Praha bude baletní metropolí

PRAGUE ON POINT Jiřího Bubeníčka přiveze světovou špičku

Praha se brzy stane centrem světového baletu. Nový mezinárodní festival PRAGUE ON POINT přiveze do české metropole špičkové tanečníky z nejprestižnějších světových scén – od Paříže přes Berlín až po New York. Festival, za nímž stojí mezinárodně uznávaný choreograf Jiří Bubeníček, nabídne od června do srpna 2026 sérii výjimečných událostí: gala večery v Hudebním divadle Karlín, pražskou premiéru inscenace Kafka: Proces i mezinárodní baletní masterclasses zakončené slavnostním vystoupením.

PRAGUE ON POINT je první specializovanou platformou svého druhu v Praze zaměřenou na klasický a neoklasický balet v mezinárodním kontextu. „Chci ukázat, že Praha může stát po boku Londýna, Paříže nebo Vídně. Je to město, kam se světové baletní hvězdy budou rády vracet,“ říká Jiří Bubeníček.

 

Gala večery: světová elita na jednom jevišti

Vrchol festivalu přinesou dva slavnostní gala večery 17. a 18. června 2026 v Hudebním divadle Karlín. Bubeníček International Ballet Gala, které se v minulých letech setkalo s mimořádným diváckým ohlasem, se letos nově stává součástí festivalu PRAGUE ON POINT. Na jednom jevišti se setkají sólisté předních světových souborů, včetně Opéra National de Paris, Teatro alla Scala, Staatsballett Berlin nebo Dutch National Ballet.

Jednou z potvrzených hvězd je Polina Semionova, primabalerína Státní opery v Berlíně a hostující hvězda American Ballet Theatre v New Yorku, která patří k nejvýraznějším balerínám současnosti.

Program večerů nabídne ikonická baletní pas de deux i současná díla. Nebudou chybět ani choreografie Jiřího Bubeníčka, z nichž některé budou v České republice uvedeny poprvé. Atmosféru večera podtrhne živá hudba a speciálním hostem gala bude renomovaná mezzosopranistka Ester Pavlů, která pravidelně vystupuje na operních scénách po celém světě.

Součástí večera bude rovněž slavnostní předávání festivalových ocenění – jak mladým talentům, tak osobnostem za celoživotní přínos tanci a divadlu.

Kafka: Proces poprvé v Praze

19. června 2026 uvede Balet Národního divadla Košice v pražské premiéře inscenaci Kafka: Proces. Choreografie Jiřího Bubeníčka vychází z ikonického díla Franze Kafky a přináší silnou vizuální i emocionální výpověď.

„Proces je můj osobní dialog s tématy viny, bezmoci a vnitřního napětí,“ říká Bubeníček. Inscenace měla úspěch již při svém uvedení ve Švédském královském baletu a patří k výrazným titulům košického souboru.

Masterclasses a slavnostní finále festivalu

Letní část programu nabídne Bubeníček Ballet Masterclasses (27. července – 8. srpna 2026) ve Státní opeře. Kurzy pravidelně přitahují studenty z celého světa a letos se poprvé otevírají také dospělým zájemcům.

Festival vyvrcholí 8. srpna 2026 slavnostním večerem v Divadle Nová Spirála na Výstavišti, kde se představí účastníci Masterclasses. Součástí večera bude také křest nové knihy Jiřího Bubeníčka.

 

Exkluzivní zážitek pro diváky

Festival nabídne také limitované VIP Meet & Greet vstupenky zahrnující nejlepší místa v hledišti, setkání s Jiřím Bubeníčkem i možnost nahlédnout do zákulisí. Po každém gala večeru proběhne otevřené setkání s umělci, během něhož mohou diváci získat autogramy a pořídit fotografie s hostujícími umělci.

