Rozhovor s bývalým sólistou ND v Praze Alexandrem Katsapovem

„Tanec je pro mě součástí života. Ale kdybych žil znovu, možná bych zkusil něco jiného“

Od roku 1997, kdy přijal nabídku od tehdejšího šéfa baletu ND v Praze Vlastimila Harapese, si postupně zatančil na naší první scéně téměř celý klasický repertoár a stal se jedním z nejvýraznějších tanečníků své generace a za své výkony obdržel několik ocenění. Po skončení taneční kariéry se stal baletním mistrem, a kromě toho se Alexandre Katsapov věnuje fotografování a jak sám přiznává, nejraději fotí lidi a okamžiky, které mají atmosféru.  


Alexandre Katsapov v inscenaci Brel – Vysockij – Kryl- Sólo pro tři – foto Pavel Hejný

K baletu jste se dostal jako malý kluk, a to vlastně díky mamince, která chtěla být baletkou, ale nevyšlo jí to. Tak to zkusila s Vámi a přivedla Vás k baletu. Jak vzpomínáte na svá dětská léta? Jaký jste byl kluk a co Vás ještě bavilo?

„Moje dětství bylo hodně naplněné pohybem a hudbou. Maminka si sama přála být baletkou, ano, je to tak, a když to nevyšlo, zkusila to se mnou. Od pěti let jsem chodil do baletní přípravky, ale kromě toho jsem dělal i gymnastiku a hrál na klavír. Byl jsem živé dítě, které mělo rádo pohyb, a vedle baletu mě bavilo sportovat a objevovat nové věci. Nikdo tehdy netušil, že se balet stane mou celoživotní cestou.“

Alexandre Katsapov s Adélou Pollertovou v baletu Zlatovláska – foto Roman Sejkot

V rodném Petrohradě jste vystudoval Baletní akademii Agrippiny Vaganové. Po škole jste v roce 1993 získal angažmá na pozici sólisty ve Státním akademickém divadle Modesta Petroviče Musorgského. A během tří let jste si zatančil Alberta v Giselle, Prince v Louskáčkovi nebo Romea i Merkucia v Romeovi a Julii, Jamese v La Sylphidě nebo titulní roli v Petruškovi. Jak na své začátky vzpomínáte? Bylo Vám devatenáct let a stal jste se sólistou.

„Bylo to velmi intenzivní období. Najednou jsem stál na jevišti v hlavních rolích, které jsou snem každého tanečníka – Albert, Romeo, James, Petruška. Byla to obrovská zodpovědnost, ale také radost. Zpětně vidím, že to byla velká škola – nejen po stránce technické, ale i lidské, protože jsem se učil obstát v konkurenci a hledat vlastní cestu.“

Alexandre Katsapov jako Valmont – foto Martin Divíšek

Pak Vaše pracovní cesta vedla do Prahy, když jste přijal nabídku od tehdejšího šéfa baletu Národního divadla Vlastimila Harapese a v roce 1997 jste se stal členem souboru. A brzy také sólistou. A na naší první scéně jste si zatančil řadu krásných rolí a stal se jedním z nejvýraznějších tanečníků své generace. Splnil jste si své taneční sny? Máte nějakou oblíbenou roli?

„Do Prahy jsem přišel díky nabídce Vlastimila Harapese, ano,  bylo to zásadní rozhodnutí. Postupně jsem zde dostal možnost tančit téměř celý klasický repertoár. Nejbližší mi vždy byly role, které vyžadovaly i hereckou složku – třeba Ivan Hrozný, Valmont nebo postavy z děl Petra Zusky. Z posledních rolí jsem měl velkou radost z matky Simone v Marné opatrnosti nebo krále Petra v Leonce a Lena. Taneční sny se mi splnily – a možná i více, než jsem si, kdy představoval.“

Alexandre Katsapov jako Petruchio ve Zkrocení zlé ženy – foto Roman Sejkot

S aktivní taneční kariérou jste se před časem rozloučil a ve Zlaté kapličce působíte na pozici baletního mistra. A co choreografie, zkusil jste si ji také? Vy sám jste spolupracoval s Jiřím Kyliánem (Petit Mort, Sinfonietta, Dítě a kouzla, Polní mše, Návrat do neznámé země), Matsem Ekem (Carmen), Petrem Zuskou (Sólo pro tři: Brel – Vysockij – Kryl, Déjà vu), Liborem Vaculíkem (Romeo a Julie, Ivan Hrozný, Lucrezia Borgia, Valmont) nebo Ivanem Cavallarim (Zkrocení zlé ženy).

„Nikdy jsem neměl choreografické ambice, ale vždycky jsem rád a velmi jsem oceňoval, když vznikala nová choreografie. Byla to těsná spolupráce s choreografem – někdy se tvořilo přímo na mě, jindy na alternaci, ale vždy šlo o kontakt s živým tvůrcem, který něco nového přináší. To pro mě bylo zásadní a velmi inspirativní a vždy jsem se na takovou spolupráci těšil.“

Alexandre Katsapov jako Petruchio ve Zkrocení zlé ženy – foto Roman Sejkot

Vaše taneční umění Vám vyneslo několik ocenění jako je Philip Morris Ballet Flower Award pro nejlepšího baletního umělce, Cenu Thálie za titulní roli v baletu Ivan Hrozný, Cenu Divadelních novin za svůj výkon v představení Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři. Role Petruchia ve Zkrocení zlé ženy Vám vynesla nominaci na Cenu Thálie a v širší nominaci na Thálii jste se ocitl díky roli Jamese v La Sylphide a von Rothbarta v Labutím jezeře. A role Valmonta Vám vynesla Cenu Opery Plus. Co to pro Vás znamená?

