
TANEČNÍ MAGAZÍN
Umění není nikdy dost

TANEČNÍ MAGAZÍN
„Život je jenom teď a nikdy jindy“
JURIJ KOLVA – baletní tanečník, choreograf, režisér. Průkopník vcelku nové disciplíny, „akrobaletu“, je skromný, o slávu nestojí, vychovává děti a většinu času neúnavně pracuje a tvoří nový systém výuky pro další generace.

Jak jste se dostal k „Akrobaletu“?
„No, dostal … to je vlastně můj výmysl, jsem tvůrce této disciplíny. Stále je ještě ve stadiu tvorby, pracujeme a pracujeme, vytváříme nový směr. Sledoval jsem balet a akrobacii, to jsou dvě rozdílné věci. ,Dají se přece dělat dvě věci najednou, šlo by to!´, říkal jsem si v duchu. Je pravda, že je jen málo lidí, kteří dokáží zvládnout více disciplín najednou. Obvykle jsou naučeni jen na jednu. Několik desítek let mě živil balet i akrobacie a dostával jsem díky tomu stále lepší příležitosti. Rozhodl jsem se vytvořit tedy nový směr, který by se stal samostatnou složkou a obsahoval současně obě disciplíny.“

Jste tedy úplně premiérový průkopník?
„No, možná to také někteří lidé propojují a dělají to samé, ale říkají tomu jinak. Rozdíl je v tom, že já se snažím dát všemu jasné názvy a pravidla, tak možná v tomto asi jsem první průkopník.“

Hranice lidských možností se neustále posunují. Kam až to jde? A je vůbec možné pro běžného tanečníka, aby se akrobalet naučil?
„Balet je na světě už tři sta, čtyři sta let, akrobacie se vyvíjí zejména v break dance a v různých bojových uměních, tam se používá práce a matematikou, geometrií a energií. To všechno tanec také ovlivňuje a lidé na to přichází různým způsobem. Některý jedinec má od přírody svou vnitřní energii, rychlost a schopnost využít matematiku, je to dané, ale on to neřídí, tato schopnost řídí jeho. Jak tuto dovednost přenést na jiného člověka? Tady musí přijít na řadu nauka. A ta se musí vymyslet. Když létáme do kosmu, dá se také všechno vypočítat Je to na jednu stranu jednoduché, ale není jednoduché předat vědomosti druhým. Musíme jednotlivým prvkům dát názvy, jsou tam cviky a mezicviky, protože nesmíme ublížit lidem.“

S čím to souvisí?
„Tělo je takový nástroj, někdo neví úplně přesně, jak s ním pracovat a může je zničit. Baletem opravdu můžeme zničit naše těla. Každý člověk má větší či menší předpoklady např. pro balet. Hranice, která umožňuje dělat cviky bez námahy, přirozeně, by musela být někým hodně hlídána. Je to, řekl bych, duševní záležitost. Je spousta lidí, která strašně chce dělat balet, ale nemá na to tělo. A tělo nemůže jít do systému, který už je jednou daný, a je postavený na nějakém jiném ‚materiálu‘. Potom se tělo některých jedinců začíná opravdu ničit. Je to pro ně nevhodné. Člověk sám to o sobě neví, probudí se jednou ráno a stále chce být tanečník baletu, ale nejde to. Tohle je otázka už pedagoga, který musí přesně říct pravdu, takovou, jaká je. Ale ne každý to dokáže. V současné době lidé lžou neustále jeden druhému a kvalita života, to je především zdraví a duševní zdraví. A duševní zdraví nemůže být bez fyzického zdraví.“