Foto: Serghei Gherciu 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Ukrutně šťastni

Severská groteska ve „Švanďáku“

Švandovo divadlo uvede severskou grotesku Ukrutně šťastni. Divákům nabídne černý humor i originální příběh o touze zapadnout

Divadelní adaptaci románu Ukrutně šťastni dánského spisovatele Erlinga Jepsena uvede v premiéře 25. dubna ve Velkém sále Švandovo divadlo na pražském Smíchově. Bravurně vystavěný příběh s prvky westernu, hororu, krimi a černé komedie vypráví o policistovi, který je převelen do městečka Højer, svérázného zapadákova uprostřed bažin Jižního Jutska.


Novinku režíruje Eliáš Gaydečka, mladý tvůrce, který byl na letošních Cenách divadelní kritiky nominován v kategorii Talent roku. Ústřední postavu muže zákona toužícího v novém působišti také po osobním štěstí a přijetí maloměstskou komunitou hraje Jan Grundman. Premiéru ve Švandově divadle plánuje navštívit i Erling Jepsen, patřící k nejvýraznějším současným autorům skandinávské literatury.

Městečko s vlastními pravidly

„Titul Ukrutně šťastni vypráví o muži, který chce dělat správné věci a zároveň by rád zapadl mezi ostatní,“ říká Martin Františák, umělecký šéf smíchovské scény. Rozvedený policista ovšem netuší, co všechno jeho přání může obnášet. Zvlášť když se ocitne v tlupě starousedlíků, kterou stmelují vlastní zákony a tajemství. „Cestu policisty Roberta Hansena zkříží nebezpeční muži i nebezpečné ženy,“ naznačuje Františák.

Poklidné maloměsto, nad nímž se vznáší přízrak zločinu, připomíná dějiště dnes už klasických filmových thrillerů Davida Lynche. Ani tady totiž věci a lidé nejsou tím, čím se zdají být. „Grotesknost, syrovost i drsná řešení zapeklitých situací evokují i hry slavného britského dramatika Martina McDonagha,“ upozorňuje Martin Františák.

Napínavá cesta bažinou lží

Inscenaci nastudoval Eliáš Gaydečka, jehož režie vynikají výraznou obrazovou stylizací, hrou se žánry a osobitým humorem. Spolu s Lukášem Cenkerem a dramaturgyní Martinou Kinskou je Gaydečka zároveň autorem divadelní adaptace.

 „Z mnoha témat, která Jepsenův brilantně napsaný román nabízí, mě zaujala otázka, čeho všeho se může zdánlivě kultivovaný a hodný člověk dopustit, aby obstál ve společenství druhých,“ uvádí Eliáš Gaydečka. „Uvědomil jsem si také, jak typické je pro náš evropský prostor najít viníka, na něhož ve vhodné chvíli svalíme ty nejhorší hříchy. Zajímavé je i to, před čím jsme ochotni zavírat oči, i co jsme připraveni sobě a ostatním nalhat, abychom s nimi, ale i sami se sebou, dokázali žít,“ říká režisér.

V jeho nastudování je inscenace Ukrutně šťastni také vizuálně přitažlivou podívanou naplno využívající magie divadelního prostoru. Tvůrci pracují například s motivy halucinace a zrcadlení, které realitu občas změní v přízrak. Robertovo hledání „pevné půdy pod nohama“
i jeho touha po klidu, stabilitě a novém začátku zasazená do měkké věčně podmáčené krajiny navíc provází řada překvapivých zvratů vedoucích k originálnímu rozuzlení.