„Ceny mě samozřejmě potěšily – Cenu Thálie, Philip Morris Ballet Flower Award, Cenu Divadelních novin i další nominace. Vážím si jich, protože jsou odrazem toho, že má práce měla smysl. Ale největší ocenění je pro mě pocit, když představení opravdu „žije“ a spojí se jeviště s publikem. To je chvíle, kdy tanečník ví, že dělá správně to, co dělá.“

Alexandre Katsapov jako Onegin s Ivannou Illyenko – foto Anna Rasmussen

Hodně se věnujete focení, o kterém jste jednou řekl: „Focení beru spíše jako koníček, ve kterém jsem našel sám sebe.“ Fotil jste také pro časopisy Harper´s Bazaar a Esprit. S Máriem Bakušem, se kterým tvoříte umělecké duo The Queens, jste nafotil kalendář baletu ND na rok 2017. Co Vás přivedlo k fotografování?

„Fotografie mě přitahovala už dlouho, ale intenzivněji jsem se jí začal věnovat až během kariéry. Je to jiný způsob vyjádření – pohyb, kompozice a emoce, které znám z tance, mohu zachytit objektivem. Nejraději fotím lidi a okamžiky, které mají atmosféru. Spolu s Máriem Bakušem tvoříme umělecké duo The Queens. Pod touto značkou jsme realizovali nejen kalendář baletu Národního divadla na rok 2017, ale také řadu plakátů a vizuálů pro operu a balet Divadla J. K. Tyla v Plzni, balet v Olomouci, Pražský komorní balet, Národní divadlo v Praze, Pražskou taneční konzervatoř a mnoho dalších projektů.“

Alexandre Katsapov a R. Fišarová v Lucrezii Borgii – foto Roman Sejko

Co Vám dalo a jak Vás obohatilo a ovlivnilo focení tanečního dokumentárního projektu Zdenka Prokeše West Side Story ve věznici (2024), díky kterému jste navštívil dokonce třikrát mužskou věznici v Příbrami a dva dny jste strávil v ženské věznici ve Světlé nad Sázavou?

„Byla to silná zkušenost. Vstoupit s tancem a uměním do prostředí, kde lidé žijí úplně jiný život, je konfrontace, která člověka hodně obohatí. Viděl jsem, že i tam tanec může mít smysl a otevřít cestu k lidskosti a emocím.“

Alexandre Katsapov a P. Hrubesová v Lucrezii Borgii – foto Roman Sejkot

Máte za sebou úspěšnou dráhu baletního tanečníka. Teď jste baletním mistrem. Čím je pro Vás tanec dnes? Kdybyste byl znovu ten malý kluk, vydal byste se stejnou cestou?

„Tanec pro mě zůstává součástí života. Už ho nežiji na jevišti, ale předávám dál jako baletní mistr. Co se týče otázky, zda bych se dnes vydal stejnou cestou, je to těžké říct. Když se dívám zpětně na svou zkušenost, nevím, jestli bych touto cestou šel znovu. Byla sice obohacující a dala mi spoustu možností, ale kdybych měl dnes volit, pravděpodobně bych šel jinam a zkusil něco úplně jiného.“

Alexandre Katsapov – foto Pavel Hejny

A co volný čas, jak jej rád? Co Vám říká slůvko relax?

„Relax, to je pro mě trochu jiné slovo než si mnoho lidí představuje. Nepředstavuje jen ležení na gauči nebo pobyt ve wellness – pro mě je to spíš aktivní výzva. Může to být jízda na kole s kamarádem několik dní, putování po cestách, duchovní cesta, nebo výlet do Asie, pěší turistika či pobyt někde v přírodě. To je pro mě relax „v uvozovkách“. Stejně tak si užívám chvíle s přítelkyní, kdy se jen procházíme a nic neděláme – je to pro mě cenný čas, protože ona je zaneprázdněná prací v divadle a těch chvil je málo.“

Aalexandre Katsapov s Nikolou Márovou – Raymonda – foto Diana Zehetner

Děkujeme za rozhovor

Alexandre Katsapov

Narodil se 23. dubna 1975 v Petrohradě, kde vystudoval Baletní akademii Agrippiny Vaganové.

V letech 1993–1996 byl ve Státním akademickém divadle Modesta Petroviče Musorgského.

Od roku 1997 je v baletu Národního divadla v Praze, kde byl roku 2003 jmenován prvním sólistou. V ND ztvárnil téměř všechny role klasického a romantického repertoáru a uplatňoval se také v titulech moderního a současného tance.

Po skončení taneční kariéry v ND působí jako baletní mistr.

Věnuje se fotografování.

Jeho první manželskou byla japonská tanečnice Keiko Sakamoto.

Z druhého manželství s baletkou Nikolou Márovou má syna Maxima.

Foto:  Roman Sejkot, Martin Divišek, Pavel Hejný,  Diana Zehetner

Veronika Pechová

pro Taneční magazín

Švandovo divadlo je ve skvělé kondici

V sezóně 2025/2026 nabídne čtyři novinky o rodinných vztazích, chystá i výjezdy do zahraničí

Celkem čtyři premiéry a nový projekt tří scénických čtení chystá v sezóně 2025/2026 Švandovo divadlo v Praze na Smíchově. „Všechny nové tituly spojuje téma rodiny nahlížené z různých perspektiv i s různým žánrovým vymezením,“ říká Martin Františák, umělecký šéf divadla. „Společným jmenovatelem je také střet jedince se společností a s jejím nastavením, řádem,“ dodává Františák, který u Švandů úspěšně působí už 6. divadelní sezónu. Divadlo čeká řada hostování v zahraničí: v příští sezóně plánuje navštívit Toronto, Chicago, New York, Los Angeles i Expo 2025 v japonské Ósace.

