svaté Ludmily na náměstí Míru. Také by vedle skýtala terasu s kavárnou. Původně jsme v projektu zamýšleli též podzemní parkoviště (s vjezdem z Jiráskova náměstí). Rovněž mělo být podzemí Tančícího domu propojeno tunelem s vltavskou náplavkou.“
To je škoda, že se nepodařilo nakonec dotáhnout i tyto skvělé a potřebné nápady, jako je podzemní parkoviště a tím pádem Jiráskovo náměstí bez stojících aut!
„Máte pravdu, to je jistě škoda. Mne však ze všeho nejvíc mrzí, že ten dům neslouží kultuře. Projektovali jsme jej jako centrum pro umělce. Koncertní prostory, zkušebny, výtvarné galerie, kavárny… Prostě, je to velká škoda. Nejen Pražané si určitě zasloužili mít takové centrum kultury ve středu města.“
Ale nyní se v Tančícím domě koná výtvarná výstava Josefa Lady!
„To je sice dobře, ale stále tam, bohužel, nepoměrně vítězí kanceláře a hotel nad kulturním vyžitím.“
Chápu, jistě i naši čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU by tam zašli čas od času rádi na taneční představení.
„No vidíte. A k tomu účelu jsme ten dům vlastně původně také projektovali.“
Vlastně jednu z výstav jste v Tančícím domě inicioval i Vy…
„Když tento dům od nizozemské bankovní a pojišťovací společnosti zakoupil podnikatel Skala, požádal mne jeho management, abych uvnitř uspořádal výstavu o genezi celého projektu. Vystavil jsem tam rozličné modely v různých časových fázích projektu. Přinesl jsem spoustu nákresů, fotografií… Dokonce i korespondenci s Frankem Gehrym. Pokud jsem měl čas, tak jsem tam i provázel návštěvníky… Nakonec jsem však zjistil, že tím spíše dělám reklamu panu Skalovi a nikoli našemu domu jako takovému…“
Tančící dům je pro Vás takříkajíc ikonou i vlastně prokletím…
„Lhal bych, kdybych řekl, že mi řada věcí nebyla líto. Častokrát jsme nebyli s Gehrym uváděni jako rovnocenní spoluautoři. I můj honorář byl třicetkrát nižší než Gehryho! Rovněž mi není jedno, že Magistrát Prahy i jiné instituce vydávají řadu propagačních materiálů se snímky Tančícího domu na titulu, aniž se nás kdo vůbec zeptal.“
Je zajímavé, že máte za sebou mnoho projektů pro rozlišné sociální skupiny. Třeba v Praze – Modřanech dům dětí a mládeže, ubytovny studentů, ale i domy seniorů.
„Snažím se vždy vycházet z toho, pro koho je projekt určen a také jej skloubit s okolním charakterem přírody.“
Ve Vašem ateliéru mne zaujaly i projekty rozhleden…
„Rád se jim věnuji. Inspirují mne. Mám rád ty historické i některé z nových. Koneckonců i součástí toho mého nejčerstvějšího projektu u Labe poblíž Hřenska je rozhledna.“
Tak i za čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU přeji dobrý rozhled a mnoho dalších nekonvenčních projektů.
Při odchodu z ateliéru Vlada Miluniće mne zaujal žlutý tenisák mezi fotografiemi, články, dopisy a zejména všemi těmi fantaskními projekty. Připomnělo mi to, jak jsem zhruba před čtvrt stoletím trénoval Vladovu dceru Ester tenis. Dnes již je dávno také architektkou. Po tatínkovi.
Již od mala se věnuje tanci. Jako dítě jsem vyrůstal v rozpadlé rodině jen s maminkou. Můj otec byl alkoholik a navíc jsem vyrůstal na sídlišti Dubina ve městě Ostrava. Toto sídliště bylo v době mého dospívání označováno za sídliště s největší kriminalitou dětí a mládeže.
Vzhledem k tomu, že jsme byli velmi chudí a na kroužky typu fotbal, hokej, tenis a podobně jsme neměli peníze, zaměřil jsem se na tanec. Miloval jsem hudbu a svobodu pohybu, kterou mi tanec nabízel. Mým hlavním tanečním stylem se stal break dance.
V mladém věku navštěvuji středisko dětí a mládeže, kde poté pracuji jako dobrovolný lektor. Pracuji s problémovými dětmi a stahuji jejich pozornost k tanci. Dětem jsem předával taneční zkušenosti a učil je break dance.
V dospělosti se stávám tanečním lektorem dětí s nejlepšími výsledky a zkušenostmi s prací s dětmi. Dnes učím děti v tanečních studiích v Ostravě a okolí a jsem zván na workshopy po celé ČR.
Tanci se věnuji 16 let. Mám za sebou mnoho soutěží, battlů a vystoupení, plno známých a přátel okolo tohoto tanečního stylu, podporu osobností a známých tváří nejen u nás, ale i v zahraničí.
Můžete mě vidět ve videoklipu Kali, Peter Pann – Amatér a také ve videoklipu Martez ft. Juli – Dibby Dibby Sound. Vystupoval jsem také na koncertě pražské hip hopové skupiny PSH a byl jsem například porotcem na soutěži Free break v Opavě, na ostravském festivalu Beats For Love, Aerobic/street CUP, Mistrovství ČR Aerobic/street 2017 a na battlu Reborn, účastník na Outbreak Europe 2016.
Další vystoupení spolu s dětmi na akcích pro charitu a Dům dětí a mládeže, také na akci Dívka roku, Majáles Ostrava, Festival v ulicích a na různých plesech.
Spolu s mými dětmi jsme byli hosty v pořadu Dobré ráno na ČT1 a také v nově vzniklé internetové Talk show Hazard Quinn, děti také účinkovaly v pořadu Rytmix na ČT.
Bboy Tas (má přezdívka) a The floor kids crew se stávají ikonou break dance v Ostravě.
Jsem velice ceněným lektorem pro svůj přístup k dětem a pro své letité zkušenosti.
Dnes jsem velmi hrdý na to že můžu učit přes 100 dětí v různých městech jako jsou moji The floor kids crew (Ostrava), nebo ne méně důležité děti z taneční skupiny Funky beat (Frýdek místek), kde učím děti ne jen break dance, ale také vymýšlím různé sestavy do závodních choreografií a těší mě úspěchy které děti mají a získávají, dále také ZUŠ B-Art (Valašské meziříčí), kde jsou děti velice nadané a snaživé, nyní s nimi připravuji vlastní choreografii a doufám spolu s dětmi, že sklidíme velké ovace za naši tvrdou práci a nemohu opomenout Victory Dance Havířov, kde se věnuj i skupinám mini, dětí a juniory a velice si užívám každý workshop, či trénink, který spolu máme.
V roce 2014 byla založena skupina The floor kids crew. Zakladatelem je Petr Šafránek a.k.a bboy Tas.
Vedoucí taneční skupiny pořádá vlastní soutěže, akce a workshopy.
Taneční skupina The floor kids crew jezdí na soutěže po celé ČR.
Battle R!NG 2014 – 3.Místo
Battle Opatow Praha 2015 – 3.Místo
Best bboy KID Praha 2016 – z 96 účastníku TOP 16
Reborn Battle – 1.Místo
Battle R!NG – 2. Místo ( crew vs crew )
Děti z The floor kids crew se zúčastnily více battlů, ve kterých bohužel neprošly přes zahraniční bboys, ale i přesto dosahují vynikajících výsledků a jsou čím dál tím více známější.
Na své taneční workshopy zvou jen špičkové bboys a snaží se tím dětem dát příležitost zatrénovat si i s jinými tanečníky.
Například bboy Fresh Rob ( Praha ) bboy C.J. ( Opava ), bboy Dave ( Ostrava )
Pořádáme také víkendové pobyty, tábory a tréninky navíc.
Pořádáme vánoční večírky, bazény v rámci regenerace, fotografování, natáčení videí, rozlučková party na konci roku.
Za krátkou chvíli působení se The Floor Kids Crew může chlubit celosvětovou podporou. Bboy Kabal (Brazílie), bboy Nono (Francie), bboy Snoop, bboy Thalis (Kalamaria),David Colas (Francie) a další vytvářeli video pro The Floor Kids Crew s pozdravem a podporou. Také bboy Lilou (Francie), jeden z nejlepších tanečníku break dance na světě, poslal dětem dopis, ve kterém jim dává najevo svou podporu.
Break dance v Ostravě děti trénují 3x týdně. Občas jim Tas v případě, že nemají vystoupení nebo soutěž, připraví program i na víkendy, kdy děti trénují od rána do večera. Zlepšují si taneční dovednosti, trénují propojování triků a rychle se posouvají vpřed. Všechny úspěchy, taneční posuny, spolupráce a vystoupení můžete sledovat na jejich facebookové stránce a také videa na jejich youtube kanále, kde najdete i video, které dětem poslal bboy Mounir.
B-boy Tas je totiž v blízkém spojení s tímto šampiónem RedBull BC One, b-boy Mounir Vagabonscrew a pomáhá mu šířit jeho program HWE ( hard work easy everything ).
B-boy Tas a The Floor Kids Crew, také vystupovali již na mnoha akcích.
QSZ street dance Ostrava 2015 – Showcase
Vystoupení Řepiště 2015
Vystoupení Vratimov – Charitativní akce 2015
Zápis do taneční skupiny Funky Beat 2016 – Showcase
Natáčení dětského pořadu na ČT1 – 2016
Dívka roky 2016 – Showcase
Galapřehlídka Vratimov 2016
Dětský den v obchodním domě Kika nábytek 2016
Majáles Ostrava 2016 – Show
Vratomovská pouť 2016 – Show
Ostravský ples 2016 – Show
Vystoupení Sviadnov 2017 – Showcase
Vystoupení – Karneval v Havířově 2017
Účinkování v nové talk show Hazard Quinn– Hazard Brand 2017
Vystoupení – Smilovice 2017
Majáles Ostrava 2017 – Show
MPL Stavebniny – Dětský den – Vystoupení 2017
Hosty v pořadu Dobré ráno na ČT1 – 2017
Karneval v Bohumíně – 2017
OC Frýda – Vystoupení 2017
Mezinárodní den tance Frýdek Místek 2017
Galapřehlídka Vratimov 2017
Cesta za tancem – Workshop pro veřejnost 2017
Celý můj život je o tanci, o přepisování vlastního osudu, vzhledem k místu, kde jsem vyrůstal a za jakých podmínek.
