Festival Krumlov psal historii

Poprvé baroko na jezírku či Carmen v zahradách

Čtyři týdny, patnáct lokací – tři z nich úplně poprvé. 78 koncertů a s hudbou spojených akcí, 548 umělců z celého světa, téměř 17 tisíc návštěvníků hlavního programu a Festivalové zóny a dalších 28 tisíc hostů, které oslovily aktivity během festivalových dnů. 34. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov přinesl nečekaná spojení, která bourala hranice mezi uměleckými obory, propojovala tradice s modernou a otevírala výjimečná místa k hudbě i setkávání.

„34. ročník jsme věnovali nečekaným spojením – hudba se potkávala s jinými formami umění, tradice s modernou, světové hvězdy se mísily s mladými talenty. V příštím jubilejním 35. ročníku, který začne 17. července, se vydáme do Labyrintu příběhů,“ prozrazuje ředitelka Festivalu Krumlov Gabriela Rachidi.

Baroko na hladině – dechberoucí zahájení

Festival odstartovalo Nečekané baroko – scénická podívaná na hladině jezírka v zámeckém parku, kde se hlas Simony Houda-Šaturové, trubka Pacha Florese, tanec Idy Nowakowske a světlo spojily do jediné živoucí partitury. Umělecký kolektiv RUN OPERUN, který stál za konceptem večera, vtáhl diváky do děje už cestou k vodě.

„Byl to úžasný zážitek – i v chladném večeru dokázali umělci na vodní hladině podat excelentní výkon. Vidím, jak se s příchodem nové paní ředitelky festival posunul na vyšší úroveň, a proto jsme se rozhodli ho podpořit více než v minulých letech. Je to pro nás jedna z vlajkových kulturních lodí kraje a chceme, aby i dál přinášela světová jména a zážitky, které tu jindy nezažijete,“ říká hejtman Jihočeského kraje Martin Kuba.

Jen o den později rozezněl v Zámecké jízdárně své Stradivarius housle světový virtuos Maxim Vengerov. Muž, o němž se říká, že změnil tvorbu zvuku, před nabitým sále potvrdil, proč patří mezi nejlepší houslisty současnosti. Nejen Mendelssohnovým koncertem vzbudil ovace vestoje.

Premiéry a návraty – od Händela po soudobé skladatele

  1. ročník přinesl i českou premiéru Händelovy opery Alessandro Severo. Díky tomu, že festival spolupořádá Národní památkový ústav, se uskutečnila v jednom z nejzachovalejších barokních divadel na světě v krumlovském zámku. Představilo se Collegium Marianum pod vedením Jany Semerádové s Hanou Blažíkovou a Vojtěchem Pelkou v hlavních rolích. Festival uvedl takédvě světové premiéry skladeb. V industriálním prostoru Port 1560 v podání Fama Q zaznělo Sulle rovine del tempo od Martina Kuxe-Krále, CentriFugu Jiřího Trtíka předvedl Prague Brass Quintet v krumlovské synagoze. Kostel sv. Mikuláše v Boleticích rozezněl Písňový recitál Markéty Cukrové a Barbary Marie Willi. Doplnil ho – díky spolupráci s Pamětí národa Jižní Čechy a Alšovou jihočeskou galerií – příběh o historii nejen vojenského újezdu a také zřejmě historicky první projekce dřevěného kříže s Kristem, který dříve ve svatostánku byl, přímo na zeď kostela.

 

Hudba napříč světem

Španělský den přinesl slunce nejen do Pivovarské zahrady. Tóny kytary Pabla Sáinz-Villegase zazářily za doprovodu Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod taktovkou Diega Martina-Etxebarrii v krásném letním počasí. Spolu s nimi publikum pod otevřeným nebem roztančilo flamenco Virginie Delgado. O pár dní později se na přání publika na festival vrátili američtí Take 6 – držitelé deseti cen Grammy z Alabamy. Spolu s Big Bandem Gustava Broma a dirigentem Vladem Valovičem propojili jazz, gospel a soul do podmanivého večera, který potvrdil, proč jsou světovým fenoménem.

 

Kaplický den hudby – nové lokace a česko-rakouská stopa

Premiéru měl Kaplický den hudby, který mimo jiné znamenal nové koncertní prostory – kostel sv. Petra a Pavla a městský park v Kaplici. Spojil profesionální hudebníky, žáky ZUŠ a rakouské hosty a do pohraničí – díky městu, Hornorakouské centrále cestovního ruchu a dalším partnerům – přinesl novou kulturní tradici. Završilo ji Nokturno v parku, které po setmění nabídlo klidný kontrast Bacha a Dohnányiho přímo pod hvězdami.

 

„Tým kolem Gabriely je úžasný a posouvá hranice festivalu i hudby. Nikdo nečekal, že se dá tančit na hladině jezírka, nasvítit a ozvučit zámecká zahrada v Krumlově či městský park v Kaplici, a vtáhnout tak diváky přímo do děje. I když občas přijdou s na první dobou až bláznivými nápady, vím, že je vždy dokonale zrealizují. I díky tomu má festival pro naše město hodnotu, kterou nelze vyčíslit – oživuje ho a propojuje s celým světem,“ oceňuje starosta Českého Krumlova Alexandr Nogrády.