 

„Švandovo divadlo je teď v nejlepší kondici za poslední dvě dekády,“ uvádí jeho ředitel Daniel Hrbek. „V posledních letech kontinuálně prokazuje vynikající výsledky. Potvrzují to výjimečné inscenace, účast na festivalech, nominace, ceny, plné hlediště i pozvání do zahraničí… Divadlo je téměř neustále vyprodané, panuje zde harmonická spolupráce obchodních, uměleckých a provozních složek. Jde o soubor profesionálů a výrazných individualit schopných pracovat v týmu, přičemž každý má na svou práci i práci kolegů vysoké nároky. A teď nemluvím jen o herečkách a hercích, ale i o zaměstnancích, kteří divadlo obsluhují a spolubudují. Všímám si také sílící loajality ke značce Švandovo divadlo, potřebu se s ní identifikovat,“ připomíná Hrbek.

„Všem titulům, které máme na repertoáru, dominuje herecká individualita a precizuje se herecký styl,“ pokračuje ředitel Švandova divadla. „Vynikající herectví je ostatně diváky i kritiky nejčastěji pozitivně hodnocenou složkou našich inscenací. Je to i tím, že se uměleckému šéfovi Martinu Františákovi daří zvát do Švandova divadla nejzajímavější osobnosti české divadelní režie všech generací,“ říká Hrbek, který vyzdvihuje i výtvarnou složku smíchovských inscenací. „Myslím, že je vidět čím dál lepší herecká souhra ve společném stylu a chápání žánru. A to diváky zajímá, i za tím na Smíchov čím dál častěji chodí a vracejí se. Můžeme si tak dovolit i odvážnější umělecké projekty, což letos ocenila i kritická obec nominací na Cenu divadelní kritiky v kategorii Divadlo roku,“ míní Hrbek.

Martin Františák k tomu říká: „Povedlo se to nejdůležitější, a to zapojit do života souboru novou nastupující generaci herců, ale i progresivních osobností české režie. Vyzařování kvality souboru je pozitivně reflektováno jak diváky, tak i odbornou veřejností. Do další sezóny tak soubor vstoupí plný prokazatelně silných hereckých osobností.“

 

Export české činohry

Kvalitu repertoáru Švandova divadla a jeho schopnost obstát s ní i v mezinárodním měřítku potvrzují plánované výjezdy do zahraničí.

„V září 2025 podnikneme větší tour do Toronta, Chicaga, Los Angeles New Yorku. V Torontu a Chicagu uvedeme pod Záštitou Hlavního města Prahy autorskou inscenaci Dívenka na trampolíně, která u nás měla premiéru začátkem roku 2025. Za pozvání do Los Angeles může tak trochu naše inscenace AI: Když robot píše hru. Jsme tam pozváni mimo jiné jako účastníci panelové diskuze na konferenci EaglCon o spekulativní sci-fi, kterou pořádá Kalifornská státní univerzita. Byli jsme požádáni o příspěvek o Karlu Čapkovi a R.U.R. v současném kontextu vývoje AI. Proběhne tu i scénické čtení nové adaptace R.U.R. od Talene Monahon, na jejímž vzniku jsme se rovněž podíleli. Pak se přesouváme do New Yorku, kde proběhne druhá fáze realizace projektu R.U.R., na níž spolupracujeme s The Shakespeare Centre of Los Angeles. Do New Yorku na jaře 2026 odvezeme i Dívenku na trampolíně, kde by se tu měla stát součástí programu festivalu Rehearsal for Truth organizované Vaclav Havel Center. V září 2025 bude naše inscenace AI: Když robot píše hru součástí doprovodného programu světové výstavy Expo 2025, naše inscenace totiž zaujala tamní akademiky z Univerzity v Ósace.“ vypočítává Daniel Hrbek.

„Z plánovaného hostování v Kanadě a Spojených státech mám velkou radost,“ říká Martin Františák. „Inscenaci Dívenka na trampolíně by měla v Torontu zhlédnout i paní Zdena Salivarová. Tato inscenace totiž hovoří o jejím osudu a také o soužití s Josefem Škvoreckým. Považuji to za historický krok, v němž české divadlo přelétá přes oceán nejen fyzicky, ale i hodnotově a lidsky,“ dodává Františák.

Švandovo divadlo také koprodukčně zajišťuje rezidenci Ductus Deferens v Českém centru v Paříži první červencový týden. Představení Cabaret Babel vzniklé během rezidence bude uvedeno v sobotu 5. července 2026 od 19 hodin v Bibliotéatru Českého centra.

V příští sezóně by divadlo rádo realizovalo zájezd do partnerských divadel v Jeruzalémě a Tel Avivu, kde mělo letos v červnu hostovat, ale s ohledem na bezpečnostní situaci zájezd prozatím odložilo.

První novinkou ve Velkém sále bude 8. listopadu 2025 Nirvana, hra napsaná Martinem Františákem v režii Thomase Zielinského. „Příběh kapely Nirvana a jejího frontmana Kurta Cobaina je pro mne srdeční záležitostí. Jsem moc rád, že se jeho režie ujme právě Thomas Zielinski, který u nás úspěšně realizoval „špiónské“ drama Příliš drahý jed a poté i výborně přijatou černou komedii Chlast,“ říká Františák. Podle něj Nirvana vypráví „o poslední rockové rebelii“, která se uskutečnila na přelomu 80. a 90. let ve Spojených státech, zemi poznamenané mimo jiné rozpadem funkční rodiny. Název inscenace odkazuje také k prožitku absolutního štěstí, které ovšem nikdy netrvá věčně.

 

„Hnutí grunge oslavuje ztroskotance, rebely a outsidery, oběti destruktivního systému, jedince, kteří nezapadají do většinové společnosti. Mám dojem, že dnešní mladý člověk se může s myšlenkami tohoto hnutí v mnohém ztotožnit,“ říká o Nirvaně dramaturgyně Johana Součková Němcová.