Jsou na to nějaké školy?
„Existuje spousta knížek o baletu, které jsou ale napsány tanečníky! Tanečník svůj život nějak prožil a většinou sepíše své zkušenosti, ale nikdy neprobere balet přes nauku. Nauka, to je zkrátka mechanika, geometrie, ta je kolem nás všude. Nemůžeme mluvit o nějakém pohybu na zemi, který by nefungoval podle mechaniky, máme tu zkrátka gravitaci. Hlava musí myslet a dávat pokyny tělu, ne opačně. Těžko to někomu vysvětlovat. Moudrý člověk pochopí a vezme to vážně, ale to není pro všechny. Většina lidí jde od ‚kšeftu ke kšeftu‘, snaží se vydělat peníze svým tělem a nezamýšlí se nad tím. Až přijde nějaký úraz. Maximálně si v duchu řeknou, že se asi málo rozcvičili a příště se rozcvičí víc. Ale tělo – to je nástroj, který se musí naladit a pak to teprve jde! Většina lidí se sice rozcvičí, ale poté zjistí, že chybí technika, chybí mechanické věci, které se dají vypočítat, ale v takovém případě nejde pokračovat bez bolesti! A můj princip znamená minimalizovat bolest. Pracujeme-li přes nauku, možná tu zbude jen menší procento lidí, kteří budou moci tuto disciplínu dělat, ale ti budou šťastní a nebudou se trápit tím, že mají ‚urvané achilovky‘ a operaci zad. A přesně takových je v baletu devadesát procent. Ale o těch se nepíše. Řekne se jen, že dělali balet a takhle to dopadlo. Ale to je přesně jen ta hloupost a ještě se jí dělá reklama!“

A je možné vůbec takový pocit jako bolest minimalizovat?
„Člověk si musí poklást otázku, když má rád tanec, jestli ho má opravdu rád. Nebude se jednoho dne trápit? Já jsem balet nikdy neměl rád, proto o něm mluvím jako o řemeslu. Vnímal jsem ‚vysloužilé baletky, které tančily v poslední řadě‘ coby nesnesitelné extremistky. Nenaplnily své ambice a vyžadovaly úspěchy po druhých.“

A jak jste se k této disciplíně vlastně konkrétně dostal?
„Mne objevili druzí, říkali mi, že mám na to dělat balet a musím ho dělat. Já jsem byl zděšený. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se něčemu takovému věnoval, já jsem od baletu utíkal. Chtěl jsem být automechanikem a dělat se strojem, protože stroj neodmítá. Dělat s lidmi je těžké. Někdy chybí motivace. Člověk třeba má i fyzické předpoklady, ale nechce. Já jsem byl zřejmě takový a někdo zase opačně. Někdo k tomu předpoklady nemá a rve to za každou cenu. Nikdy to nebude dobré, protože materiál není k tomu dobrý. Je to věčný boj.“

Řekl jste krásnou větu: „Tanečník musí pozorovat život, jinak nebude umět přemýšlet a tvořit…“
„Ano. Málokdy vymyslíme něco nového, protože život sám o sobě je dokonalý. A my ho musíme pozorovat, abychom se naučili a čerpali bohatství z toho, co je už kolem nás, co už existuje. Musíme naší hlavě dát trošku větší prostor. A to není pro všechny. Baletní soubory, to je taková armádka, která dělá nějaký úkol, ale hodně úzkoprofilový. Nejdříve musíte být člověk a pak ‚baleťák‘. Jenže většinou lidé, kteří se věnují baletu, jsou zkrátka takové stroje. Udělají to a to a to, ale v baletu je důležité i herectví a současně s pohybem pak vzniká umění. Jen pohyb je jen pohyb, to mi nic neříká. Nerad se dívám na některé soubory a jejich vystoupení.“

Můžete to, prosím, blíž vysvětlit?
„Když balet neobsahuje všechny složky, lidé se na to jednoduše nedívají. A tolik souborů stále opakuje různé variace na různou hudbu, ale je to taková ubohost. Já osobně bych klasice dal jen malý prostor a tam ať si žije. Nemůžeme neustále jít dopředu a otáčet hlavu dozadu, nejde to. Ale většinou nás přesně k tomuto školy nutí. Učí klasiku, to bylo sice hezké, ale ‚Proboha!´ To bylo hezké na tu dobu! Ale život je dnes někde úplně jinde!“

