Studio Ypsilon přineslo příběh F r e d a A s t a i r a pod názvem „Chytání větru“
12.ledna diváci zhlédli premiéru nové inscenace Jana Schmida ‚Varieté Freda A. aneb Chytání větru.‘ Freda Astaira ztvárnil dvojnásobný vítěz Stardance, tanečník a choreograf Jan Onder. 
Autora a režiséra Jana Schmida před nějakým časem zaujala informace o původu Freda Astaira. Fred Astaire, kterého máme spojeného především s Amerikou, New Yorkem a s Hollywoodem, má totiž pražský původ. Je málo známý fakt, že Fredův židovský dědeček žil v Praze na Josefově a jmenoval se Austerlitz. S objevením těchto souvislostí napomohl dokonce i Archiv hlavního města Prahy!
Jan Schmid postavil tedy text nové ypsilonské hry především na nedávno objevených souvislostech, což činí hru velice zajímavou a také napínavou. Tento fakt podtrhla i jedna z hlavních postav inscenace, Sherlock Holmes, který pátrá v Americe u Ginger Rogersové, taneční partnerky Freda, jak to vlastně všechno bylo. Zmiňoval Fred někdy Prahu? Hlásil se ke svým předkům? Sherlock Holmes začne své pátrání v židovské čtvrti. Dům sice ne a ne najít, ale to vůbec nevadí……
Během hry ožívá také postava Hugo Haase (Pavel Nový), který se po nuceném odchodu z meziválečného Československa prosadil jako herec, scénárista, režisér a producent v Hollywoodu. S Ginger Rogersovou se znal. Věděl snad on o původu Freda? Vypátrá náš Sherlock Holmes něco dosud neobjeveného?
Sherlock Holmes odjíždí do Ameriky a začne zpovídat Ginger, která si toho sice už moc nepamatuje, ale její poslední manžel (Oldřich Navrátil), jí sem tam napoví. Náhle se rozpomene a na scéně se objeví ….. Fred (Jan Onder). Při pohledu na jemnou a citlivou tvář Jana Ondera celkem hravě uvěříme, že Fred opravdu obživnul. (Mladičkou Ginger hraje Bára Skočdopolová).
Ginger odtajňuje některé detaily z jejich společného života, ale snad ani není co, tedy možná. Prý s Fredem nic neměla… Byla to prý jen taková plíživá spřízněnost. „Fred byl úplně zblblý tancem! On nepotřeboval ani hudbu, tanec jsme vždy začínali bez hudby,“ svěřuje se Ginger. Fred prý zastával názor, že tanec byl na světě dřív než hudba. Ze vzpomínek se také dozvídáme o konfliktu, který Ginger a Fred měli mezi sebou během natáčení. A spousty dalších pikantností. A třeba i v současné době populární postoj k životu není nic nového, Fred totiž tvrdil: „Já jsem vždycky tady a teď a minulost mě vůbec nezajímá. “
Představení je plné zpěvu a tance (zazněly skvělé rytmické písničky Cheek to Cheek, 2 Night and Day nebo Puttin‘ on the Ritz) či tanečních póz a komických scén, bohužel ale některé okamžiky, které jsou do děje vsunuty, působí poněkud rušivě a divák se trošku ztrácí v příběhu. Mám na mysli scénu, kdy se paní domovnice náhle svlékla. Proč? Někdy na mě současná divadelní představení dělají dojem, že alespoň jeden moment, kdy se některý z herců obnaží do spodního prádla, je povinný. Bohužel mnohdy tento okamžik vůbec nezapadá do příběhu a divák nechápe, cože se to vlastně na jevišti děje.
Vzhledem k tomu, že téma této inscenace je pro většinu lidí úplně nové, člověk skutečně napjatě očekává, jakže se to celé vyvine dál. Scény s Ublížencem také odvádí diváka zbytečně od vlastního příběhu.
Jan Onder se projevil nejen jako zdatný tanečník a choreograf, ale také jako skvělý herec a dokonce i zpěvák. Ke své roli říká: „Jestli se vůbec můžu vedle Freda Astaira považovat za tanečníka, máme společné to, že jsme detailisti. Jsem především tanečník společenských tanců, teď používám swingové pohyby a interpretace a i přesto, že se swingem nemám moc zkušeností, rozumím charakteru pohybu.“
Coby tanečníka jsme vnímali Jana Onderu vždy pouze bez mluveného slova, proto byla mluva jakýmsi milým překvapením. Ačkoliv je tanečníkem společenských tanců, step ztvárnil skvěle a diváka ani nenapadne uvažovat, zda je step jeho obor nebo ne. Jan Onder je právě tak přesvědčivý ve fraku a klobouku jako v ženských šatech, či v okamžiku, kdy představuje dítě (Freda Astaira), zamilovaného mladíka nebo přísného a rozzlobeného Freda. Během komických situací Jan Onder zase rozehrává svou teenagerovsky hravou část bytosti. Inu, nezbývá než konstatovat, že role světoznámého tanečníka mu sedí jako ulitá.
Nelze opomenout postavu Ginger, kterou ztvárnila Jana Synková. S každým krokem, s každou větou se divák baví nad sklerotickou starou dámou. Ginger je neodolatelně roztomilá a srší různými poučkami a svými životními zkušenostmi. V okamžiku, kdy si bere na mušku své bývalé partnery, divák váhá, zda by ji raději praštil nebo pohladil…. Směje se jí ale od srdce, to v každém případě.
A humoru je zde opravdu plno. Ráda bych například vyzvedla okamžik, kdy si Fred získává díky svému talentu Hollywood…, zarputilý výraz Jana Ondery, boxujícího zuřivě proti svým potenciálním soupeřům, jasně říká, o jaký talent doopravdy šlo a divákovi se směje pod kůží každičký sval. Ačkoliv dvě a půl hodiny je poměrně dlouhá doba a neustále si procvičujete bránici a koutky úst se tvarují do úsměvu, divák není rád, když pátrání končí….
17
Zůstává otázka, zda byl Sherlock nakonec úspěšný a našel ještě něco navíc, co se doposud stále neví. Svěřil se Fred své taneční partnerce Ginger o pražských kořenech? To si, milý čtenáři, vypátrej během zhlédnutí nové inscenace „Chytání větru“ v pražské Ypsilonce.
Hrají: J. Onder, J. Synková, B. Skočdopolová, O. Navrátil, P. Vršek, K. Kikinčuková, P. Nový, R. Rychlá, M. Bohadlo, M. Čížek, D. Šváb, M. Janouš, J. Vacková, J. Večeřa, R. Mrázik, J. Noha, D. Renč Režie: J. Schmid Výprava: O. Zicha Hudební úprava a nastudování: V. Šrámek, D. Renč Choreografie: J. Onder Dramaturgie: J. Etlík
Žánrově se Chytání větru pohybujeme mezi vaudevillem, revue a varieté
