Momentum

Na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) se 22. června v 16.00 na celých 30 hodin zastaví čas.

Momentum: 30ti hodinové taneční představení Miřenky Čechové na piazzettě Národního divadla

Na náměstí Václava Havla (piazzetta Národního divadla) se 22. června v 16.00 na celých 30 hodin zastaví čas. Místo se promění v zabydlený pokoj s neviditelnými stěnami, v němž vše plyne pomaleji, než ve skutečnosti. Performance Momentum, inspirovaná japonským tanečním uměním but&o acute;, nabídne zamyšlení nad každodenní uspěchaností života. Jde o jedinečné česko-německé setkání dvou významných performerek tanečního divadla – Miřenky Čechové a Sabine Seume – v extrémní fyzické výzvě. Na projektu se podílí také výtvarník Jakub Tauš a hudebníci Matouš Hekela a Martin Tvrdý. 

Co všechno bychom stačili prožít, kdybychom dokázali překonat ubíhající čas? Před zraky procházejících návštěvníků zakusí performerky Miřenka Čechová a Sabine Seume maraton všednodenních intimních momentů, stejně jako extrémních okamžiků únavy a vyčerpání. Premiéra performance Momentum proběhne 22. června v 16.00 a potrvá celých 30 hodin bez přerušení až do 23. června do 22.00. Kolemjdoucí se budou moci zapojit, zvolnit svou každodenní uspěchanost, naladit se na stejný rytmus, nebo jen pozorovat, meditovat, nechat plynout čas i pomalu se odvíjející příběh. „Často nestačíme životní události skutečně prožívat, míjejí nás jako krajina, kterou pozorujeme z okna pádícího vlaku. Říkáme si, kdyby můj den měl 48 hodin, to bych stihla věcí! A přitom někdy se stačí jen zastavit, nadechnout a rozhlédnout se kolem sebe, aby člověk zjistil, že nepotřebuje všechno  stihnout. A že smysl, který už tak dlouho hledá, je ve skutečnosti uvnitř jeho samého,“ vysvětluje Miřenka Čechová.

Do projektu se zapojili také další umělci – místo divadelních světel budou na piazzettě rozmístěny originální světelné objekty od výtvarníka Jakuba Tauše. Atmosféru otevřeného pokoje bez stěn tak budou evokovat různé druhy autorských lamp, lampiček a svítidel. Zpomalení času reflektuje i hudební složka vystoupení. Zvuková scénografie, kterou živě vytváří Matouš Hekela a Martin Tvrdý, pracuje s přirozenými ruchy prostoru, které přetváří do cyklících se prostorových kompozic a navozuje v divákov i představu jiné reality.

Představení Momentum vzniklo ve spolupráci s Národním divadlem. „Národní divadlo nám umožnilo využít jejich rozsáhlé sklady scénografie a kostýmů a zpřítomnit tak fakt, že se nacházíme v prostoru mezi dvěma divadly, kde se protínají síly dvou tvůrčích prostorů; z jedné strany paměť a tradice „kapličky“ a z druhé nové tendence a přesahy Nové scény. To nás inspirovalo k tomu využít jednotlivé, již nepoužívané, části scén a nábytku, které leží zapomenuté ve skladech, a které v sobě obsahují určitou vzpomínku. Věříme, že každá věc má svou paměť. Je to nejen recyklace materiálu, ale i určitá stopa, k níž se my jako performeři musíme nějak vztáhnout,“ dodává Miřenka Čechová k projektu Momentum.

PREMIÉRA: 22. 6. od 16.00 nonstop do 23. 6. do 22.00 na náměstí Václava Havla (piazzettě Národního divadla).

Více informací naleznete na webu www.tantehorse.cz

 

Eliška Míkovcová

Foto: Vojtěch Havlík, Vojtěch Brtnický

Taneční magazín

Bubenský slunovrat

Nádraží Praha-Bubny se v červnu promění v jedinečnou alternativní scénu a galerii

 

Nádraží Praha-Bubny se v červnu promění v jedinečnou alternativní scénu a galerii

Hudbou, hlasy, pamětí i jinakostí. Tím vším ožije koncem června nádraží v Praze-Bubnech, které se od 21. do 25. června promění v alternativní kulturní scénu. „Bubenský slunovrat“ nabídne publiku koncerty, divadlo, happening i vernisáž výtvarných děl. Vystoupí na nich „jiní“ umělci – osobití muzikanti, divadelníci a další špičkoví umělci, kteří nejsou součástí hlavního proudu. Přesto právě oni dotvářejí hlas, rozmanitost i dobrý tón společnosti, která chce zůstat demokratická a otevřená všem. V Bubnech tak vystoupí třeba věhlasný divadelní soubor Farma v jeskyni s představením Čekárna, famózní zpěvačka Ridina Ahmed, zpěvák a akordeonista Mário Bihári se skupinou Bachtale Apsa, kapela Allstar Refjúdží Band nebo zpěvačka Irena Budweiserová. Vstup na všechny akce bude zdarma, pouze na divadelní představení Čekárna je nutná registrace předem.