Tak to cítíte?
„Ano. Teď je všechno jinak! Život je daný jenom teď a nikdy jindy. A my o tom jen hodně mluvíme, ale málo děláme.“
Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Jurije Kolvy
Eva Smolíková
TANEČNÍ MAGAZÍN
Struny dětem v Minoru rozehrají poslední březnový víkend pestrobarevný program.
Slyšíte to? To už klepe na dveře jaro a s ním i Struny dětem v Minoru. Oblíbený rodinný festival, který se koná o víkendu 29. – 31. března, zábavným a inspirativním způsobem už mnoho let ukazuje dětem pestrý svět umění. Přední čeští umělci se malým i velkým návštěvníkům představí ve třech desítkách různých akcí plných hudby, divadla a tance. Letos se ve hvězdné hudební sestavě na prknech Minoru představí zpěvačka Aneta Langerová, Monika Načeva s Michalem Pavlíčkem a smyčcovým kvartetem Pavla Bořkovce, kapela Vanua 2, Terezie Kovalová společně s koncertním mistrem České filharmonie Jiřím Vodičkou, Epoque Quartet nebo kapela Bardolino. Ani v tomto ročníku nechybí ikonické Pišlické příběhy od Beaty Hlavenkové s Ivanem Trojanem, Lenkou Dusilovou a dalšími. Nové představení o podstatě lidského štěstí uvede choreografka Lenka Tretiagová v doprovodu živé hudby Ondřeje Galušky a Milana Caise z Tata Bojs.
Vedle hlavní programové linie festival nabízí i pestrý doprovodný program. Po celou sobotu a neděli budou probíhat dílničky a hravé zóny, jež nabídnou odpočinek a tvoření všem návštěvníkům festivalu či pouhým kolemjdoucím bez nutnosti zakoupení vstupenky v předprodeji. Vodičkovu ulici, která bude uzavřena pro silniční dopravu, rozproudí bubenické show Samba bandu ze ZUŠ Říčany či Jana Hrovatitsche s Martinem Švecem. Těšit se můžete i na společné pouliční kreslení vodního světa s výtvarníkem Lukášem Bradáčkem. Na Novoměstské radnici si < /strong>děti si budou moci vytvořit figurku z korálků, vlastní parfém nebo odlít zkamenělinu s Přírodovědci.cz. Šikovné ruce si v dřevěné dílně vyrobí fotoaparát, kameru či divadelní klapku. Vouchery budou k zakoupení na místě za 60 Kč. Hravé zóny nabídnou zdarma hlavolamy a deskové hry, architekturu v praxi se stavebnicí Kapla nebo zábavnou zónu ČT Déčko a Rádia Junior. V neděli nás Loutkové divadlo Toy Machine ve svých mini představeních vtáhne do kouzelného světa pohádek.
Hlavní program festivalu Struny dětem v Minoru otevře v páteční podvečer minorské představení Toodle Noodle – vtipné nonsensové hrátky v angličtině, které přenesou diváky do doby viktoriánské Anglie, do doby noblesních lordů a elegantních dam. Na vlně radosti se svezeme na koncertě s Anetou Langerovou, kterou doprovodí kromě její kapely také smyčcové trio. Nebude chybět ani autorský projekt Beaty Hlavenkové: oblíbené Pišlické příběhy podle knihy Filipa Rychlebského v podání IvanaTrojana, Lenky Dusilové, Milana Caise, Petra Ostrouchova a dalších. Intenzivní atmosféru a výborně naladěné publikum slibuje akustický gig Moniky Načevy a Michala Pavlíčka, který vychází z repertoáru velmi úspěšných desek Možnosti tu sou a Mami. Rytmiku legendárního Blue Effectu, společně s výraznou basou, mísením žánrů a pořádnou dávkou energie představí charismatický zpěvák se „sealovským“ hlasem Yannick Tevi s kapelou Vanua 2. Čtyři pánové z Epoque Quartet s velmi rychlými smyčci provedou publikum po cestě nejrůznějšími hudebními žánry a rozličnými kouty světa. U cella se setkáme s Terezií Kovalovou a houslistou Jiřím Vodičkou, hudební svět procestujeme křížem krážem s Bardolinem, Lenka Tretiagová uvede své tanečně hudební představení o podstatě lidského štěstí Krev není voda v doprovodu živé hudby Ondřeje Galušky a Milana Caise. Novou pohádkovou rošádu vykouzlí Storytelling CZ v oblíbeném Příběhomatu.

