Štítek: PONEC

Brazilský choreograf uvádí světovou premiéru inscenace REPLAY!

REPLAY boří latinskoamerická taneční klišé

PONEC – divadlo pro tanec uvádí 18. a 19 . dubna v 20:00 hod. světovou premiéru společného projektu tanečního souboru ME-SA a brazilského choreografa Renana Martinse REPLAY, který boří latinskoamerická taneční klišé. Po deseti letech strávených v Evropě se Renan Martins ohlíží zpět, reviduje svou tvorbu a za pomoci vášnivých, pestrobarevných a přehnaně dramatických útržků vytváří představení, v němž se celkový význam vyjeví až jako podivuhodná skládačka nejrůznějších významotvorných akcí.

„Inscenace je metaforou komunikační neschopnosti – nemožnosti nalézt se občas s druhými ve stejném bodě, vzájemně si porozumět,“ vysvětluje producentka projektu Karolína Hejnová a dodává: “Každý z tanečníků se dost dlouho nachází v jiném momentě nebo v jiné intenzitě než ostatní. Opakujeme pohybová schémata, abychom se společně našli – je to taková Rubikova kostka” Pětice tanečníků uvádí svá těla do pohybu, jako by je poháněly nekonečné příběhy, záhadné události i prožitá traumata. Společně se snaží rozlousknout hádanky, vyřešit rébusy a složit tak celkový obraz.

Společně se souborem ME-SA a světelnou designérkou Katarínou Ďuricovou přivádí inscenace diváky i performery do prostoru, který je stejně tak tragický jako komický, romantický i suchopárný a výpravný i absurdní zároveň.

REPLAY je druhou spoluprací ME-SY a Renana Martinse. Jejich první projekt „Let Me Die In My Footsteps“ byl zařazen na prestižních seznam 20 evropských prioritních představení sítě Aerowaves pro rok 2016. Představení bude dále putovat do Lipska, kde bude mít v 27. dubna mít v rámci festivalu Dance transit Praha.Dresden.Leipzig premiéru německou.

Více na www.divadloponec.cz

Renan Martins

Brazilský choreograf žijící v Bruselu začal svá taneční studia v Rio de Janeiru na Deborah Colker Movement Center, odkud pak pokračoval díky stipendiu na salcburský SEAD a dále na P.A.R.T.S. (Performing Arts Research and Training Studios), kde studoval v letech 2010–2013. Své autorské projekty uvedl na festivalech v Brazílii i mnoha evropských zemích. Jako tanečník spolupracoval s autory, jako je Iztok Kovac, Marysia Stoklosa, Meg Stuart aj. V posledních letech se intenzivně věnuje výuce a workshopům v Evropě.

ME-SA

Skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, která kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů jak z československé, tak mezinárodní taneční scény. Soubor třikrát získal nominaci na “Taneční inscenaci roku”. V roce 2015 získala Martina Hajdyla Lacová, jedna ze zakladatelek ME-SY, ocenění “Tanečnice roku” za svůj výkon v představení SuperNaturals, dalším projektu souboru, který je na prestižním seznamu Aerowaves, tentokrát pro rok 2015. Za výkon v sólovém představení L – One of the Seven byla Martina Hajdyla Lacová nominována na Cenu Thálie 2016.

Kateřina Kavalírová

Foto: Helena Fikerová

Taneční magazín

Zpěvák ze Stardance na vánoční party

Zpěvák Michal Cerman, který se stal doprovodnou pěveckou stálicí soutěže Stardance a tanečnice a muzikantka Jarmila Chromíková z kapely “ Glanc“ vás rádi uvidí v pátek 23. prosince od 21 hodin na předvánoční hudební párty v žižkovském klubu „KAIN“, který se nachází pouhých 100 metrů od tanečního divadla „PONEC“…

Taneční televizní soutěž Stardance doprovází hudební těleso „Moondance Orchestra“ kapelníka, dirigenta, skladatele a aranžéra Martina Kumžáka. Tento absolvent prestižní americké hudební školy Berklee v Bostonu vede i menší obsazení kapely pod názvem „Pajky Pajk“. Jako zpěváci se s ním pravidelně představují zlínská rodačka Dasha Sobková, pedagožka konzervatoře Naďa Wepperová (obě možná znáte i z doprovodného sboru Karla Gotta), Dušan Kollár (populární ze seskupení „4tet“ Jiřího Korna) a charismatický Michal Cerman, který nejen čtenáře Tanečního magazínu zve tímto na vánoční muzikantský večer.

Pražský rodák křtěný Vltavou jedenapadesátiletý Michal Cerman, absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka (přímo u někdejšího přísného porotce v soutěži Superstar profesora Klezly), se do povědomí rockového publika dostal jako jeden ze zpěváků neopominutelné kapely „Brutus“. Ta byla svého času známá téměř po všech tanečních zábavách. Zejména těch letních, pod širým nebem. Zde nabíral Michal popularitu po boku „pábitelského“ frontmana Saši Plesky. Brutus získal věhlas i účinkováním v generačním filmu „Indiánské léto“ jiného Saši – Gedeona. Michal Cerman zpívá v muzikálech, vedle nich s bluesově jazzovou kapelou „The Cell“ a také je leadrem rockového seskupení „Second Band“.

1_-michalcerman

Michal Cerman  (foto. Richard Tuscany)

A právě v prosinci má Michal Cerman, jako většina muzikantů, nabitý program. 16. 12. bude křít v pražské Malostranské besedě s již výše zmíněnou bluesovou partou „The Cell“ nový CD nosič pod názvem „Memories“.

Naopak se „Second Bandem“ nejen vás chce pozvat v pátek 23. prosince do významného pražského rockového klubu „KAIN“ v budově bývalých žižkovských lázní (pouze 100 metrů od taneční divadelní scény „PONEC“) na přesné adrese Husitská 1/106, Praha 3-Žížkov, kde bude jedním z hlavních „tahadel“ předvánoční hudební party. Vedle „Second Bandu“ se na něm představí i kapela „Glanc“. Celá předvánoční hudební veselice bude probíhat od 21. hodiny do půlnoci.

2-_second_band

Michal Cerman a „Second Band“ (foto: archiv „Second Band“)

Hudební skupina „Glanc“ se zde představí ve složení: Zděněk Beran, Jarmila Chromíková (čtenářům Tanečního magazínu již známá i jako protagonistka bollywoodského tance v „Om Dance Academy“), Gabriela Urbánková, Tomáš Beran, Tomáš Stloukal a Lukáš Jílek. V „Second Bandu“ boku Michala Cermana budou hrát a zpívat Vít Havlíček, Jiří Hrubeš, Tomáš Doležal a Oldřich Borovička.

3-_glanc

Kapela „Glanc“ (archiv „Glanc“)

Věříme, že se vám – uprostřed všech těch předvánočních nákupů, shánění, uklízení a dalších nezbytných i zbytných činností – dostane nazbyt trocha volného času a vypravíte se (možná téměř stejnou cestou jako do divadla „PONEC“) v pátek 23. prosince do rockového klubu „KAIN“. Všichni účinkující se na vás budou těšit!

4-_stardance

Doprovodný sbor  Stardance: zleva Michal Cerman, Naďa Wepperová, Dasha Sobková a kapelník Dušan Kollár  
(foto: archiv)Jarmila CHROMÍKOVÁ.

FOTO: Richard Tuscany,

archiv „Second Band“,

archiv „Glanc

Až příliš dlouhé plynutí

Každá skupina s tak bohatou inscenační praxí jako VerTeDance má právo na přešlap

 

 

Skupina VerTeDance představila pod vedením režiséra Jiřího Havelky v divadle Ponec novou inscenaci Flow. Po mnoha předchozích úspěších včetně oceňovaného minimalistického kusu Korekce se soubor nyní rozhodl pracovat znovu s velmi jednoduchými prostředky, ve výsledku však nikoli tak úspěšně jako dříve. Každá skupina s tak bohatou inscenační praxí jako VerTeDance však má právo na přešlap a podívejme se proto, jaké byly klady a zápory nového představení.

flow_foto_linda_pru%cc%8asova_4703

Jak již bylo řečeno, autoři vsadili na jednoduchost. Čtvercovitý bílý baletizol, v prostoru rozvěšené podzimní listy na vlasci a mezi nimi pomalu se pohybující čtyři protagonisté. Flow zachycuje – ať už podle anotace autorů anebo podle významu slova – plynutí. Především plynutí energie. V živém, převážně klávesovém doprovodu Beaty Hlavenkové se tak tanečníci pokoušeli zachytit a nějakým způsobem uchopit tok pohybu. Měli jednu společnou choreografii, kterou občas mírně obměňovali, v základu však zůstala po celou cca. hodinu stejná, a s tou pracovali. Občas tančili sestavu synchronně v témž rytmu a provedení, jindy některý z tanečníků vystoupil z akce a ostatní sledoval. Někdy proti sobě v různém tempu tančily dvě dvojice a samozřejmě zde bylo množství situací, kdy se každý projevoval vlastním způsobem nezávisle na ostatních. Naprostá většina scén se ovšem držela zaběhnuté choreografie a podobných hudebních motivů.

flow_foto_linda_pru%cc%8asova_4781

Velmi podobnou strukturu scén výrazněji narušovaly snad jen světelné změny. Spíše chladný odstín první části představení se posléze změnil ve hřejivou žlutou a nakonec ještě prolnul do stínohry, kdy byli tanečníci spíše statičtí a světla je postupně ozařovala do kolečka z různých stran, a měnila tak pozici jejich stínu. Kromě toho byla velmi poetická scéna, kdy shora začalo padat velké množství listí, ovšem ani tento jindy velmi působivý výjev už nedokázal zachránit celek. Nemluvě o tom, že i po této scéně, kdy by si divák představoval zakončení, Flow pokračovalo několik desítek minut ve stále stejné choreografii a jen málo obměněné zvukové stopě.

flow_foto_linda_pru%cc%8asova_4863

Jistě, plynutí stále stejné choreografie na vlnách různé energie a různých prostorových vztahů mezi protagonisty, to je zajímavá myšlenka, ovšem funkční maximálně dvacet minut a bohužel nedostačující pro celovečerní představení, kdy už po určité době působí spíše jako trápení připomínající čínské mučení znovu a znovu dopadající kapkou vody na hlavu. Přes veškeré dosavadní úspěchy VerTeDance je Flow zkrátka přešlapem a ukazuje, že co se může někdy zdát jako geniální nápad, je třeba umět včas opustit a posunout se.

flow_foto_linda_pru%cc%8asova4834

foto: archiv divadla Ponec

Alexej Byček

Taneční magazín