Nádražní budova, její okolí i kolejiště, odkud za druhé světové války odjížděly transporty židů, se na pět dní stane místem pro koncerty, divadlo, setkávání, semináře či výtvarnou dílnu. Akci propojující opuštěný industriální prostor s živým okolím města zde pořádá společnost Památník Šoa. Ta Bubenský slunovrat letos opět partnersky provázala s festivalem United Islands of Prague.

„V nabídnutém programu rozvíjíme téma jinakosti. Divadelníci, hudebníci nebo výtvarní umělci, kteří jsou očividně jiní – někdy jsou z jiného světadílu nebo jsou jiné rasy, někdy jsou i mentálně či fyzicky postižení. Reprezentují tak skupiny, které byly v době nacismu určeny k odsunu do nevědomí a do nebytí. Obnovování historické paměti, ale i energie, kterou sem chceme živým uměním vrátit, je to, co nás v tomto prostoru dlouhodobě zajímá,“ říká Pavel Štingl z obecně prospěšné společnosti Památník Šoa, která Bubenský slunovrat organizuje.

Velké projekty a známá jména doplní řada malých i méně známých souborů a skupin – v programu tak vystoupí například osobnosti s handicapem, studentské divadlo, lidé bez domova, rasové či kulturní menšiny. „Moderátoři jednotlivých dnů budou pracovat i s citáty spisovatele Patrika Ouředníka, autora provokativního románu Europeana, ale i znalce eugenického tématu a nacistické propagandy směřující k takzvanému „řešení ozdravění rodového základu velkoněmecké říše“,“ doplňuje Pavel Štingl. Známý dokumentarista stojí i za projektem Památníku ticha – moderní platformy věnované oživování historické paměti, která by na nádraží Praha-Bubny měla v budoucnosti vzniknout.

Středa: Hlas kontra bas a Farma v jeskyni

Pestrý program na bubenském nádraží odstartuje ve středu 21. června dopoledne divadelní představení Terezínské zvony. Zhudebněné dílo inspirované skutečnými příběhy dětí z terezínského ghetta tu zahrají studenti holešovického gymnázia Přírodní škola.

Od 19 hodin pódium ovládne „hlasová čarodějka“ a jedinečná zpěvačka Ridina Ahmed s kontrabasistou Petrem Tichým. Na společném koncertu Hlas kontra bas představí zpěv a hudbu jako cestu k druhým i k sobě samotnému. Famózní sóĺistka s výjimečným múzickým nadáním, v němž se ozývají její české, súdánské i rusko-židovské kořeny, publikum už dříve okouzlila například společnou improvizací s americkým zpěvákem Bobby McFerrinem.

Středeční program zakončí od 22 hodin věhlasné divadelní představení Čekárna v podání mezinárodního souboru Farma v jeskyni. „Příběh na pomezí reality a snu, odehrávající se na žilinské železniční stanici, inspirovaly vzpomínky pamětnice deportované právě z nádraží Bubny,“ upozorňuje Pavel Štingl. Vynikající taneční choreografie i uvedení na místě s pohnutou historií dělají z tohoto představení mimořádnou událost. Vstupné ; je zdarma, vzhledem k omezené kapacitě sálu je ale nutná registrace předem na program@bubny.org Pořadatelé zároveň upozorňují, že představení není vhodné pro děti.

 

Čtvrtek: studentskýma očima a s hudbou těch, co nevidí

Ve čtvrtek 22. června se Bubenský slunovrat otevře studentům středních filmových škol. Od 10 do 18 hodin zde proběhne seminář Od svědectví k podobenství věnovaný dramaturgii zpracování velkých příběhů 20. století. Poté se na program vrátí hra Terezínské zvony v podání studentů Přírodní školy, kterou doprovodí diskuse o hledání přístupů ke zpracování příběhů šoa.