Workshopy pozvou do pestrého světa tvůrčích aktivit. Jeden z nejoblíbenějších nástrojů – flétnu procvičíme při společném muzicírování s flétnistkou Markétou Stivínovou a hudební pedagožkou Inkou Chadimovou. Pohybový workshop Lenky Tretiagové(Taneční studio Light) a Ondřeje Galušky umožní dětem prostřednictvím hudby a pohybu, aby v roli detektivů prozkoumaly nejpodstatnější otázky našeho štěstí. Paličky a bubny s dětmi rozvíří Jan Hrovatitsch a Martin Švec a hudební hádanky pro malé skladatele nabídne program Pling Plong pod vedením Elišky Vidomus. Zpěv, rytmika, perkusivní nástroje, tanec i seznámení s& nbsp;exotickými nástroji čeká děti na workshopu s názvem S Bardolinem kolem světa. Každý v sobě má hrdinu, kterého stačí jen objevit – to se dozví malí návštěvníci od Storytelling CZ. Manuální zručnost a fantazii prověří workshop Světlo a stín, kde si děti vyrobí vlastní loutku s Tomášem Běhalem a Tomášem Podrazilem z divadla Toy Machine. Workshopem akvarelové ilustrace provede ilustrátorka nejen dětských knížek Olga Yakubovskaya.
Vouchery na výtvarné dílničky budou k zakoupení na místě za 60 Kč. Jednotlivé akce jsou rozděleny dle věkových kategorií. Kompletní program a všechny podrobné informace jsou k dispozici na www.strunydetem.cz.
Hraví partneři: Duhovka Group, Centrum Sámovka, Centrální depozitář cenných papírů
Spolupořadatelé: divadlo Minor, Novoměstská radnice
Za finanční podpory: Ministerstvo kultury, hlavní město Praha, MČ Praha 1, MČ Praha 2
Hlavní partner hravých zón: P3 Logistic Parks
Hlavní mediální partner: Česká televize
Mediální partneři: S dětmi v Praze, Český rozhlas Junior, Kam s dětmi
Partner dílniček: Aerosol Service a.s.
Parťák hravých zón: ČT :D, Mindok
Speciální poděkování: OSA, Centrum Pod Pekárnami, Emun Partners, HORMEN
Děkujeme též: mamacoffee, Vyšší a Střední odborná škola pedagogická a sociální, Praha 6
Pod záštitou: paní Hany Třeštíkové, radní pro kulturu hl. m. Prahy a Jany Černochové, starostky MČ Praha 2.
Pořádá: Aficonado
Anna Vašátková
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
Možná přijde i 8000 tanečníků?
Soutěžní tour tanečních skupin vstupuje letos do třetího ročníku, v regionálních kolech možná prolomí hranici 8 000 tanečníků. Právě oni jsou těmi neposednými, teenagery a dětmi, kdo týdně protančí a procvičí několik hodin. Letos je podpoří čtrnáct partnerů a také tým šikovných studentů ze dvou odborných umělecky zaměřených škol. Pro tanečníky i diváky bude tour opět trochu jiná, uvidí například styl Vogue & Wack.
Od 16. března do 26. května 2019 bude Česko o víkendech tančit. Czech Dance Tour zavítá do devíti měst a projede téměř všemi českými a moravskými regiony včetně Prahy. „Diváci se mohou těšit na vystoupení v tanečních stylech, jako jsou street dance, disco dance, art dance, free style, nebo třeba cheerleaders. Některá vystoupení budou mít i show varianty s kulisami. Novinkou je kategorie malých skupin v disciplíně street dance a samostatná soutěž ve stylu Vogue & Wack,“ zve diváky na Czech Dance Tour 2019 její pořadatel Martin Hladík, aktivní choreograf a absolvent pražské Konzervatoře Jaroslava Ježka. Doplňuje, že pro veřejnost je soutěž v moderních tanečních stylech příležitostí, jak se blíže seznámit s tím, co tanec obnáší fyzicky, časově i finančně. Třeba pro případ, kdy rodiče chtějí přihlásit děti do tanečních kroužků nebo se tanci sami věnovat. „Na každé regionální kolo přijede okolo padesáti trenérů, choreografů a tanečních lídrů. A práv  s nimi si diváci mohou popovídat,“ vysvětluje Hladík. Upřesňuje, že taneční skupiny se do soutěže přihlašují prostřednictvím elektronického systému na stránkách www.czechdancetour.cz. Registrace pro první regionální kola soutěže v Plzni (16. 3. 2019) a v Praze (17. 3. 2019) se otevřela již 14. února 2019.

