Prague Clockwork Cabaret (z pera umělé inteligence)
Je možné nahlédnout na skutečnost jinýma než lidskýma očima? Osvobodit se od znalosti kontextu a změnit tak vidění známého? Unikátní scénický projekt PLai PRAGUE: Prague Clockwork Cabaret tuto možnost nyní nabízí. Zábavné pásmo pěti nemyslitelných scének, v němž se umělá inteligence chopila pomyslného autorského pera, aby díky nezaujatému pohledu vyprávěla o naší civilizaci.
Za asistence dramaturga Kryštofa Krejčího tak neváhá nově zpracovávat kanonické příběhy našich dějin. Byl příchod praotce Čecha opravdu tak neproblematický, jak ho podává Jirásek? O čem by si povídal T.G. Masaryk s Václavem Havlem na téma role Česka v Evropě? A jak by si padli do noty Bedřich Smetana s Ludwigem van Beethovenem na rybách u Vltavy? To jsou jen střípky mozaiky, které utváří hru, jež s naším hlavním městem rozehrála umělá inteligence.
Pražský mechanický kabaret je hodinový spektákl v angličtině, který vzniknul při příležitosti českého předsednictví Rady Evropské unie. Multižánrovou podívanou plnou nečekaných setkání, hlášek a písní nazkoušeli studenti pražské DAMU pod vedením absolvujícího režiséra Josefa Doležala. Producentem a autorem projektu spolufinancovaného hlavním městem Prahou je technologický inovátor Tomáš Studeník.
Jako herci v mnoha rolích se představí studenti DAMU Karolína Knězů, Jan Staněk a Šimon Pliska. Scénografem představení je Martin Šimek, produkci měly pod palcem „dramačky“ Lucie Karbanová a Karolína Hanzlová.
Světová premiéra ojedinělého scénického projektu PLai PRAGUE: PRAGUE Clockwork Cabaret se koná9. října se na Lodi Tajemství na pražském Rašínově nábřeží.
října se ve vyprodaném Divadle na Vinohradech konal IV. ročník taneční show Roztančené divadlo
A musíme ještě něco dodávat našim čtenářům?
(Dobře…. pro ty, co si tolik nepamatují….
Autorský projekt Tanečních kurzů Martina Šimka & Terezy Řípové byl odstartován v roce 2016 v Městském divadle Mladá Boleslav, kde proběhl první ročník projektu Roztančené divadlo aneb když herci tančí. Po tamním úspěchu proběhl na sklonku roku 2019 již čtvrtý ročník v Mladé Boleslavi. V roce 2018 se dvojice tanečníků rozhodla připravit podobný koncept i pro Prahu, Roztančené divadlo Praha. V březnu 2018 v prvním finále vyhrál David Gránský. O rok později vyhrál Vladimír Polívka. V roce 2020, který se konal poprvé ve Vinohradském divadle, zvítězil Jiří Hána za Městská divadla pražská.)
Do pražského souboje patří : Divadlo na Vinohradech, Divadlo V Řeznické, Divadlo Semafor, Národní divadlo, Divadlo Kalich, Městská divadla pražská, Švandovo divadlo, Divadlo Broadway
Jednotlivé páry ve finále předvedly jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. Na vše dohlédla porota, ve které zasedli. Doprovázela živá hudba kapely Gin in jam.
Kapela, která nemá chybu – Gin in jam
Pro ujasnění videa… zdůrazňujeme vítězný pár – Oskar Hes a Veronika Jirků
1) Nela Boudová a Jakub Vodička – za DIVADLO V ŘEZNICKÉ (valčík + paso doble)
2) Anna Julie Slováčková a Adam Havel – za DIVADLO SEMAFOR (quickstep + rumba)
3) Pavlína Štorková a Jakub Necpál – za NÁRODNÍ DIVADLO (slowfox + samba)
4) Michaela Tomešová a Adam Koutek – za DIVADLO KALICH (waltz + jive)
5) Viktor Dvořák a Michaela Nováková – za MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ (tango + jive)
6) Oskar Hes a Veronika Jirků – za ŠVANDOVO DIVADLO (quickstep + cha cha)
7) Marek Holý a Eliška Stehnová – za DIVADLO NA VINOHRADECH (tango + samba)
8) Bořek Slezáček a Zuzana Šťastná – za DIVADLO BROADWAY (slowfox + cha cha)
Pořadem provázela Světlana Witovská a Libor Bouček, nezapomenutelný pár, který dokáže 3 hodiny bavit diváky svým neustálým špičkováním se mezi sebou. Divákům cukají koutky úst a předstíraná rivalita a agrese obou moderátorů vede k soucitu, neboť toto zná zřejmě každý, kdo prožívá jakýkoliv vztah, ať už pracovní nebo osobní. Ti dva si sednou, nelze to nijak popřít, Liborova ublíženost vede ženy k nekonečnému smíchu a muže naopak k nekonečné soustrasti. Ale poklona oběma! Lepší moderátoři tu asi být nemohli!
Světlana Witowská a Libor Bouček v akci
Porota v akci – Martin Dejdar, Dasha, Přemek Forejt
Druhá část poroty- Jitka Asterová, Jan Maxián a Eva Burešová
Moderátoři a jeden z vítězných párů
Vystoupila i zpěvačka Monika Sommerová. Její hlas nemá chybu a protože zazpívala i oblíbený lidový song, diváci byli dojati, co dodat.
Nelze opomenout výkon kapely Gin in jam. Zpěvačka má téměř fenomenální hlas a škoda, že ji není vidět, či slyšet mnohem více.
Porota ve složení: zpěvačka Dasha, herec Martin Dejdar, herečky Jitka Asterová a Eva Burešová, kuchař Přemek Forejt, hudebník Jan Maxián byla opticky hezká. Všem to slušelo. Ale řekla bych, trošku totiž do počtu. Tento ročník celkově byl tanečně velice silný, hodnocení v zásadě nudné: skvělé, skvělé, skvělé…. No, poroto… to víme také! Ale co teď? Když všichni jsou skvělí? Co dělat?
Oskar Hes s Veronikou Jirků získali i přes tento problém nejvyšší možné ocenění. Tento pár získal v obou tancích od každého porotce plný počet bodů (celkem 120) a tím se stali prvním párem v historii pražských klání, který získal maximální počet bodů. Pokud budeme uvažovat jako Richard Genzer, který říká: „Nemám rád talentované lidi,“ pak musím říct toto: při tanci Oskara Hese jsem pojala podezření, že ten člověk si Boha zřejmě nějak uplatil…. A to není fér vůči ostatním… Všichni byli dobří. Ale jeho výkon…. no…. tak očima Richarda bych řekla: „Budí to v ostatních lítost, hněv, pocit méněcennosti, pocit marnosti, zoufalství, pocit vlastní neschopnosti, nedosažitelnosti, až pláče či smutku.“
Na závěr večera byla vyhlášena dvě místa: vítěz tipovací soutěže a hlavní vítěz/vítěz poroty. Loňský vítěz Jiří Hána předal korunu vítěze páru: Oskar Hes a Veronika Jirků (to jsou Ti, co dali úplatek Pánu Bohu). Vítězové tipovací soutěže se stali Pavlína Štorková a Jakub Necpál.
Diváci se skvěle bavili a každý taneční pár ohodnotili vždy bouřlivým potleskem. Roztančené divadlo se tak natrvalo stalo pravidelnou akcí.
Nela Boudová a Jakub Vodička
Tanec a tanec
Pavlína Štorková a Jakub Necpál
Vítěz – budící lítost a hněv, díky svému talentu – Oskar Hes a Veronika Jirků
Michaela Nováková a Viktor Dvořák
Úsměv je vždy třeba
Účastníci tanečního klání
Sestava roku 2021
Tanečnice roku 2021 a jeden vetřelec
Autoři projektu Tereza Řípová a Martin Šimek již začínají připravovat V. ročník.
Bez nich by to nešlo….
Martin Šimek a Tereza Řípová – bez nich by to nešlo….
Robot na motivy Karla Čapka. █ On-line ze Švandova divadla. █ Režisér Daniel Hrbek si k inscenaci napsal i sám vlastní hudbu! █
Přestože Švandovo divadlo patří k těm pražským scénám, kde publikum znovu usedne v hledišti nejdřív v březnu 2021, pro všechny diváky, připojené on-line, tu ještě do té doby chystají jednu velmi zajímavou novinku. 26. února od 19 hodin zde bude mít on-line premiéru první česká hra, jejíž dialogy vygenerovala umělá inteligence. Hru AI: „Když robot píše hru“ v režii Daniela Hrbka vytvořil tým divadelníků a vědců ke 100. výročí prvního uvedení hry R.U.R. Karla Čapka. Unikátní dílo vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota.
On-line premiéra inscenace zasvěcené pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční prostřednictvím webové stránky www.theaitre.com. Do světa ji budou šířit také Česká centra.
Strojově vytvořenému textu vdechne život Jacob Erftemeijer jako Robot. V úlohách lidí, kteří ho obklopují, uvidíme Petra Buchtu, Oskara Hese (alternovaného Markem Frňkou), Denisu Barešovou, Andreu Buršovou a Tomáše Petříka. Také oni budou interpretovat text, jehož autorem je chytrý software.
TANEČNÍ MAGAZÍN se této inscenaci velice podrobně věnoval již v lednu tohoto roku v tomto následujícím článku:
Švandovo divadlo uvede ve světové premiéře on-line unikátní projekt ke 100. výročí premiéry legendárního dramatu „R.U.R.“ Karla Čapka
Přestože Švandovo divadlo patří k těm pražským scénám, které se rozhodly otevřít nejdřív v březnu 2021, hned na úvod příštího roku tu pro diváky připravují jednu velmi zajímavou novinku. 26. února od 19 hodin uvedou u Švandů on-line unikátní inscenaci pod názvem „AI: Když robot píše hru“. Text sestavený z dialogů vygenerovaných umělou inteligencí vypráví o radostech a strastech každodenního života z pohledu robota. Premiéra projektu zasvěceného pokroku a fascinujícím technologiím se uskuteční on–line, prostřednictvím živého přenosu na sociálních sítích divadla. Součástí inscenacebude i debata s odborníky. Ti se, spolu s divadelníky, pokusí zodpovědět na otázku, zda robot zvládne napsat divadelní hru.
Jacob Erftemeijer (na civilním snímku) bude hrát v představení titulní roli Robota
„Projekt vznikl ve spolupráci Švandova divadla, Matematicko-fyzikální fakulty UK a DAMU. Cílem bylo prozkoumat, jak se vlastně umělá inteligence chová i nakolik je schopná vytvořit použitelný divadelní text. Já sám jsem byl k téhle představě nejdřív spíše skeptický, ještě víc jsem byl ale zvědavý, co nakonec z počítače vypadne,“ říká Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla, který inscenaci zároveň režíruje.
Režisér této experimentální hry a současně ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek
Počítač pod dohledem týmu informatiků, v čele s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou z MFF UK, tak zhruba od května letošního roku generoval obrazy ze života hlavního hrdiny – robota čelícího každodenním radostem a strastem. „Uvidíme, jak robot pojímá základní lidské otázky jako je narození, umírání, hledání lásky, ale třeba i práce během koronavirové krize,“ prozrazuje Hrbek. Text vznikal v angličtině, do češtiny jej převáděl strojový překlad. Výsledkem byl soubor dialogů, které ve Švandově divadle seřadili tak, aby vyprávěly ucelený příběh putování robota lidskou společností. Ten může připomenout futuristickou verzi „Malého prince“.
Vtip na slupce od banánu
Právě nezáměrné chyby současně dodávají textu originální půvab a také humor. „Dialogy jsou občas opravdu legrační, přestože umělá inteligence neumí vytvářet vtip cíleně a nerozumí, že vygenerovala něco vtipného. Je to podobné, jako když někdo uklouzne na slupce od banánu. Ten člověk to neudělal proto, aby nás rozesmál, ale my se smějeme. A THEaiTRobot občas taky takhle uklouzne po slupce od banánu,“ doplňuje Rudolf Rosa.
Zleva režisér hry Daniel Hrbek, programovatelný inteligentní THEaiTRobot a jeho duchovní otec Rudolf Rosa
Strasti autora-začátečníka
Podle dramaturga Davida Košťáka, který spolu s informatiky na celý proces dohlížel, lidé nejprve zadali počítači základní parametry: kdo, kde a s kým mluví a přidali dvě úvodní repliky. Ty pak počítačový autor dál rozvíjel. Coby dramatik-začátečník, navíc neživý, se ale bez lidské pomoci neobešel. „Občas prohodil ženské a mužské postavy nebo na něčem ulpěl, takže dialog ztratil smysl. Oříškem, který zatím s obtížemi louská, je také podtext – fakt, že nejde jen o to, co v divadelní hře postava říká, ale co tím ve skutečnosti myslí,“ vypočítává Košťák. „Na rozdíl od někdy svéhlavých živých autorů ale stačilo počítači ukázat místo, kde ztratil nit, a on začal od příslušného bodu hned vytvářet text nově,“ vtipkuje dramaturg.
A jestli jednou chytrý software zcela nahradí živého dramatika? „Zatím to tak nevypadá, ale v budoucnosti by třeba mohl fungovat jako jeden z nástrojů, které má autor k dispozici,“ uzavírá David Košťák.
Dramaturgie: David Košťák, Martina Kinská Scéna: Martin Šimek
Kostýmy: Paulína Bočková
Hudba: Daniel Hrbek
Asistenti režie: Blanka Popková, Vojtěch Nejedlý
Produkce: Tereza Marková
Osoby a obsazení:
ROBOT: Jacob Erftemeijer
MISTR/MUŽ: Tomáš Petřík
TEENAGER: Oskar Hes / Marek Frňka
MASÉRKA/HEREČKA: Denisa Barešová
CIZINEC/PSYCHOLOG: Petr Buchta
ÚŘEDNICE: Andrea Buršová
Světová premiéra bude 26. února 2021 od 19.00 ve Studiu Švandova divadla.
Víte, že…
S nápadem oslavit stoleté výročí premiéry Čapkovy hry novou hrou napsanou pomocí chytrého software přišel v roce 2019 inovátor Tomáš Studeník? Jeho myšlenky se ujal tým informatiků z „Matfyzu“, vedený počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou. Ten už od střední školy vystupuje na internetu pod přezdívkou „R.U.R.“.
Robot, zapůjčený z pozůstalosti Karla Čapka, v hledišti Švandova divadla
Rosův tým využil na projekt jazykový model „GPT2“ vyvinutý konsorciem OpenAI? Spoluzakladatelem konsorcia byl i vizionář a podnikatel Elon Musk.
Autoři projektu předpokládají, že v průběhu příštího roku by se systém mohl zdokonalit natolik, aby namísto sledu scének vygeneroval skutečnou celovečerní hru?
Foto: Richard Moučka, Alena Hrbková a archiv THEaiTRobot