Večerní pódium v Bubnech rozzáří od 21 hodin charismatický romský zpěvák a akordeonista Mário Bihári se skupinou Bachtale Apsa. Hostem večera bude nevidomý zpěvák Martin Svátek. Že slepí hudebníci mohou být extratřída dokázal už Ray Charles, Stevie Wonder nebo Andrea Bocelli: a Mário Bihári s Martinem Svátkem, oba špičkoví muzikanti, to dokazují také.

Pátek: hvězdy ze všech kontinentů

V pátek 23. června od 15 hodin ožije nádraží výtvarnou dílnou Jamming pod vedením malířů Mirka Kaufmanna a Otto Kowena. Na experimentálním výtvarném projektu se budou podílet také umělci s mentálním hendikepem.

Páteční večer bude patřit od 19 hodin energické skupině Allstar Refjúdží Band tvořenou hudebníky různých národností i náboženských vyznání. Všichni výteční muzikanti žijí v České republice, pocházejí z několika kontinentů a ve své tvorbě originálně míchají bezpočet hudebních stylů z celého světa

Od 22 hodin se na program vrátí ještě Čekárna v podání souboru Farma v jeskyni, která páteční program uzavře. Vstupenky jsou opět zdarma, registraci je ale nutné provést předem na program@bubny.org

 

Sobota: bubnováním proti mlčení

V sobotu odpoledne 24. června se program Bubenského slunovratu přenese na Rohanský ostrov, kde vznikne „Carton Cajon – Picture“, velkoplošný obrat vytvořený z bubnů-kachonů. Výtvarný objekt se vzápětí promění v rytmický orchestr, aby svým zvukem názorně předvedl rušení ticha, které vždy provází přihlížení pasivní většiny. Happeningu se zúčastní profesionální muzikanti, náhodní kolemjdoucí i publikum festivalu United Islands of Prague,
v jehož rámci akce proběhne.

Neděle: vzhůru nohama a Irena Budweiserová

Poslední nedělní den 25. června zahájí představení Vzhůru nohama, které vedle profesionálů předvedou i herci s mentálním hendikepem. Zábavné, překvapivé divadlo okořeněné humorem a nakažlivou energií těch, kteří si jinak na nic nehrají, začne v 17hodin.

Po vernisáži výtvarného díla z dílny Jamming v 18 hodin bude prostor patřit známé jazzové a folkové zpěvačce Ireně Budweiserové, kterou doprovodí kytarista Jakub Racek. A připojí se také nevidomá pianistka a zpěvačka Ráchel Skleničková. Ta vystupovala už s mnoha českými hvězdami. Jejich strhující hudební jízda začne v 19hodin.

Ve 21 hodin vyvrcholí Bubenský slunovrat posledním uvedením divadelního představení Čekárna v podání Farmy v jeskyni, které tak akci symbolicky završí: registrace na tuto akci lze opět provést na adrese program@bubny.org

Každý den bude akce uvádět jedna známá osobnost: role konferenciérů se ujme třeba romská básnířka Renáta Berkyová nebo herečka Bára Hrzánová. Celý Bubenský slunovrat bude dokumentovat fotograf Bohdan Holomíček, z jehož snímků plánují pořadatelé uspořádat ještě do konce sezóny fotografickou výstavu.

Bubny se dočkají památníku

Již několik let probíhá vývoj projektu, jenž promění nádraží Praha-Bubny v Památník ticha. Právě z této vlakové stanice bylo totiž – za tichého přihlížení mlčícího města – během druhé světové války deportováno téměř 50 tisíc pražských občanů židovského původu.

Nezisková společnost Památník Šoa, která usiluje o financování rozsáhlého záměru, v letošním roce pracuje na poslední fázi architektonického projektu. „Záměrem budoucího veřejného dialogu místa paměti je připomínat zaniklou identitu Prahy, rasismus a xenofobii, které zdaleka nepatří jen minulosti. Neustále se opakujícím vážným společenským jevům se bude věnovat jak stálá expozice, tak projekty sezonní a vzdělávací programy,“ uvádí Pavel Štingl. Kulturní akce , které zde už proběhly a budou i nadále probíhat, jsou vlastně uměleckou intervencí do prostředí, které je zdánlivě spící „šedou zónou“ v centru města.

Jak dále uvádějí autoři vznikajícího projektu, na monumentální sochu Aleše Veselého Brána nenávratna, která se od svého vztyčení na trase někdejších transportů v roce 2015, stala vyhledávaným bodem na mapě Prahy, naváže letos galerie mladých výtvarníků nazvaná Vrstvy paměti. Jejím záměrem je vytvořit v prostoru podobenství odpovídající významu prostředí.