Série tanečních závodů napříč Českem startuje 16. března 2019 v Plzni a na konci května bude Česko znát mistry republiky v nejrůznějších tanečních a věkových disciplínách. Z devíti regionálních kol soutěžící postupují do moravského nebo českého zemského finále, poté do celorepublikové bitvy o nejvyšší tituly. Všichni tanečníci, kteří se umístí na vítězných stupíncích, obdrží medaile s designem Czech Dance Tour. Jejich prototypy se tiskly na 3D tiskárně, poté se vybírala úprava materiálu a potažení bronzovou, stříbrnou a zlatou barvou. „V regionálních a zemských kolech budeme tanečníky odměňovat medailemi o průměru 5 cm, pro květnové Mistrovství České republiky necháme vyrobit medaile o průměru 6,5 cm,“ poodhaluje Hladík podrobnosti o jedné z novinek.
Loňský II. ročník Czech Dance Tour aspiroval na účast 7 000 tanečníků. Pořadatel účast odhadl překvapivě přesně, všech regionálních kol se dohromady zúčastnilo 6 958 tanečníků (což je o 24 % více oproti I. ročníku). Diváci zhlédli přes 517 originálních choreografií v různých stylech, kostýmech a na různorodou hudbu. Pořadatel soutěže věří, že soutěž Czech Dance Tour je zase o rok známější, oblíbenější a více prestižní. Noví partneři soutěže a atraktivní způsoby, jak motivovat tanečníky, by letos mohly počet účastníků posunout zase o kousek výš.

I když základní myšlenka a koncept Czech Dance Tour zůstávají stejné, každý ročník nabízí novinky. V loňském roce soutěž zavítala do většího počtu regionů, došlo k rozdělení výkonnostních kategorií na základní a hobby, proběhla nominační soutěž TVÁŘ 2019 a díky partnerovi soutěže, společnosti Hard Rock Cafe Praha, došlo i na prize money. „Ani letos jsme nepochybovali o další spolupráci s tímto tanečním projektem. Hudba a tanec mají k sobě velmi blízko, zaujala nás také spolupráce se studenty odborných škol, kteří tak mají možnost rozvoje a praxe ještě během studia. Tyto věci oceňujeme a podporujeme je i v rámci dalších aktivit Hard Rock Cafe Praha,“ říká za Hard Rock Cafe Praha, hostitele tiskové konference, Petra Hartová, jeho obchodní manažerka. Jednoduše – hudba k tanci patří. Letošnímu vítězi věnuje Hard Rock Cafe Praha cenu v hodnotě 15 000 korun.