Hrdinové ze severu

Policistu Roberta Hansena hraje Jan Grundman, jenž svému hrdinovi vtiskl zajímavou nejednoznačnost: je současně pevným strážcem zákona i nedobrovolným a zranitelným samotářem. „Robert Hansen se zprvu zarputile snaží řídit zákony a předpisy, aby nemusel nést zodpovědnost za vlastní rozhodnutí,“ říká Jan Grundman. „Tím se ovšem dostává do střetu s místními zvyklostmi a obyvateli, což odstartuje peripetie vtipných situací a dramatických zápletek,“ vysvětluje herec. „Hansen zpočátku působí skoro jako Limonádový Joe, neohrožený kladný hrdina. Postupně se však i on umaže bahnem společnosti, v němž městečko a jeho obyvatelé žijí,“ dodává Grundman. Podle něj je Hansenovou největší chybou, že se snaží každému zavděčit. „A také se neumí ve správný čas správně rozhodnout,“ uvažuje herec. Jan Grundman zmiňuje také klíčovou repliku, která se ve hře pravidelně opakuje: „Jen pomalu, jen pomalu. To je v kostce krédo městečka Højer.“

Hansenova protivníka Jørgena, rváče s tvrdou pěstí a měkkým srdcem, který by pro svou dceru udělal ledasco, ztvárňuje Jakub Tvrdík. Dvojroli Hanne a Ingerlise – Robertovy bývalé ženy i současné manželky prchlivého Jørgena – rafinovaně vytváří Barbora Křupková.

Robertovu dceru Josephine a Jørgenovu dceru Dorthe představuje Katarína Mišejková. Ta zároveň vystupuje v úloze prostitutky Lone. Robertovu temperamentní matku Sonju – ženu upoutanou na invalidní vozík, jíž je však těžké ukočírovat, jelikož je odhodlaná užívat si naplno života – ztělesňuje Bohdana Pavlíková.

Postavu Prebena, Robertova tchána a nadřízeného, ztvárňuje Miroslav Hruška. Role doktora Zerlanga, lékaře předepisujícího příliš velké dávky sedativ, se ujímá Tomáš Petřík. Vystupuje zde také David Punčochář (majitel obchodu Moos), Luboš Veselý (bývalý policista Krüger), Matěj Anděl (Pastor) a Marek Frňka (Hospodský).

Puberťáka Knuda alternují Otto Dušek s hercem a rapperem Radkem Lajfrem, který na sebe ve Švandově divadle upozornil už v nové inscenaci Romeo a Julie. Jako soused Tage se představí Vavřinec Kratochvíl v alternaci s Adamem Langerem, v úloze štamgasta Helmuta se budou střídat František Florián s Filipem Jášou.

Příběh s filmovou cenou

Jak připomíná dramaturgyně Martina Kinská, podle Jepsenova románu Ukrutně šťastni (Frygtelig lykkelig) byl v roce 2008 natočen stejnojmenný i hraný film. Snímek získal v témže roce hlavní cenu Křišťálový globus na Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary. Trefil se do vkusu poroty a nadchl i festivalové publikum.

„Divadelní adaptace ve Švandově divadle však vzešla přímo z románové předlohy, nikoli z filmového scénáře,“ zdůrazňuje Kinská. V inscenaci se tak objevují některé postavy a momenty, které ve filmu zachyceny nejsou, jiné z ní naopak mizí.

„Vznikající text jsme průběžně konzultovali a upravovali přímo s Erlingem Jepsenem, který je v Dánsku uznávanou literární hvězdou. Využili jsme i AI překlad, protože žádný z jeho románů bohužel zatím nevyšel v češtině,“ líčí dramaturgyně. „Naší spolupráci včetně získání svolení k adaptaci snad napomohlo i to, že autorova agentka Švandovo divadlo zná, protože tu byla na premiéře severské komedie Chlast,“ připomíná Martina Kinská.

Zelené světlo nad močálem

Minimalisticky pojatá scénografie Jakuba Perutha vychází ze současné severské architektury. Pomocí stěn z dřevěných jakoby mořským větrem ošlehaných latí vytváří prostor s velkou mírou variability. Ten se snadno mění v policejní stanici, hospodu nebo obchod. A dokáže se velmi rychle proměnit i v prostor přízraků a halucinací.

Kostýmy Lindy Lukáčové pracují s uniformitou místních obyvatel, jemnými odkazy na westernovou estetiku a vystihují i propojenost některých postav. „Zásadní složkou kostýmu všech lidí v Jepsenově románu jsou gumáky. A ty v nápaditých variantách nechybí ani v naší inscenaci,“ říká dramaturgyně Martina Kinská.

Také hudba Františka Bartáka vychází ze sugestivních motivů typických pro westernové melodie. Ty se však postupně proměňují do elektronického zvuku, který podtrhuje znepokojivou náladu příběhu.

Přízračnou atmosféru navozuje i light design Kláry Pavlíčkové. Ten využívá mimo jiné zelené světlo – klamnou záři „bludiček“, lákajících nepozorné chodce doprostřed močálu.

Milovat, být milován, někam patřit

„Inscenace Ukrutně šťastni nabízí černý humor, napětí, groteskní situace i hořkosladké vyústění přinášející vidinu štěstí, které ovšem nikdy nebývá zadarmo,“ říká Martin Františák. „Najdeme zde také řadu plnokrevných postav, které se šťastně potkávají s typovou ražbou našeho hereckého souboru,“ dodává Františák. To všechno jsou podle něj důvody, proč jsou severské tituly či tituly vytvořené podle severských předloh ve Švandově divadle tak oblíbené a stávají se často stálicemi repertoáru.

„Ukrutně šťastni navíc vznáší palčivé otázky týkající se zákonů a spravedlnosti, statečnosti a pasivity, odpovědnosti, viny a trestu. Všímá si i vysoké ceny, kterou někdy platíme za potřebu milovat, být milováni a někam patřit,“ uzavírá umělecký šéf divadla.

Premiéra inscenace Ukrutně šťastni se uskuteční 25. dubna 2026 ve Velkém sále, nejbližší volné reprízy se uskuteční 3. a 8. června 2026.

Víte, že…

… inscenace Ukrutně šťastni se řadí do dramaturgicky velmi úspěšné linie severských komedií, které se ve Švandově divadle uvádějí pravidelně? Na současném repertoáru k nim patří Chlast, krutá komedie o partě přátel experimentujících se stálou hladinou alkoholu v krvi. Spoluautorem divadelní adaptace a režisérem stejnojmenného oscarového filmu je Thomas Vinterberg. Ve Švandově divadle hru nastudoval Thomas Zielinski. Do „severské řady“ patřily i legendární tituly Kdo je tady ředitel a Kurz negativního myšlení pyšnící se stovkami repríz.

… podle Eliáše Gaydečky obsahuje románová předloha řadu motivů a situací oblíbených ve westernech i krimi, které jsou přitažlivé a inspirativní jak pro tvůrce, tak pro diváky? „Objevuje se zde střet dvou protikladných mužů – policisty a desperáta, láska k problematické krasavici v nesnázích, hrdina nesoucí trauma z dětství i z nepovedeného manželství a v neposlední řadě i čerstvé a dávné vraždy,“ říká Gaydečka. „Podstatnou roli tu sehrává i močál, který může leccos skrýt i vyjevit,“ dodává.

… městečko Højer, kam Erling Jepsen svůj román situoval, skutečně existuje? Nachází se v zapadlé oblasti Jižního Jutska a má okolo 1000 obyvatel. „Když jsem bydlel blízko Højeru, lidé mi napůl žertem říkali: Kdybyste v Højeru žil 10 let, odečetli by vám je z doby strávené v pekle,“ uvedl Jepsen.

Foto: Patrik Borecký 

Magdalena Bičíková, Richard Moučka

pro Taneční magazín

Laternovský Baron Prášil

Velké výpravné dobrodružství, fantazie podrývá autority a je tvrdě trestána

  1. dubna 2026 měla 2. premiéru inscenace  Baron Prášil ve Stavovském divadle.Tato velkolepá  dobrodružná výprava propojuje  dokonalý tanec (Miřenka Čechová, choreografka a režisérka) a mimiku, novocirkusovou akrobacii,  zpěv, hraný film, animaci, hudbu, loutkohru i vizuální a další efekty.

