Rozhovor s průkopníkem nového stylu „akrobaletu“ JURIJEM KOLVOU

„Život je jenom teď a nikdy jindy“

JURIJ KOLVA – baletní tanečník, choreograf, režisér. Průkopník vcelku nové disciplíny, „akrobaletu“,   je skromný, o slávu nestojí, vychovává děti a většinu času neúnavně pracuje a tvoří nový systém výuky pro další generace.

Jak jste se dostal k „Akrobaletu“?

„No, dostal … to je vlastně můj výmysl, jsem  tvůrce této disciplíny. Stále je ještě ve stadiu tvorby, pracujeme a pracujeme,  vytváříme  nový směr. Sledoval jsem balet a akrobacii, to jsou dvě rozdílné věci. ,Dají se  přece dělat dvě věci najednou, šlo by to!´, říkal jsem si v duchu. Je pravda, že je jen málo lidí, kteří dokáží zvládnout více disciplín najednou. Obvykle jsou naučeni jen na jednu. Několik desítek let mě živil balet i akrobacie a dostával jsem díky tomu stále lepší příležitosti. Rozhodl jsem se vytvořit tedy nový směr, který by  se stal samostatnou složkou a obsahoval současně obě disciplíny.“

Jste tedy úplně premiérový průkopník?

„No, možná to také někteří lidé propojují a dělají to samé,  ale říkají tomu jinak. Rozdíl je v tom, že já se  snažím dát všemu  jasné názvy a pravidla, tak možná v tomto asi jsem první průkopník.“

Hranice lidských možností  se neustále posunují. Kam až to jde? A je vůbec možné pro běžného  tanečníka, aby se akrobalet naučil?

„Balet je na světě už tři sta, čtyři sta let,  akrobacie se vyvíjí zejména v break dance a v různých bojových uměních, tam  se používá práce a matematikou, geometrií a energií. To všechno  tanec také ovlivňuje a  lidé na to přichází různým způsobem. Některý  jedinec má od přírody svou vnitřní energii, rychlost a  schopnost využít matematiku, je to dané, ale on to neřídí, tato schopnost  řídí jeho. Jak tuto dovednost  přenést na jiného člověka? Tady musí přijít na řadu nauka.  A ta se musí vymyslet. Když létáme do kosmu, dá se také všechno vypočítat Je to na jednu stranu jednoduché, ale není jednoduché předat vědomosti  druhým. Musíme jednotlivým prvkům dát názvy, jsou tam cviky a mezicviky, protože nesmíme ublížit lidem.“

S čím to souvisí?

„Tělo je  takový nástroj, někdo neví úplně přesně, jak s ním pracovat  a může je zničit. Baletem  opravdu můžeme zničit naše těla. Každý člověk má větší či menší předpoklady např. pro balet. Hranice, která umožňuje dělat cviky bez námahy, přirozeně, by  musela být někým hodně hlídána. Je to, řekl bych,  duševní záležitost. Je  spousta lidí, která  strašně chce dělat balet, ale nemá na to tělo.  A tělo nemůže jít do systému, který už je jednou daný, a je postavený na nějakém jiném ‚materiálu‘. Potom  se tělo  některých jedinců začíná opravdu ničit. Je to pro ně nevhodné. Člověk sám to o sobě  neví, probudí se jednou ráno a stále chce být tanečník baletu, ale nejde to.  Tohle  je otázka už pedagoga,  který musí přesně říct pravdu, takovou, jaká je. Ale ne každý to dokáže. V současné době lidé lžou neustále jeden druhému a kvalita života, to je především zdraví a duševní zdraví. A duševní zdraví nemůže být  bez fyzického zdraví.“

Jsou na to nějaké školy?

„Existuje  spousta knížek o baletu, které jsou ale napsány tanečníky! Tanečník svůj život  nějak prožil a většinou sepíše své zkušenosti, ale nikdy neprobere balet přes nauku. Nauka, to je zkrátka mechanika, geometrie, ta je kolem nás všude. Nemůžeme mluvit o nějakém pohybu na zemi, který by nefungoval podle mechaniky, máme tu zkrátka gravitaci.    Hlava musí myslet  a dávat pokyny tělu, ne opačně. Těžko to někomu vysvětlovat. Moudrý člověk pochopí  a vezme to vážně, ale to není pro všechny. Většina lidí jde od ‚kšeftu ke kšeftu‘, snaží se vydělat peníze svým tělem a nezamýšlí  se nad tím. Až přijde nějaký úraz. Maximálně si v duchu řeknou, že se asi málo  rozcvičili a příště se rozcvičí  víc. Ale tělo – to je nástroj,  který se musí naladit a pak to teprve jde!  Většina lidí se sice rozcvičí, ale poté zjistí, že chybí technika, chybí mechanické věci, které se dají vypočítat, ale v takovém případě  nejde pokračovat  bez bolesti! A můj princip znamená  minimalizovat bolest. Pracujeme-li přes nauku, možná tu zbude jen menší procento lidí, kteří  budou moci tuto disciplínu dělat, ale ti budou šťastní a nebudou se trápit tím, že mají  ‚urvané achilovky‘ a operaci zad. A přesně takových  je  v baletu devadesát procent. Ale o těch se  nepíše. Řekne se jen, že dělali balet a takhle to dopadlo.  Ale to je přesně jen ta hloupost a ještě se jí dělá reklama!“

A je možné vůbec takový pocit jako bolest minimalizovat?