Taneční projekt je příležitostí nejen pro tanečníky, kteří tak mohou prezentovat svoje umění, ale také pro studenty oborů, které se pojí s audiovizuální prezentací. „Pokračujeme ve spolupráci se studentkami Vyšší odborné školy herecké Adélou Rausovou a Evou Sýkorovou v roli moderátorek. Dívčí duo d oplní kvarteto studentek Střední průmyslové školy sdělovací techniky – Andrea Nacházelová, Lucie Mošnová, Nina Sibinská a Simona Štepánková. Studentky společně připraví video-vstupy z příprav taneční tour, kreativní záznamy předvedených choreografií, rozhovory s tanečními skupinami i diváky pro YouTube kanál Czech Dance Tour a pro potřeby našich partnerů,“ vy světluje oboustranný zájem o spolupráci Martin Hladík.
Vizuální prezentace je nejsilnější superschopností tanečníků. I proto je letošní hlavní promoplachta vytvořena společně s nimi. „Konceptem promoplachty je čistá a jednoduchá grafika v čele s pěticí tanečníků z různých míst Česka, kteří se v roce 2018 probojovali do finále Czech Dance Tour. Vybrali jsme je na základě nominační soutěže, kdy tanečníci i diváci nominovali prostřednictvím Instagramu a Facebooku svoje kamarády (nebo i soupeře!) na titul TVÁŘ 2019. Vybranou pětici fotil fotograf Luboš Wisnievski. Tváře na promoplachtě patří Míše H. (HDC Praha), Sabině H. (SC Nextyle Praha), Romanovi J. (One Crew Chodov v Karlovarském kraji), Aleně Š. (Freedance Prostějov) a Simoně B. (Ilma Turnov),“ představuje Martin Hladík pětici neposedných, a hlavně šikovných českých dětí a teenagerů.
Dobrou duší celé Czech Dance Tour je bezpochyby také Hana Čermáková, potvrdil Martin Hladík.
Cílem pořadatele je realizace kvalitní a fair-play taneční soutěže s postupně budovanou tradicí CZECH DANCE TOUR. V synergii s tím si klade za cíl zviditelnit tanec jako volnočasovou aktivitu, která stojí na principech sebekázně, píle, estetického vnímání a kultivace tělesné zdatnosti. To všechno „mladé generace neposedných“ tancem přirozeně nasávají, i když v první řadě vnímají energii a rytmus cool zábavy. Kdo by jí nepodlehl?
CZECH DANCE, z.s., pořadatel soutěže
Novinkou je také soutěž v disciplínách jako je Vogue a Street dance. Probíhá vůbec první mistrovství v České republice ve stylu Vogue!
Michaela Kůstková, HDC Praha, porotkyně:
„Vogue je zajímavý tím, že je to opravdu odlišný styl. Vznikl tak, že se tanečníci snažili napodobovat pózy modelek z časopisů a v té době byl nejznámější časopis Vogue. Tento tanec je typický čistými liniemi. Kdybychom naše tanečnice nafotili, ve všech sekvencích byste viděli pózy. Tanečníci si brali také inspiraci ve starém Egyptě, všechno je v tanci tedy čisté a krásné. Do podvědomí se Vogue dostal díky zpěvačce Madonně a písni Vogue. Právě ona oslovila tanečníky zabývající se tímhle stylem a ti ukázali veřejnosti, co to vlastně znamená. Můžeme říci, že jde o komunitu lidí, kteří pořádají i tzv. bály, kde se schází a předávají si své know–how. Myslím si, že lidé, kteří patří k této komunitě, stylem Vogue žijí. Je to klubová záležitost. Vogue vznikl okolo roku 1960, a to v komunitě gayů!
Street dance je jednou z nejnabitějších kategorií, zaštituje mnoho stylů, vznikl v 70. letech v ulicích a tanečních klubech Spojených států. Nynější moderní street dance, který učíme v tanečních studiích, je velice zajímavý. Rozmanitost a originalita je to, co lidi láká. Nikdy tu není žádný strop a lidé tančící street dance, se také stylizují do určitého životního stylu.“

Máte také nějaké zvláštní ceny pro své vítěze?
Martin Hladík, pořadatel, choreograf
„Jsou typy soutěží, kdy tanečníci dostanou medaile a jdou domů. A jsou typy soutěží, kdy tanečníci postupují na Mistrovství Evropy a Mistrovství světa. My bohužel z našich soutěží zatím vůbec nepostupujeme do evropských a světových kol. Ale snažíme se to změnit. Pracujeme na tom, aby se naši vítězové mohli účastnit i evropských a světových soutěží. Přesto, pokud vítězové dále pracují, mohou doprovázet zpěváky, a za to jsou tanečníci daleko více vděčni, než za vítězství v soutěžích, byť světových, to je nám jasné. Uplatnění v umělecké branži znamená pro mnohé daleko více než vyhrát ‚pouhé‘ Mistrovství republiky.“
Jakou je asi zhruba návštěvnost této poměrně nové soutěže v ČR?
„V malých městech je čím dál větší návštěvnost, a to je pro nás dobrá zpráva. Taneční skupiny touží porovnat a poměřit si síly se skupinami z jiných regionů.
Očekáváme čím dál více diváků. V předešlých ročnících to bylo asi 500 – 1000 diváků denně. Haly nemají takovou kapacitu a my se každý rok přesouváme do větší a větší haly, aby diváci i tanečníci měli větší komfort.“
Jaké jsou novinky letošního 3. ročníku?
„Naše soutěž je celorepubliková. Objíždíme 9 regionů, máme 9 regionálních kol, poté se postupuje do zemských kol a vítězové tančí za Českou republiku. Dříve jsme pořádali jednodenní pohárovou soutěž, kam se sjížděly soubory z různých koutů naší republiky. Řekli jsme si tedy, že uděláme celorepublikovou tour. V I. ročníku bylo méně regionálních kol, ale naše soutěž stále získává na oblibě a navštěvuje ji více a více tanečních souborů. Letos začínáme 16. března a v neděli 17. března se přesuneme do Prahy. Máme objednané největší haly v regionech. Tam přijede celý náš tým, postaví se taneční plocha, zajistí se zvuk, světla, je to zkrátka velká show. Tanečníci toto oceňují.
Hodnocení je subjektivní samozřejmě. Porotce udělí známku a známky se porovnávají. Tanečník se musí držet předlohy, tančit do hudby, kostýmy, image, obsah choreografie, to vše hraje svou roli. Vyhrát může i soubor, který vůbec nedostane tu nejlepší známku. Tohle je systém, který je poplatný i v krasobruslení i v tanci a je brán jako nejspravedlivější.
Choreografie jsou celoroční práce všech souborů, máme tu různé taneční styly, např. soutěž v artových disciplínách, uvidíte třeba cheerleaders a mažoretky a jiné. Soutěží všechny věkové kategorie – baby, školní věk, junioři a tanečníci od 15-ti let, a senioři od 25-ti let výše. Oslovili jsme nadané studenty herecké školy a ti se stali našimi moderátory. A také školu audiovizuální tvorby a vytvořili jsme tým, který bude přinášet rozhovory prostřednictvím youtube kanálu. Dalším naším partnerem je televize Óčko a také portál Tiscali.cz. Novinkou letošní soutěže je nafocení naší vlastní promoplachty. A nesmím zapomenout říct, že letos opět rozdáme obrovská kvanta medailí, odhadem asi 5 000 medailí, stojí nás to přes milion korun!“

