Výborný nápad

Premiéra „This is not a love song“

Kdysi v dětství jsem si pletl dvě pražská vršovická kina s „leteckými“ názvy – „Pilotů“ a „Vzlet“. Byla blízko sebe a později byla i dlouho uzavřena. V kině „Vzlet“ pak býval sklad filmových plakátů. Nyní obě ožila. „Pilotů“ se vrátilo k původní filmově promítací roli. A „Vzlet“ má patřit širším, zejména divadelním, aktivitám. A právě v něm se v pondělí 28. června odehrála zbrusu nová premiéra progresívního souboru Ufftenživot pod titulem „This is not a love song“.

Jednalo se v podstatě o premiéru na druhou. Jednak o klasickou premiéru divadelní. A za druhé i o režijní celovečerní debut Sáry Arnsteinové. Ta si k úzké spolupráci vybrala herečky Natašu Bednářovou, Kateřinu Císařovou a Lucii Čižinskou a muzikantskou i autorkou osobnost – Báru Zmekovou. Rovněž volba scénografky i dramaturgyně v jedné osobě Natálie Rajnišové byla velmi podstatná. Jak titulek napovídá, tentokrát se vycházelo ze skvělého nápadu: vytvořit určitý hyperbolický nadhled na slavné láskyplné světové hudební hity.

Nebudu zde polemizovat (jako by jistě teď začal populární hudební kritik a dnes i moderátor talk show Honza Dědek) nad výběrem a dramaturgií jednotlivých písní, které bezesporu oblétly svět. Ty zde sice tvořily kostru celého představení, ale byly zde spíše výrazovým prostředkem než hlavním účelem.

Výraznou roli pro celkové vyznění sehrála i nápaditá scéna. Využívala maloplošné (na televizní obrazovce Sony) i velkoplošné projekce na plátně. Takže vlastně i částečná renesance původní funkce někdejšího kina!

Dalším výrazným stavebním prvkem představení „This is not a love song“ jsou kreativní kostýmy. Zde se tvůrkyně skutečně vyřádily. O čemž, v neposlední řadě, svědčí i ohromující počet využitých párů bot. Protagonistky se tak nejen klasicky převlékaly, ale také velmi často přezouvaly!

Bára Zmeková

I tři mušketýři byli čtyři. Tou čtvrtou (nikoli vzadu ani stranou) byla vynikající zpěvačka, skladatelka, textařka i aranžérka Bára Zmeková. Naopak. To ona hudební dramaturgií i kontrastní (tentokrát ne pouze vyplňující) scénickou hudbou dodala celému „This is not a love song“ náladu a zejména gradaci.

Každá premiéra většinou bývá ještě tak trochu rozpačitá. Dílo ještě nebývá usazené. Tentokrát to však nelze jednoznačně říct. Vše bylo připravené a sehrané bez nervozity, výrazných hluchých míst a s potřebným temperamentem. Pouze bych měl jisté připomínky k dramaturgické vyváženosti. Zhruba ve druhé polovině, kdy jsme svědky „módní přehlídky“ se představení začíná poněkud smyslově propadat. A úplný závěr – namísto pointy – vyznívá spíše do ztracena. Náležitou gradaci mu dala teprve vytleskaná, opakovaná přídavková píseň.

TANEČNÍ MAGAZÍN musí zcela na místě ocenit nápaditou choreografii. Zejména tance ve vysokých „korkáčích“ či na jehlových podpatcích jsou doslova nenapodobitelné!!! Výborným nápadem je rovněž simulace mobilního telefonu prostřednictvím – (jak jinak) dámské lodičky.

Typické přezouvání, tentokrát v podání Lucie Čižinské

V úvodu zmíněné filmové předtáčky (patrně od – v doprovodných textech utajeného – Jiřího Šimka?) také zcela jistě celé představení okořenily. A dodaly mu další humorný rozměr.

Nikoli v poslední řadě však musím vyzdvihnou herecké a muzikální výkony sebeironické Nataši Bednářové, temperamentní a pěvecky skvělé Kateřiny Císařové i pohybem fascinující Lucie Čižinské. Režijní ruka Arnsteinové dokázala jejich individuální přednosti spojit v jeden životaschopný celek. Samozřejmě, výrazný podíl na celém projektu „This is not a love song“ nese Bára Zmeková. Osobně jsem od ní předem čekal výraznější autorský podíl… Ale musím uznat, že se tentokrát plně podřídila celku a smyslu představení.

Kateřina Císařová, Lucia Čižinská a Nataša Bednářová

Klasické divadelní programy (alespoň při premiéře) nahradily vtipné pohlednice s protagonistkami. Postrádaly však bližší informační údaje. Je otázkou, zda je to v dnešní „internetově googlovací“ době ještě vůbec potřeba?

Ačkoli jsem úhlavním nepřítelem anglických (i jiných cizojazyčných) názvů u českých inscenací, tak musím po pravdě uznat, že tentokrát byl nadmíru funkční i dostatečně vypovídající. Prostě, režijní prvotina Sáry Arnsteinové „This is not a love song“ stojí za to!

This is not a love song“

Hrají: Nataša Bednářová, Kateřina Císařová, Lucia Čižinská

Režie: Sára Arnsteinová

Hudba: Bára Zmeková

Scénografie a dramaturgie: Natálie Rajnišová

Lightdesign: Štěpán Hejzlar

Produkce: Tereza Tomášová

Psáno z premiéry 28. června 2021.

 

Foto: Facebook Ufftenživot

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Vietnamky, sport, striptýz i filozofie (o receptech nemluvě)

Premiéra „Osobní Fudži“ v A studiu Rubín

Dramata se sportovní tematikou, anebo se dotýkající sportu, jsou stále častěji v kursu. Stačí připomenout „Kouli“ o Heleně Fibingerové anebo Kolečkovo tenisové „Federer –Nadal“. Sportu se dotýkala i brněnská kontroverzní divadelní inscenace „Zaslíbení: balada o vztahu J. Štaidla a H. Maškové“. A nesmíme opomenout ani populární fotbalově úplatkové dialogy Jiřího Lábuse a Petra Čtvrtníčka „Ivánku, kamaráde…“. A nyní je premiérově v obdobném sportovním duchu, na divadelních prknech pražského malostranského Rubínu,  uváděno „Osobní Fudži“ dramatičky Lucie Ferenzové v režii Jiřího Ondry.

Toto nové dílo se sportu nevěnuje prvoplánově. Avšak je jím hluboce prodchnuto. I tím, že je věnováno památce nadějného atleta Ondřeje Hodbodě. A úvodem se dá konstatovat, že pokračuje v určité dramaturgické linii A studia Rubín. V tom, že reflektuje tragiku, skepsi, ale zároveň i naději.

Již tradiční, graficky nezaměnitelný leporelový, divadelní program předestíral, že nepůjde zdaleka o nějaký lineární divadelní kus. Což právě naznačovaly inspirační odvolávky na literární či divadelní díla Ēdouarda Levé, Eugena Herrigela či Jamese Clavela. Nejen na ně. Došlo i na japonské jídelní recepty anebo výtvarná díla…

Všichni čtyři samojediní aktéři dramatu

Diváka hned zpočátku nemohly nezaujmout – Vietnamky! Nikoli zástupkyně tohoto národa, nýbrž „žabkovitá“ obuv, populární zde zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Herci, díky nim, již našlapovali a dupali tak nějak východně. Samotné drama by šlo hodnotit na pomezí autorské fikce, vzdálené filozofie a absurdního humoru.

Atmosféru vhodně dokreslovaly vynikající filmové dotáčky. Ty nebyly pouhou ilustrací, nýbrž i nositelem alternativního děje.

Tereza Švejdová a Richard Fiala (v popředí, právě s projekcí přes obličej)

Z herců lze vyzdvihnout snahu i výkon všech, včetně zde jediné herečky Terezy Švejdové. Jiří Panzner se dokázal vysvléci ze svých schematických figur v televizním seriálu TV Nova. Zde byl živočišný, akční a hlavně přesvědčivý. Richard Fiala dodal „Fudži“ potřebný nadhled, ale v kontrastu i hlubší filozofii. Václav Hoskovec přidával inscenaci nejen hudební stránku, ale stal se i nositelem dalších rozměrů díla. Již zmíněná Tereza Švejdová překvapila nejen striptýzem, ale i neotřelým zpěvem a odstíněním svých různých výstupů.

Jiří Panzner se spotřební rekvizitou

Zmíněná (Hoskovcova) hudební a pěvecká složka (všech) dodává „Osobní Fudži“ nejen náladu, předěl mezi scénami, ale zejména náležitou atmosféru. Bez nadsázky lze říci, že doslova kompaktně drží celé představení.

Scénář klade, svou komplikovaností, mnohovrstevností a nejednoznačností na diváka (a pochopitelně zejména na aktéry) složitý úkol. Vyznat se v té změti obrazů, skečů, ale i přímých ataků. A tím nemyslím pouze interaktivní zapojení hlediště. Měl jsem na mysli rychlé frekvence náznaků, nápadů, někdy nahozených motivů i tvrdě naturalistických sekvencí. Například kontrastní přechod od lehké atletiky k „japonské“ lukostřelbě.

Zmíněné interaktivní zapojení diváků dodává tomuto celému divadlu punc sounáležitosti i náznak cesty z bludného kruhu.

Osobní Fudži“ určitě vyvolá řadu polemik a diskusí. A to by mělo účelem divadla být.

»Osobní Fudži«

Scénář: Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová

Scéna a kostýmy: Ivana Kanhäuserová

Hudba: Václav Hoskovec

Projekce: Ondřej Belica

Hrají: Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec

Živá hudba: Václav Hoskovec

Premiéra: 14. června 2021

Psáno z předpremiéry 13. června 2021.

Zpívalo se živě i na mikrofon

Foto: Patrik Borecký

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

„Dočasné univerzity“ ve Studiu ALTA Praha

Jestliže je vzdělávání přípravou na život, na jaký svět se chceme připravovat?

It´s All Education (Je to všechno o vzdělávání)“ vytvoří v prostorách Studia Alta od 25. do 27. června „Dočasnou univerzitu“. Nejedná se o řízenou vzdělávací akci, ale o možnost sdílet s umělci, umělkyněmi, kolektivy a lidmi z různých typů praxe své vědomosti a dovednosti z mimo-uměleckých oblastí.

K interdisciplinárnímu setkání bude docházet v průběhu tří dnů v celém západním křídle Invalidovny. Podrobnější program je uveden na webových stránkách Studia Alta. Workshopy, setkání, praxe i dílny. Různorodé aktivity rozprostřené v čase i prostoru.

Část aktérů a reprezentantů této akce před rozhlasovým natáčením

Kurátor výstavy, Petr Dlouhý k tomuto uvádí: „,Dočasnou univerzitu´ si, společně s kolegyní Magdalenou Jadwigou Härtelovou, umělkyněmi a umělci vysníváme jako radikální prostor, tedy prostor s potenciálem pro změnu. Využíváme naše zkušenosti z galerií a jevišť pro transformaci našich představ o učebnách a auditoriích. Přejeme si vytvořit místo, ve kterém můžeme spoluvytvářet vlastní osnovy, kánon, systém vystavěný na principech sdílení – místo poučování a dogmatizace faktů“.

Přípravy v exteriéru

Jednu z mnoha příležitostí, jak uvažovat nad svým vzděláním a schopnostmi nabízí například také setkání s ředitelkou Studia Alta, Lucií Kašiarovou, která k události uvádí: „V průběhu svého působení ve vedení kulturního centra Studio ALTA jsem potkala řadu kreativních lidí, umělců v různých životních fázích. S tím je spjata i řada jejich úspěchů, překonaných výzev a oslavných momentů, ale i zklamání, frustrací, vyhoření, sebezničujících pocitů. ,It’s All About Education´ je pro mne možností jak se s vámi potkat mimo vaše pracovní povinnosti, momentu nadšení z připravovaného projektu, či vzduchoprázdna po jeho odevzdání. Nabízím vám setkání v neutrálním prostředí, kde od vás nikdo neočekává kreativitu, nápad, výsledek. Možnost dát si čas položit si otázku, ,co to vlastně umím?´ a nenechat se znervóznit jestli zrovna nejste schopni jasně zformulovat odpověď. Nejde o to se poznat, ale dát si šanci se poznávat.“

It’s All About Education“ zastřešuje společenství lidí s rovnocenným přístupem k informacím. Každý účastník si sám vybírá oblast zájmu, které se chce věnovat, účastníci i aktéři se nechávají vzájemně inspirovat a každý zvlášť se stává dramaturgem svého programu. Předem vymezený čas může podporovat intenzivnější potřebu dialogu mezi jednotlivými účastníky, vzájemnou výměnu a sdílení rozdílných zkušeností. A právě práce s potenciálem diverzity je také jedním z důležitých témat, která existence „Dočasné univerzity“ nastoluje.

Extravagantní model (o modelce nemluvě)

Jaké vědomosti potřebujeme, abychom spoluvytvářely budoucnost, která je antirasistická, feministická, ne-heteronormativní, nevykořisťuje naše životní prostředí ani lidskou práci, a nediskriminuje na základě fyzických schopností, věku či finanční situace? Jaké zvláštní znalosti chceme pro tuto budoucnost rozšířit? Na jaké budoucí po-volání se připravujeme?,“ zamýšlí se dále kurátorka Magdalena Jadwiga Härtelová.

Prostor k odpovědi dostávají všichni aktéři i účastníci. Bez rozdílu.

It´s All Education

(Je to všechno o vzdělávání)“

Kurátoři: Magdalena Jadwiga Härtelová a Petr Dlouhý

Prostorový design: Ester Grohová

Produkce: Anežka Medová

Grafika: Darja Lukjaneko

Zúčastněné umělkyně a umělci: Anna Chrtková, Anna Línová, Barbara Zedková, Darja Lukjanenko, Diane Barbe (de/fr), Erik Bordeleau (ca/de), Husam Abed, Ladislav Svoboda, Lucia Kašiarová, Ludmila Vacková, Marika Volfová, Markéta Stránská, Matyáš Grimmich, Mitzi Group & Bellies (de), Nicole Nigro, Peter Šavel, Sergio Patricio (at), Tamara Moyzes, Zdenka Brungot Svíteková, Zeina Kanawati, Zuzana Žabková.

Foto: Studio ALTA

Kristýna Kolovratová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Dočasné univerzity“ ve Studiu ALTA Praha

Jestliže je vzdělávání přípravou na život, na jaký svět se chceme připravovat?

It´s All Education (Je to všechno o vzdělávání)“ vytvoří v prostorách Studia Alta od 25. do 27. června „Dočasnou univerzitu“. Nejedná se o řízenou vzdělávací akci, ale o možnost sdílet s umělci, umělkyněmi, kolektivy a lidmi z různých typů praxe své vědomosti a dovednosti z mimo-uměleckých oblastí.

K interdisciplinárnímu setkání bude docházet v průběhu tří dnů v celém západním křídle Invalidovny. Podrobnější program je uveden na webových stránkách Studia Alta. Workshopy, setkání, praxe i dílny. Různorodé aktivity rozprostřené v čase i prostoru.