„Člověk si musí poklást otázku, když má rád tanec, jestli ho má  opravdu rád. Nebude se jednoho dne  trápit?  Já jsem balet nikdy neměl rád, proto o něm mluvím jako o řemeslu. Vnímal jsem ‚vysloužilé  baletky, které tančily v poslední řadě‘ coby  nesnesitelné extremistky. Nenaplnily své ambice a vyžadovaly úspěchy po druhých.“

A jak jste se k této disciplíně vlastně konkrétně dostal?

„Mne objevili  druzí, říkali mi, že mám na to dělat balet a musím ho dělat. Já jsem byl zděšený. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se něčemu takovému věnoval,  já jsem od baletu utíkal. Chtěl jsem být  automechanikem a dělat  se strojem, protože stroj neodmítá. Dělat  s lidmi   je těžké. Někdy chybí motivace. Člověk třeba má i fyzické předpoklady, ale nechce. Já jsem byl zřejmě  takový a někdo zase opačně. Někdo k tomu předpoklady  nemá a rve to za každou cenu. Nikdy  to nebude dobré, protože materiál není k tomu  dobrý. Je to  věčný boj.“

Řekl jste krásnou větu: Tanečník musí pozorovat život, jinak nebude umět přemýšlet a tvořit…“

„Ano. Málokdy vymyslíme něco nového, protože život sám o sobě je dokonalý. A my ho musíme pozorovat, abychom se naučili a čerpali bohatství z toho, co je už kolem nás, co už existuje. Musíme naší  hlavě dát trošku větší prostor. A to není pro všechny. Baletní soubory, to  je taková  armádka, která dělá nějaký úkol, ale hodně úzkoprofilový. Nejdříve musíte být  člověk a pak ‚baleťák‘. Jenže většinou lidé, kteří se věnují baletu, jsou zkrátka takové stroje.  Udělají to a to a to,  ale v baletu je důležité i herectví a současně s  pohybem pak vzniká umění. Jen  pohyb je jen pohyb, to mi nic neříká. Nerad se dívám na některé soubory a jejich vystoupení.“

Můžete to, prosím, blíž vysvětlit?

„Když balet neobsahuje všechny složky, lidé se na to jednoduše nedívají. A tolik souborů stále opakuje  různé variace na různou hudbu, ale  je to taková ubohost. Já osobně  bych klasice dal jen malý prostor a  tam ať si žije. Nemůžeme neustále jít dopředu a otáčet hlavu dozadu, nejde to.   Ale většinou nás přesně k tomuto školy nutí. Učí klasiku, to bylo sice hezké, ale ‚Proboha!´ To  bylo hezké na tu dobu! Ale život je dnes někde úplně jinde!“

Tak to cítíte?

„Ano. Teď  je  všechno  jinak! Život je daný jenom teď a nikdy jindy. A my o tom jen hodně mluvíme, ale málo děláme.“

Děkuji za rozhovor

Foto: archiv Jurije Kolvy

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Program plný hudby, tance a her

Struny dětem v Minoru rozehrají poslední březnový víkend pestrobarevný program.

Slyšíte to? To už klepe na dveře jaro a s ním i Struny dětem v Minoru. Oblíbený rodinný festival, který se koná o víkendu 29. – 31. března, zábavným a inspirativním způsobem už mnoho let ukazuje dětem pestrý svět umění. Přední čeští umělci se malým i velkým návštěvníkům představí ve třech desítkách různých akcí plných hudby, divadla a tance. Letos se ve hvězdné hudební sestavě na prknech Minoru představí zpěvačka Aneta Langerová, Monika Načeva s Michalem Pavlíčkem a smyčcovým kvartetem Pavla Bořkovce,  kapela Vanua 2, Terezie Kovalová společně s koncertním mistrem České filharmonie Jiřím Vodičkou, Epoque Quartet nebo kapela Bardolino. Ani v tomto ročníku nechybí ikonické Pišlické příběhy od Beaty Hlavenkové s Ivanem Trojanem, Lenkou Dusilovou a dalšími. Nové představení o podstatě lidského štěstí uvede choreografka Lenka Tretiagová v doprovodu živé hudby Ondřeje Galušky a Milana Caise z Tata Bojs.