 

Vášnivá Carmen – velké finále

Festival vyvrcholil operou a baletem Carmen v zahradách s výhledem na zámek. Mezzosopranistka Ester Pavlů, tenor Joseph Calleja a baryton Svatopluk Sem rozehráli s Prague Philharmonia pod taktovkou Tomáše Braunera hudební drama, které Les Ballets Bubeníček doplnili o choreografii Jiřího Bubeníčka plnou taneční ladnosti a emocí.

„Kouzelné je, když se choreografie propojí s přírodou – to se v Krumlově daří po desítky let. Festival v posledních letech získal nový dech a příští rok oslaví 35 let. Přeji organizátorům, aby se nebáli riskovat, přinášet nové nápady a dál dávali lidem důvod vracet se – stejně jako my v Kooperativě, protože podpora takové události je pro nás radost i poslání,“ dodává předseda představenstva a generální ředitel pojišťovny Kooperativa Martin Diviš.

 

Festivalová zóna – hudba pro všechny

Tradiční součástí krumlovského hudebního svátku byla i letos po celé čtyři týdny zdarma přístupná Festivalová zóna v Klášterní zahradě. Konaly se v ní koncerty, workshopy, taneční lekce, letní kino, divadlo pro děti i setkání s hvězdami hlavního programu. Šlo o kouzelné místo, kde se potkávali místní, turisté i účinkující, a v němž hudba zněla až do pozdních letních večerů.

Generálním partnerem byla pojišťovna Kooperativa, hlavními společnosti ČEPS a Audi ČR, oficiálními Madeta, Reticulum a Českokrumlovský rozvojový fond. Festival se konal s podporou Ministerstva kultury, Jihočeského kraje, města Český Krumlov a České centrály cestovního ruchu – CzechTourism. Poděkování patří jim i všem ostatním partnerům a mecenášům včetně mediálních partnerů. A také všem umělcům, kteří na akci vystoupili.

 

Štěpánka Filipová

pro Taneční magazín

Letem létem „LETNÍ LETNOU light“

Půvabná letní lesní férie pro celou rodinu █ Zpívající i tančící dcera nezapřela slavného otce █ Za přispění Michala Horáčka █ Nezapomínalo se na děti █ Obří stánek Corona █ Roušky ve stanech? Jak pro koho! █

Letošní festival „Letní Letná light“ nezklamal. Byl nabit programem i různými doprovodnými akcemi. Prostě tak, jako tomu u této (již tradiční) pražské prázdninové novocirkusové akce bývalo vždy. Nasazená laťka vysoké kvality zůstala zachována i přes zvýšená bezpečnostní opatření, kolem nebezpečí koronaviru. Pouze škoda, že ta nebyla v praxi dodržována tak důsledně, jak bylo předem na tiskových konferencích a i na různých veřejných prostranstvích v místě festivalu, deklarováno…

Mnoho zážitků i prožitků

Tradiční letenský festival přinesl mnoho tradičního i nového. Množství venkovních scén i stanů. A také stánků se vším možným. Od pitiva z útrob největšího pražského sponzorského pivovaru, přes palačinky, uzené makrely, méně tradiční sýr raclette, tradiční hamburgery a hranolky až po (také sponzorský ) sýr Madeta. A vedle toho třeba i (do třetice sponzorský) bankomat největší banky…

Děti se vyřádily ve svém koutku, ale mohly se povozit i s povozem na lidský pohon. Nebo se zastavit v prostoru České televize. Na nejmenší tu čekaly i programy zdravotních klaunů. Anebo i podnětné žonglérské školičky.

Ale patrně největším fórkem byl největší stánek celého festivalu – mexického piva Corona. A navzdory stejnojmennému viru se mu zde, ať již v čisté podobě, či formě koktejlů, oddávalo mnoho návštěvníků i návštěvnic.

Prostě, na „Letní Letné light“ to žilo.

Lesní hrátky pro celou rodinu

Když jsem vlezl do stanu na představení „Vlez v les“, upřímně jsem nevěděl, co od něj čekat. Ačkoli bylo předem inzerováno, že jde o hru pro celou rodinu, tak jsem tomu zas natolik nevěřil. Navíc mne tak trochu odrazoval „světově“ anglický název souboru… Že by „Američani z Vysočan“? Navzdory těmto pochybám mne asi hodinové tanečně akrobatická čísla i kontrastní poetické pasáže se skvělou živou hudbou doslova dostaly. A v hledišti opravdu tleskali ti nejmenší, jejich rodiče i prarodiče.

V imaginárním lese byl prostor i pro akrobacii…

Každý z dětí i dospělých určitě občas toužil, anebo si přál, být jen tak někde v lese. Cítit tu vůni smrků anebo borovic. Procházet se po vlhkých mechových polštářích, vdechovat mlhu a sledovat zvířecí říši. A třeba tam zůstat tak dlouho, že by lesním stvořením mohl i rozumět, nebo se jedním z nich stát. Vydat se na cestu fantazie na níž, jako v bajkách, promlouvají zvířata k lidem. Anebo dokonce lidskou mají duši. Zajímavostí navíc je, že na tomto představení se podílel i jmenovec textaře, spisovatele a prezidentského kandidáta Michala Horáčka.

Jak všechny ty zážitky shrnout? Milá přirozenost a síla přírodních živlů ve své tajemnosti i kráse. Představení mladé skupiny Feel The Universe inspirované poetikou bajky, okořeněné řemeslností cirkusových technik i výtvarného umění, nejen mne, prostě nadchlo. Skvělá procházka lesem. Opravdu, pro celou rodinu a se zvířátky všeho druhu.

…a pochopitelně i pro zvířátka

Feel the Universe Circus CompanyVlez v les“

Tvůrčí tým: Alžběta Tichá, Dorota Krátká, Adam Krátký a Jan Jirák

Hudba: Jan Machovec

Světelný design: Michal Horáček

Fotograf: Vojtěch Brtnický, Tereza Vohralíková

Video: Jiří Jiráček

Partneři: KD Mlejn, Sdružení Roztoč, Habrovka festival, Cirqueon, Nadace Život Umělce, Na Statku Velké Přílepy

Harmoniky tak trochu jinak

Když jsem si vybral představení „Rozladěné držky“, čekal jsem spíše pouliční divadlo. Neboť tento titul obě protagonistky často hrají i pouličně.  Ale nebyl to harmonikářský styl Radúzy ani její souputnice Jany Vébrové.

Dcera zpěváka, režiséra i scenáristy Ondřeje Havelky se svou kolegyní mile překvapily. Jedinou vadou na kráse bylo umístění do stanu s hledištěm v úrovni plochy a nikoli arénovitým, stupňovitým. To trochu účinkujícím ublížilo. A divákům naopak  ublížilo poněkud to, že zvukaři neměli svůj pult (asi v zájmu umístění co nejvíce sedadel?) uprostřed. Se svým ovládáním z pravé strany stanu nedosáhli přece jen té úplně ideální úrovně zvuku…

Rozálie Havelková a Anežka Hessová

Duo všestranných performerek Rozálie Havelková a Anežka Hessová má hodně společného. Obě protagonistky hrají na akordeon a část svých životů prožily v cirkuse. Anežka studovala v Indii tanec kathak a Rozálie naopak ve Španělsku flamenco. Anežka si píše a hraje taneční a divadelní přestavení a také hodně vystupuje pro děti. Nakonec, vždyť část svého dětství strávila v kočovném divadle. Rozálie profesionálně zpívá swing s jazzovým big bandem, hraje šansony na svůj starý akordeon a příležitostně se věnuje herectví. Ke styku  nového cirkusu se uchýlila teprve v dospělosti.

Jejich hodinové představení Rozladěné držky“ bylo až neutuchající syntézou různých divadelních žánrů, nálad, pohledů, názorů. Zajímavá scénická koláž klasického indického tance kathak a španělského flamenca obohacená o poetiku nového cirkusu, nonverbálního divadla a klaunérie. To vše vycházelo z autentického příběhu Rozálie Havelkové. Poetickými prostředky vyprávěly příběh o odchodu k cirkusu, o odvážném vykročení do neznáma a touze splnit si svůj sen.

Obě protagonistky, tentokrát v opačném pořadí

Rozladěné držky“

Hrají: Anežka Hessová, Rozálie Havelková

Režijní spolupráce: Roman Poliak

Režijní supervize: Ondřej Havelka

Tak trochu skvrna na tváři – bez roušky

Jediná kritika závěrem. Na tiskové konferenci předem i na mnoha místech celé „Letní Letné light“ bylo jasně nastoleno, že vstup do stanů je povolen pouze v rouškách. Ale, zůstalo spíš jen u předsevzetí a prázdných deklamací…

Na vlastní kůži jsem zažil, že tomu tak nebylo! Většina lidí se tím řídila. Ale sledoval jsem pořadatelku, která těsně před představením, hnala, pod rouškou přítmí, na místa – menší armádu lidí bez roušek- Ještě je přímo směrovala k sedadlům! Anebo spokojené plnoštíhlé ženy bez roušek, sedící těsně pod stojící uvaděčkou, která je blahosklonně přehlížela. Dlužno podotknout, že nikdo z výše uvedených nejevil dojem mentálně retardovaných jedinců, kteří mají pro nošení roušek výjimku!

Nemohu kvalifikovaně posoudit, zda je nošení roušek účinné. Ale pokud se něco předem vyžaduje, tak by tomu mělo být plošně u všech. Pořadatelé by tím neztratili patřičný kredit. A v kuloárech by se pak nemluvilo o „protekčních individuích“.

Video: Jiří Jiráček

Foto: František Ortman, Vojtěch Brtnický a Tereza Valníčková

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN