Rubrika: Novinky z tanečního světa

Co je tanec? A co performance?

Určité „slovo do pranice“. Vyvoláme diskusi? Nebo kulatý stůl?

Kde je hranice tance. Kde se již jedná o performanci? Kdy jde o taneční umění? Kdy již nějaký výkon sólisty či kolektivu překračuje obor tance? Takové jsou časté dotazy čtenářů a zejména čtenářek TANEČNÍHO MAGAZÍNU. O tom všem vedeme v redakci sáhodlouhé a dalekosáhlé diskuse. Někdy, pravda, i trochu „sáhlé“… A blízko. 🙂

I takto může vypadat provokativní performance

Například u jiných oborů již dávno přesahují jejich náplně dávno uznávanou a používanou kategorizaci. Filmy točí studenti nejen na FAMU a dalších filmových školách. Studentská filmová dílka se natáčí i na školách výtvarných a kreativních. Nakonec, také tanec se stává již pomalu běžně (nejen v rámci vernisáží) součástí výstav výtvarných. O tom se snaží i TANEČNÍ MAGAZÍN pravidelně informovat. Má však TANEČNÍ MAGAZÍN právo i něco „vyřadit“ z tanečních oborů? Anebo tam naopak cosi přidat?

Při festivalu TANEC PRAHA se mně, ještě umocněna přírodou, v karlínském Přístavu18600 tato otázka opět vloudila do hlavy. Entrée polonahého „tarzana“, který se nehybně čtvrt hodiny svíjel v křoví a pak na dvě minutky vyběhl ven, aby hned zmizel v šatně, ani nemohlo jinak. Ano, byla to performance. Ale jde o taneční vystoupení, skeč, black-aut či něco úplně jiného? Myslím, že TANEČNÍMU MAGAZÍNU nepřísluší přímo kategorizovat. Naším cílem by mělo být vyvolat diskusi mezi odborníky.

Výše popisovaná performance na TANCI PRAHA 2019

Myslím, že nějaká kritéria by měla být dána. Obdobně jako u spisovatele je základem znalost jazyka, u malíře zvládnutí portrétu, abecedy malby, základů kresby… Ale musí dnes spisovatel vlastně vůbec ovládat gramatiku? Vždyť mu nakonec „základního“ korektora supluje počítačový program. A obří malířská plátna prodávají „takyumělci“, kteří ani nevědí, co je siena pálená, valér anebo perspektiva (kromě té jejich perspektivy finanční)?

Kontroverzní brněnská performerka Simona Assione zvládá velice dobře i základy klasického tance a baletu. Dá se však totéž říci i o všech ostatních performerech?

O co se nám jedná? Vyvolat diskusi o hranicích „volného umění“, kategorizaci tance jako takového. Tance, jako košaté, mnohovrstevné, všestranné disciplíny. Ale zároveň tance jako umění se vším, co k tomu patří. A třeba nám k tomu napomůže i centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, které má s kulatými diskusními stoly již letité praktické zkušenosti?

Michal Stein

Foto: autor a archiv Simony Asionne

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rezidenční program PACT Zollverein láká! A hoří to!

K dispozici bude i studio! Velmi pospíchá!! Přečtěte!!! Promyslete!!!! A hlaste se!!!!! Pouze do pondělí 8. července!!!!!!

Rezidenční program PACT Zollverein v německém Essenu probíhá od ledna do července 2020 a je určený pro umělce a umělkyně, kteří působí v oblasti tance, performance či mediálního umění.

Rezidenční program nabízí zázemí pro realizaci projektů či představení po dobu minimálně dvou týdnů. Rezidentům je k dispozici studio, ubytování (s kapacitou maximálně pěti osob), technické zázemí, asistence s produkcí a propagací projektu, týdenní honorář a úhrada cestovních nákladů. Každá rezidence je plánována individuálně na základě předloženého projektu.

Přihlášky je nutné odeslat elektronicky do 8. července 2019.

Podrobné informace o programu jsou dostupné zde.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Sedmý ročník festivalu KoresponDance odstartoval!

A to netradičně v pražské budově historické Invalidovny! V půli července vrcholí již tradičně ve Ždáru nad Sázavou.

Každé léto ožívají města hudebními a filmovými festivaly a sjíždí se na ně tisíce lidí, aby si společně užily neopakovatelnou atmosféru open air akcí. Taneční festivaly zůstávají v pozadí, ačkoli právě tanec bourá všechny jazykové a kulturní bariéry, a je univerzálním dorozumívacím nástrojem.

V polovině července otevře zámek Žďár své brány mezinárodnímu festivalu současného tance, pohybového divadla a nového cirkusu KoresponDance. První festivalový den ale nastal už 25. června v Praze v krásných prostorách Invalidovny.


Hlavní festivalový program bude probíhat od 12. do 14. července v areálu zámku Žďár nad Sázavou, ale pro nedočkavce byly přichystány „ochutnávky“ daleko dříve.

Festivalovou atmosféru jste mohli premiérově nasát již 25. června v pražské Invalidovně, kde se uskutečnil první festivalový den.

Tomu předcházela tisková konference, kde za hlavní pořadatele, centrum tanečního a choreografického rozvoje SE.S.TA seznámila Marie Kinski s hlavními osobnostmi a programy festivalu. Konferenci citlivě moderovala Michaela Nováková.

Na programu bylo mimo jiné i velmi originální sólo jednoho z nejúžasnějších australských tanečních umělců současnosti Jamese Batchelora. Vstup na celý pražský program byl zcela zdarma.

Samotná tisková konference i následná vystoupení ukázala, že se bude v půli července ve Žďáru nad Sázavou na co těšit!

PREMIÉROVÉ PRAŽSKÉ KORESPONDANCE

v úterý 25. 6. 2019 NA INVALIDOVNĚ

KoresponDance v pražské Invalidovně začal v 18.00:

Agáta Jarošová: „Sa Présence“, atmosférická, do detailu propracovaná černobílá choreografie, která nás přenesla do jiného světa, do světa ptačích bytostí.

„The Banquet“, nevídaná mezikontinentální spolupráce, výjimečné propojení ghanské tradiční kultury a evropského baroka. Hostina končí, hosté usínají na stolech i pod nimi, láska se probouzí… Ukázka z chystané světové premiéry, která proběhne 12. července ve Žďáru.

James Batchelor and Collaborators: „HYPERSPACE“, sólo, které se zrodilo díky jedinečné zkušenosti z vědecké expedice na Antarktidu. Aerowaves Twenty19 zařadil HYPERSPACE mezi dvacet nejlepších tanečních představení v Evropě.

ODKAZ VIDEO:

https://www.facebook.com/korespondance/videos/385318235421639/

Foto: SE.S.TA a Martina Vaňková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Odešla legenda tance a baletu

Český taneční svět truchlí. Navždy ztratil vynikající odbornici, pedagožku i autorku význačných knižních titulů – profesorku Boženu Brodskou.

V neděli 23. června zemřela v úctyhodném věku paní Božena Brodská, rozená Křepelková (22. července 1922 v Praze), známá též jako „Bíba“ Brodská. Byla českou tanečnicí, historičkou baletu a pedagožkou dějin baletu na AMU.

Od dětství ji otec vedl ke sportu, konkrétně k tenisu, jejími největšími úspěchy byly několikanásobná účast ve finále dvouhry a několik vítězství ve smíšené čtyřhře na slavné Pardubické juniorce.

V letech 1946 – 1950 studovala hudební vědu na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1955 absolvovala studium teorie tance na katedře tance Akademie múzických umění v Praze (vyučoval ji profesor Jan Reimoser). V letech 1946 – 1947 byla v angažmá v Družstvu divadel práce (Karlín), v letech 1947 – 1949 v D 45 a v letech 1950–1951 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého. Od roku 1955 působila jako pedagožka na katedře tance AMU v Praze (od roku 1979 jako docentka, později, od roku 1992 pak jako profesorka a v letech 1975 – 1986 na pozici vedoucí katedry).

Božena Brodská (uprostřed) v kruhu své rodiny

Prvním manželem paní Brodské byl Cyril Mařan, druhým Vlastimil Brodský (s nímž má syna Marka) a také prožila dlouhý vztah s kritikem A. J. Liehmem.

Česká televize připomenula významnou osobnost nejen českého baletu a tance výtečným dokumentem „Legenda Bíba Brodská“ Jana J. Vágnera, podle scénáře Magdalény Šebestové.

Ve filmu se projevila ohromná vitalita paní Brodské i její zájem o vše nové a zajímavé. Dokonce i ve velmi vysokém věku po Praze suverénně jezdila autem.

Český tanec ztrácí v paní Boženě Brodské vynikající odbornici, neúnavnou organizátorku i člověka s téměř encyklopedickou pamětí. Čest její památce.

DÍLA BOŽENY BRODSKÉ:

Dějiny českého divadla, II (1968) (spoluautorka), Romantický balet (1974), Dějiny českého baletu do roku 1918 (1983), Dějiny ruského baletu (1984), Divadlo v Kotcích (Praha 1992) (spoluautorka), Dějiny umělecké kultury, II (Praha 1996) (spoluautorka), J. G. Noverre a jeho libreta a spisy v našich fondech (1998), Vybrané kapitoly z dějin baletu (2000), Les Ballets Russes (2001).

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN