Festival japonského filmu láká na bubenickou show, divadlo kjógen i den plný zážitků!
Japonsko a Česká republika letos oslavují 100 let od navázání vzájemných diplomatických vztahů. Na přelomu července a srpna bude v Tokiu olympiáda. To jsou dva pádné důvody, proč právě letos poznat Zemi vycházejícího slunce. Jedinečnou příležitostí je Festival japonského filmu a kultury EIGASAI 2020, který proběhne 20. –26. ledna v pražském kině Lucerna.
Festival japonského filmu zahájí 20. ledna japonský velvyslanec v ČR Kaoru Šimazaki a zároveň tak otevře rok oslav stoletého výročí spolupráce Japonska s Českou republikou. Festival přináší osm premiérových filmů s českými titulky, ale také elektrizující bubenickou show z Okinawy, geniální komedii kjógen v češtině, výstavy a v rámci sobotního Japonského dne workshopy zdarma pro celou rodinu.
„Výběrem filmových děl Eigasai nabízí jedinečný vhled do myšlení současné japonské společnosti. Divákům představí metropoli Tokio, odlehlý venkov, sociální i rodinné vztahy. Na dětské diváky čeká novinka japonské animované tvorby „Rudolf a Mnohouš“. Přinese i ohlédnutí za olympiádou v Tokiu v roce 1964 a famózním úspěchem Věry Čáslavské. Velmi specifickým je pak čerstvý dokument o vlivu jaderné havárie ve Fukušimě na tradiční kulturu – a o tom, jak i takový problém lze překonat,“ říká Ondřej Hýbl, předseda Česko-japonské společnosti a pořadatel festivalu, s tím, že letošním mottem festivalu je heslo Když nemůžeš, přidej. S ohledem na olympiádu si tak dovolujeme citovat Emila Zátopka, jehož životní krédo je zároveň skvělou parafrází japonského rčení Když sedmkrát upadneš, po osmé vstaň.
Poznejte Japonsko všemi smysly!
Zvláštní událostí je sobotní Japonský den, zaměřený na rodiny s dětmi, který se koná v sobotu 25. ledna, a na nějž je vstup zdarma. „Zájemci se pod vedením japonských lektorů mohou seznámit s kaligrafií, origami, hrou šógi, okinawským tancem, ikebanou či bubny taiko. Také budou moci okusit japonské speciality. Živé umění pak budou na jevišti reprezentovat komedie kjógen, japonský tanec či speciální hosté, kteří na festival míří až z nejjižnějšího cípu Japonska a předvedou okinawské bubny taiko,“ přibližuje bohatou náplň Japonského dne Ondřej Hýbl.
Pořadateli festivalu jsou Česko-japonská společnost, Velvyslanectví Japonska v ČR, The Japan Foundation a Palác Lucerna. Díky široké podpoře je vstup na Japonský den zdarma, vstupné na jednotlivé filmové projekce činí 100 Kč.
Informace o zlevněných permanentkách, kompletní program festivalu a další informace najdete na www.eigasai.cz
Ve dnech 19. – 22. února bude festival pokračovat i v Plzni.
Reportáž z velkolepého finále a navíc exkluzivní rozhovor s Vojtou Drahokoupilem. Jak prožívá a porovnává všechny show, kterými prošel?
Exkluzivní taneční show
V sobotu 30. listopadu 2019 vyvrcholil IV. mladoboleslavský ročník autorského projektu dvojice Martin Šimek & Tereza Řípová – Roztančené divadlo. Organizátoři nově přesunuli projekt do ŠKODA Auto muzea Mladá Boleslav, kam se v sobotu přišlo podívat téměř pět set návštěvníků.
Společná choreografie
Když tančí profíci
Večerem s humorem sobě vlastním provázel David Gránský spolu se Světlanou Witowskou. Diváci se dobře bavili a rozesmáté atmosféře v naplněném sále též významně přispívala i porota, ve které tentokrát usedli: Naďa Konvalinková, Dana Batulková, Veronika Arichteva, Vanda Hybnerová, Martin Zounar a Biser Arichtev. Martin Zounar, Dana Batulková a Vanda Hybnerová spolu občas polemizovali, což vzbuzovalo u diváků široký úsměv.
Porota – Veronika Arichteva, Martin Zounar a moderátor David Gránský, zábava v plném proudu
Moderátoři večera – David Gránský a Světlana Witowská
Porota – Dana Batulková, Biser Arichtev a Naďa Konvalinková
Vanda Hybnerová se původně projektu účastnila coby tanečnice, ale zdravotní potíže jí na poslední chvíli nedovolily vystoupit. Její tanec se pohotově naučila Tereza Řípová, Zuzka Štastná a Petra Stehnová, takže Vanda měla hned tři náhradnice.
Taneční výkony herců a hereček různých divadel, doprovázené desetičlennou kapelou byly opravdu opět na špičkové úrovni. Samozřejmě profesionálové jsou zkrátka „profi“, takže tanec Martina Šimka a Terezy Řípové neměl chybu a co dodat víc. A musím podotknout, že choreografii Martina Šimka a Zuzany Štastné jsme v rámci videa pro TANEČNÍ MAGAZÍN vůbec nemohli sestřihnout, protože byla silná od začátku až do konce a to hlavní se jen těžko, těžko hledalo…!
Vítězem online tipovací soutěže se nakonec stal herec Vojtěch Drahokoupil se Zuzanou Šťastnou zastupující Divadlo Broadway.
Hlavním vítězem, který převzal putovní skleněnou trofej a jehož zvolila porota, se stal herec Václav Jílek s tanečnicí Petrou Stehnovou, kteří reprezentovali Divadlo Studio DVA. Mezi ostatními soutěžícími herci zářili také například Petr Vondráček či Eva Burešová.
Velkolepá tanečně-zábavní show byla zakončena společnou choreografií všech účinkujících a odměněna hlasitým potleskem ve stoje.
Vítěz „bere vše“…
…ale všechno pobrat nelze
Závěrečný tanec – Václav Jílek a Petra Stehnová
Nyní se autorská dvojice chystá opět do Prahy, kde proběhne finálový galavečer 15. 3. 2020 v Divadle na Vinohradech (vstupenky již v prodeji), a můžeme se jen těšit, zda se i za rok již tradičně na podzim vrátí do Mladé Boleslavi. Rozhodně si nenechte ujít!
Soutěžící páry:
Eva Burešová a Matyáš Adamec
Tereza Řípová a Petr Vondráček
Lucie Končoková a Jakub Necpál
Martin Šimek a Tereza Řípová ladně pluli sálem
Václav Jílek a Petra Stehnová
Václav s Petrou
Václav s Petrou
Jakub Necpál a Lucie Končoková
Vozit se, to se každému líbí, ale jen chvilku..
Tereza Řípová a Petr Vondráček
Těsně před vystoupením jsme zastihli Vojtu Drahokoupila, zpěváka, textaře a hvězdu páté řady hudební reality show „Tvoje tvář má známý hlas“.
Zeptali jsme se…
Vojta Drahokoupil a Zuzana Šťastná
Vojta Drahokoupil:
Jak Vám to tančí, jde to dobře, nebo to není přímo Vaše „parketa“?
„Já mám tancování celkově strašně rád. Dělal jsem street dance kdysi dávno a tančil jsem ve skupině, ale street dance je úplně něco jiného. Roztančené divadlo je úplně jiná show. Byl to pro mě šok, ale jsem rád, že jsem tady. Je to jiný svět, jiná tréma. Takže je to pro mě krásné.“
Je to tedy celkově těžší než street dance?
„No, dobře tedy, street dance jsem se učil také úplně od základu, tohle také, ale teď mám už výhodu v tom, že jsem účinkoval v různých muzikálech a dalších rolích, takže průpravu mám. Je to už snadnější, než kdybych sem přišel v 18-ti letech, tak tady ani nezhasnu světlaJ, takže jsem rád, že ta nab ídka přišla až teď.“
Jak Vám to šlo s taneční partnerkou Zuzkou, měl jste trému nebo jste byli sehraní hned od počátku?
„Tak strach mám, to ano, ale spíše se těším a to převažuje. Opravdu musím říct, že větší trému zažívám při koncertech. To je jiné, jsem více vynervovaný, aby všechno vyšlo tak, jak má. Tady je tréma jiná, je to minuta a půl tance, já jsem s mojí tanečnou partnerkou Zuzankou trénoval docela dost, takže si myslím, že to umíme. Teď už jde jen o to, užít si večera a já se těším. Na tanci mám rád především to, že si př ed tím protáhnu tělo a je to. Pokud jste zpěvák, tak pořád řešíte, jestli máte hlas, tady to vůbec není důležité.“
Považujete tedy zpívání za těžší?
„Vlastně ano, ale nedá se to, myslím, úplně porovnávat.“
Když zhodnotíte choreografie u Martina Šimka a Terezy Řípové a porovnáte je se StarDance: Jak to vidíte? Co je lehčí, těžší?
„Nelze to vůbec srovnávat. Taneční styl je stejný, to ano, ale v televizi se soutěžící učí těch tanců víc, tady je to méně a divadlo je s televizí celkově neporovnatelné. Tedy i úroveň tanců tady je samozřejmě jiná, protože to jsou dva různé světy. Ale dokážu s jistotou tvrdit, že všichni, co jsou tady dnes večer, by obstáli ve StarDance.“
A co „Tvoje tvář má známý hlas?“ Která soutěž se Vám jeví jako obtížnější?
„No, tam jsem by více nervózní, hrál jsem určité role, pořad jako takový je trošku ,mimo moji parketu´, bylo to opravdu jiné. Tady jsem sám za sebe, taneční partnerku Zuzku znám za dva měsíce, takže můžu směle říct, že ,Tvoje tvář má známý hlas´ pro mě byla těžší, a to hlavně psychicky.“
Děkujeme a ať to tančí!
Vojta utíkal do šatny a samozřejmě ten večer vyhrál – stal se vítězem internetové tipovací soutěže. Gratulujeme!
Czech Cabaret Show vypisuje konkurz na zpěváky, tanečníky, herce, akrobaty, performery i mnoho dalších postů. Hlaste se! Premiéra již v prosinci!
ProNi Production a Czech Cabaret le Royal vypisují konkurz do připravované spektakulární kabaretní show.
Premiéra: prosinec 2019
Zkoušky: září – listopad
Režie: Nikol Prokešová a Šárka Šedivá
KONKURZ JE VYPSÁN NA:
– Zpěváky a zpívající herce s výbornou taneční průpravou, taneční company, vzdušné i pozemní akrobaty
Dále se hledají: roller danceři, hula hoop, pole dance, hadí ženy, liliputi, mimové, žongléři, provazochodci
TERMÍN KONKURZU: 15. srpna 2019 v divadle Royal Theatre, Vinohradská 48, Praha 2
MUŽI A ŽENY 8.30 – 9.30 registrace – ZPĚVÁCI + DOBŘE ZPÍVAJÍCÍ HERCI s výbornou taneční průpravou požadavky: libovolná píseň v anglickém jazyce (nutné poslat zvukový podkres v rámci přihlášky) + dívky přiléhavé oblečení, podpatky, kluci tílka
13.00 – 14.00 registrace
– AKROBACIE (vzdušná a pozemní), PERFORMEŘI (hula hoop, pole dance, liliputi, hadí ženy, žongléři, mimové, a další) Požadavky: šály k dispozici na místě jinak vše potřebné s sebou. (v případě zvukových podkresů poslat předem v rámci přihlášky)
VYBRANÉ UMĚLCE BUDE PRODUKCE POTŘEBOVAT TAKÉ V TERMÍNECH 18. 8. a 21.8.
PŘIHLÁŠENÍ NA KONKURZ:
Přihlášky s popisem schopností, fotografií (popřípadě videem) posílejte na e- mail:chcibytstar@gmail.com
V poslední době – po vzoru vraždícího invalidního jihoafrického sprintera Oscara Pistoria – neočekáváme od lidí postižených ztrátou dolní končetiny zrovna kladný vztah ke společnosti i svému okolí.Jednou ze světlých výjimek je Markéta Stránská, hlavní a jediná protagonistka večera „LeŤ“ ve studiu ALTA.
Odjakživa řeším dilema. Co jsou berle a co naopak takzvané „švédské hole“? Již od dětství jsem za berli považoval hůl vyšší než člověk, nahoře zakroucenou do spirály, jako ji nosil svatý Mikuláš (i jiní církevní hodnostáři).
Patrně jsou – ze zdravotního pohledu – jako „klasické“ berle vnímány vyšší hole, které se používají zapřené pod rameny. Za „švédské hole“ jsou považovány zdravotní hole, o něž se opíráme pomocí předloktí a loktů. Z tohoto hlediska vystupovala Markéta Stránská se švédskými holemi.
Zcela upřímně řečeno, nevěděl jsem, co od vystoupení interpretky o jedné noze očekávat. Tak trochu jsem se obával laciné senzace. Něčeho „barnumského“ ve stylu dávných cirkusových liliputánů či sloních mužů.
Samotný výsledek však předčil ta má nejoptimističtější očekávání. Byl jsem svědkem výkonu, který by snesl ta nejpřísnější hodnotící kritéria. Ba, předváděné umění Markéty Stránské by sneslo i ta nejvyšší sportovní měřítka. Ať již z hlediska fyzické připravenosti, ale i choreografické kreativity. Občas jsem si v hledišti připadal jako na volných jízdách, respektive exhibicích krasobruslařek či uměleckých gymnastek.
One woman show byla opravdu nezapomenutelná. Šlo o nepřetržitý tok choreografických nápadů, trysk drobných gagů i smysluplného začlenění do prostoru. Markéta Stránská ukázala, že má srdce s velkým „S“. A na rozdíl od většiny obdobně postižených působila lidsky, nenuceně a nezakomplexovaně. Možná tím, že je i sama terapeutkou?
Markéta Stránská i na jedné noze s pomocí dvou švédských holí dokázala to, co valná část populace nedokáže ani klasicky s oporou obou nohou! Děkujeme jí.
LeŤ
Interpretace, choreografie: Markéta Stránská
Hudba: Jan Kratochvíl
Světelný design: Zuzana Režná
Kostýmy, scéna: Monika Urbášková
Poradci tvůrčího procesu: Lucia Kašiarová, Jean Gaudin, Karine Ponties