„Jak je známo, Baron Prášil je zosobněná schopnost sugestivně předestřít ty nejneuvěřitelnější historky. I kdybychom nechtěli, začnou nás napadat konkrétní obrazy – jak asi vypadá kabát, který má vzteklinu, jak člověk sám sebe vytahuje za vlasy z bažiny, jak se putuje s napůl snědeným koněm“… říká dramaturgyně Martina Kinská. A dodává: „Laternovský Baron Prášil je poctou fantazii, je to způsob přemýšlení o světě i bytí v něm.“

Fantazii tvůrci opravdu rozvinuli, představení je vhodné pro děti a myslím, že je bude fascinovat, takové divadlo si děti musí zamilovat.

Už samotný nástup barona Prášila (Radim Vizváry) na scénu je veselý, s obrovským kufrem svých historek samozřejmě spadne a všechny příběhy se doslova vysypou ven. Tím také brzy  přitahuje pozornost dítěte, ačkoliv si sám bezstarostně svačí. Jenže matce holčičky (operní pěvkyně Markéta Cukrová, která ztvárňuje jak matku, tak soudkyni)   se tento podivný člověk nezdá.

A tak přichází zatykač a soudci.

Postava barona Prášila je v podání Radima Vizváryho skutečně potěšením pro diváka, který ocení dokonalost mima. Jeho účes je opět nepřehlédnutelný. Neocenitelná  je scéna, kdy šedá policie barona zatýká – jejich potyčka je přehlídka dokonalých pohybů dvou mimů a jejich gest, vůbec nejlepší možná. Kostýmy (Simona Rybáková) nenechají diváka rozhodně chladným. Už podivně střižená saka, která nesedí, každá strana jinak dlouhá, ukazují směšnost akorátní pravdy bez fantazie a hloupých obvinění a nesmyslných zajetých postupů a stereotypů vystrašené  byrokracie. Jenže úředník je všemocný. A kostým hlavní soudkyně  – o tom se už nedá s vážností hovořit vůbec. Dokladuje upjatost, strnulost a směšnost bílých límců a zajetých  modelů myšlení celé společnosti. Jenže – rozhoduje o osudu jiných lidí. Zatímco baron Prášil si občas zvesela zlehka načechrává svůj frak…, ale je poslán do vězení, mrtvolná a ustrnulá soudkyně vynáší rozsudek nad jeho životem. Pro dospělého diváka je zase tento okamžik, řekla bych, důvodem k zamyšlení nad hrůzou, že mnozí lidé opravdu po staletí nevinně umírají za své i pokrokové názory.

Petr Boháč (námět, scénář, režie společně s Miřenkou Čechovou) vysvětluje: „Důležitost prášilovské persony spočívá v tom, že je to někdo schopný podrývat autority, které si přivlastnily právo říkat, jak to doopravdy bylo. Nejde o to, zda si dotyčný vymýšlí nebo ne, ale znejistí pravidla a řády, jež byly uzavřeny do jediné povolené verze. A tato možnost nespoutanosti a revolty je navýsost aktuální, všude kolem nás je tlak na jednoznačnost, na rychlé soudy, fakta, která se sice tváří neutrálně, ale často jsou už výsledkem nějakého filtru nebo výběru. Ale baron Prášil si s protokolem nedělá žádnou starost.“

Tuto myšlenku Radim Vizváry vskutku  překrásně ztvárnil, když stojí při obžalobě u soudu, houpe si stolečkem a v klidu svými pohyby vyjadřuje souhlas s obžalobou a naprosto nezúčastněně a znuděně jí naslouchá, samozřejmě do rytmu hudby.

