Křest hudebního projektu Jiřího Hradila a Petra Mičky. Již ve středu 27. listopadu.
NOVÝ PROJEKT HRUBÁ HUDBA JIŘÍHO HRADILA A PETRA MIČKY VYDÁVÁ STEJNOJMENNÉ CD
již příští týden na Jatkách78 proběhne křest nového hudebního projektu. Hrubá Hudba je originální spojení dvou odlišných hudebních světů (Lesní zvěř & Horňácká muzika Petra Mičky), které na české hudební scéně dosud nemá obdoby. Hudební koktejl syrového horňáckého folkloru a nu-jazzu rozezní Jatka78 již na konci listopadu. Na albu se podíleli hudebníci rozličných zájmů, jako jsou Martin Hrbáč, Dušan Holý, Anna Šajdlerová, Katarzia, Kato nebo Jaroslav Rudiš.
Dvě nahrávky, dva světy, jedna hudba a nekonečná vášeň. Hudba jako spojnice mezi časem, která propojuje tradici a současnost. Hrubá Hudba jsou dvě alba propojené jednou myšlenkou. První pod názvem Hrubá Hudba je pohledem muzikanta Jiřího Hradila (Tata Bojs, Umakart, Kafka Band, Lesní zvěř) na tradiční horňáckou hudbu, její propojení s ostatními žánry a zároveň rozvinutí směrem k současným hudebním světům.
„Ještě to tady je! Je co rozvíjet! Z čeho čerpat a na co být hrdý!“ Slova Jiřího Hradila jakoby byla protknuta celým projektem, který spolu s Petrem Mičkou připravoval od roku 2016. Více než padesát umělců se postupně zapojilo do práce na Hrubé Hudbě, která vyústila ve dvě části, dvě nahrávky, které se vzájemně doplňují: „Jedna by možná potěšila milovníky nejryzejšího horňáckého folkloru, zatímco nad druhou by se rozplývali fanoušci world music, kteří sázejí na propojení tradice s rapem, elektrickými nástroji a především moderní (post)produkcí. Jenže až spojení obou polovin do jednoho celku dělá z Hrubé Hudby jedinečné dílo. Ta dvě alba jsou zdánlivě postavena na kontrastu, ale o tom, jak moc se doplňují a jak jedno druhé obohacuje, svědčí už to, jak zajímavé a funkční by bylo prohození jejích názvů. Vždyť Hlasy starého světa přinášejí hudbu skutečně syrovou, hrubou. A Hrubá Hudba pod vrstvami současných přístupů nechává promlouvat hlas starého světa, hl as tradice, hlas z kořenů…,“ píše v průvodním slově hudební publicista Milan Tesař.
Speciální koncert u příležitosti vydání se koná v Praze 27. listopadu na Jatka78.
Ruml jako rum, Otáhalová jako čaj a Prágr skočil Koukalové za krk
Téma šestého večera byla svoboda. Co je to svoboda? Na to Marek Eben odpovídá: „To, že se mě na to vůbec někdo ptá!“
Při zahájení jsme zhlédli Cirk La Putyka, jeden z našich prestižních souborů. A dále se tančilo tango, jive a cha-cha
Soutěž opouští Miroslav Hanuš a Adriana Mašková
A Mirek Hanuš přiznal: „Já jsem nesoutěžil s ostatními, ale sám se sebou. Svádím boj s depresemi už deset let a sobě dávám deset bodů, že jsem neomdlel, neupadl a ještě to tady říkám, před třemi roky bych do StarDance vůbec nešel!“ Poté si Adriana a Mirek nesměle potykali, byli zřejmě jediný pár, který si celou dobu vykal.
Na závěr Adriana pronesla, že plánovala závěrečnou řeč od srpna, ale stejně neví, co říct. Poděkovala tedy Mirkovi, byť jeho tančení nemělo techniku, mělo všechno ostatní!
Loučící se dvojice
Jak si vedly soutěžní páry?
Karel „Kovy“ Kovář a Veronika Lišková
Jive Karla úplně nejzdařilejší nebyl, nohy opět trošku pomalejší a kroky těžkopádnější. Je vidět, že Kovy je už unaven. Richard Genzer podotkl, že člověk si zvykne na vše, je přece svoboda. Ale byl to boj s rovnováhou. Tatiana by uvítala jive na druhou dobu a viděla nevhodně vtočené nožičky. . Janu Tománkovi se líbila stylizace, dobrý výraz, jen netančili druhou dobu, číslo bylo swingové a tělo bylo pasivní. Zdeněk Chlopčík si ihned všiml špiček, ocenil ale swing i jive, Kovy je pouze nevytancoval, kopky nebyly dobré. (body 7,8,7,7)
Matouš Ruml a Natálie Otáhalová
Zdeněk Chlopčík pochválil nádhernou choreografii, velmi dobře rytmické, ale chyběla tomu mužnost. Jinak by dal i desítku! A Geňa hodnotil po svém: „Jste jako chemický vzorec! Jako čaj a rum!“ A Matouš Ruml se tohoto hodnocení chytil, že prý on je rozhodně rum. Jinak hezké držení, pěkné nohy. (body 9,9,8,9)
Gabriela Koukalová a Martin Prágr
Gabriela je lepší a lepší. Podle Tatiany Drexler dokonce přetancovala Martina Prágra! A navíc po tak výborném výkonu nebyla zadýchaná. To není vidět často. Kondička ze sportu je zkrátka kondička ze sportu. Gabriela sice tvrdila, že je na hranici sil, ale přesto jí Martin Prágr skočil za krk a ona všechno zvládla!! Jan Tománek nevěřícně kroutil hlavou: „Prý na hranici sil? No, tak jestli to vypadá takhle, tak to bych chtěl zažít. Prostě báječný jive, jen na konci trošku pomalejší nohy.“ (body 9,9,9,8)
Miroslav Hanuš a Adriana Mašková
Miroslav Hanuš sice nešel do hudby, nelámal si hlavu s technikou ani rytmem, ale sršel energií jako vždycky. Jan Tománek to komentoval slovy: „Energie je na 15 bodů, účes úžasný, po Vašem čísle jsem uvolněný. Vám vůbec nevadí, že netančíte do hudby, ale národ to baví! Jsem tady zbytečný!“ Zdeněk Chlopčík pojal situaci s nadhledem, podotkl, že jedna polovina páru to dělá správně a druhá špatně, aby byl vidět ten kontrast! Tanec prý špatný, ale ve výrazu byl Miroslav král. I s tolika chybami si to užíval! (body 7,7,7,6)
Jakub Vágner a Michaela Nováková
Jakub tančil na začátku poměrně dlouho sám, ale v páru mu to už tolik nešlo. Inu je vidět, že Jakub je rozený solitér. Také trošku poskakoval. Richard Genzer si vzpomněl na sebe, prý tančil „na potápěče“, tedy na začátku se nadechl a na konci vydechl. A to samé viděl i u Jakuba. Nicméně dal mu DPH – dobrý, pěkný, hezký. Tatiana Drexler chtěla Jakuba z celého srdce pochválit, prý na někoho, kdo jen sedí u vody, ani sportovec, ani umělec a z nuly takto odskáče na hudbu, tak to je výborný výkon! Jenže Marek Eben si tohoto hodnocení všiml a hned pravil: „Jak krásně umí Tatiana někoho urazit!“
Jakub sám přiznal, že nerad chodí před publikum, když ze svého výkonu nemá dobrý pocit. A Míša si postěžovala, že Jakub trénuje tak tvrdě, že ji dokonce zamkl v sále, aby ještě trénovali! Prý cvičí 12 – 13 hodin denně! (body 8,9,8,8,)
Veronika Khek Kubařová a Dominik Vodička
Hudba Leoše Janáčka byla poněkud nečekaná. Pár navíc vůbec nenatrénoval zvedačku a předvedli ji v soutěžní večer rovnou na parketu vůbec poprvé! Proč? Dominik měl „vyhozená“ čtyři žebra, byl ale statečný a vůbec si nestěžoval. Přiznal, že během života prodělal mnohá zranění, v baletu ještě více než v latině či standardu.
Zdeněk Chlopčík viděl emotivní tango, absolutní tango a při svém hodnocení pravil: „Ještě je to ve mně, budu mlčet.“ Jan Tománek zase ocenil hudbu: „Vybrat si těžkou hudbu, to není těžké, ale tančit na ni, to těžké je. A Vy jste tančili výborně! Tatiana Drexler ocenila těžkou choreografii, do které se Veronika dostala a Tatiana si konečně něco opravdu užila!“ Geňa: „To bylo spojení divadla, tance, múzy! Dnes večer můžu bodovat výjimečný tanec!“ (Body 10, 10, 11!, 10, ale celkem 40 bodůJ)
Souboj týmů: rock’n‘roll
Hodnotit týmy není vůbec jednoduché. Každý tančí trošku jinak. Výrazný byl i tady Miroslav Hanuš, vytvořil si rovněž zde svůj vlastní rytmus.
A proč by měl ten či který tým vyhrát?
Vedoucí týmů:
Mirek Hanuš: „Proč by měl přijít bod nám? Protože Veronika s Dominikem by nutně potřebovali bod!“
Jakub Vágner: „Bod patří nám, protože jinde neuvidíte biatlonistku a rybáře tančit vedle sebe!“
A co porota?
Geňa: „Dal jsem bod tomu, kdo tancoval rock’n’roll“. Tatiana: „Strhující, nejlepší, co tu kdy bylo, vypadalo to, jakoby byli všichni čistí tanečníci!“ Jan Tománek zhodnotil, že první skupina byla „koukavá“, druhá stylovější, agresivnější. No a Zdeněk Chlopčík vyzvedl sólistu Marka Hanuše, který šel vždy po svém, jinak než ostatní. 🙂
Miroslav Hanuš, jinak také představitel starosty v nekonečném seriálu televize NOVA
Představení, které má i svého dramaturga iluzí. Premiéra se blíží! Den „D“ = sobota 7. prosince 2019 v 19.30 až 21.00! Kde? V Divadle KOMEDIE, v Jungmanově ulici 1 v 110 00 Praze 1. Vstupenky již v předprodejích.
Panoptikum je o strachu z cizího a neznámého, o tom, co vše jsme schopní prodat a za jakou cenu, o hranicích a morálních hodnotách stojících na zisku a finančním profitu, o zábavě bez zábavy, o osamělosti, ale i o smíchu, odvaze, snech, lidské důstojnosti, kouzelníkovi a reflektorech.
Panoptika, nebo také freakshow, byly putovní společnosti, cestující od města k městu a vystavujících na obdiv kuriózní předměty, dovednosti a především lidi. Tak zvané „velmi zvláštní lidi“. V dobách, kdy Panoptika zažívala svou největší slávu, byla jediným možným útočištěm těchto osobností, které společnost zavrhovala a odmítala ze strachu z neznámého, jiného, odlišného.
A vystavovat ty, kteří neměli kam jít, bylo vydatným zdrojem příjmů pro majitele, tedy impresária. Ve společnosti hladové po lidském utrpení, kterým se může královsky bavit celá rodina, se před pokladnami panoptik táhly fronty ctihodných občanů, kteří chtěli být udiveni, pobaveni, zděšeni. Ženy se znechuceně odvracely od lidských abnormalit, děti si zakrývaly oči hrůzou a muži pohrdavě hleděli do očí stvůrám, které si sotva zaslouží být nazývány lidmi. Bytosti, ponížené na exponáty, bez osudu, snů a nadějí. A přitom lidé, kteří snili a toužili a chtěli žít a často byli lidštější než ti, kteří na ně hleděli užaslýma očima. Lidé s osudy, které by nikdo z nás nechtěl prožít a stejně hrdí a odvážní, milující a plní snů o budoucnosti, která nikdy nepřijde.
Ale co když slavná show přestává být atraktivní, putování po odlehlých místech přináší menší zisky a lhostejnější publikum? Co když už není účinkující předmětem výnosného podnikání, stává se břemenem a je potřeba se jej zbavit?
V jakých situacích ztrácí lidská duše pro druhého člověka hodnotu a kdy si naopak člověk zachová důstojnost a šlechetnost bez známky cynismu a zášti, bez pocitu křivdy vůči krutému okolí?
»PANOPTIKUM«
Choreografie a režie: Lenka Vagnerová
Hudba: Ivan Acher
Scénografie: Jakub Kopecký
Kostýmy: Simona Rybáková, Jakub Kopecký
Účinkují: Andrea Opavská, Monika Částková, Zuzana Veselá, Michela Kadlčíková, Patrik Čermák, Michal Heriban, Filip Martinský
Dramaturg iluzí: Jiří Marek
Light design: Michal Kříž
Producent: Lenka Vagnerová & Company
Představení vzniklo v koprodukci Městských divadel pražských a Eisfabrik.
Představení vzniklo za podpory Magistrátu hlavního města Prahy a Ministerstva Kultury.
Pozvánka na listopadový a zejména prosincový festival vážné hudby v Praze. Je připravena široká paleta martinůovského repertoáru!
Srdečně vás zveme na 25. ročník festivalu Dny Bohuslava Martinů. Od 24. listopadu do 17. prosince vystoupí na dvanácti festivalových koncertech přední čeští i zahraniční interpreti. Těšit se můžete na houslistu Josefa Špačka, klavíristku Pallavi Mahidhara, sopranistku Marii Fajtovou či hobojistu Vladislava Borovku za doprovodu Akademických komorních sólistů. Dále se představí Trio Bergerettes,České noneto nebo Trio Incendio. Do festivalového programu jsou také zařazeny koncerty Janáčkovy filharmonie Olomouc, Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Českého spolku pro komorní hudbu.
Letos si připomínáme 60. výročí od úmrtí Bohuslava Martinů. Dílo tohoto významného českého skladatele bude na festivalu představeno ve své rozmanitosti, od komorních kusů po rozsáhlé symfonické skladby, od raného stylu inspirovaného francouzskou hudbou po pozdní svébytný a osobitý hudební jazyk.
Vstupenky na uvedené koncerty, pořádané Nadací Bohuslava Martinů, jsou v ceně 100 Kč (základní) / 50 Kč (senioři, studenti, ZTP). Vstupenky můžete kupovat v předprodeji na GoOut.net nebo v kamenné prodejně Freshlabels (Panská 9, Praha 1 | Pondělí – Neděle: 10:00 – 20:00).
PROGRAM FESTIVALU
DNY BOHUSLAVA MARTINŮ 2019
Koncert laureátů Soutěže Nadace Bohuslava Martinů 2019
1. prosince 2019, 19.30
Sál Martinů, Lichtenštejnský palác
Laureáti soutěže NBM 2019 v oborech klavír a komorní soubory bez klavíru
Vstup zdarma
Trio Bergerettes
4. prosince 2019, 19.30
Sál Martinů, Lichtenštejnský palác
Haydn, Prokofjev, Martinů
Trio Bergerettes – Barbora K. Sejáková, Daniela Oerterová, Tomáš Strašil
České noneto
5. prosince 2019, 19.30
Sál Martinů, Lichtenštejnský palác
Krejčí, Roussel, Martinů, Novák
České noneto, Stanislav Gallin – klavír
AKS, Leoš Svárovský a Vladislav Borovka
6. prosince 2019, 19.30
Sál Martinů, Lichtenštejnský palác