Štítek: Divadlo X10

Vyhnanství

Nová inscenace o naději v Divadle X10

Divadlo X10 uvede 21. 4. 2023 premiéru inscenace Vyhnanství v režii Kamily Polívkové. Vyhnanství je závěrečným dílem volné románové trilogie Čekárna od Liona Feuchtwangera, kterou Divadlo X10 uvádí v letech 2021–2023 jako konzistentní velký činoherní projekt. Premiéra první části Úspěch se uskutečnila v říjnu 2021 v režii uměleckého šéfa Divadla X10 Ondřeje Štefaňáka, druhá část Oppermannovi měla premiéru v dubnu 2022 v režii Terezy Říhové. Jednotlivé části mapují různé fáze vývoje meziválečné německé společnosti. Lze je vnímat jako samostatné příběhy i jako celkový, bohatě koncipovaný obraz postupného nástupu totality. Pražské reprízy Vyhnanství se uskuteční 26. 4. a 3. 5. Všechny tři části pak budou uvedeny souhrnně 13. a 14. 5. v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

 

Vyhnanství – současná perspektiva

Dějištěm románu je Paříž roku 1935, kde se shromažďuje antifašistická německá emigrace. Jednotlivé dobové kontexty jsou v inscenačním gestu upozaděny ve prospěch nenásilných aktuálních reminiscencí, které souvisí především se situací ukrajinských případně běloruských uprchlíků. Divadlo X10 dlouhodobě poskytuje prostor umělcům z těchto zemí formou rezidencí nebo účastí na Divadelním festivalu Kutná Hora, kterého je Divadlo X10 producentem. „Vedle politického přesahu je však Vyhnanství i univerzálním obrazem rozpadu jedné rodiny, která je donucena opustit domov a v pasti provizoria se potýká se stále zhoršujícími se podmínkami,” dodává dramaturg X10 Ondřej Novotný. V kontextu tehdejší i současné válečné hrozby vyjadřuje inscenace Vyhnanství přesvědčení o potřebě pevně ukotvených demokratických systémů, mezinárodní solidarity i společenské poptávky po náročném a kvalitním umění.

Trilogie Čekárna

První část trilogie Úspěch mapuje první polovinu dvacátých let 20. století v bavorském Mnichově, končí neúspěšným Hitlerovým “Pivním pučem”. Druhá část trilogie Oppermannovi se odehrává v předvečer Hitlerova nástupu k moci a období krátce poté, sleduje tedy první týdny a měsíce nacistické vlády. Trilogie je završena Vyhnanstvím, jehož tématem je osud německých emigrantů v Paříži. Feuchtwanger s neuvěřitelnou hloubkou zachytil vznik nacismu, přičemž tato téměř dokumentární práce odhaluje tendence doby i konkrétní lidské motivace. Čekárna vznikla mezi lety 1930 až 1940 a patří mezi nejsilnější protinacistická literární díla.

Plánované uvedení celé trilogie v jednom celku bude završením několikaleté práce, kterým Divadlo X10 korunuje deset let své existence. Divadlo X10 tímto ambiciózním projektem poukazuje na možnosti velké činohry s výrazným inscenačním a společenským gestem v nezávislém divadelním sektoru. Divadlo X10 potvrzuje svoji důvěru v obsah a sdělení, ve vyprávění příběhu. Jeho dramaturgická vize byla oceněna i v anketě Ceny divadelní kritiky 2022, ve které se Divadlo X10 umístilo na druhém místě.

„Já nemám nic, nic, nic!“

Závěr volné románové trilogie Čekárna zasadil Lion Feuchtwanger do Paříže roku 1935. Početná a různorodá německá emigrace tráví čas v politických debatách, obstarávání potřebných povolení, publicistické protinacistické činnosti i malicherných osobních sporech. Hudební skladatel Sepp Trautwein věnuje svou tvůrčí energii žurnalistické práci, aby díky mezinárodnímu tlaku docílil osvobození svého kolegy z nacistického zajetí. Na hudbu nezbývá čas. Anně Trautweinové se život drolí do tisíce drobných každodenních překážek a schází jí tak potřebná síla, aby mohla správně odhadnout, zda “tento přechod do As dur je opravdu Seppovým vlastnictvím nebo zda je závislý na Mahlerovi”. Na hudbu nezbývá čas. Jejich syn Hans se kdovíproč učí rusky a vůbec nechápe, proč někdo hudbou vůbec ztrácí čas. Všechny postavy jsou zachyceny v pasti provizoria. Zbývá boj o vysoké ideály i obyčejnou lidskou důstojnost, o právo na práci a domov, který se zdá marný v konfrontaci s obludnou silou diktatury, úřednickým aparátem hostitelské země i vlastním životním vyčerpáním. A tak poměry zabíjí lásku.