Počátkem roku 2026 se scéna Velkého sálu promění v prosluněnou italskou Veronu, v níž to vře nenávistí dvou vážených rodin. Romeo a Julie, nejznámější love story všech dob, zde bude mít premiéru 14. února 2026. „Hra Williama Shakespeara rozšíří dramaturgickou linku, v níž usilujeme o osobitou interpretaci kanonických textů světové dramatiky či literatury,“ vysvětluje dramaturgyně Martina Kinská. „I tentokrát půjde o výrazné ztvárnění a tematickou rezonanci díla s dnešní dobou. Romeem a Julií tak Martin Františák navazuje mimo jiné na tituly Hamlet či Gazda a roba, nebo v jeho vlastních režiích na tituly Anna Karenina a Divoká kachna,“ upřesňuje Kinská.

V souvislosti s novým titulem bude ve foyer Švandova divadla odhalena i nová Výtvarná zeď, jejímž autorem bude akademický malíř Martin Velíšek. „Velkoformátové malby na zdi o rozměrech 3,5 krát 5 metrů vždy inspiruje divadelní prostředí, jeho atmosféra či konkrétní představení,“ vysvětluje Tereza Marková, vedoucí obchodního oddělení. „Autoři, které pro tento projekt oslovujeme, od nás mají jinak volnou ruku. Pracují však s vědomím, že jejich výtvor nejpozději za 24 měsíců překryje malba jiného umělce či umělkyně. Podobně jako divadelní představení, i naše Výtvarná zeď chce nabídnout výjimečný zážitek – a ten spočívá mimo jiné v jeho konečnosti, a tedy neopakovatelnosti,“ říká Marková. Námětem malby Martina Velíška bude právě hra Romeo a Julie.

 

Třetí premiérou uvedenou na hlavní smíchovské scéně bude černá komedie režiséra Eliáše Gaydečky. Připravovaný titul tu bude poprvé k vidění 25. dubna 2026.

 

Čtvrtou premiéru sezóny 2025/2026 uvidí publikum 6. června 2026 ve Studiu Švandova divadla. Hru se zatím pracovním názvem Neboj! napsala Dagmar Fričová, režírovat ji bude Lucie Ferenzová. Vyprávět bude o třech stand-upových komicích, kteří se sejdou v nočním baru, aby publikum pobavili improvizací na téma „rodina“. „Rodinné vazby řeší například i Gazda a roba nebo Divoká kachna, které jsou u nás na repertoáru. Zatímco v obou zmíněných titulech dítě nemá téměř žádnou možnost se vyjádřit nebo se dokonce bránit, v autorské inscenaci Neboj! tyto možnosti dostane vrchovatě,“ naznačuje dramaturgyně Johana Součková Němcová.

 

Příslibem osobitého zpracování je i silný tvůrčí tandem scenáristky a režisérky. „Lucie Ferenzová už u nás ve Studiu inscenovala monodrama Na první pohled, které zaujalo mimo jiné výborným výkonem Marie Štípkové, za níž tato herečka získala nominaci na Cenu Thálie,“ připomíná Martin Františák.

 

Svítání, projekt scénických čtení

Na programu Švandova divadla se v sezóně 2025/2026 objeví také nový projekt scénických čtení s názvem Svítání. Své texty vytvořené přímo pro herecký soubor Švandova divadla postupně představí tři současné autorské osobnosti – básník Petr Borkovec, spisovatelka Petra Hůlová a Dora Kaprálová, v Berlíně žijící prozaička, dramatička a autorka rozhlasových dokumentů. „Vznik nových českých her od těchto výrazných autorů naší domoviny je důležitým krokem nejen v kontextu českého divadla,“ míní Martin Františák. „Věřím, že se nám podaří tyto tvůrce představit nejen v kontextu domácím, ale i zahraničním,“ dodává.

 

„Projekt Svítání je dalším z řady titulů, jimiž se Švandovo divadlo snaží podpořit vznik a uvádění českých autorských divadelních textů, což je jeden ze směrů, jemuž se naše divadlo dlouhodobě věnuje,“ uzavírá dramaturgyně Martina Kinská.

www.svandovodivadlo.cz

 

 

Víte, že…

… se Švandovým divadlem je spojen tvůrčí prostor Peškovka sídlící v nedaleké smíchovské ulici Elišky Peškové?

Rezidenci zde získal soubor Ductus Deferens, který zde ve spolupráci se studenty DAMU zajišťuje pravidelný večerní divadelní program. Je tak možné tu vidět tvorbu mladých talentů ještě dřív, než vstoupí na profesionální trh. „Prestižní profesionální scéna, jakou je Švandovo divadlo, nabízí v Peškovce platformu pro studenty, absolventy, mladé profesionály, kde vzniká specifická dramaturgie a poetika mladých,“ vysvětluje Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla. Peškovka se soustřeďuje také na podporu sousedských vztahů a vyvíjí edukativní a kreativní činnost pro veřejnost. „Fungují zde tři amatérské divadelní soubory, kam se lze každoročně přes konkurz hlásit, probíhají tu různé druhy workshopů, kam může kdokoliv přijít. Také zde probíhají mezinárodní rezidence. Letos v Peškovce pracovali umělci z Francie a USA,“ připomíná Hrbek.

… díky iniciativě Švandova divadla a podpoře Hlavního města Prahy vzniká v Preslově ulici na Smíchově i nové kreativní centrum Preslovka?

„Peškovka tak získá mladší, ale větší „sestru“. I zde bude smyslem kreativní proces, impuls, inspirace a networking,“ říká Daniel Hrbek. „Spolužití Švandova divadla a těchto dvou, umělecky odlišně zaměřených kreativních center, zásadně promění kulturní tvář centrálního Smíchova. Budou zde zkoušet nezávislá divadla, budou zde k vidění různé žánry, soubory, mezinárodní rezidence s veřejnými prezentacemi – kulturní nabídka bude velmi pestrá a věřím, že se sem za ní bude jezdit,“ věří Hrbek.

 

 

Anotace chystaných inscenací v sezóně 2025/2026

 

Martin Františák

NIRVANA

režie: Thomas Zielinski

premiéra: 8. listopadu 2025 – Velký sál

 

Žili ve vyfantazírovaným světě,

takže to prostě museli nějak pokazit.

A nechápali, co jejich děti potřebujou.

Přelom 80. a 90. let v USA: hospodářská nestabilita, sociální nejistota, změna prostředků komunikace, výrazný nástup korporátních společností i do menších regionů, nalomení zbytků tradičních hodnot a fatální krize funkční rodiny. Vzniklý neklid se zrcadlí i na hudební scéně, zejména v mladé generaci. Vzniká fenomén „grunge“, který brzy přes západní pobřeží a Velkou Británii zachvátí celý svět. Nejde jen o hudební styl, ale o výrazný umělecký a myšlenkový koncept. Jde o razantní reakci mladé generace na podobu současného světa, o poslední rockovou rebelii.

Mediálně nejvýraznější, jako jistou špičkou ledovce, můžeme vidět kapelu Nirvana. Její leadr Kurt Cobain svým dílem neilustruje, ale syrovým způsobem zaznamenává životní postoje a dramatické situace, kterými ve svém krátkém, ale o to intenzivnějším životě prošel. Jeho příběh neustále prostupuje výrazný pokus o svobodnou a tvůrčí existenci ve světě, který stále víc a víc zaprodává své hodnoty mamonu a kapitálu. Osud kapely Nirvana je osudem malé komunity, jež se ze zapadlého městečka Aberdeen tvrdě vypracuje na přední místo hudební mapy západního pobřeží USA a Seattlu. Nirvanu však ze všech kapel nejvíce nakonec polapí světový showbyznys, trh, masová média, bulvarizace a světská sláva. Křehká osobnost Kurta Cobaina však narůstající tlak snáší těžce; vypomáhá si útěkem do světa drog. O to víc je v zoomu médií. Nakonec se rozhodne spáchat sebevraždu.

Individuální příběh Kurta Cobaina se tak stává velkým dramatickým příběhem s jasným tématem udržení si osobní identity, tvůrčí svobody a existenční jistoty člověka ve světě, s nímž se v mnohém míjí, nebo je s ním přímo v konfliktu.

Nirvana je dalším původním divadelním textem, který bude mít svoji premiéru na prknech smíchovské scény. Otevírá sezónu, která se ve všech svých titulech zaobírá jednak tématem rodiny (z různých perspektiv i s různým žánrovým vymezením) a také jednou z archetypálních situací dramatu vůbec (a zřejmě i lidské existence) – střetu jedince se společností, s jejím nastavením, řádem. Režisérem inscenace je Thomas Zielinski; bude se jednat o jeho třetí spolupráci se Švandovým divadlem (Příliš drahý jed, Chlast).

 

William Shakespeare

ROMEO A JULIE

režie: Martin Františák

premiéra: 14. února 2026 – Velký sál

 

Nic neříkej, vím své. Oni se vraždí

z nenávisti a já se vraždím z lásky.

Prosluněné letní dny v italské Veroně. Ale je tu přílišné horko, dusno, napětí, které je ve vzduchu, způsobené nenávistí dvou rodů. Občas vypuknou střety v ulicích, které musí mírnit stráže. Šermuje se i slovy, nezávazné slovní přestřelky, vznosné a snad trochu sebestředné vzývání lásky. A jen domněnky, jaká vlastně je. Hraje se slovy stejně jako s výkřiky o umírání z nešťastné lásky. Všechno tak plyne, trochu unaveně, snad tím horkem. Dokud nevypukne další střet a je vydán přísný zákaz jakékoli další potyčky. Dokud se dva, téměř ještě děti, ze znepřátelených rodin do sebe osudově nezamilují na večerní slavnosti. Je jedno, kdo je ten druhý. Či jinak – ten druhý je náhle všechno. Dosavadní svět přestane existovat. I dosavadní perspektiva a čas. Vše je najednou jiné. A vše se začne dít neuvěřitelně rychle, překotně. Skoro to připomíná komedii, kdyby se nestalo pár osudových chyb a nedorozumění a vše nezačalo neodvratně spět ktragédii.

Romeo a Julie mají na svoji lásku skutečně jen pár dní, na vzájemnou, fyzickou blízkost dokonce jen pár hodin. Zažívají ji v oné plné podobě oba poprvé, jakkoli pro ně rodiny měly nachystanou jinou cestu. Jde tu o vzbouření se nejen emocí a hormonů, ale také o povstání proti dosavadnímu nastavení světa, který je obklopuje, proti generaci, která nastolila jiný řád. Jde také o cestu poznání, co skutečně může být láska, jaké podoby může mít. A kdo jsem já, jehož identita se ještě utváří, a jejíž neoddělitelnou součástí se náhle stane někdo jiný? Vše je tak intenzivní, horečnaté. Je to bouře. Mírná slova sonetů už nestačí. Slova, která se dříve říkala tak snadno, jsou náhle těžká, když se mají naplnit.

Jeden z nejznámějších milostných příběhů všech dob. Milenci, kteří zemřou kvůli své lásce. Má mnoho podob v různých dobách i kulturách, ale zpracování Williama Shakespeara z konce 16. století je beze sporu výjimečné. Nabízí vedle velkého romantického příběhu totiž pestrost tematickou i žánrovou a provokuje právě také svojí intenzitou.

Umělecký šéf Martin Františák inscenací Romea a Julie rozšíří sérii inscenací, v níž Švandovo divadlo usiluje o interpretaci kanonických textů světové dramatiky i literatury, která akcentuje výraznou interpretaci a upřednostňuje tematickou rezonanci jednotlivých děl s dnešní dobou (nikoli jen jejich „kulturně-dějinný význam‟). Navazuje tak mimo jiné na tituly: Hamlet či Gazda a roba, či ve svých vlastních režiích na tituly Anna Karenina a Divoká kachna.

 

TITUL BUDE UPŘESNĚN

režie: Eliáš Gaydečka

premiéra: 25. dubna 2026 – Velký sál

Připravovaný titul by měl být v žánru černé komedie. Momentálně je v procesu jednání stran získání autorských práv a licence k provozování.

Jako režisér (hledání titulu probíhá v dialogu s ním) byl osloven Eliáš Gaydečka (nar. 2002), představitel nejmladší generace divadelních tvůrců, který na sebe upozornil např. absolventskou inscenací hry Ropa v DISKU.

Dagmar Fričová

NEBOJ! (pracovní název)

režie: Lucie Ferenzová

premiéra: 6. 6. 2026 – Studio

 

Činoherní stand-up o rodině. Vyhraje ten nejvtipnější. Aneb budoucnost je teď.

Tři stand-upoví komici ve večerním baru. Tématem improvizace je „rodina“. Utkají se vítěz minulého kola, talentovaná komička s hodně suchým humorem a jeden netalentovaný náhodný přítomný, který by rád byl komikem. Čeká se na hlavní hvězdu večera. Show jde do finále. Postupně se ale ukazuje, že to, kdo dnes vyhraje, nebude to nejpodstatnější. Skrze jednotlivá stand-upová čísla se začíná odvíjet úplně jiný a zásadnější příběh. Tři různé rodinné modely. Tři poznamenaná dětství. Tři příběhy, o kterých se zjistí, že tvoří jeden. Jeden jediný příběh z různých perspektiv. Jedna vztahová síť. Žánr stand-up se přelévá do divadla.

Rodinný model ve složení: máma, táta a dítě přestává být v dnešní době tzv. tradiční. Stále častější formou je neúplná rodina, střídavá péče či tzv. patchworková rodina nebo dokonce rodiny paralelní…  Ale jaký dopad to má na děti a na vývoj společnosti? Na lidskou důvěru v druhého? Či v sebe samého? A jakou pak založí rodinu ony? Pokud ji vůbec založí?

A podobně jako se mění formy rodiny, mění se i běh světa. Pro oba světy, jak pro ten malý rodinný, tak pro ten velký svět ale zůstává klíčové, jestli je možné věřit, důvěřovat a cítit bezpečí. Malé rodinné příběhy zrcadlí velká světová témata. Naše inscenace je rámována strukturou stand-upové komedie, zároveň předkládá tři konkrétní osobní příběhy, které pojí citlivé téma – vztahy mezi rodiči a dětmi, otci a dcerami, otci a syny. Podstata stand-upu je vyjádřit vtipně i kriticky svůj pohled na svět; i my se budeme snažit nahlédnout tyto citlivé a mnohdy nelehké příběhy s humorem.

Hra tematicky navazuje na dramaturgickou linku Švandova divadla, která započala již v předešlých inscenacích Gazda a roba a Divoká kachna a řeší téma rodiny. Zatímco v obou zmíněných hrách prakticky dítě žádnou možnost vyjádřit se či se bránit nemá, v autorské inscenaci Neboj! tuto možnost dostane vrchovatě. Režisérka Lucie Ferenzová nespolupracuje se Švandovým divadlem poprvé (Na první pohled). Velmi často tvoří autorský tandem právě s dramatičkou Dagmar Fričovou.

 

PROJEKT SCÉNICKÉHO ČTENÍ

 

Petr Borkovec, Petra Hůlová, Dora Kaprálová

SVÍTÁNÍ

 

            Projekt Svítání je dalším v řadě titulů, jimiž se Švandovo divadlo snaží podpořit vznik a uvádění českých divadelních textů, což je jeden ze směrů, jimž se naše divadlo věnuje dlouhodobě a má ho ve svém základním profilu.

            Tentokrát jsme oslovili tři současné výrazné autorské osobnosti, jejichž těžiště tvorby spočívá spíše v beletrii či poezii, ale i tak jsou v nějakém kontaktu s divadlem – ať již skrze adaptace, překlady či vlastní tvorbu. Zadání pro ně bylo tematicky volné, stejně tak si mohou zvolit, zda jejich text je směřován na Velký sál či do studiové scény. Jediným „omezením‟ je požadavek, aby text byl psán pro soubor smíchovské scény.

            První verze textů mají být hotové v létě, finální podoba poté k 30. listopadu 2025. V průběhu roku 2026 poté dojde k prezentaci textů formou scénického čtení.

 

Foto: Archiv Švandova divadla

Ve spolupráci s Martinem Františákem, Danielem Hrbkem a dramaturgyněmi Martinou Kinskou a Johanou Součkovou Němcovou napsala Magdalena Bičíková

pro Taneční magzazín

 

Jedenáct premiér, silná témata a výjimečné zážitky

Moravské divadlo Olomouc představuje novou sezonu

Moravské divadlo Olomouc nabídne v nadcházející sezoně opět pestrou paletu premiér pro milovníky činohry, opery, operety i baletu. Sezona 2025/2026 přinese jedenáct premiérových titulů, včetně divadelních novinek i osvědčených klasik, na místo šéfa opery a operety nastoupí Jiří Přibyl a do Olomouce zavítají uznávaní čeští i zahraniční tvůrci. Cena abonmá zůstává už třetí rok stejná.

Baletní sezóna: Stravinskij, Prokofjev a dvě velké výzvy

Baletní soubor Moravského divadla Olomouc pokračuje ve své dramaturgické linii, vyvažující českou i zahraniční tvorbu. První premiérou bude komponovaný večer na hudbu Igora Stravinského, kde diváci uvidí Ptáka Ohniváka a Svěcení jara v choreografii britského tvůrce George Williamsona. Tyto ikonické partitury budou velkou výzvou jak pro orchestr, tak pro tanečníky a přinesou silný umělecký zážitek. Jarní premiéra potěší milovníky klasického baletu – Romeo a Julie Sergeje Prokofjeva v režii Zdeňka Prokeše. Choreografii a nastudování si vezme na starost umělecký šéf baletu Jan Fousek, který se na tuto výzvu velmi těší. „Romeo a Julie klade vysoké nároky na herecký projev i technickou zdatnost tanečníků, ale věřím, že jsme na tento úkol připraveni“, uvedl Fousek.

Činohra: Bouřlivá plavba pod vedením zkušených i mladých tvůrců

Činoherní soubor nabídne během sezony šest premiér. „Naše inscenace vás povedou k dialogu, uvědomění priorit, ale také k odpočinku a dobré náladě,“ uvedl umělecký šéf činohry Roman Vencl. Paleta je jako vždy mimořádně pestrá, přičemž o výsledek se tentokrát postarají nejen nestoři české divadelní scény, jako například Miroslav Krobot s inscenací Bořiny za břehem, nebo citlivá romantická komedie Láska mezi nebem a zemí pod režijním vedením výrazné umělecké osobnosti Jany Kališové. Také se do Olomouce vrací renomovaný režisér Pavel Khek, aby představil titul Mladý Humble. Představí se také mladé umělecké osobnosti, jako například kmenový režisér divadla Mír David Vyhnánek s inscenací Kati, nebo Klára Vosecká, která pro malou komorní scénu Sedmička nastuduje drama Jejich sestra, nahlížející do méně známých osudů ženské části rodiny Mašínových. Dalším titulem bude adaptace jednoho z největších a nejslavnějších děl období romantismu Zvoník u Matky Boží v režii Romana Vencla. Každá z těchto inscenací slibuje jedinečný zážitek.

Opera a opereta: Silné osobnosti a otázky, na které neexistují odpovědi

Nová sezona v opeře se zaměří na téma konfrontace silných individualit se společností. Operní sezonu pod novým uměleckým vedením zahájí Giacomo Pucciniho slavná opera Tosca. Mezi inscenacemi, které si diváci jistě brzy oblíbí, najdeme jeden z nejslavnějších světových muzikálů Evita od Andrewa Lloyda Webbera v režii Marka Davida. Velkou operní inscenací i s baletním souborem na jevišti bude bezesporu Don Giovanni. Novou olomouckou inscenaci tohoto operního skvostu připraví místní rodák režisér Vladimír John. „Naše inscenace přinesou otázky, na které možná nikdy nenajdeme odpověď, ale právě v tom spočívá jejich síla,“ uvedl šéf opery a operety Jiří Přibyl.

Dětské předplatné: Kouzlo pohádek na jevišti

Dětské předplatné pro nejmenší diváky nabídne na jevišti Moravského divadla pohádky z celé republiky. V nadcházející exkluzivně nabídneme pohádku legendární Divadla Spejbla a Hurvínka. Návštěva těchto ikonických postaviček nebude jen dárkem pro vás, ale také tak trochu pro samotného Hurvínka, který v roce 2026 oslaví své 100. narozeniny.

Ateliér a nový prostor Sedmička: Místo pro tvorbu, dialog a setkávání

Malá kulturní scéna Moravského divadla a Moravské filharmonie, Sedmička, se postupně stává živým místem pro sdílení umění, tvorbu a mezilidská setkávání napříč všemi generacemi. Nabízí pestrý program od divadelních představení a workshopů až po neformální besedy a čtení. Významnou roli zde sehrává Ateliér Moravského divadla Olomouc, který nabízí bohatý program pro školy, rodiny i širokou veřejnost a našel v Sedmičce své stabilní zázemí.

V nadcházející sezoně bude Sedmička nabitá kreativní energií. Kromě činoherní světové premiéry Jejich sestra se zde plánují nové vzdělávací programy, talk show, loutková představení a koncerty, ale také speciální projekty zaměřené na propojení profesionálních umělců s mladými tvůrci.

Jednou z hlavních priorit Moravského divadla také zůstává výchova mladých diváků, u kterých se snažíme pěstovat lásku k divadlu od nejútlejšího věku. Aktivně spolupracujeme se školami, ať už formou školních představení nebo rozmanitých aktivit Ateliéru MDO. Divadelním nadšencům z řad studenstva pak nabízíme členství v Klubu mladého diváka Arter, díky kterému získají každý měsíc slevy do divadla a také přístup k dalším exkluzivním aktivitám, které Arter pro své členy připravuje po celý rok.

Dostupná kultura

Také v sezoně 2025/2026 zůstává předplatné tím nejvýhodnějším způsobem, jak chodit do divadla. Ceny jednotlivých abonmá drží divadlo už třetím rokem nezměněné. „Kultura je základním pilířem společnosti a měla by být maximálně dostupná pro všechny. Pokud jsou tedy pestré divadelní formy a žánry vaším koníčkem, je pro vás naše abonentka tou nejlepší volbou,“ uvedl ředitel Moravského divadla a Moravské filharmonie David Gerneš. „V nové sezoně opět přinášíme pestrou škálu inscenací od klasických titulů po současné umění, rozšiřujeme vzdělávací programy Ateliéru MDO a prohlubujeme nabídku nové kulturní scény Sedmička. Jsem rád, že Moravské divadlo Olomouc je živým centrem kultury, které napříč generacemi přináší radost, nastoluje společenská témata a otevírá prostor pro umělecký dialog,“ uvedl David Gerneš.

Letošní novinka – nákup online

Pro zlepšení diváckého komfortu nabízí divadlo svým divákům novinku – možnost pořídit si nové předplatné online. Tato služba je zatím dostupná pouze pro nové abonenty. Obnova stávajícího předplatného online bude možná až od příští sezony. Tereza Matějková, vedoucí oddělení, k tomu dodává: „Naším cílem je divákům neustále zjednodušovat přístup ke kulturním zážitkům. Online předplatné je dalším krokem k modernizaci našich služeb, který přinese větší pohodlí a flexibilitu všem, kdo si chtějí zajistit své oblíbené místo v hledišti.“

Stávající abonenti mohou předplatné obnovit od 1. do 30. dubna a pro nové zájemce bude v prodeji od 5. května. Cena předplatného se navzdory stoupajícím nákladům a zvyšujícím cenám pro diváky nemění a zůstává na úrovni loňské, a dokonce už předloňské sezony.