Michaela Kůstková, HDC Praha, porotkyně:
Jak budete hodnotit? Co Vás nejvíce osloví a jaké chyby by tanečník dělat neměl?
„Tanec je jeden celek. Nemohu přesně říct. Máme daná sice nějaká kritéria – zajímá nás, zda jdou tanečníci do hudby, jestli ten pohyb dělají synchronně, jaká je tam energie, zda ti lidé do toho jdou, zda mají výraz a v podstatě i celková image choreografie a tance. Tak tohle jsou faktory, které třeba hodnotím já a většinou i výběr hudby. Vždy dám na estetický pohyb. Co by tanečníci nebo choreografové neměli dělat, to nemůže nikdo říct, protože tanec je prostě svoboda. Kdybychom si měli říct, co kdo má a nemá dělat, tak už by to nebylo umění. Ale já nemám moc ráda „depresivní“ choreografie, které ve mně zbytečně vyvolávají strach a stres, mám radši energické, veselé skladby, kde vidím, že si to ti lidé užívají.“
Přesto – výběr hudby nebo energie, „s jakou tanečník do toho jde“, to jsou velmi subjektivní úhly pohledu. Jednomu se hudba líbí, ale Vám coby porotci ne… Co s tím?
„Já se snažím jako porotce být k tomuto co nejvíce objektivní. Chápu, že třeba mně se může líbit červená a někomu ne. A nikdo nás nerozsoudí, co je správně. Tak to je i v tanci. Ale já se většinou zaměřuji na techniku, zda jsou tanečníci „vytancovaní“, jestli do toho jdou naplno, zajímá mě spíše souhra hudby a toho, co lidé tančí, takže to není určitě tak: „Jé, tahle písnička se mi nelíbí, tak tomu dám nula bodů.“
Energie, řekněme. Ale co když se tanečník ráno vzbudí a bolí ho zub? Takže do toho samozřejmě s takovou energií nejde. Není veselý a plný energie… Co tedy dělat?
„To je zajímavá otázka… No, většinou jde o to, že vlastně v souboru je těch lidí několik. Když už by to byl takový případ, tak já jako trenér bych ho na jeviště asi nepustila. Zdravotní problémy, to je prostě špatně. Ale spíše bych se možná teď přesunula k situaci, kdy jsou tu problémy psychického rázu. Vždycky to v tanci poznáte. Je velice dobré pro trenéry, aby své lidi před výkonem dobře namotivovali, aby dotyčný člověk, i když má nějaké trable, odvedl na jevišti co nejlepší výkon. Tohle znamená pro trenéra hodně práce. Je důležité, jak s lidmi komunikuje, jakým způsobem jim dává pozitivní motivaci.“
Děkujeme a přejeme spravedlivé okolnosti hodnocení.

Jaroslav Langmajer – trenér a porotce soutěže
Jak hodnotíte krasobruslení? Podobně jako tanec? Budete letos přísný porotce?
„Já vlastně krasobruslaře vůbec nehodnotím, dělám jen pohybovou průpravu. Ale pokud jde o krasobruslení, teprve teď lidé začínají více chápat druhou známku, což je kvalita bruslení, kvalita pohybu. Choreografie jsou trošku pozadu oproti technické známce, protože odborníci se v technice nemohou mýlit, je to dozorované i kamerou… Rozebírají se detaily, technika se nedá moc ošidit. V druhé známce, což je předvedení, tam se to dá opravdu různě „rozptýlit“, kdo komu fandí, nebo ubere. Pokud jde o tanec, tak to je velmi subjektivní, v krasobruslení je aspoň jedna objektivita v technické známce, ale tady je to opravdu, jak se kdo vyspí. Jednou tu choreografii vidíte v nějakém prostoru, necháte ji postoupit dále, vidíte ji v jiném prostoru a řeknete si: „Tohle jsem dával postoupit???“ A vždycky platí, že kvalita klesá a stoupá od výkonu tanečníka, nikoliv choreografa. Choreograf může být génius, ale když mu to tanečníci špatně zatancují, tak se to prostě nepovede. Závěrem musím říct – někdy je smutným faktem, že se nám hodnocení nepovede. Poté k nám někdo přijde a řekne: ,Hleďte, ten soubor na jiné soutěži vyhrál a vy jste je tady dali na poslední místo!´ Stát se to může. Velmi se lidem omlouvám za své hodnocení, ale já jsem to tak v ten moment cítil! Nemáme tu objektivní techniku. Samozřejmě, někde jsou třeba určitým měřítkem propnuté špičky, ale třeba u streetu jde o celkovou synchronizaci.“
Tanečníci také nemusí být v ten moment dobře naladěni přece….
„Ovšem. Někdy hraje roli i to, že je vystoupení nerozcvičené, ospalé, unavené a všechny tyhle faktory se sečtou a sehrají svou úlohu.“
Je těžší krasobruslení nebo tanec? Co si má dítě vybrat?
„Krasobruslení je náročné v tom, že lidé musí umět přenášet váhu, protože se bruslí na dvou hranách tenkého nože. Ti, kteří mají dobrou pohybovou průpravu, tak se sice na bruslích umí pohybovat, ale problém je, že se někteří bojí skákat. To je potom limituje a nepokračují už dál. Pokud kvalitně bruslí, tak se pořád dříve mohou stát kvalitním tanečním párem. Dítě, které začíná, musí bruslení bavit. Je to „ponorka“, protože je pořád na jednom ,zimáku´, třeba 15 let a najednou začne zájem opadat. Kamarádi chodí ven nebo někam na disco a bruslaři jim to začnou závidět, také chtějí někam chodit, nejen pořád trénovat, to je jasné.“
Bruslení taky pěkně bolí, ne?
„Ale bruslaři umí padat! Od malička se to učí. Je pravda, že při nějakém nešikovném pádu, což se stane i těm nejlepším, tak se bohužel zraní a je konec. Na druhou stranu, čím více mají flexibility a jsou dobře připraveni, pak je pád nemůže tak ohrozit, jsou zvyklí padat z trojitých skoků, člověku úplně zatrne, ale bruslař se zvedne a jede dál.“
Děkujeme a přejeme spravedlivé hodnocení.

Partneři – poděkování
Kromě medailí a diplomů, které jsou pro tanečníky stále velmi cenné, odměňuje Czech Dance Tour vítěze i dalšími způsoby. Prvními partnery jsou společnosti, které věnují ceny v aktuální celkové hodnotě 1 196 500 Kč. Jde o produkty a služby těchto značek:
Hard Rock Cafe Praha • Kellogg’s • dm drogerie markt • KiK • Pringles • RS Český ráj • Dragonello • Bliss – Hrajeme si s jógou • Nu pretty by misha • a Cross Cafe Havířov.
Czech Dance Tour také děkuje mediálním partnerům Tiscali.cz a hudební televizní stanici Óčko, že s námi letos roztančí celé Česko.

Více na: www.czechdancetour.cz
Hana Čermáková, Eva Smolíková
Foto: Czech Dance Tour
TANEČNÍ MAGAZÍN