Čekárna není jen názvem celé románové trilogie, ale také názvem nové symfonie Seppa Trautweina. Její prostor je plný hemžení, hluků a ruchů, útržků civilních dialogů i mediálních státnických projevů, volně přecházejících z intimní do veřejné sféry a zpět. V jejích tónech zazní zvuky všech odkloněných, zmeškaných a opožděných vlaků i hlasy lidí, kteří na ně čekají se svými neforemnými taškami a těžkými kufry, zplihlými vlasy a propadlými doklady. A také s nadějí, že jednou přijede ten správný vlak, který odveze čekající do bezpečí.

Inscenace vznikla v koprodukci s Národním divadlem Brno v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

VYHNANSTVÍ

Symfonie o naději. Trilogie Čekárna.

https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/vyhnanstvi

PŘEKLAD Valter Feldstein

DRAMATIZACE Ondřej Novotný

REŽIE Kamila Polívková

DRAMATURGIE Ondřej Novotný, Lenka Havlíková

HUDBA Ivan Acher

VÝPRAVA Jana Hauskrechtová

ASISTENTKA VÝPRAVY Magdaléna Vrábová

ASISTENT REŽIE Marek Linhart

PLAKÁT Terezie Chlíbcová

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Marie Švestková, Jan Bárta, Jan Grundman, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Ondřej Jiráček, Václav Marhold, Matěj Šíma

PREMIÉRA 21. 4. 2023

      

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín

Divadelní Bazaar Festival přináší výrazné hlasy z Pobaltí

Špičková taneční sóla izraelské choreografky Roni Chadash či mezinárodně oceněné Evy Urbanové

V programu letošního divadelního a tanečního Bazaar Festivalu je výrazná estonská stopa. Festival zahájí svou poeticko-dokumentární performance výtvarnice a vypravěčka Kristina Norman, která v loňském roce reprezentovala Estonsko na Benátském bienále. Sobotní festivalový večer pak bude v režii členů legendárního divadla Theatre NO99, které vyhrálo Zlatou trigu Pražského Quadriennale v roce 2015. Kurátorem vítězné politicko-recesistické výstavy byl Eero Epner, jeden ze tří sobotních protagonistů. Společně s Martem Kangrem a Juhanem Ulfsakem se během jednoho večera podělí s publikem o rady, jak se postarat o každou skutečně důležitou věc. Výrazná estonská linka není náhodná a diváci možná budou překvapení, jak moc jim umělci z pobaltské země dokáží promluvit do duše. Na prvním místě možná díky mimořádnému vyvinutému smyslu pro ironii a sarkasmus. Bazaar Festival začíná ve čtvrtek 23. března a program mohou diváci zhlédnout na čtyřech festivalových místech v Praze do neděle 26. března.


Letošním ročníkem Bazaaru se nese výrazná stopa estonských tvůrců. „Po zhlédnutí několika jímavých a nadupaných estonských inscenací v poslední době jsme si uvědomili, že bylo velkým nedopatřením, že jsme za devět let neuvedli žádné představení tohoto ‚baltského tygra‘. Ještě více než my v ČR žijí umělci z této země na zlomové linii mezi sovětsky ovládanou minulostí a křehkou a neklidnou současnou „svobodou“. Velmi citlivě vnímají svou situaci, přesto jsou vyzbrojeni břitkým smyslem pro vtip i nuance. Jak ukazují představení, která jsme pozvali do Prahy, tvůrci z této malé pobaltské země těchto svobod plně využívají a destilují pro nás paradoxy na „okraji Evropy“, ovšem způsobem, který české publikum myslím překvapí a inspiruje,” říká dramaturg a umělecký ředitel festivalu, Ewan McLaren. Kristina Norman, která se ve svých performance pohybuje na rozmezí divadla, dokumentu, výtvarného umění i videoperformance, se v Praze měla objevit již v roce 2020. Covid tyto plány překazil, ale umělkyně se vrací se svou poeticko-dokumentární inscenací Lighter than Woman, která má i díky situaci na Ukrajině zcela nový rozměr.  Tam, kde v roce 2020 byla inscenace „jen“ o ekonomické migraci péče, představující ukrajinské pečovatelky, které se starají o cizí seniory daleko od svého domova, od začátku války v Evropě vykrystalizovala v intimní a citlivý zážitek, v němž jsou každodenní hrdinky zobrazeny s naprostou autenticitou, bojující s nekompromisní tíhou doby. Téma “péče” je jejím dílem prorostlé, i proto 9. ročník Bazaar Festivalu zahajuje.


Zcela jiný rozměr nabývá péče u provokativního estonského mužského tria, Eera Epnera, Marta Kangra a Juhana Ulfsaka. Recese bývalých členů legendárního tallinského Theatre NO99 není v jejich práci nic neobvyklého. Svědčí o tom i ocenění Zlaté trigy Pražského Quadriennale v roce 2015, které putovalo do rukou Theatre NO99 za výstavu Sjednocené Estonsko, fiktivní politickou stranu, která měla reálný potenciál stát se skutečnou. Ve svém Workshopu (který je workshopem v názvu, nikoliv ve formě) naopak tato estonská mocenská trojice rozdává jen dobré rady, jak věci napravit, pečovat o sebe navzájem a budovat smysluplné vztahy. Je to taková vtipná sbírka „best of“ videí z YouTube a Ted Talks, ale dokážou tito kdysi temperamentní chlapci na zlomové linii mezi východem a západem zůstat po celou dobu performance na správné vlně? S mistrovskou schopností budovat v místnosti napětí a pak vše obrátit do jiných rovin, aby ukázali různé pohledy na naši potřebu postarat se o všechno, jde o vzácné setkání mužů nejrůznějších talentů.

Festivalový program toho ale nabídne v průběhu posledního březnového víkendu mnohem více. Páteční večer ovládnou v PONCI dvě špičkové a mezinárodně oceněné tanečnice. Notnou dávku sarkasmu přináší Izraelka Roni Chadash ve svém díle Goofy. Slovenka Eva Urbanová naplňuje jeviště živelností a bourá předsudky. V sobotu nemůže chybět Sobotní Bazaar, prostor pro umělce, jejichž díla jsou v procesu vzniku a otevírá se prostor pro otevřenou diskuzi mezi jevištěm i hledištěm. Výjimečná příležitost, jak divák může vnést kus sebe do vznikajícího díla a setkat se s umělci z Česka, Maďarska, Německa a Estonska. Závěrečný festivalový den bude patřit českému zastoupení. Performativní procházka Zden Brungot Svítekové do Prokopského údolí nese název .tektoparty a je unikátním tanečním a geologickým zážitkem. Posledním bodem na programu bude work in progress u nás žijící a tvořící Ran Jiao s mezinárodním souborem. Kdo zavítal loni na Sobotní Bazaar, uvidí právě její dílo v další fázi vývoje. Spider, Turtle, We je pohybová performance, kde kostýmy dostávají nový rozměr a nabízí performerům možnosti nahlédnout do bytí zvířat.

Taneční a divadelní Bazaar Festivalů se letos uksutenčí na čtyřech festivalových místech, v divadle PONEC, Divadle X10, Afredu ve dvoře a Pražském kreativní centru. Proběhne ve dnech 23. až 26. března. Vstupenky i festivalové pasy jsou v prodeji na platformě GoOut.

BAZAAR Festival 2023 | 23.–26. března

Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů střední a východní Evropy i Izraele. Letos na téma PÉČE

Festivalová místa:

PONEC – divadlo pro tanec, Divadlo X10, Alfred ve Dvoře, Pražské kreativní centrum

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.net

Více informací najdete na webu akce: www.bazaarfestival.cz

Aktuální informace můžete sledovat také na sociálních sítích:

Facebook: https://www.facebook.com/bazaar.festival/

Instagram: https://www.instagram.com/bazaarfestivalcz/

Michaela Sikorová

pro Taneční magazín

21. Malá inventura překvapila vynikající návštěvností

Téměř 4000 diváků, tedy bezmála vyprodaný festival nového divadla

Jednadvacátý ročník Malé inventury skončil. Bezmála vyprodaný festival nového divadla je skvělým signálem opět se probouzející návštěvnosti divadel. Nabídl v osmi dnech téměř šedesát různých akcí, pětatřicet divadelních, tanečních a multimediálních představení na jednadvaceti pražských scénách a obsáhlý doprovodný program – celou řadu živých networkingových setkání, nových formátů a diskusních eventů, nechyběly ani akce pro děti. Retrospektivní přehlídku nejvýraznějších projektů, které vznikly během uplynulého roku, letos navštívilo téměř 4000 diváků. Festival uvedl přes 250 účinkujících s cílem prezentovat současné nové divadlo nejen v zahraničí, ale také regionech ČR.

„Hlavním dramaturgickým klíčem letošní Malé inventury byly proměny citlivosti,“ říkají dramaturgové festivalu Karolína Plicková a Petr Pola. „Do určité míry toto téma nejspíš nastartovala covidová éra a s ní spojená sociální i smyslová deprivace. Tento systémový ‚black-out‘ umožnil začít se hlouběji zamýšlet nad systémy, v nichž žijeme, a nad způsoby, jimiž interagujeme s ostatními i se světem. Není divu, že otázky vnímání, citlivosti a osobních hranic získaly ve veřejném diskurzu konečně prostor.“



„Malá inventura je festivalem pro profesionály stejně jako pro širokou veřejnost. Festival se výrazně profiluje jako showcase a profesionálnímu publiku samozřejmě věnujeme speciální pozornost a péči. Festival byl jako vždy centrem živého networkingu a navazování nové spolupráce. Přivítali jsme více než 160 domácích i zahraničních hostů a již během festivalu bylo předdomluveno na 20 výjezdů z hlavního programu,“ doplňuje ředitelka festivalu Adriana Světlíková. „Do Prahy přijela i řada zahraničních delegací, například berlínská, bavorská, delegace z Lotyšska, Polska či vybraná mezinárodní delegace Českých center. Největším překvapením pro nás ale byla vynikající návštěvnost.“

Hlavním pořadatelem festivalu je kulturní organizace Nová síť, která se zaměřuje na podporu živého umění a kulturní spolupráce v České republice. Festival dále pořádá i v regionech, kde se uskuteční v květnu a září až říjnu v šesti městech (Kuks, Jičín, Karlovy Vary, Jihlava, Rožnov pod Radhoštěm a České Budějovice).

  1. ročník festivalu Malá inventura uspořádala Nová síť z.s. ve spolupráci s domovskými scénami Alfred ve dvoře / Motus, Divadlo X10, MeetFactory, Palác Akropolis, PONEC – divadlo pro tanec, Studio ALTA, Studio Hrdinů, Vzlet, Venuše ve Švehlovce, Národní galerie Praha – Veletržní palác, partnery v regionech ČR i jednotlivými projekty.

Mgr. Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Destrukce

Divadlo X10 uvede na jeviště oceňovaný český román

  1. 2. proběhne v pražském Divadle X10 premiéra jevištní adaptace knihy Destrukce, která byla v prestižních cenách Magnesia Litera 2022 vyhlášena jako nejlepší český román. Autorem svérázné prózy je sociolog a publicista Stanislav Biler. Režie oceňovaného textu se ujal umělecký šéf X10 Ondřej Štefaňák. Další reprízy proběhnou 6. a 7. března.

Sezóna dramatizací a nepatřičných hrdinů

Po uvedení dramatizace románu Jurije Andruchovyče Moskoviáda se jedná o druhé jevištní zpracování prozaického textu. Do konce sezóny uvede Divadlo X10 ještě dramatizaci rozsáhlého románu Vyhnanství Liona Feuchtwangera. Uzavře tak nejen velkou činoherní trilogii Čekárna (s předchozími díly Úspěch a Oppermannovi), ale také sezónu, ve které završuje deset let své existence. „Pro všechny hrdiny letošní sezóny je typické, že se ocitají v konfliktu se svým prostředím. Necítí se nikde doma. Připadají si nepatřiční, bloudí,“ dodává dramaturg Divadla X10 Ondřej Novotný, který je autorem úpravy Destrukce. „Všichni ti hrdinové jsou nám něčím sympatičtí,“ dodává, „jsou to představitelé kulturní elity se sympatickými názory nebo osobnostními rysy, ale zároveň jsou směšní, dopouští se podlostí, selhávají. Vidíme se v nich.“

Kolektivní výpověď

Román Destrukce je vystaven jako subjektivní vyprávění. Připomíná deníkové zápisy třicetiletého učitele, který odešel z anonymního prostředí města a svoji existenciální oporu hledá v zastrčené obci s rozpadající se školou a prosperující továrnou. Výrazná ústřední postava je však v úpravě X10 rozdělena mezi všechny zúčastněné herce. Současný český intelektuál se stává kolektivním hrdinou se všemi svými peripetiemi. Touží po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích, zároveň je ale připomenutím našeho vlastního strachu, nejistoty a zabedněnosti. Režisér Štefaňák se obklopil dobře fungujícím hereckým týmem X10. Ve vyrovnaných partech se představí Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Antonie Rašilovová a Lucie Roznětínská.

Vesnický realismus, Kafka a cynismus

Bilerova próza je provokativní a nejednoznačná. Na jedné straně byla oceněna nejprestižnější českou literární cenou, na druhé straně ji někteří čtenáři odmítají dočíst. Biler totiž velmi nebezpečně balancuje na hraně nejrůznějších inspirací a poetik. Svým východiskem připomíná Destrukce venkovský román, ve kterém se idealistický učitel snaží o nápravu prudérního prostředí plného předsudků. Připomíná také kafkovsky uzavřenou, absurdní povídku nebo cynický, elitářsky povýšený pamflet. Právě tato nejednoznačnost a možnost různorodých přístupů zajišťuje intelektuální i emocionální dráždivost. Destrukce nemoralizuje, nenabízí ucelené odpovědi a řešení. Destrukce vyzývá k dialogu, provokuje, aktivizuje, apeluje na zaujetí stanoviska. A zároveň poskytuje bezpečný prostor pro zábavnou parodii sebe sama.

„Jistota, že zítřek bude stejný jako včerejšek, shořela.“

Třicetiletý učitel odchází z města, které je příliš komplikované, anonymní a předražené. Svou duševní rovnováhu se pokouší najít v sousedském kolektivu malé obce, kde je podle jeho představ stále ještě jasná hranice mezi dobrem a zlem. Začíná učit ve třídě plné svéhlavých, smutných i zvídavých dětí. Ale co je má vlastně naučit, když se nám uspořádání světa rozpadá pod rukama, pole neplodí, studny vysychají a stěny školy i dalších budov nezadržitelně a nevyzpytatelně praskají? Idylický venkov už dávno není idylickým venkovem. Co má ještě vůbec smysl? Hrabat listí? Koupit si nové auto? Pedagogické vyhoření se mění v topornou existenciální krizi současného intelektuála. Jak z toho ven?

Hlavní hrdina Destrukce není psychologicky prokreslené individuum. Daleko více je kolektivním odrazem naší vlastní touhy po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích nebo schopnosti předávat znalosti a životní zkušenost dalším generacím. Ale také je připomenutím nejistoty a strachu, neschopnosti zodpovědět všechny otázky, selhání před sebou samým i před světem. Destrukce je výpovědí dnešního českého intelektuála se všemi jeho peripetiemi, odkrývá důvody naší snahy aktivně se zapojit do společenských procesů i rezignace a apatie, výstavby slonovinových věží a vyztužení sociálních bublin.

Román Destrukce byl oceněn prestižní cenou Magnesia Litera 2022. Představuje třetí knihu sociologa a publicisty Stanislava Bilera (1982). Porota ocenila groteskní apokalyptičnost i humanistický přesah, stejně tak humor a schopnost literární hry. Podobně jako další prózy Bilerových současníků otevírá témata rozdělené společnosti, eskapismu a návratů nebo klimatické krize, ale přesto nabízí zcela specifickou poetiku a úhel pohledu. Inscenace Destrukce společně s předlohou nemoralizuje, nespadá k melancholii a uměřené estetické vážnosti, ale demonstrativně (se) předvádí, absurdně zacykluje a ironicky glosuje. Destrukce nenabízí rozřešení závažných environmentálních a politických otázek. Nabízí možnost se všemu, všem – a hlavně sobě – vysmát, vyspílat, vyšklebit a tím se dočasně osvobodit od každodenního hledání pevného občanského postoje i základního smyslu našeho života.

STANISLAV BILER: DESTRUKCE

Cynická besídka. S katarzí.

ÚPRAVA Ondřej Novotný

REŽIE, SCÉNA Ondřej Štefaňák

DRAMATURGIE Lenka Havlíková

HUDBA Kryštof Blabla

KOSTÝMY Matilda Tlolková

ASISTENTKA REŽIE Anna Marie Jarkovská

ASISTENT DRAMATURGIE Kryštof Krejčí

HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Hynek Chmelař, Jan Bárta, Václav Marhold, Vojtěch Hrabák

Barbora Koláčková

pro Taneční magazín