Přípravy červnového festivalu vrcholí!
Přípravy festivalu Tanec Praha nejsou jednoduché. Práce je nad hlavu a není tedy divu, že ředitelka festivalu Tanec Praha, Yvona Kreuzmannová a spoluředitelka Markéta Perroud občas stojí na hlavě!
Foto : Eva Smolíková
Taneční magazín
Sólové představení L / One Of The Seven A. Petroviče a M.H. Lacové zkoumá podstatu „smrtelného hříchu“ touhy
Sólové představení L / One Of The Seven Petroviče a Lacové zkoumá podstatu „smrtelného hříchu“ touhy
Slovenský choreograf Andrej Petrovič se po deseti letech v zahraničí, kde působil především ve slavné Akram Khan Company, vrací na české a slovenské scény s provokativním projektem, který převádí na jeviště tématiku sedmi smrtelných hříchů. Premiéra prvního ze sedmi sól – L / One of The Seven –, které zkoumá motiv touhy a chtíče, se uskuteční 15. a 16. března v divadle PONEC. V roli zosobněné touhy se představí Martina Hajdyla Lacová, zakladatelka souboru ME-SA a držitelka ocenění Tanečnice roku 2015.
L jako „Lust“ – touha, vášeň, rozkoš, smilstvo. Vztahuje se k čemusi za hranou, k extrému. Petrovič staví na jeviště jedinou bytost – ženu, jejíž žízeň stěží může být uhašena. Královnu, která se propadá do hlubin vlastní neschopnosti spočinout, zklidnit se, zastavit se, a zároveň odolat svým přáním a tužbám. Sebe-destrukce se stává vědomou volbou.
Petrovič a jeho tvůrčí tým provedou diváky intenzivní cestou vášně, uspokojení, ukájení, výčitek, tíhy i možného trestu. Jedním z inspiračních zdrojů projektu se mimo jiné stala představa pekelného kruhu z Dantovy Božské komedie, v němž krouží největší milovníci dějin (Kleopatra, Helena, Paris, Tristan). Trest odpovídá povaze jejich provinění: „Ustavičná pekelná vichřice / strhává duše, cloumá jim i, hází, / jedny o druhé tře ty hříšnice.“
Jakkoli dnes shledáváme umístění Heleny Trojské do Pekla jako příliš přísné a poplatné Dantově době, Dante byl vynikajícím znalcem lidské duše a toho, co jí zmítá. Zdá se však, že zkoumání podstaty touhy nebylo tehdy tak aktuální jako dnes, kdy je touha hnacím motorem a principem společnosti.
Kredit:
Koncept a choreografie: Andrej Petrovič
Tanec: Martina Hajdyla Lacová
Kostým: Maroš Baran
Světelný design: Katarína Ďuricová
Hudba: Ben Frost
Vnější oko: Karolína Hejnová, Markéta Perroud
Producent: ME-SA / Karolína Hejnová
Za podpory: MHMP, MKČR, Tanec Praha / PONEC – divadlo pro tanec, ALT@RT
Andrej Petrovič je absolventem Taneční konzervatoře v Banské Bystrici, kde také po studiích nastoupil do Štúdia tanca Zuzany Hájkové. Spolupracoval s Martou Polákovou, Editta Braun Company (Salcburk), Fatou Traore (Brusel) či Jean Abreu Dance Company. Je absolventem magisters kého studia na VŠMU v Bratislavě. Od roku 2007 je členem Akram Khan Company. Tančil v představeních Bahok, Vertical road, Confluence a na úvodním ceremoniálu Olympijských her v Londýně. Od roku 2012 působí v souboru jako repetitor a asistent choreografa.
Martina Hajdyla Lacová vystudovala Konzervatórium J. L. Bellu v Banské Bystrici a Akademii múzických umění v Praze, obor Pedagogika tance. Během studií spolupracovala s mnohými českými a slovenskými choreografy (Marta Poláková, Mirka Eliá& scaron;ová, Šárka Ondrišová, skupina Debris) i ze zahraničními tvůrci (Ji-Eun Lee, Karen Foss, Ann van den Broek, Maya M. Carroll). Od roku 2010 působí jako tanečnice a pedagožka na volné noze. Kombinuje práci a tvorbu v domácím pražském prostředí se spolupracemi v zahraničních souborech. V Praze jí momentálně nejvíce zaměstnává domovská skupina ME-SA, kterou založila společně s tanečnicí a producentkou Karolínou Hejnovou před pěti lety, a soubory VerTeDance a NANOHACH. Ve Švýcarsku pracuje se souborem DA MOTUS! a v Norsku s choreografkou Karen Foss. Její autorské sólo bylo v roce 2012 nominováno na cenu pro Taneční inscenaci roku 2012. V roce 2015 získala cenu pro Tanečnici roku za výkon v Super Naturals.
ME-SA
Skupina ME-SA vznikla v roce 2008. Funguje jako otevřená platforma, která kombinuje autorské projekty se zvaním hostujících choreografů jak z československé, tak mezinárodní taneční scény. V roce 2013 se ME-SA poprvé dostala na seznam tzv. “Priority Companies” sítě Aerowaves, a to díky projektu Much More Than Nothing choreografického dua Peter Šavel / Stano Dobák. Soubor získal třikrát nominaci na “Taneční inscenaci roku”. V roce 2015 získala Martina Hajdyla La cová, jedna ze zakladatelek ME-SY, ocenění “Tanečnice roku” za svůj výkon v představení SuperNaturals, dalším projektu souboru, který je na prestižním seznamu Aerowaves, tentokrát pro rok 2015. ME-SA pravidelně uvádí své projekty na významných festivalech, např. Spring Forward, TANEC PRAHA, ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA, APAP/NYC ad.
38. ročník festivalu České filmové a televizní komedie přichází – Novoměstský hrnec smíchu 2016
38. ročník festivalu České filmové a televizní komedie Novoměstský hrnec smíchu 2016 proběhne 11.6. – 18.6. 2016.
Bude plný koncertů, tanečních vystoupení, besed, výstav a dokonce uvidíme i seskoky parašutistů, protože součástí zahajovacího ceremoniálu bude oslava založení Aero klubu AKNM, od kterého uběhlo už 70. let.
Festival tradičně rozdělí mezi nejlepší snímky tyto ceny: Zlatý prim televizní a filmový, Cenu za režii, Cenu za nejlepší mužský a ženský herecký výkon, Cenu Zdeňka Podskalského, Cenu za výtvarný počin, Cenu FITES a Cenu herecké asociace.
Cenou, která nakonec dala název celému festivalu, je Cena diváků – Novoměstský hrnec smíchu, udělovaná na základě měření procent smíchu v rámci filmové projekce a cena Studentský smích.
Festival ale letos čeká řada změn, o kterých informoval předseda poroty Zdeněk Zelenka: „Musím sdělit jednu závažnou informaci. Tři roky byla patronkou festivalu Jiřina Bohdalová a letos se této čestné a krásné funkce zhostí Jan Hrušínský, herec a ředitel divadla Na Jezerce. Cítím jako milou povinnost poděkovat odcházejícímu týmu, pomyslné žezlo bylo předáno novému řediteli panu Zdeňku Krákorovi.
Mám-li vyjádřit své postřehy, před 15-ti lety jsem přišel na festival s nápadem, že by bylo dobré rozšířit festival o televizní komedie a tehdy to bylo dobré. Postupně ale začínáme zjišťovat, že televize jinou tvorbu než kriminální nedělají. A protože nechceme tento festival přejmenovat na festival filmové komedie a kriminální tvorby, tak příští rok pravděpodobně televizní tvorba odpadne a bude tu opět jen festival filmové komedie, protože televizní komedie je na ústupu. Nemá cenu, aby soutěžily některé díly některých seriálů, takže nám jiná možnost ani nezbývá.
Zrovna tak jsme uvažovali s novým panem ředitelem Zdeňkem Krákorou, že dojde k významné změně v přítomnosti studentské festivalové poroty, která zřejmě taky nebude. Myslíme si, že pro festival filmové komedie se studentský přínos ukázal jako mizivý, protože na školách vzniká málo komedií a nepřináší to nic ani studentům samotným, ani festivalu, diváci vlastně nemají šanci se s jejich tvorbou na festivalu seznámit, vždy je to jen anonymní předávání cen.
Chceme také ‚osekat‘ mimofilmové aktivity a soustředit se na filmovou komedii, takže se letos bude rušit divadelní komedie, která bývala na závěr a místo toho poběží film. Chceme zvýšit prestiž festivalu tak, aby byl opravdu festivalem a svátkem filmové komedie, ne lidovou veselicí, kde film je až ‚na chvostě‘. . . Uvidíme, jak to celé dopadne“, uvažuje o budoucnosti festivalu Zdeněk Zelenka.
„Festival si léta drží stejnou rodinnou atmosféru a já doufám, že tomu tak bude i letos, přestože dochází k významným změnám“, dodává Zdeněk Zelenka.
Zeptali jsme se…..
TM: Jak se cítíte v nové roli a jak se těšíte na festival?
Jan Hrušínský, patron festivalu, herec a ředitel divadla Na Jezerce:
„Rád se nechávám překvapovat… Určitě se těším, protože atmosféru tohoto festivalu znám, byl jsem tam několikrát jako host a vím, že tam strávím několik hezkých dní.
Přestože se kolem filmu pohybuji opravdu dlouho, až mě to samotného zaráží, tak mě stále něčím překvapuje a přináší mi něco nového. I role patrona festivalu je pro mě nová, navíc je mi i velkou ctí, že jsem sdělil čestnou funkci po Jiřině Bohdalové. Tuším, že v těchto zeměpisných šířkách a délkách se bez humoru téměř nedá přežít. Přál bych festivalu, aby se stal inspirací a přinesl spousty kvalitních nových českých filmových komedií.“
Michal Jančařík, moderátor festivalu říká, že tento festival bude moderovat už desátým rokem, ale na druhou stranu je to teprve krátká doba oproti té, kterou strávili na festivalu někteří členové poroty, např. Vladimír Suchánek nebo Josef Hanuš.
Zdeněk Krákora, ředitel festivalu:
„Já jsem krátce ředitelem, takže se v celé problematice teprve orientuji. Některé věci jsme nechali stejné jako v předchozím roce, ale chceme klást velký důraz na deset soutěžních snímků. Letos jdou do festivalu i dva muzikály, ‚Cesta ke štěstí‘ a ‚Decibely lásky‘, pokusili jsme se propojit celou festivalovou linii právě s muzikálem. Jako doprovodný program pro školy jsme otevřeli dopoledne s muzikály, k tomu pořádáme mnoho doprovodných workshopů pro děti, máme pozvané tanečníky z Karlína a herecké pedagogy, kteří budou učit herecké a taneční workshopy a vše, co souvisí s pohybem. Pěvecké workshopy jsou zase spojené s muzikálem. Doufám, že pohodová atmosféra i s novým vedením zůstane, uděláme proto maximum.“
Starosta Nového Města nad Metují Petr Hable s upřímným povzdechem sdělil, že se právě vrátil ze služební cesty z Německa, kde toho viděl dost na to, aby si uvědomil, s jakou láskou se vrací do svého krásného města nad Metují. „Doufám, že s novým vedením festivalu dojde ke změnám k dobrému a všechno dobré, co bylo, zůstane zachováno“, těší se Petr Hable.
Program v sobotu 11. června 2016 Letiště NMnM
14:00 Zahájení oslav, skupinový seskok parašutistů
15:00 Aerobik Stepík, vystoupení dětských a juniorských týmů
16:00 Kabát Revival
18:30 Divokej Bill Revival
21:00 Hagár Párty se skupiou Hektor
Doprovodný program: Ukázky letadel, modelů, golfové odpaliště, dětský koutek, malování na obličej, žongléři
O dalším programu bude Taneční magazín informovat
Foto: Eva Smolíková
Jak to vypadá, když představy ožijí?
Divácky velmi oblíbená představení skupiny Loser(s) můžeme již několik měsíců vídat na prknech různých divadel. Na projektu „Walls and Handbags“ se podíleli mnozí špičkoví tvůrci, což je v každém okamžiku patrné. Režijní duo SKUTR (Lukáš Trpišovský, Martin Kukučka) ve spolupráci s Janou Burkiewiczovou zvolili tentokrát téma „dětské sny a fantazie“.
Kdo by si rád nevzpomněl na doby, kdy se schovával na prázdných dvorech starých domů? Malý chlapec stojí sám před holou zdí, sní si, fantazíruje a čmárá na zeď, co ho napadne. Jeho sny ožívají. Vtipně zpracovaný přechod mezi snem a realitou – ze zdi (dřevěných lavic) se náhle objevují ruce, kreslí kruhy nebo dělají sloní choboty. Zeď padá, 5 mužů vyskočí ven, tedy vlastně 5 kamarádů, hrají si a plní chlapci jeho přání. Tito kamarádi, zdá se, že jsou již dospělí, chlapce neodhání, naopak, věnují mu svůj čas, hrají si s ním, chvíli mu zprostředkují houpačku, chvíli letadlo. Opět vidíme dech beroucí výkony akrobatů (Petr Horníček, Lukáš Macháček, Matyáš Ramba, Vítězslav Ramba, Jindřich Panský) a chlapec (osmiletý Kryštof Unger, vicemistr ČR ve své kategorii v akrobatické gymnastice) není v ničem pozadu za „dospěláckými“ akrobaty, jeho výkony jsou právě tak na hranici možného.
Tentokrát akrobaté zvolili jednoduše řešenou scénu, pouhých 8 lavic, které ztělesňují tu sídliště, tu prales, tu Divoký západ. Hravě a hbitě pracují s lavicemi, po kterých se pohybují způsobem, který budí dojem, že pro tyto umělce zkrátka neplatí gravitace jako pro ostatní smrtelníky. Sledujeme dynamický rej těl, akrobaté jsou hned u, hned nad či pod lavicí…
Chlapec stojí ztuhle a sám. Možná vymýšlí novou hru. A je to tu! Kamarádům stačí k hraní ruce či nohy, i v tomto okamžiku je ukázána notná dávka vtipu, chlapecké škádlení, souboje, drobné šarvátky, to vše ztvárněné opět za porušení gravitačních zákonů, s takovou lehkostí, jaká je daná snad jen skupině Loser(s).
Fantazie člověka mohou být někdy i lehce strašidelné, to všichni známe. Proto má chlapec před sebou najednou vlky, ocitá se zřejmě v džungli. I přestože tušíme, že je to džungle betonová, v chlapcově fantazii jistě visí dlouhé liány a strašliví tvorové běhají kolem něho . To všechno je dokresleno hrozivými zvuky a štěkotem. Chlapec utíká, schovává se, bojí se.
Zřejmě už tento sen dál snít nechce. Zastrkává postupně všechny přízraky do díry v zemi (lavice se obratně mění v zeď, v les, v úkryt) postavy vtahují chlapce do díry, ale on tam nechce. Zavře tyto komůrky, ať si tam představy žijí…. Ale najednou chlapce přece jen vtáhnou dovnitř, nikdo se svých představ nadobro nevzdá.
A tak si všichni zase znovu hrají, vytahují se jeden nad druhého – co ještě, co ještě dokážeš? Tyto šarvátky vyburcují dotyčného kamaráda opět k výkonům, kdy se tají dech, nejenže všechny překážky hravě překoná, ale ještě ostatní provokuje (zaujatě si prohlíží světlo u stropu, když stojí na hradbě složené z lavic), a navíc jim zahraje na harmoniku na hudbu z filmu „Tenkrát na západě“, tím své vítězství dokoná….. a náš malý hrdina se také poraženým směje. Ti ho odnáší i s lavicí, jenže malý šikulka tak jako tak vždycky zvítězí (jak jinak než dokonalým akrobatickým výkonem). Znovu se můžeme těšit z bizarních útvarů tvořených z laviček, které se nám mění před očima.
Na závěr představení klukovskou hru podtrhne hra stínů na zdi, na které chlapec sedí. Zamává a zmizí divákům jako večerníček. Ovace neberou konce a za hlasitého potlesku diváků kašpárci (všichni kamarádi) skákají na trampolíně.
Skupina Loser(s) se nikdy nespokojí s ničím menším, než je dokonalý výkon a perfektní představení. Diváci se opravdu potěší z každého gesta, kroku i výrazů akrobatů. Bravo!
Eva Smolíková
Foto: LOSER(S)
TANEČNÍ MAGAZÍN