Část aktérů a reprezentantů této akce před rozhlasovým natáčením

Kurátor výstavy, Petr Dlouhý k tomuto uvádí: „,Dočasnou univerzitu´ si, společně s kolegyní Magdalenou Jadwigou Härtelovou, umělkyněmi a umělci vysníváme jako radikální prostor, tedy prostor s potenciálem pro změnu. Využíváme naše zkušenosti z galerií a jevišť pro transformaci našich představ o učebnách a auditoriích. Přejeme si vytvořit místo, ve kterém můžeme spoluvytvářet vlastní osnovy, kánon, systém vystavěný na principech sdílení – místo poučování a dogmatizace faktů“.

Přípravy v exteriéru

Jednu z mnoha příležitostí, jak uvažovat nad svým vzděláním a schopnostmi nabízí například také setkání s ředitelkou Studia Alta, Lucií Kašiarovou, která k události uvádí: „V průběhu svého působení ve vedení kulturního centra Studio ALTA jsem potkala řadu kreativních lidí, umělců v různých životních fázích. S tím je spjata i řada jejich úspěchů, překonaných výzev a oslavných momentů, ale i zklamání, frustrací, vyhoření, sebezničujících pocitů. ,It’s All About Education´ je pro mne možností jak se s vámi potkat mimo vaše pracovní povinnosti, momentu nadšení z připravovaného projektu, či vzduchoprázdna po jeho odevzdání. Nabízím vám setkání v neutrálním prostředí, kde od vás nikdo neočekává kreativitu, nápad, výsledek. Možnost dát si čas položit si otázku, ,co to vlastně umím?´ a nenechat se znervóznit jestli zrovna nejste schopni jasně zformulovat odpověď. Nejde o to se poznat, ale dát si šanci se poznávat.“

It’s All About Education“ zastřešuje společenství lidí s rovnocenným přístupem k informacím. Každý účastník si sám vybírá oblast zájmu, které se chce věnovat, účastníci i aktéři se nechávají vzájemně inspirovat a každý zvlášť se stává dramaturgem svého programu. Předem vymezený čas může podporovat intenzivnější potřebu dialogu mezi jednotlivými účastníky, vzájemnou výměnu a sdílení rozdílných zkušeností. A právě práce s potenciálem diverzity je také jedním z důležitých témat, která existence „Dočasné univerzity“ nastoluje.

Extravagantní model (o modelce nemluvě)

Jaké vědomosti potřebujeme, abychom spoluvytvářely budoucnost, která je antirasistická, feministická, ne-heteronormativní, nevykořisťuje naše životní prostředí ani lidskou práci, a nediskriminuje na základě fyzických schopností, věku či finanční situace? Jaké zvláštní znalosti chceme pro tuto budoucnost rozšířit? Na jaké budoucí po-volání se připravujeme?,“ zamýšlí se dále kurátorka Magdalena Jadwiga Härtelová.

Prostor k odpovědi dostávají všichni aktéři i účastníci. Bez rozdílu.

It´s All Education

(Je to všechno o vzdělávání)“

Kurátoři: Magdalena Jadwiga Härtelová a Petr Dlouhý

Prostorový design: Ester Grohová

Produkce: Anežka Medová

Grafika: Darja Lukjaneko

Zúčastněné umělkyně a umělci: Anna Chrtková, Anna Línová, Barbara Zedková, Darja Lukjanenko, Diane Barbe (de/fr), Erik Bordeleau (ca/de), Husam Abed, Ladislav Svoboda, Lucia Kašiarová, Ludmila Vacková, Marika Volfová, Markéta Stránská, Matyáš Grimmich, Mitzi Group & Bellies (de), Nicole Nigro, Peter Šavel, Sergio Patricio (at), Tamara Moyzes, Zdenka Brungot Svíteková, Zeina Kanawati, Zuzana Žabková.

Foto: Studio ALTA

Kristýna Kolovratová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN