Eduard PARMA patří ke stálicím naší moderní taneční hudby. Ačkoli vystudoval klarinet, proslavil se jako basový kytarista, skladatel i producent. Dlouho hrával s kapelou ApolloBeat Petra Spáleného, od roku 1977 byl znám jako kapelník i dvorní skladatel Jiřího Korna, kterému složil i píseň „You´re My Woodoo“ (v české verzi „Žal se odkládá“), která v roce 1978 získala hned čtyři hlavní ceny na festivalu v Cavanu v Irsku, kde porazila ten rok i slavného hitmakera Bary Masona! Skládal hity i pro světové pěvecké hvězdy třeba Edwina Stara a mnoho dalších. V letech 1981 – 1991 žil v Londýně, kde založil dodnes prosperující studio SOKIT. S písní „King Kong in Honkong“ tehdy zvítězil v soutěži Capital Radia Londýn. Po návratu do Čech začal produkovat nové pěvecké hvězdy, například skupinu Blondes či zpěvačku Lýgii. Věnuje se i filmové hudbě, v jeho studiu SOKIT se nahrávala hudba pro film Kamarád do deště II. Nahrával zde i Karel Gott, Martin Dejdar, Felix Slováček, Naďa Konvalinková, Petr Nárožný, Arabela-Jana Nagyová, Zdeněk Srstka a mnoho dalších předních pěveckých i hereckých interpretů. Je držitelem Platinové desky za album „Booong!!!“, ocenění Zlatá pecka 2000 za rozhlasový reklamní spot. A sbíral ocenění za nejlepší taneční písně na různých československých a později českých rádiích. Se svým bratrem Jindřichem výrazně posunuli výraz a sound moderní české taneční hudby.
Eduarda Parmu jsme zastihli trochu nezvykle v relaxačním Centru aktivizačních programů, které organizuje Úřad městké části Prahy 8, kde organizuje pohybové aktivity spoluobčanů a položili mu čtyři otázky:
To zde v takových zajímavých úborech s paní Evou Kozderkovou tančíte?
„Samozřejmě, občas si zatančíme, ale hlavně zde cvičíme. To je tady hlavní náplní. Ten tanec si užijeme spíše při rozcvičce. Jinak se jedná převážně o cvičení vycházející z jógy. Je to dobré pro zdravý vývin a udržování páteře i proto, abychom byli stále fit a plni energie.
Chodil jste také do tradičních tanečních?
„To víte, že chodil. Pro nás chlapce tenkrát bývávaly zdarma. Já tenkrát byl v takovém tom stydlivém věku a povětšinou jsme pak s kamarády utíkali na pivo. Pochopitelně, k nelibosti tanečnic i jejich maminek. Připadlo mi to na můj vkus celé takové naškrobené a necítil jsem se tam vůbec přirozeně. Nikdy jsem žádným velkým tanečníkem nebyl. Asi jsem to zdědil po tatínkovi, který býval skvělým muzikantem a kapelníkem taneční kapely, ale tančit klasické tance neuměl, stejně jako já.
Kde nalézáte inspiraci k tanečním hitům, kterými jste se již od počátku devadesátých let natrvalo zapsal do historie naší „Dance Music“?
„Tak to rád přiznám. Inspirovala mne vlnící se dívčí těla na diskotékách. Chtěl jsem vytvářet svou vlastní původní hudbu, aby se při ní vlnila stejně jako při té zahraniční. A po hudební stránce to byla inspirace zejména londýnskou ,House MusicL, jíž jsem během svého působení v Anglii vstřebával i produkoval.V mé hudbě se prostě hodně jedná o vyjádření emocí a přitažlivosti k opačnému pohlaví.
Máte ještě při svých skladatelských, studiových i pohybových aktivitách čas a náladu sledovat současnou diskotékovou scénu?
„Ne, že bych ji poslouchal každý den. Ale průběžně ji sleduji v médiích. Patří to koneckonců k mé práci. V létě chodívám rád na parník, který pořádá špičkový diskžokej Luboš Novák. Hraje Trance MusicLa to mi naprosto vyhovuje kombinací silného rytmu s melodickou hudbou. Rád zajdu rovněž do diskotéky RETRO v Praze na Francouzské třídě, nad Náměstím Míru. Tam se hrají nejnovější taneční trendy a je to tu i vizuálně přitažlivé – před hrajícím diskžokejem tam stále tančí profesionální tanečník či tanečnice. Rovněž jsem se rád účastnil několika tanečních akcí Li ndy Hop. Jde o tanec na swingovou muziku, zhruba sedmdesát let starou, které však propadá i současná mladá generace. Dokonce sami mladí pořádají v tom duchu řadu vystoupení a organizují kursy, work-shopy i veřejná vystoupení.
