Voláme: „Bravo, VOLÁNKOVÁ!“

Na hokej se obvykle chodívá do specializovaných sportovních hal či arén. Popřípadě někam na otevřený stadión. Anebo jen tak někam na zamrzlý rybník… TANEČNÍ MAGAZÍN (a s ním asi dvě stovky diváků) se však vydal na hokej do pražského multikulturního komplexu ROXY, na scénu experimentálního divadla NoD, do jeho studia Superhrdinů.

V současné době vzniká mnoho divadelních inscenací na sportovní téma. Nelze zapomenout na už legendární Havelkovu a Duškovu operu „Nagano“. Hned několik sportovních divadelních scénářů má na svém kontě úspěšný dramatik Petr Kolečko. A sportu se dotýkal i scénář Lenky Plaché o textaři Jiřím Štaidlovi a krasobruslařce Haně Maškové, na scéně Národního divadla v Brně.

Premiéra „hokejové“ inscenace „Se lvem na prsou“ režisérky Terezy Volánkové se výborně nejen dispozičně hodila do alternativních prostor experimentálního divadelního studia NoD, takzvaného Studia Superhrdinů. Stísněný prostor umožňoval kontakt vystupujících s publikem a zároveň navozoval potřebnou atmosféru nabitých zimních stadionů. A mantinel na pódiu charakterizoval mantinely mezi politikou, běžným lidem i politiky jako takovými.

Režisérka Tereza Volánková

Vlastní „sportovní“ scénář evokuje slavné mezníky českého a československého hokeje i celé historie Československa, potažmo České republiky. A hledá i nachází mezi nimi paralely. Nápad velice nosný. A režisérka Tereza Volánková se s ním vypořádala na jedničku s hvězdičkou!

Celé představení má i nenásilně didaktický charakter. Neboť mladším divákům připomíná důležitá data, mezníky, události i osobnosti.

Z historického hlediska mohu scénáři vytknout jedinou chybu. Inscenace uvádí, že se Mistrovství světa v ledním hokeji 1972 hrálo v Praze v „nové“ sportovní hale v Praze, Holešovicích. Hala byla sice daleko mladší než  zimní stadion Štvanice, ale v té době již stála a byla v provozu přes deset let (byla budována mezi lety 1952 – 1962)!

Na co se v inscenaci zapomnělo? Určitě na prazakladatele českého hokeje Josefa Rösslera-Ořovského, který společně se sportovním nadšencem a průkopníkem etikety Jiřím Guthem-Jarkovským uváděl nový sport mezi lid český. (Mám tyto, nejen sportovní, průkopníky se dvěma jmény moc rád 🙂  ).

Z druhé strany je asi dobře, že scénář – zřejmě záměrně (?) – vypustil hlavní slogan neblahých oslav vítězství nad tehdejším Sovětským svazem v únoru 1969. Zněl: „Tarasove, bu, bu, bu / Dali jsme vám na hubu!“ Jednak by mírná vulgarita vybočovala z rétoriky inscenace a dále by vznikala nutnost přidání další pasáže představení s vysvětlením působnosti sovětského trenéra Anatolije Tarasova.

Inscenace nezapomíná ani na legendární televizní hokejové komentátory: od Josefa Laufera, přes Luďka Brábníka až po Roberta Zárubu

Připomenutí tragédie letadla s hokejovými reprezentanty nad kanálem La Manche v roce 1948 tvoří vhodnou paralelu s tragédií v Rusku, v září 2011. Tehdy sice na klubové bázi, s týmem Jaroslavli, zahynuli tři přední čeští hokejoví reprezentanti. Je otázkou, zda neměla inscenace reflektovat i tragickou smrt Ivana Hlinky? A následné vystoupení české reprezentace na Kanadském poháru se smutečními páskami?

To jsou spíše drobnosti. Za vážnější chybu, pokud se inscenace pohybuje i po obecně politické rovině, považuji absolutní absenci zmínky o neurvalém zbourání historického zimního stadionu na Štvanici. Tady šlo opravdu o politicko-byznysmanskou likvidaci. A místo nevinné reklamy Jaromíra Jágra na žvýkačky, bych (být Volánkovou) určitě parodoval tu na vodňanská kuřata pro jistou nejmenovanou stranu, pardon hnutí, jistého premiéra.

A pokud jsme i u legendárních sloganů a „přebreptů“ hokejových komentátorů, marně jsem tam hledal ten rozhlasový: „…kdopak je to tam u mantinelu? Hrbatý!“

Tato mírná kritika není zavržením práce Terezy Volánkové. Ani celého týmu. Naopak, snaží se nalézt jenom drobné „pihy“ chybiček na tváři celého – jinak naprosto skvělého – představení.

V neposlední řadě musím vypíchnout i skvělou scénickou hudbu a vůbec zvuk jako takový. Dodává hře rytmus, šťávu i evokuje příslušnou atmosféru.

Se lvem na prsou“ má neobvyklý spád. Využívá zadních projekcí, místy i loutkové a stínové divadlo. Skutečně, inscenace, která má tah na branku. Opravdu, to musíte vidět! Kupte si lupeny“ na reprízy (budou v úterý 2. října a v pondělí 3. prosince, obě od 19.30 hodin), asi bude brzy vyprodáno! Tak to přece u kvalitních hokejových „mačů“ bývá…

SE LVEM NA PRSOU“

Režie: VOLÁNKOVÁ

Dramaturgická spolupráce: JOSEFÍKOVÁ, PRESLOVÁ, SEDLÁČEK

Hudba: SEDLÁČEK

Pohybová spolupráce: SEDLÁČEK

Kostýmy: VONDRÁŠKOVÁ

Hrají: KLINDERA, KOVÁŘ, TROCHTA, BEDNÁŘOVÁ, SIMUNOVIČOVÁ, ŠUBOVÁ, VOPATOVÁ, ZENKLOVÁ (studenti VOŠH, pedagogické vedení: SEDLÁČEK, VOLÁNKOVÁ)

Premiéra: 25/9/2018, NoD, Studio Superhrdinů

Foto: archiv NoD a ČK

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Hokej v NoDu

Experimentální scéna NoD se nevyhýbá hokeji. Na jaře nám servírovala televizní přenos zápasu Česká republika – Švýcarsko. A nyní, počátkem nové divadelní sezóny 2018/2019, inscenaci o hokeji pod názvem „SE LVEM NA PRSOU“!

Divadlo NoD zahájí divadelní sezónu premiérou autorské inscenace „SE LVEM NA PRSOU“, která připomene sto let česko-slovenské hokejové republiky. Kapitánkou reprezentace bude režisérka Tereza Volánková a národní barvy budou hájit studenti VOŠH v Praze. Premiéra se uskuteční v úterý 25. 9. a první repríza v pondělí 2. 10. vždy od 19:30 ve studiu Divadla NoD.

„Samotný nápad udělat inscenaci věnující se hokeji vznikl proto, že jsem sama fascinovaná tímto sportem a také skutečností, že vyvolává v lidech tolik emocí a národního cítění, kterého se jindy příliš nedostává.“ říká režisérka Tereza Volánková a dále dodává: „Vybrali jsme společně několik z mnoha okamžiků, které pro nás ční z dlouhé hokejové historie, a máme pocit, že by se o nich nadále mělo vědět, mluvit a přemýšlet. Celá inscenace je koncipovaná jako stoletý zápas naší reprezentace proti zbytku světa.“ 

Projekt vznikl jako absolventská inscenace současného třetího ročníku Vyšší odborné školy herecké v Praze, který společně vedou Tereza Volánková a Ivo Sedláček. Studenti si tak mohou vyzkoušet jiný divadelní provoz, než ten, který znají ze školního prostředí. Inscenace byla vybrána na základě rezidenční výzvy a zapadá do dramaturgického konceptu Divadla NoD, které se zaměřuje na autorské a dokumentární divadlo se společenským přesahem.  

Režie: Tereza Volánková
Dramaturgická spolupráce: Eva Josefíková, Natálie Preslová, Ivo Sedláček
Hudba: Ivo Sedláček
Pohybová spolupráce: Ivo Sedláček
Kostýmy: Linda Vondrášková
Hrají: Pavel Trochta, Michaela Bednářová, Štefánie Šubová, Josef Kovář, Lucie Vopatová, Jan Klindera, Tereza Zenklová, Sarah Šimunovićová 

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Měsíční sonáta

Divadlo NoD se chystá v nové inscenaci do vesmíru

Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky. Nová inscenace tvůrčího týmu Janek Lesák & Natálie Preslová s názvem Měsíční sonáta č. 11. bude mít premiéru ve čtvrtek 15. 2. 2018 od 19:30 v Divadle NoD.  

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé – velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 – už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že to ho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli.

„Tuhle inscenaci chceme věnovat všem, kdo v dětství toužili po tom, stát se kosmonautem nebo měli jiný obrovský sen. Chceme se na naše pozemské sny a problémy podívat z kontextu celého vesmíru. Člověku pak začnou připadat tak nějak roztomile menší,“ říká dramaturgyně Natálie Preslová. Režisér Janek Lesák dodává: „Vycházíme ze skutečného přepisu komunikace posádky Apolla 11 s centrem NASA v Houstonu. Abychom v divadle neseděli 4 dny, zkrátili jsme originál z šesti set stran na dvacet. Těch dvacet stránek náš skladatel Ivo Sedláček zhudebnil do podoby Měsíční sonáty č. 11, kterou na jevišti uslyšíte živě na čtyři synťáky. Bude to diva delní koncert, který vás vystřelí na měsíc.“

Posádka: Lumíra Přichystalová, Martin Cikán, Láďa Karda a Jan Strýček

 

Jan Urban

NoD, Taneční magazín