Člověk doslova otevírá pusu  při  čísle rejnoka, plavně se vznášejícího u stropu a sloužícího  také jako rekvizita pro novocirkusového akrobata. Ladnost a plynulost pohybů, kdy je dovedně toto umocněno záclonou  s plovoucími rybkami vytváří obraz, kdy je divák ohromen ladností a krásou pohybu.

Dále je tu tango s nebezpečným býkem v nadživotní velikosti a smrt býka.  Anebo to přežil?

Vtipně je podaná scéna umírající labutě (Nikol Márová), v podání barona Prášila se totiž z umírání probírá a naopak vyučuje barona tanci…

Skutečnou hororovou scénu můžeme prožít s baronem, který je ve vězení a setká se s rozzuřeným kabátem. Tady divák ustrne znovu, není mi jasné, jak bylo efektů dosaženo, ale kabát se opravdu samovolně pohybuje a pěkně zuří.

Závěr představení je jaksi příznačný i přízračný. Od stropu se vznáší smyčka, do které obratně naskakuje akrobat, ale…. byla pro barona Prášila, který se nehodil se svou pravdou a fantazií a ohrožoval tak autority? Právě v rámci fantazie se to tak dá chápat. Tanec a hudba uzavírá celou tuto životní knihu  barona Prášila, plnou neuvěřitelných příběhů.

Co dodat závěrem, je to jedna z nejlepších inscenací, které jsem v poslední době viděla. Excelentní výkon Radima Vizváryho, překrásně zpracované efekty,  téměř se rovnající efektům z Hollywoodu, takovou atmosféru  můžete zažít naživo jen  v divadle, tak neváhejte a spěchejte prožít jedno velké dobrodružství s baronem Prášilem!

Inscenace přináší divákovi překvapení, scény se  dokonale  střídají s filmovou projekcí, loutkohrou a umělci, kteří doslova vstupují do filmového plátna a  splývají s obrazem,  světelnými efekty, to vše vytváří dojem jakési říše fantazie, která se nedá nikde jinde zažít než v divadle, doslova můžeme fantazii hmatatelně cítit a zažít. Pohyb, hudba, zpěv, excelentní  výkony umělců, zajímavé kulisy, filmová projekce, směšné a výstižné kostýmy,  novocirkusové akrobatické číslo, taneční čísla, loutky bunraku (forma tradičního japonského loutkového divadla), zkrátka každý si vybere to své a děti musí žasnout. Jsem si jistá, že Baron Prášil v nich zanechá navždy silný dojem.

Foto: Archiv Laterna magika

Eva Smolíková

Taneční magazín

Ecology of Closeness v Galerii Rudolfinum

Jak se empatie šíří do zvuků a prostředí?

ALICA MINAR & COL. zve na performance Ecology of Closeness, která proběhne v prostoru výstavy Saheje Rahela v Galerii Rudolfinum 15. dubna od 18 hodin. 
 
Jak se empatie šíří za hranice lidského těla, do materiálů, zvuků a prostředí? A jaké napětí se rozvíjí v prostoru mezi těly? Představení je choreografií vrstev, rezonancí a rozprostřené pozornosti v rámci výstavy Saheje Rahala Beyond the City of Time. V dialogu s Rahalovými proměňujícími se biomy – rojícími se chapadly, hmyzu podobnými částicemi a pletivy reagujícími na dotek – se performance Ecology of Closeness (Ekologie blízkosti) odvíjí jako síť vztahů v neustálé komunikaci mezi lidským a více-než-lidským, živým a neživým, přítomným a imaginárním. Naslouchání kůží, zkoumání hranic, tělo jako propustný materiál. Performerky a performeři se vypořádávají s paradoxem dotyku: i když není fyzicky přítomen, zůstává základem vnímání.

KDY | 15. dubna od 18 hodin
KDE | Galerie Rudolfinum, Alšovo nábřeží 12, Praha 1
Foto:  Archiv Galerie Rudolfinum
Kristýna Sudková​
pro Taneční magazín