Vedle hlavní programové linie festival nabízí i pestrý doprovodný program. Po celou sobotu a neděli budou probíhat dílničky a hravé zóny, jež nabídnou odpočinek a tvoření všem návštěvníkům festivalu či pouhým kolemjdoucím bez nutnosti zakoupení vstupenky v předprodeji. Vodičkovu ulici, která bude uzavřena pro silniční dopravu, rozproudí bubenické show Samba bandu ze ZUŠ Říčany či Jana Hrovatitsche s Martinem Švecem. Těšit se můžete i na společné pouliční kreslení vodního světa s výtvarníkem Lukášem Bradáčkem. Na Novoměstské radnici si < /strong>děti si budou moci vytvořit figurku z korálků, vlastní parfém nebo odlít zkamenělinu s Přírodovědci.cz. Šikovné ruce si v dřevěné dílně vyrobí fotoaparát, kameru či divadelní klapku. Vouchery budou k zakoupení na místě za 60 Kč. Hravé zóny nabídnou zdarma hlavolamy a deskové hry, architekturu v praxi se stavebnicí Kapla nebo zábavnou zónu ČT Déčko a Rádia Junior. V neděli nás Loutkové divadlo Toy Machine ve svých mini představeních vtáhne do kouzelného světa pohádek.

Hlavní program festivalu Struny dětem v Minoru otevře v páteční podvečer minorské představení Toodle Noodle – vtipné nonsensové hrátky v angličtině, které přenesou diváky do doby viktoriánské Anglie, do doby noblesních lordů a elegantních dam. Na vlně radosti se svezeme na koncertě s Anetou Langerovou, kterou doprovodí kromě její kapely také smyčcové trio. Nebude chybět ani autorský projekt Beaty Hlavenkové: oblíbené Pišlické příběhy podle knihy Filipa Rychlebského v podání IvanaTrojana, Lenky Dusilové, Milana Caise, Petra Ostrouchova a dalších. Intenzivní atmosféru a výborně naladěné publikum slibuje akustický gig Moniky Načevy a Michala Pavlíčka, který vychází z repertoáru velmi úspěšných desek Možnosti tu sou a Mami. Rytmiku legendárního Blue Effectu, společně s výraznou basou, mísením žánrů a pořádnou dávkou energie představí charismatický zpěvák se „sealovským“ hlasem Yannick Tevi s kapelou Vanua 2. Čtyři pánové z Epoque Quartet s velmi rychlými smyčci provedou publikum po cestě nejrůznějšími hudebními žánry a rozličnými kouty světa. U cella se setkáme s Terezií Kovalovou a houslistou Jiřím Vodičkou, hudební svět procestujeme křížem krážem s Bardolinem, Lenka Tretiagová uvede své tanečně hudební představení o podstatě lidského štěstí Krev není voda v doprovodu živé hudby Ondřeje Galušky a Milana Caise. Novou pohádkovou rošádu vykouzlí Storytelling CZ v oblíbeném Příběhomatu.

Na festivalu se představí i Aneta Langerová

Workshopy pozvou do pestrého světa tvůrčích aktivit. Jeden z nejoblíbenějších nástrojů – flétnu procvičíme při společném muzicírování s flétnistkou Markétou Stivínovou a hudební pedagožkou Inkou Chadimovou. Pohybový workshop Lenky Tretiagové(Taneční studio Light) a Ondřeje Galušky umožní dětem prostřednictvím hudby a pohybu, aby v roli detektivů prozkoumaly nejpodstatnější otázky našeho štěstí. Paličky a bubny s dětmi rozvíří Jan Hrovatitsch a Martin Švec a hudební hádanky pro malé skladatele nabídne program Pling Plong pod vedením Elišky Vidomus. Zpěv, rytmika, perkusivní nástroje, tanec i seznámení s& nbsp;exotickými nástroji čeká děti na workshopu s názvem S Bardolinem kolem světa. Každý v sobě má hrdinu, kterého stačí jen objevit – to se dozví malí návštěvníci od Storytelling CZ. Manuální zručnost a fantazii prověří workshop Světlo a stín, kde si děti vyrobí vlastní loutku s Tomášem Běhalem a Tomášem Podrazilem z divadla Toy Machine. Workshopem akvarelové ilustrace provede ilustrátorka nejen dětských knížek Olga Yakubovskaya.

Vouchery na výtvarné dílničky budou k zakoupení na místě za 60 Kč. Jednotlivé akce jsou rozděleny dle věkových kategorií. Kompletní program a všechny podrobné informace jsou k dispozici na www.strunydetem.cz.

Hraví partneři: Duhovka Group, Centrum Sámovka, Centrální depozitář cenných papírů

Spolupořadatelé: divadlo Minor, Novoměstská radnice

Za finanční podpory: Ministerstvo kultury, hlavní město Praha, MČ Praha 1, MČ Praha 2

Hlavní partner hravých zón:  P3 Logistic Parks

Hlavní mediální partner: Česká televize

Mediální partneři: S dětmi v Praze, Český rozhlas Junior, Kam s dětmi

Partner dílniček: Aerosol Service a.s.

Parťák hravých zón: ČT :D, Mindok

Speciální poděkování: OSA, Centrum Pod Pekárnami,  Emun Partners, HORMEN

Děkujeme též:  mamacoffee, Vyšší a Střední odborná škola pedagogická a sociální, Praha 6

Pod záštitou: paní Hany Třeštíkové, radní pro kulturu hl. m. Prahy a Jany Černochové, starostky MČ Praha 2.

Pořádá: Aficonado

Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

3. ročník CZECH DANCE TOUR přiláká tisíce neposedných

Možná přijde i 8000 tanečníků?

Soutěžní tour tanečních skupin vstupuje letos do třetího ročníku, v regionálních kolech možná prolomí hranici 8 000 tanečníků. Právě oni jsou těmi neposednými, teenagery a dětmi, kdo týdně protančí a procvičí několik hodin. Letos je podpoří čtrnáct partnerů a také tým šikovných studentů ze dvou odborných umělecky zaměřených škol. Pro tanečníky i diváky bude tour opět trochu jiná, uvidí například styl Vogue & Wack.

Od 16. března do 26. května 2019 bude Česko o víkendech tančit. Czech Dance Tour zavítá do devíti měst a projede téměř všemi českými a moravskými regiony včetně Prahy. „Diváci se mohou těšit na vystoupení v tanečních stylech, jako jsou street dance, disco dance, art dance, free style, nebo třeba cheerleaders. Některá vystoupení budou mít i show varianty s kulisami. Novinkou je kategorie malých skupin v disciplíně street dance a samostatná soutěž ve stylu Vogue & Wack,“ zve diváky na Czech Dance Tour 2019 její pořadatel Martin Hladík, aktivní choreograf a absolvent pražské Konzervatoře Jaroslava Ježka. Doplňuje, že pro veřejnost je soutěž v moderních tanečních stylech příležitostí, jak se blíže seznámit s tím, co tanec obnáší fyzicky, časově i finančně. Třeba pro případ, kdy rodiče chtějí přihlásit děti do tanečních kroužků nebo se tanci sami věnovat. Na každé regionální kolo přijede okolo padesáti trenérů, choreografů a tanečních lídrů. A práv  s nimi si diváci mohou popovídat,“ vysvětluje Hladík. Upřesňuje, že taneční skupiny se do soutěže přihlašují prostřednictvím elektronického systému na stránkách www.czechdancetour.cz. Registrace pro první regionální kola soutěže v Plzni (16. 3. 2019) a v Praze (17. 3. 2019) se otevřela již 14. února 2019.

ORIGINÁLNÍ MEDAILE ZA ORIGINÁLNÍ TANEC

Série tanečních závodů napříč Českem startuje 16. března 2019 v Plzni a na konci května bude Česko znát mistry republiky v nejrůznějších tanečních a věkových disciplínách. Z devíti regionálních kol soutěžící postupují do moravského nebo českého zemského finále, poté do celorepublikové bitvy o nejvyšší tituly. Všichni tanečníci, kteří se umístí na vítězných stupíncích, obdrží medaile s designem Czech Dance Tour. Jejich prototypy se tiskly na 3D tiskárně, poté se vybírala úprava materiálu a potažení bronzovou, stříbrnou a zlatou barvou. „V regionálních a zemských kolech budeme tanečníky odměňovat medailemi o průměru 5 cm, pro květnové Mistrovství České republiky necháme vyrobit medaile o průměru 6,5 cm,“ poodhaluje Hladík podrobnosti o jedné z novinek.

TISÍCE NEPOSEDNÝCH

Loňský II. ročník Czech Dance Tour aspiroval na účast 7 000 tanečníků. Pořadatel účast odhadl překvapivě přesně, všech regionálních kol se dohromady zúčastnilo 6 958 tanečníků (což je o 24 % více oproti I. ročníku). Diváci zhlédli přes 517 originálních choreografií v různých stylech, kostýmech a na různorodou hudbu. Pořadatel soutěže věří, že soutěž Czech Dance Tour je zase o rok známější, oblíbenější a více prestižní. Noví partneři soutěže a atraktivní způsoby, jak motivovat tanečníky, by letos mohly počet účastníků posunout zase o kousek výš.

NOVÉ TVÁŘE

I když základní myšlenka a koncept Czech Dance Tour zůstávají stejné, každý ročník nabízí novinky. V loňském roce soutěž zavítala do většího počtu regionů, došlo k rozdělení výkonnostních kategorií na základní a hobby, proběhla nominační soutěž  TVÁŘ 2019 a díky partnerovi soutěže, společnosti Hard Rock Cafe Praha, došlo i na prize money. „Ani letos jsme nepochybovali o další spolupráci s tímto tanečním projektem. Hudba a tanec mají k sobě velmi blízko, zaujala nás také spolupráce se studenty odborných škol, kteří tak mají možnost rozvoje a praxe ještě během studia. Tyto věci oceňujeme a podporujeme je i v rámci dalších aktivit Hard Rock Cafe Praha,“ říká za Hard Rock Cafe Praha, hostitele tiskové konference, Petra Hartová, jeho obchodní manažerka.  Jednoduše –   hudba k tanci patří. Letošnímu vítězi věnuje  Hard Rock Cafe Praha cenu v hodnotě  15 000 korun.

Taneční projekt je příležitostí nejen pro tanečníky, kteří tak mohou prezentovat svoje umění, ale také pro studenty oborů, které se pojí s audiovizuální prezentací. Pokračujeme ve spolupráci se studentkami Vyšší odborné školy herecké Adélou Rausovou a Evou Sýkorovou v roli moderátorek. Dívčí duo d oplní kvarteto studentek Střední průmyslové školy sdělovací techniky  – Andrea Nacházelová, Lucie Mošnová, Nina Sibinská a Simona Štepánková. Studentky společně připraví video-vstupy z příprav taneční tour, kreativní záznamy předvedených choreografií, rozhovory s tanečními skupinami i diváky pro YouTube kanál Czech Dance Tour a pro potřeby našich partnerů,“ vy světluje oboustranný zájem o spolupráci Martin Hladík.

Vizuální prezentace je nejsilnější superschopností tanečníků. I proto je letošní hlavní promoplachta vytvořena společně s nimi. „Konceptem promoplachty je čistá a jednoduchá grafika v čele s pěticí tanečníků z různých míst Česka, kteří se v roce 2018 probojovali do finále Czech Dance Tour. Vybrali jsme je na základě nominační soutěže, kdy tanečníci i diváci nominovali prostřednictvím Instagramu a Facebooku svoje kamarády (nebo i soupeře!) na titul TVÁŘ 2019. Vybranou pětici fotil fotograf Luboš Wisnievski. Tváře na promoplachtě patří Míše H. (HDC Praha), Sabině H. (SC Nextyle Praha), Romanovi J. (One Crew Chodov v Karlovarském kraji), Aleně Š. (Freedance Prostějov) a Simoně B. (Ilma Turnov),“ představuje Martin Hladík pětici neposedných, a hlavně šikovných českých dětí a teenagerů.

Dobrou duší celé Czech Dance Tour je bezpochyby také Hana Čermáková, potvrdil  Martin Hladík.

Cílem pořadatele je realizace kvalitní a fair-play taneční soutěže s postupně budovanou tradicí CZECH DANCE TOUR. V synergii s tím si klade za cíl zviditelnit tanec jako volnočasovou aktivitu, která stojí na principech sebekázně, píle, estetického vnímání a kultivace tělesné zdatnosti. To všechno „mladé generace neposedných“ tancem přirozeně nasávají, i když v první řadě vnímají energii a rytmus cool zábavy. Kdo by jí nepodlehl?

CZECH DANCE, z.s., pořadatel soutěže

  • Taneční tour napříč Českou republikou je pro diváka přehlídkou moderních tanečních stylů (street dance, art dance, disco, latino show) a pro taneční formace teenagerů, dětí i dospělých tříkolovou soutěží zakončenou Mistrovstvím České republiky.
  • Během jarních měsíců se uskuteční 9 regionálních kol, 2 kola zemská a dvoudenní finále na úrovni Mistrovství ČR.
  • Loňské tour se v devíti regionálních kolech zúčastnilo téměř 7 000 tanečníků.
  • Czech Dance Tour spolupracuje se studenty kreativních oborů – praxi moderátora si na ní vypilují studentky Vyšší odborné školy herecké, nově se přidaly studentky Střední průmyslové školy sdělovací techniky, které vytvořily tým pro přípravu videopořadů.
  • Letošní ročník nabízí novinky, jako jsou originální medaile, focení promoplachty s vítěznými tanečníky a dvanáctka partnerů, kteří ocení nejlepší taneční výkony.
  • Na květnovém finálovém Mistrovství ČR v Praze proběhne malé, zato první české mistrovství ve stylu Vogue & Wack.

Zeptali jsme se

Novinkou je také soutěž  v disciplínách jako je Vogue a Street dance. Probíhá vůbec první mistrovství v České republice ve stylu Vogue!

Michaela Kůstková, HDC Praha, porotkyně:

Vogue je zajímavý tím, že je to opravdu odlišný styl.  Vznikl tak, že se tanečníci snažili napodobovat pózy modelek z časopisů a v té době byl nejznámější časopis Vogue. Tento tanec je typický čistými liniemi.   Kdybychom naše tanečnice nafotili,  ve všech  sekvencích byste viděli  pózy. Tanečníci si brali  také inspiraci ve starém Egyptě, všechno je v tanci tedy  čisté a krásné. Do podvědomí se Vogue  dostal díky  zpěvačce Madonně a  písni Vogue. Právě ona  oslovila tanečníky zabývající se tímhle stylem a ti ukázali veřejnosti, co to vlastně znamená. Můžeme říci, že jde o komunitu  lidí,  kteří pořádají i tzv. bály, kde se schází a předávají si své  know–how. Myslím si, že lidé, kteří patří k této komunitě, stylem Vogue žijí. Je to klubová záležitost. Vogue vznikl okolo roku 1960, a to  v komunitě gayů!

Street dance  je jednou z nejnabitějších kategorií, zaštituje mnoho stylů,  vznikl v 70. letech v ulicích a tanečních klubech Spojených států.  Nynější moderní street dance, který  učíme v tanečních studiích, je velice zajímavý. Rozmanitost a originalita  je to, co lidi láká. Nikdy tu není  žádný strop a lidé tančící street dance, se  také stylizují do určitého  životního stylu.“

 Zeptali jsme se….

Máte také nějaké zvláštní ceny pro své  vítěze?

Martin Hladík,  pořadatel, choreograf

„Jsou typy soutěží, kdy tanečníci dostanou medaile a jdou domů. A jsou  typy soutěží, kdy tanečníci postupují na Mistrovství Evropy a Mistrovství světa.  My bohužel z našich soutěží zatím  vůbec nepostupujeme do evropských a světových kol.  Ale  snažíme se to změnit.  Pracujeme na tom, aby se naši vítězové mohli účastnit i evropských a světových soutěží. Přesto, pokud vítězové dále pracují, mohou  doprovázet zpěváky, a za to jsou tanečníci daleko více vděčni, než za vítězství v soutěžích, byť světových, to je nám jasné. Uplatnění v umělecké branži znamená pro mnohé daleko   více než vyhrát  ‚pouhé‘ Mistrovství republiky.“

Jakou je asi zhruba návštěvnost této poměrně nové soutěže v ČR?

„V malých městech je  čím dál větší  návštěvnost, a to je pro nás dobrá zpráva. Taneční skupiny touží  porovnat a poměřit si síly  se skupinami z jiných regionů.

Očekáváme čím dál více diváků. V předešlých ročnících  to bylo asi 500 – 1000 diváků denně.  Haly nemají takovou kapacitu a my se každý rok přesouváme do větší a větší haly, aby diváci i tanečníci měli větší komfort.“  

Jaké jsou   novinky letošního 3. ročníku?

„Naše soutěž je celorepubliková. Objíždíme 9 regionů, máme 9 regionálních kol, poté se postupuje  do zemských kol a vítězové tančí za Českou republiku. Dříve jsme pořádali jednodenní pohárovou soutěž, kam se sjížděly soubory z různých koutů naší republiky.  Řekli jsme si tedy, že uděláme  celorepublikovou tour.  V  I. ročníku bylo méně regionálních kol, ale naše soutěž stále získává na oblibě a navštěvuje ji  více a více tanečních souborů. Letos začínáme 16. března a v neděli 17. března se přesuneme do Prahy. Máme objednané největší haly v regionech. Tam  přijede celý  náš tým, postaví se taneční plocha, zajistí se zvuk, světla, je to zkrátka velká show. Tanečníci toto  oceňují.

Hodnocení je subjektivní samozřejmě. Porotce  udělí známku a známky se porovnávají. Tanečník se musí držet  předlohy, tančit do hudby, kostýmy, image, obsah choreografie, to vše  hraje svou  roli. Vyhrát může i soubor, který vůbec nedostane tu nejlepší známku. Tohle je  systém, který je poplatný i v krasobruslení i  v tanci  a  je brán jako nejspravedlivější.

Choreografie jsou celoroční práce všech souborů, máme tu  různé taneční styly, např.  soutěž  v artových disciplínách, uvidíte  třeba cheerleaders a  mažoretky a  jiné.  Soutěží všechny věkové kategorie –  baby, školní věk, junioři a tanečníci od 15-ti  let, a senioři od 25-ti let výše. Oslovili  jsme nadané  studenty herecké školy a ti se stali našimi moderátory. A také školu audiovizuální  tvorby a   vytvořili jsme tým,  který bude přinášet rozhovory prostřednictvím youtube kanálu. Dalším naším partnerem  je televize Óčko a také  portál Tiscali.cz. Novinkou letošní  soutěže je nafocení naší vlastní promoplachty.  A nesmím zapomenout říct, že letos opět rozdáme obrovská kvanta medailí, odhadem  asi 5 000 medailí, stojí nás to  přes milion korun!“

Zeptali jsme se ….

Michaela Kůstková, HDC Praha, porotkyně:

Jak budete hodnotit? Co Vás nejvíce osloví a jaké chyby by tanečník  dělat neměl?

„Tanec je jeden celek. Nemohu  přesně říct. Máme daná sice nějaká kritéria – zajímá nás, zda  jdou tanečníci do hudby, jestli ten pohyb dělají synchronně, jaká je tam energie, zda  ti lidé do toho jdou, zda  mají výraz a v podstatě i  celková image choreografie a tance. Tak tohle jsou  faktory, které třeba  hodnotím já  a většinou i výběr  hudby. Vždy dám  na estetický pohyb. Co by tanečníci nebo choreografové  neměli dělat, to nemůže nikdo říct, protože tanec je prostě svoboda. Kdybychom si měli říct, co kdo má a nemá dělat, tak už by to nebylo umění. Ale já nemám moc ráda „depresivní“ choreografie, které ve mně  zbytečně vyvolávají  strach a stres, mám radši  energické, veselé skladby, kde  vidím, že si to ti lidé užívají.“

Přesto – výběr hudby nebo energie, „s jakou tanečník do toho jde“, to jsou velmi  subjektivní úhly pohledu. Jednomu se hudba  líbí, ale Vám coby  porotci ne… Co s tím?

„Já se snažím jako porotce být k tomuto co nejvíce objektivní.   Chápu, že třeba mně se může líbit červená a někomu ne. A nikdo nás nerozsoudí, co je správně. Tak to je i v tanci. Ale já se většinou zaměřuji na techniku,  zda jsou tanečníci „vytancovaní“, jestli do toho jdou naplno, zajímá mě spíše souhra hudby a toho, co lidé tančí, takže to není určitě tak: „Jé, tahle  písnička se mi nelíbí, tak tomu dám nula bodů.“

Energie, řekněme. Ale co když se tanečník  ráno vzbudí a bolí ho zub? Takže do toho samozřejmě s takovou energií nejde. Není veselý a plný energie… Co tedy dělat?

„To je zajímavá otázka… No, většinou jde o to, že vlastně v souboru je   těch lidí několik. Když  už by to byl takový případ, tak já jako  trenér bych ho na jeviště  asi nepustila. Zdravotní  problémy, to je prostě špatně. Ale spíše  bych se možná teď přesunula k situaci,  kdy jsou tu problémy  psychického rázu. Vždycky to v tanci poznáte. Je velice dobré pro trenéry, aby své  lidi před výkonem dobře namotivovali, aby dotyčný člověk, i když má nějaké trable, odvedl na jevišti co nejlepší výkon.  Tohle znamená pro  trenéra hodně práce. Je důležité,  jak s  lidmi komunikuje, jakým způsobem jim dává  pozitivní motivaci.“

Děkujeme a přejeme spravedlivé okolnosti hodnocení.

Zeptali jsme se….

Jaroslav Langmajer – trenér a porotce soutěže

Jak hodnotíte  krasobruslení?  Podobně jako tanec? Budete letos přísný porotce?

„Já vlastně krasobruslaře vůbec  nehodnotím, dělám jen pohybovou průpravu. Ale pokud jde o krasobruslení, teprve teď lidé začínají více chápat druhou známku, což je kvalita bruslení, kvalita pohybu. Choreografie jsou  trošku pozadu oproti   technické známce, protože  odborníci se v technice  nemohou mýlit, je to dozorované i kamerou… Rozebírají se detaily, technika se  nedá moc ošidit. V druhé  známce, což  je předvedení, tam se to dá opravdu různě „rozptýlit“,  kdo komu fandí, nebo ubere. Pokud jde o tanec, tak to je velmi subjektivní, v krasobruslení je aspoň jedna objektivita v  technické známce, ale tady je to opravdu, jak se kdo vyspí. Jednou tu choreografii vidíte v nějakém prostoru, necháte ji postoupit dále, vidíte ji v jiném prostoru a řeknete si: „Tohle jsem dával postoupit???“ A vždycky   platí, že kvalita  klesá a stoupá od výkonu tanečníka, nikoliv choreografa. Choreograf může být génius, ale když mu to tanečníci špatně zatancují, tak se to prostě nepovede. Závěrem musím říct –  někdy je smutným faktem,  že se nám hodnocení nepovede. Poté k nám  někdo přijde a řekne: ,Hleďte, ten soubor  na jiné soutěži vyhrál a vy jste je tady dali na poslední místo!´ Stát se to může.  Velmi se  lidem omlouvám za své hodnocení, ale já jsem to tak v ten moment cítil! Nemáme tu objektivní techniku. Samozřejmě,   někde jsou třeba určitým měřítkem propnuté špičky, ale třeba u streetu jde o celkovou synchronizaci.“

Tanečníci také  nemusí být v ten moment dobře naladěni přece….

„Ovšem. Někdy hraje roli i to, že je vystoupení  nerozcvičené, ospalé, unavené a všechny tyhle faktory se sečtou a  sehrají svou úlohu.“

Je těžší krasobruslení nebo tanec?  Co si má dítě vybrat?

„Krasobruslení je náročné v tom, že lidé musí  umět přenášet váhu, protože se bruslí na dvou hranách tenkého nože.  Ti, kteří mají dobrou pohybovou  průpravu, tak se sice na bruslích  umí pohybovat, ale problém je, že se někteří bojí skákat. To je potom limituje a nepokračují už dál. Pokud kvalitně bruslí, tak se pořád dříve  mohou stát kvalitním  tanečním párem. Dítě, které začíná, musí  bruslení bavit. Je to „ponorka“, protože je pořád na jednom ,zimáku´, třeba 15 let a najednou začne zájem opadat. Kamarádi  chodí ven nebo  někam na disco a bruslaři  jim to začnou závidět,  také chtějí někam chodit, nejen pořád trénovat, to je jasné.“

Bruslení taky pěkně bolí, ne?

„Ale  bruslaři umí padat! Od malička se to učí. Je pravda, že  při nějakém nešikovném pádu, což se stane i těm nejlepším, tak se bohužel zraní a je konec.  Na druhou stranu, čím více mají flexibility a jsou dobře připraveni, pak  je pád nemůže tak ohrozit, jsou zvyklí padat z  trojitých skoků, člověku úplně zatrne, ale bruslař  se zvedne a jede dál.“

Děkujeme a přejeme spravedlivé hodnocení.

Partneři – poděkování

Kromě medailí a diplomů, které jsou pro tanečníky stále velmi cenné, odměňuje Czech Dance Tour vítěze i dalšími způsoby. Prvními partnery jsou společnosti, které věnují ceny v aktuální celkové hodnotě 1 196 500 Kč. Jde o produkty a služby těchto značek:

Hard Rock Cafe Praha • Kellogg’s • dm drogerie markt • KiK • Pringles • RS Český ráj • Dragonello • Bliss – Hrajeme si s jógou • Nu pretty by misha • a Cross Cafe Havířov.

Czech Dance Tour také děkuje mediálním partnerům Tiscali.cz a hudební televizní stanici Óčko, že s námi letos roztančí celé Česko.

Více na: www.czechdancetour.cz

Hana Čermáková, Eva Smolíková

Foto: Czech Dance Tour

TANEČNÍ MAGAZÍN

ADRIENN HÓD ve Studiu ALTA vede kurz při festivalu BAZAAR

Letošní festival Bazaar festival připravil dvoudenní kurz vedený Maďarkou Adrienn Hód, postavený na choreografickém jazyce jejího souboru Hodworks. Proběhne 12. a 13. března 2019 od 10 do 15 hodin ve Studiu ALTA.

Kurz Adrienn Hód můžeme směle nazvat workshopem. Tento naprosto výjimečný workshop je o osobním průzkumu vlastního těla. Adrienn Hód nabízí nástroje a pomáhá s určením možných tanečních směrů tak, aby každý účastník mohl najít svou vlastní cestu. Představivost hraje velkou roli v jejím přístupu s cílem najít místo, kde tělo může být svobodné, přítomné a připravené reagovat na veškeré podněty. Místo, kde se tělo může osvobodit od hluboce zakořeněných vzorců a myšlenek, a přepsat se samo sebou a vytvořit nový vesmír pro pohyb.

Sama Hód založila svou choreografii na cestě k vytvoření speciálního druhu zážitkové přítomnosti u svých performerů. Během workshopu si účastníci nejenom rozšiřují repertoár svého uměleckého rejstříku, ale také je jim umožněn bližší pohled na kreativní metody, které soubor Hodworks využívá.

Výukové metody, úkoly a směry, které Hód používá, jsou silně propojeny s uměleckou praxí Hodworks. Často staví workshopy okolo nově vznikajícího představení, takže účastníci se stávají součástí tvůrčího procesu, jindy si vybírá nový výchozí bod a prostřednictvím tvůrčího procesu staví nové výrazivo, které později použije na scéně. Je přitahována k tvorbě nového způsobu pohybu prostřednictvím metod spojených s nástrojem improvizace.

Workshop bude v angličtině.

VSTUPENKY: 1 000 Kč plná cena, 900 Kč studentské vstupné
https://goout.net/cs/listky/adrienn-hod-hodworks-nirvana-workshop/kwce/

ČAS A MÍSTO: 12. a 13.  března 2019 od 10.00 do 15.00 hod.,

Studio ALTA, Praha 7

Adrienn Hód na archivním snímku

Adrienn Hód je považována za jednu z nejvýznamnějších představitelek současného maďarského tance. Se svým souborem Hodworks od roku 2007 vyvíjí inscenace, ve kterých dekonstruuje kontext těla, pohybu, prostoru a hudby, a přepracovává je v překvapivých kombinacích. Její soubor se skládá z malého jádra tanečníků na volné noze, kteří s ní opakovaně spolupracují již několik let.

Adrienn Hód se podařilo třikrát obhájit místo v evropské taneční síti Aerowaves a za svá díla několikrát získala Cenu Rudolfa Lábana a Cenu Zoltan Imreho. Představuje divadlo jako bezpečný prostor, v němž mohou být rozličná témata a diskurz prozkoumávány v plném rozsahu a do hloubky. Vždy se snaží posunout hranice performativního umění a otevřít nový prostor pro perspektivu a vyprávění skrývající se za tabuizovanými tématy a konvencemi: Ať už se jedná o radikální výzkum nahých těl v Dawn (2014), extrémní podmínky emocionálního a lingvistického vyjádření v Conditions of Being a Mortal (2015), nebo extatický proud vědomí mezi osobními příběhy a fragmenty současného společenského diskurzu v Grace (2016).

Foto: ALTA

TANEČNÍ MAGAZÍN