Cirk La Putyka a Losers Cirque Company na prestižním Fringe festivalu v Edinburghu

Naše dva nejlepší novocirkusové soubory budou reprezentovat Českou republiku

Na prestižní skotské divadelní přehlídce Edinburgh Festival Fringe budou Českou republiku letos reprezentovat dva soubory, Cirk La Putyka a Losers Cirque Company. První zde uvede dokonce dvě svá představení – v jednom z místních divadel Zoo Southside inscenaci Runners a v prostoru McEwan Hall od Underbelly projekt s ukrajinskými studenty kyjevské cirkusové akademie Boom vol. 2. Cirk La Putyka tak naváže na své zdejší hostování v letech 2011 (La Putyka), 2015 (Dolls) a 2017 (Batacchio). Na letošním Edinburgh Fringe Festivalu bude české barvy reprezentovat i skupina Losers Cirque Company ve spojení s držitelem Ceny Thálie Radimem Vizvárym. Společně do skotské metropole přivezou svěží mix akrobacie a pantomimy s názvem Heroes. 75. ročník Edinburgh Fringe Festivalu, který je největším uměleckým festivalem na světě, proběhne od 5. do 29. srpna 2022. V době před covidem zde bylo obvykle uvedeno na třech stovkách míst téměř 4 000 inscenací, které viděly milióny návštěvníků.

„Je to pro nás velká pocta. O to více, že projekt Boom s ukrajinskými studenty cirkusové akademie si našli sami pořadatelé a oslovili nás s nabídkou účasti,” říká principál souboru Cirk La Putyka Rosťa Novák ml. „Na druhou stranu, jak víme z minulých hostování, uvést představení na Fringe festivalu vyžaduje obrovskou přípravu – nejen technickou a produkční, ale i z hlediska propagace. Abychom dokázali zaujmout návštěvníky v nabídce dalších tisíců představení,” dodává Rosťa Novák ml.

Pohybově-novocirkusová inscenace Runners vznikla v roce 2021 s mezinárodním obsazením ve společné režii Rosti Nováka ml. a Víta Neznala. Oceňované představení na téma běhu a času s unikátní scénografií tvořenou obrovským běhacím pásem, který byl vyroben na míru ve Velké Británii, je v průběhu roku uváděno v pražských Jatkách78 a také na několika festivalech včetně červencových Colours of Ostrava.

Boom vol. 2 je pokračováním jednorázového představení, které v březnu v režii Rosti Nováka ml. spojilo na jednom pódiu mladé české herce, tanečníky a akrobaty z projektu Young Bloods Cirku La Putyka se studenty Kyjevské akademie divadelního a cirkusového umění, které Cirk La Putyka dokázal bezprostředně po začátku války dostat do Prahy do bezpečí. Zkoušení inscenace Boom, která bude mít premiéru v září 2022 na Jatkách78, začalo původně pouze se členy Young Bloods v únoru letošního roku. Inscenace má za cíl zkoumat, jaké jsou hodnoty a sny této generace a zároveň ukázat výbuch pozitivní energie, který je v ní skryt.

Představení Heroes nabízí nápaditou kombinaci propracovaných akrobatických loserských triků a mistrné pantomimy Radima Vizváryho, který s nimi spolupracuje už řadu let, pomáhá souboru nacházet další umělecká východiska a stírat hranice mezi jednotlivými žánry. Vizváry v současné době působí jako umělecký šéf Laterny Magiky a účastnil se i prestižní světové výstavy Expo 2020 v Dubaji.

„Když jsme s Losers začínali, edinburský festival, největší umělecký festival svého druhu na světě, byl náš sen. Jsem hrdý, že se na něj konečně podíváme – a navíc s tak skvělým představením, jako jsou Heroes,” říká Petr Horníček, principál souboru Losers Cirque Company. „Věřím, že naše představení u diváků i odborné poroty zaboduje,” dodává.

Skupina byla na akci pozvaná už v loňském a předloňském roce, jejich účast však zkomplikovala koronavirová opatření a zranění v souboru. Lůzři, kteří sice v zahraničí vystupují pravidelně, se tak do Skotska podívají až na třetí pokus, a to ve společnosti výpravy Cirku La Putyka.