K nejznámějším počinům na bubenském nádraží patří Bubnování pro Bubny, mohutná společná performance připomínající každý rok v říjnu další výročí odjezdu prvního transportu.

Víte že…?

První pražský židovský transport občanů protektorátu určených k likvidaci odjel z nádraží Praha-Bubny už před 76 lety. Nacisté během druhé světové války deportovali z Prahy na padesát tisíc židů.

Šoa je hebrejský výraz pro genocidu Židů za druhé světové války. Slovo v překladu znamená zničení, záhuba, zmar.

Od roku 2015 stojí u nádraží Praha-Bubny dvacet metrů vysoká socha Aleše Veselého nazvaná Brána nenávratna. Má podobu koleje směřující do nebe a také ta v místě připomíná uskutečněné transporty.

Cílem lidí, stojících za projektem Památníku ticha, je vytvořit v ose Veletržní – Dělnická pěší koridor – chodník, který naznačí budoucí ulici nové městské čtvrti a symbolicky spojí dosud rozdělené části města. Pořadatelé nyní usilují, aby nová spojnice nesla jméno po Siru Nicholasi Wintonovi. Ten v roce 1939 zachránil stovky převážně židovských dětí v okupovaném Československu. Jejich rodiče bohužel čekal osud deportovaných z nádraží Bubny.

 

 Magdalena Bičíková, Jana Bryndová

Taneční magazín

 

Šaolin či kaolín?

Premiéry „Faun“ a „Nomád“ završily na festivalu „Tanec Praha 2017“ velmi úspěšnou spolupráci souborů EASTMAN a 420PEOPLE. A opět jsme s nadšením obdivovali mistrovství choreografického mága Sidi Larbiho Cherkaouie, tentokrát za výrazného přispění Václava Kuneše.

 

Další z velkých událostí letošního festivalu „Tanec Praha“ se odehrála na scéně Jatka78 v Praze v neděli 4. června. Bylo to již mé druhé setkání s famózním vlámským choreografem, tanečníkem, muzikantem a výtvarníkem Sidi Larbi Cherkaouiem během dvou nedělí. Vlastně třetí, během nedělí tří! Jelikož Sidi Larbiho i tohoto představení se bezprostředně dotýkal rozhovor s vůdčí osobností souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem, který jsem připravoval o týden dříve – rovněž v neděli!

Večer v industriálních prostorách Jatek78 byl dvojitým představením. Na rozdíl od kvalitního tištěného programu, kde bylo opačné pořadí, nás jako první uvítala Larbiho choreografie „Faun“. Představila se v něm kmenová sólistka Larbiho souboru EASTMAN Nicola Leahey a Václav Kuneš ze 420PEOPLE.

Sidi Larbi Cherkaoui a Václav Kuneš připravují inscenaci „Nomád“.

Je to pohybově i orientačně náročná téměř dvacetiminutová etuda na důvěrně známé dílo Claude Debussyho. Speciálně náročná na mužskou roli. Ostatně, Václav Kuneš se tomu netajil ani v již uveřejněném rozhovoru (na jiném místě Tanečního magazínu). Debussyho muziku místy vhodně vystřídaly východní melodie z autorské dílny Nitina Sawhneye. Larbiho choreografie tradičně nepostrádala nepřeberné množství inspirací a nových pohledů na souznění s přírodou. I člověka s člověkem. Tuto baletní seanci původně připravil Sidi Larbi Cherkaoui jako poctu legendě tance – Václavu Nižninskému. A jeho citlivá choreografie tento její hlubší smysl umocňovala. Oba sólisté byly místy individualitami, ale současně tvořili sehraný tým. Celý jejich výkon umocnila citlivá světelná spolupráce Adama Cariéra. Mne nejvíce v tomto smyslu imponovalo minimální použití bodových reflektorů, na něž došlo téměř až v samotném finále.

Hlavní částí večera bylo společné představení souborů EASTMAN a 420PEOPLE pod názvem „Nomád“. Velice uznávám, že název vznikal až skutečně tvůrčím způsobem – na poslední chvíli. Celkové programy Tance Praha toto koprodukční dílo uvádějí ještě pod pracovně obecným názvem „Premiéra“. Osobně mám k představením, která vznikají tak, že si předem někdo „nalinkuje“ název i ostatní spíše vnější atributy, vypěstovaný despekt. Nevím, jak váženým čtenářům, ale mně takové postupy zavánějí výrazným kalkulem. Cením si, když název vznikne organicky až na závěr.

Nicola Leahey a Václav Kuneš v baletu „Faun“ v Larbiho choreografii.

 

Sidi Larbi Cherkaoui se – za výrazného přispění Václava Kuneše – protentokrát představil v úplně opačném světle. Expresívnějším i progresívnějším. Koneckonců, měli k tomu k dispozici hned mezinárodní tým tanečníků. Opět společenství EASTMANU a 420PEOPLE. Jmenovitě: Francescu Marii Amante, Sabine Groendejik, Nicolu Leahey, Mabrouk Gouicem, Vojtěcha Raka, Filipa Staňka, Antonina Rioche a Nemo Oegoedeho. Jiný ráz představení udal i odlišný světelný koordinátor – Willy Cessa.

Hudba byla, jak je u Sidi Larbiho časté, převážně ve východním duchu. Místy si divák připadal jako u vyznavačů učení šaolinu… EASTMAN i 420PEOPLE zde opět nalezli společnou řeč a utvořili jednolitý „teamwork“. A to zdůrazňuji, že jsem viděl naprosto první premiérové uvedení!

Tematika bloudění a hledání v poušti, nalézání podstaty žití a objevování vlastní individuality a svého místa na světě, snad nemohla neoslovit žádného z diváků v přeplněném sále. Nejsilněji celý Larbiho scénář gradoval v závěru samém. Jednotliví aktéři nosili do pouště celé hrsti něčeho vazkého. Tu to byla životadárná voda. Pojednou se to proměnilo na sypání rýže na jakýchsi vzdálených východních plantážích… Aby se to „cosi“ v závěru stalo životodárným blátem, které obrodí poušť. Ve finále se touto hmotou – připomínající barvou i strukturou kaolín – interpreti obalili. Strhující závěr! Komusi v hledišti to prý připomínalo zápasy žen v bahně. S takovým výkladem však zůstal osamocen.

Závěrečné zkoušky představení „Nomád“, pod bedlivým dohledem Sidi Larbiho (sedící úplně vlevo).

Faun“ i „Nomád“ znovu dokázaly genialitu Sidi Larbiho. Já však ještě výše hodnotím spolupráci dvou souborů. I dvou mužů – Sidi Larbiho Cherkaouie a Václava Kuneše. O dalších nemluvě. Díky za pozoruhodný zážitek. V neposlední řadě patří dík i „Tanci Praha“ a dalším organizacím, že nám tento silný divadelně taneční projekt umožnily prožít.

 

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Folklór v Hradci Králové a Pardubicích

2., 3. a 4. června patřily Pardubice, Hradec Králové a vesnice Piletice stovkám lidových tanečnic, tanečníků a muzikantů nejrůznějšího věku. Od dětských až po seniory. Podvacáté šesté se zde totiž sešli vyznavači folklóru.

O prodlouženém víkendu – mezi pátkem 2. 6. až nedělí 4. 6. – probíhal v Hradci Králové, Pardubicích a vesnici Piletice (na severovýchodním okraji Hradce Králové) 26. tradiční folklórní festival. Pořádal jej odborný útvar NIPOS organizace ARTAMA, která se (jako nástupce někdejšího Ústavu pro kulturně výchovnou činnost) věnuje amatérské a zájmově umělecké činnosti.

První červnový pátek otevřela celý festival tradiční „Perštýnská noc“ v Pardubicích. Proč „perštýnská“? Probíhala totiž od sedmé hodiny večerní do půlnoci na tamním Perštýnském náměstí. Toho dne se lidové soubory v Pardubicích představily ještě v atriu místní radnice a na nádvoří Pardubického zámku.

V sobotu byl epicentrem dění Hradec Králové. Desítky dětských, dospělých, mužských, ženských i smíšených souborů a lidových muzikantů se po celý den představily v přírodních prostorách zdejších Žižkových sadů. Dopoledne zde patřilo i taneční dílně v sále Adalbertinum. Podvečer pak scénickému pořadu ve známém Klicperově divadle, vzdáleném jen pár stovek metrů od Žižkových sadů.

V již zmíněných Pileticích v sobotu večer vyvrcholila první část festivalu na Šrámkově statku v komponovaném pořadu „Přijďte pobejt“.

V neděli se festival přesunul opět jižněji do Pardubic. Zde kulminoval na zámeckém nádvořím závěrečným programem.

Je dobře, že folklórní tanec i hudba mají podhoubí nejen tradičně na Moravě, ale i v Čechách. Festival na východě Čech o tom opět přesvědčil.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Foto: NIPOS