Autorem fotografií k abo kampani i premiérám příští sezony je fotograf Petr Hrubeš. Kampaň nese název „Sezona v novém světle“.  Moravské divadlo Olomouc zve diváky na sezonu plnou emocí, výzev a nezapomenutelných divadelních zážitků.

„Ať vás divadlo baví, vzdělává a nutí k zamyšlení. Hlavně ale ať máte důvod se k nám stále vracet!“

 

Premiérové tituly sezony 2025/2026

  1. 9. 2025        Giacomo Puccini: Tosca / opera
  2. 10. 2025      Martin McDonagh: Kati / činohra
  3. 11. 2025        Igor Stravinskij: Pták Ohnivák / Svěcení jara / balet
  4. 12. 2025        Pam Valentine: Láska mezi nebem a zemí / činohra
  5. 12. 2025      Martin Šinkovský: Jejich sestra / činohra  / světová premiéra
  6. 1. 2026        Andrew Lloyd Webber: Evita / opera
  7. 2. 2026        Victor Hugo: Zvoník u Matky Boží / činohra
  8. 3. 2026        Sergej Prokofjev: Romeo a Julie / balet
  9. 4. 2026        Miroslav Krobot, Lubomír Smékal: Bořiny za břehem / činohra / svět. premiéra
  10. 5. 2026          Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni / opera
  11. 6. 2026        Charlotte Jones: Mladý Humble / činohra

Vlasta Pechová

pro Taneční magazín

„Sladkost trpkosti“

Tereza Ramba uvádí parfém značky Jas

Tereza Ramba a Matyáš Ramba založili novou kosmetickou značku Jas.  Prvním produktem je parfém „sladkost, trpkosti“, který bude v těchto dnech uveden na trh. Ve stejné parfemaci bude brzy následovat celá řada: krém, šampon, kondicionér a mýdlo. Podle jejich slov jde o jedinečnou unisexovou vůni, co se neustále vyvíjí, mění, pulsuje, je odvážná, výrazná, invazivní ale také hodně sexy.

 „Původně jsem si myslela, že značku  JAS  a naši první vůni „sladkost, trpkosti“ budeme uvádět na trh trochu jinak, ale věřím, že toto je hlavně pro mě krásná a velmi poučná cesta. Věřím v Jas, znám jeho kvality a krásy. Přeji mu všechno nejlepší, stejně jako sobě, nádhernou cestičku ze tmy do světla, do Jasu a klidu,“ říká Tereza Ramba. A doplňuje: „Jas je životní filozofie, něco, co mi chybělo. Je to naše další mimino. Vytoužený projekt, který jsme vykutali z jádra země. Kam nás zavede, uvidíme…“

Na vzniku parfému „sladkost, trpkosti“ spolupracovali Tereza a Matyáš s parfuméry z Kintsugi Perfumes a s art directorem a fotografem Jakubem Strakou. Obsahuje zelené tóny bazalky a cypřiše, ale i hořký pomeranč, vetiver či kadidlo.

Jak vznikl název vůně vysvětluje Tereza Ramba: „Jakub Straka mne přivedl na to, že vlastně všechno, co dělám, se pojí se slovem. „Sladkost, trpkosti“ má báseň a odtud název. Když si přivoním k našemu parfému, mám v sobě pocit rozpolcenosti – kontroverznosti. Stejně jako většina lidí v období mezi dvaceti pěti až čtyřiceti pěti lety, kdy odchází rodičovství a přichází další životní etapa, a tak tomu je i u nás. Naši parfuméři Kintsugi ho definují slovy: to jste vy dva teď.“

Parfumér Martin Švach popisuje: „Každý vzorek se vždy nějakým způsobem vyvíjí, za týden voní jinak než za dva, nebo za měsíc, a stejně tomu bylo i se „sladkostí, trpkosti“. Vždycky jsem se k němu vrátil a vnímal. Ale abych byl úplně přesný, nebyla to první verze parfému, ale byla to první varianta, kterou Tereza s Matyášem cítili, a pro kterou se nakonec rozhodli.“

 

Jakub Straka spolupracoval s Terezou už na vzniku její knihy DobroDruhům, stál u startu Láska je a nyní je také u Jasu. Jak vznikal obal pro první parfém? Říká: „Celková identita je jasnost, průzračnost a čistota. Chtěl jsem, abychom použili přímo materiál flakonu, což znamenalo gravírovat do skla. Kromě flakonu se tato myšlenka odrazila i do jeho obalu. Sice jde o složitější technologii, než přelepit a dát do papírové krabičky, ale výsledek je jednoduchý, průzračný. S Matyášem jsme rozvinuli několik nápadů, ale nakonec jsme se rozhodli pro průsvitný plastový obal. I proto, abychom dodrželi linku procházení světla obalem, následně flakonem. Jasný Jas.“

 

Báseň sladkost, trpkosti

Víš, vždycky ti toho chci tolik říct

a hlavně ti nic nedělat,

ale pak

ti neřeknu nic

a dělám ti skoro všechno.

Sladkost, trpkosti.

 

Tereza Ramba (29. 6. 1989)

Herečka, spisovatelka, zakladatelka značek Láska je a Jas a maminka dvou dětí na plný úvazek. Za roli paní Zahrádkové ve filmu Vlastníci byla oceněna Cenou české filmové kritiky i Českým lvem za nejlepší ženský herecký výkon. Publiku je známá nejen z filmů, televizních seriálů, divadelních scén, mj. snímky Zápisník alkoholičky, Betlémské světlo, Vlastníci, Laputa, Bobule, Rafťáci, O vánoční hvězdě, seriály Docent, Dabing Street, Modré stíny, představeními Amerikánka, Romeo a Julie, Meda, ale také z vlastní talk show DobroDruhům, která vychází z její stejnojmenné knihy.

Johana Turner

pro Taneční magazín