Jiří Sedlák, Iveta Bláhová 

pro Taneční magazín

Losers na Nebesích

Muzikál spojující akrobacii, píseň, herectví a tanec! A to všechno „tak nějak vede“ Jiří Korn!

30.května měl novodobý muzikál s názvem Nebesa premiéru v Anežském klášteře. Hned na úvod je nutno říci, že naše prestižní novocirkusová skupina Losers Cirque Company si našla svou letní scénu v krásném prostředí plném zeleně a prostoupeném duchovní energií i kouzlem staré Prahy – v zahradách Anežského kláštera.

 

A tady se začíná odvíjet dojemný příběh – pozůstalí se loučí s mrtvou  za zpěvu   Maranatha Gospel Choir.  Už to samo je celkem nebeský duchovní zážitek, zvláště, vydaří-li se počasi a paprsky zapadajícího slunce osvítí scénu.

Zápletka příběhu je celkem jasně  srozumitelná – mrtvý přijde do nebes, zde je „tak nějak“ nějaký šéf (Jiří Korn, Petr Jeništa), trošku nováčka  zaučí, aby pochopil, o co jde, (no, říkala  jsem si, jestli se  andělé  učí provádět  tyto akrobatické triky, pak tedy rozumím, proč na nás smrtelníky na Zemi zase nemají tolik času, že…) a každý anděl má svůj úkol – svého smrtelníka na Zemi, o kterého se stará. 

Jenže ouvej. I andělé mají své starosti. Tomuto nově příchozímu není nebeský řád až tak po chuti, přesně tak, jako lidem není po chuti systém v jejich úřadu, třeba.  Náš nováček se vzpouzí a rozpoutá něco jako revoluci v nebi, ostatní se přidají a na Zemi se situace radikálně projeví. Malý konec světa.  Lidé umírají, protože je nikdo nechrání. Nebeský šéf zuří a věci se začnou  dít… 

Smrtelník, do kterého se anděl zamiloval, je mrtvý, sice přichází za andělem do nebes, protože náš anděl opravdu miluje, jenže…. v tom okamžiku odchází na Zem znovu jako smrtelník a naopak je chráněn tímto nováčkem andělem…. Láska jako taková se tedy nekoná, má zkrátka svou nebeskou  formu a zejména je třeba dodržovat určitou pracovní morálku a nedělat zbytečný povyk a  revoluci v nebi…

Petr Horníček, principál souboru Losers Cirque Company, spojil síly  s taneční skupinou 420People a  pěveckým sborem Maranatha Gospel Choir.  Jak už jsme naše čtenáře  informovali, vzniklo dílo dosud nevídané a nevyzkoušené –  každý z umělců se musel přiučit něčemu, co mu blízké není.  Akrobaté tanci a zpěvu, tanečníci zase akrobacii a zpěváci tanci a to je zatraceně těžké.

Pokud jde o muzikál jako takový, je třeba vyzvednout hned několik faktů. Kostýmy – hned při úvodu,  jsou překvapivě ukryté u stropu, coby nebeská opona zpočátku – je to velice efektní moment, kdy se ze smrtelníků stávají andělé, inu, každý máme nějakou dvojí funkci na tom světě. Dokonce i během muzikálu samotného hrají kostýmy svou roli – kapuce dole či nahoře vyjadřuje svou vlastní myšlenku.

Losers také využili celkem nový akrobatický prvek, který doposud diváci neviděli, zde je užit jako trest pro anděla, který způsobil v nebi tolik halasu a problémů….  (velká zavěšená tyč, na které jsou předvedeny různé akrobatické prvky).

Oproti tomu dole na Zemi se strhlo jiné strašné divadlo. Během cesty metrem skupina útočníků napadla cestujícího, týrali ho, mučili, než za zoufalého posledního zpěvu opravdu zemřel.  Tady se tvůrci  ujali velice citlivě a zároveň bez skrupulí tématu, které je nám všem dobře známé. Stane-li se něco závažného, lidé raději dělají, že nic nevidí. Proč musí někteří tak bolestivě umírat?  Opravdu musíme být tak lhostejní? Opravdu není možné s kriminalitou nic udělat? Umělecké ztvárnění této hrozné smrti působí na člověka opravdu strašlivě, protože tanec a hudba zesilují emoce. Na zločin v kriminálních filmech jsme prakticky každý večer zvyklí, ale takto živě pozorovat brutalitu některých našich  spoluobčanů,  nahání opravdu husí kůži. A kromě toho, celá scéna je více než výborně zvládnutá, atˇ už herecky, tak choreograficky či akrobaticky. Prvky bojového umění a tanečního či herectví jsou dokonale promíchané, navíc hluboká,  hrůzubudící myšlenka zanechá v diváku mrazivý dojem, který pravděpodobně hned tak nezapomene, pokud je vnímavý.

Filozofické hraní si s faktem, „jak to vlastně celé s životem  je???“ je také silný a úsměvný zážitek. Ani šéf Nebes totiž přesně neví, proč andělé občas zachrání „feťáka, který chce spáchat sebevraždu“ a „tátu od rodiny“ nechají zemřít. Ale – jak už to bývá i sám Velký šéf říká – „To se musíš, anděli, zeptat nahoře ve Vesmíru, ale víš co, nech to být..“ Inu, jestli nám nahoře andělé takto řádí a mění pravidla, máme my na Zemi právě to, co máme, o tom nemůže být žádná další diskuse.

Jiří Korn akrobaty obdivuje a jak potvrdil principál Petr Horníček,  chodíval pravidelně  na zkoušky své kolegy podpořit. Nutno dodat, že k této roli se výborně hodí, jeho  životní vyzrálost dává důvěryhodnost jeho nebeskému  skeptickému tvrzení a bezmocnosti,  jeho chování i zlobení se s neposlušnými anděly.

Pokud jsme hovořili s Petrem Horníčkem před uvedením muzikálu, nikdo vlastně přesně nevěděl, zda se propojení žánrů povede, či ne. Ale – POVEDLO SE!  A na výbornou!

Přesně tak, jako jsme u Losers zvyklí, že každé dílo je trochu jiné, trochu nové, i tentokrát divák žasne, má se na co dívat, má co obdivovat, o čem přemýšlet.  

Ani tady by možná nebylo dobré zůstat jen u tohoto formátu, i když je unikátní, krásný, dechberoucí, opravdu vydařený, ale divák už jaksi pořád dychtí po tom, s čím zase ti Losers přijdou příště…. Company sama si na sebe ušila pěkný bič!

A tak na závěr –  souboru  nynějšího divadla „Bravo!“  musíme jen zahřmět BRAVO!

Foto: Zuzana Bonisch  

 Text: Eva Smollíková 

Taneční magazín

Krátce s ředitelkou festivalu Tanec Praha Yvonou Kreuzmannovou

„Nejsou to lehké časy“

Jak jste připravovali festival v této nelehké době, na pozadí všeho je válečný konflikt, peníze pro kulturu určitě nepřibývají. Jak vidíte situaci nyní?

„Není to vůbec jednoduché, řekli jsme si, že už nebudeme dělat dvě fáze festivalu jako v předchozích letech,  ale zkusíme být nějakým způsobem flexibilní  tak, jako jsme celé dva roky v pandemii byli.   Zkusíme zrealizovat co nejvíce projektů,  a to nejen  v Praze, ale i v regionech, což je velký úkol a já chci říct, že moc a moc děkuji  manažerskému týmu, který odvádí vskutku neuvěřitelnou  práci.

Když do všeho toho našeho  snažení vstoupila válka, mnozí z nás, já jsem toho příkladem, okamžitě ubytovali ukrajinské umělce u sebe doma,  Začali jsme jim pomáhat a hledat pro ně  uplatnění. Jsem moc ráda,  že Duncan centrum konzervatoř nám vyšla vstříc a mohou tam docházet studentky ve věku 13- 18 let,  podařilo se nám propojit se s  různými studii, které své prostory nabídly zadarmo  pro zkoušení těchto umělců. Je pravdou, že nic není  jednoduché, teď otevřeme,  chvála Bohu, studio Krenovka a zase i tam vytváříme prostor pro jejich práci, kde by mohli nastudovat svoje díla natolik, aby je mohli uvést na Fokus Ukraine tak, jak si přejeme a v co nejlepší kvalitě.

Situace je těžká  a po rozhovoru s ministrem kultury p. Martinem Baxou si všichni uvědomujeme, že příští rok může být o hodně horší a může dojít k zásadním škrtům a budeme muset asi utlumovat  program.

Utlumovat program je možné, ale s tím,  že se to opravdu dozvíte v předstihu jednoho roku a ne, že se takovou informaci dozvíte měsíc předem, to je  prostě nefér vůči umělcům.

Takže já bych nechtěla porovnávat  letošní situaci, která byla velmi šokující,  s tím, co možná bude příští rok, protože  se na to zřejmě  můžeme připravit a můžeme jít do toho krácení, které pravděpodobně asi nastane.“

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně štěstí

Foto: Eva Smolíková

Eva Smolíková

Taneční magazín

Smetanova Litomyšl hned dvakrát

Moravská filharmonie se po tříleté odmlce vrací

Moravská filharmonie Olomouc vystoupí na 64. ročníku Smetanovy Litomyšle na dvou koncertech pořádaných 10. a 19. června. Festival konaný k poctě slavného litomyšlského rodáka patří mezi nejvýznamnější kulturní události v zemi a pro Moravskou filharmonii je letošní účast již pátým hostováním za posledních devět let. Zatímco v minulých ročnících měly její litomyšlské koncerty často duchovní charakter, kterému vyhovovaly prostory piaristického chrámu Nalezení sv. Kříže, letos předvede dva dramaturgicky pestré programy na zámeckém nádvoří. Oběma koncertům bude předcházet beseda s umělci v zámecké jízdárně.

Na prvním z obou koncertů zazní orchestrální úprava varhanního chorálu Wachet auf, ruft uns die Stimme BWV 645 Johanna Sebastiana Bacha v úpravě Eugena Ormandyho, orchestrální suita Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského v úpravě Leopolda Stokowského a proslulá kantáta Carmina Burana Carla Orffa. Moravskou filharmonii s jejím šéfdirigentem Jakubem Kleckerem při této příležitosti doplní Pražský filharmonický sbor, dětský sbor Kantiléna a trojice sólistů: sopranistka Simona Šaturová, tenorista Martin Šrejma a barytonista Jiří Rajniš.

Program je pro posluchače atraktivní mj. kombinací poměrně vzácně hraných úprav s jedním z nejpopulárnějších děl hudební literatury. Bachův varhanní chorál Wachet auf, ruft uns die Stimme mají možnost slyšet v úpravě pro orchestr, jejímž autorem je Eugene Ormady, dlouholetý šéfdirigent Filadelfského orchestru, který byl známý svým smyslem pro zvukovou barevnost. „Na tuto orchestrální úpravu navážou Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. Dílo vzniklo jako klavírní suita, postupně se však objevila řada orchestrálních verzí, z nichž nejznámější je ta z pera Maurice Ravela. Moravská filharmonie zahraje v Litomyšli verzi, se kterou se na koncertních pódiích nesetkáváme tak často. Její autor, dirigent Leopold Stokowski – mimochodem předchůdce Eugena Ormandyho u Filadelfského orchestru – považoval Ravelovu úpravu za příliš ,francouzskou‘ a chtěl vytvořit takovou, která by měla více ,slovanský‘ charakter,“ říká Jonáš Harman, ředitel Moravské filharmonie Olomouc. Program doplní kantáta Carmina Burana, k níž skladatele inspirovala sbírka středověkých básní pojednávajících o rozličných tématech – od vrtkavosti Štěstěny přes oslavu jara až po pijácké písně.

Koncert 19. června s názvem Sólo pro 100 smyčců navazuje na úspěšný projekt Smetanovy Litomyšle, při kterém se již dvakrát (poprvé v roce 2016 a podruhé v roce 2019) spojily smyčcové sekce tří orchestrů: Janáčkovy filharmonie Ostrava, Komorní filharmonie Pardubice a Moravské filharmonie Olomouc. Letos si v podání unikátního stočlenného smyčcového ansámblu pod taktovkou Leoše Svárovského budou návštěvníci moci poslechnout pestrou paletu skladeb z různých stylových období. Zazní díla Antonia Vivaldiho, Wolfganga Amadea Mozarta, Ralpha Vaughana Williamse, Bély Bartóka, Georga Friedricha Händela, Johna Irelanda, Petra Iljiče Čajkovského, Jeana Sibelia, Isaaca Albénize, a dokonce i Freddieho Mercuryho.

Klára Mars

pro Taneční magazín