Mother Tongue

Guided tour výstavy britského umělce Petera Watkinse

Srdečně Vás zveme na komentovanou prohlídku sólové výstavy Morher Tongue britského fotografa a konceptuálního umělce Petera Watkinse, kterou připravil exkluzivně pro Galerii NoD. Komentovaná prohlídka proběhne ve čtvrtek 17. 2. 2022 od 19:00 v Galerii NoD (Dlouhá 33, Praha 1). Výstavou provede autor Peter Watkins a kurátor výstavy Pavel Kubesa.

Výstava Mother Tongue (Mateřský jazyk) je novou audiovizuální instalací současného britského umělce Petera Watkinse, ve které se věnuje zkoumání a apropriaci osobních věcí jeho matky, která zemřela, když byl ještě dítětem. Watkins již více než deset let využívá médium fotografie k prozkoumávání témat paměti, traumatu a úmrtí v rodině. V aktuálním projektu se předmětem jeho umělecko-archivního bádání stávají deníky, těsnopisem psané poznámky a magnetofonové pásky, které po sobě jeho matka zanechala.

Proč žijeme‘? ptá se Watkinsova matka v jedné ze svých soukromých poznámek. Na takové otázky neexistuje jednoduchá odpověď. Výstava Mother Tongue se ohlíží zpět do minulosti, která je podobně nepoznatelná. Nikoliv však se záměrem nalézt odpovědi, ale proto, aby prozkoumala nedostatky a trhliny v samotném procesu vzpomínání. Watkins zde konfrontuje omezenost jazyka a nedostupnost utrpení druhých s naší vlastní touhou najít smysl v tom, co po nich zůstalo. A tak nepoukazuje na klamnou útěchu smíření se s jejich ztrátou, ale na hodnotu učení se s ní žít.

(úryvek z doprovodné eseje teoretičky a fotografky Eugénie Shinkle)

Peter Watkins (1984) je britský umělec žijící a pracující od roku 2019 v Praze. Ve své dlouhodobé kontinuální práci zaměřené na autobiografické motivy zkoumá témata jako je „ztráta“, trauma či osobní i kolektivní historie. Watkinsovo dílo se věnuje tématu archivace a různých forem paměti. Ve své aktuální umělecké praxi tematizuje způsoby, jakými se prostřednictvím procesu pamatování uchovávají či ztrácejí naše osobní historie. Pracuje především s médiem klasické analogové fotografie, kterou však zařazuje do intermediálního kontextu a probádává tak i hranice mezi jednotlivými uměleckými médii. Do svých výstavních instalací začleňuje sochařské a prostorové elementy, současně ale ponechává ve svých projektech prostor pro textuální intervence, které vychází z jeho zájmu o autorské psaní a kritický výzkum. Za svou praxi obdržel řadu mezinárodních ocenění a jeho práce jsou uloženy ve sbírkách jako je Victoria and Albert Museum (UK) či Museum Winterthur (CH).

 Taneční magazín, NoD

 

 

Galerie NoD představuje britského fotografa a umělce Petera Watkinse

Peter Watkins v projektu věnovaném archívům jeho zesnulé matky

Pražská Galerie NoD uvede nejnovější umělecký projekt britského fotografa a umělce Petera Watkinse (1984) s názvem Mother Tongue (Mateřský jazyk), prostřednictvím kterého zkoumá archivní materiály své tragicky zesnulé matky. Výstava bude otevřena vernisáží 25. 1. 2022 od 19:00 v Galerii NoD (Experimentální prostor NoD, Dlouhá 33, Praha 1.) Kurátorem výstavy je Pavel Kubesa, text k výstavě napsala britská kritička umění, teoretička fotografie z University of Westminster (Londýn) Eugenie Schinkle

 

Výstava Mother Tongue (Mateřský jazyk) je novou audiovizuální instalací současného britského umělce Petera Watkinse, ve které se věnuje zkoumání a apropriaci osobních věcí jeho matky, která zemřela, když byl ještě dítětem. Watkins již více než deset let využívá médium fotografie k prozkoumávání témat paměti, traumatu a úmrtí v rodině. V aktuálním projektu se předmětem jeho umělecko-archivního bádání stávají deníky, těsnopisem psané poznámky a magnetofonové pásky, které po sobě jeho matka zanechala.

V dřívějším díle The Unforgetting vytvořil z jiných archivních předmětů specifická zátiší vyznačující se téměř forenzní precizností. Výstava Mother Tongue však žádné fotografie v tradičním slova smyslu neobsahuje. Ve svém nejnovějším počinu Watkins ustupuje od fotoaparátu a prezentuje audio-vizuální instalaci, ve které nechává zaznívat matčin hlas v její rodné němčině vedle hlasu svého.

Vystavené velkoformátové tisky a reprodukce matčiných ručně psaných sešitů, těsnopisů a básní, které si psala, a audiokazet, na které se nahrávala při procvičování anglické gramatiky, pak byly pořízeny na skeneru. Na rozdíl od fotoaparátu, který vytváří obraz zaostřením světla procházejícího skrze otvor, skenery fungují tak, že osvěcují objekt a pomocí zrcadel nasměrují jeho odraz na fotocitlivý sensor. Pokud je fotografický obraz stopou, naskenovaný obraz je jakýmsi nekonečným odkládáním – abstrakcí s přízračností dvojníka. Pozoruhodné je také téma nepřeložitelnosti, která obrazy spojuje – kódovaná sdělení, abstrakce a zevnějšky, které neodhalují nic ze svého obsahu. Ačkoli se tyto obrazy podobají samotným předmětům, nejsou to dokumenty, ale metafory nepřítomnosti a ztráty.

Pro Watkinse je zde důležitý moment intertextuality a povahy jazyka samotného, na které nahlíží skrze odkrývání své vlastní osobní historie. Nikoliv však se záměrem nalézt odpovědi, ale proto, aby prozkoumal nedostatky a trhliny v samotném procesu vzpomínání. Watkins zde konfrontuje omezenost jazyka a nedostupnost utrpení druhých s naší vlastní touhou najít smysl v tom, co po nich zůstalo.

Víte, že..

Peter Watkins (1984) je britský umělec žijící a pracující od roku 2019 v Praze. Ve své dlouhodobé kontinuální práci zaměřené na autobiografické motivy zkoumá témata jako je „ztráta“, trauma či osobní i kolektivní historie. Watkinsovo dílo se věnuje tématu archivace a různých forem paměti. Ve své aktuální umělecké praxi tematizuje způsoby, jakými se prostřednictvím procesu pamatování uchovávají či ztrácejí naše osobní historie. Pracuje především s médiem klasické analogové fotografie, kterou však zařazuje do intermediálního kontextu a probádává tak i hranice mezi jednotlivými uměleckými médii. Do svých výstavních instalací začleňuje sochařské a prostorové elementy, současně ale ponechává ve svých projektech prostor pro textuální intervence, které vychází z jeho zájmu o autorské psaní a kritický výzkum. Za svou praxi obdržel řadu mezinárodních ocenění a jeho práce jsou uloženy ve sbírkách jako je Victoria and Albert Museum (UK) či Museum Winterthur (CH).

Pavel Kubesa, NoD

pro Taneční magazín

MALL GOTH

VERNISÁŽ Galerie NoD: Anežka Hošková & Jakub Hošek

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž dlouho připravované výstavy MALL GOTH umělců Anežky Hoškové a Jakuba Hoška, která proběhne v úterý 30. 11. 2021 od 19:00 v Galerii NoD:

Galerie NoD
Anežka Hošková & Jakub Hošek
MALL GOTH
Kurátoři: Nik Timková & Pavel Kubesa
Vernisáž: 30. 11. 2021, 19:00
Výstava potrvá do 5. 1. 2022

Výstavní projekt Mall Goth je po dlouhých letech první společenou samostanou výstavou dvou výrazných osobností českého vizuálního umění, sourozenců Anežky Hoškové a Jakuba Hoška. Jakub i Anežka se kromě umělecké autorské činnosti dlouhodobě angažují také svými kulturními a pedagogickými aktivitami, kterými kontinuálně přispívají ke zkvalitnění místní audiovizuální komunity. Tyto zájmy současně přirozeně doplňují a objasňují také kontext jejich autorské umělecké práce.

Formálně precizní a abstraktně symbolistní charakter jejich tvorby odkazuje k mnoha jak klasickým postupům z poválečných mezinárodních dějin umění, tak i k subkulturním disciplínám, jejichž terén na pražské scéně dlouhodobě profilují. Jejich prací prostupují motivy a tematika „gothic“ subkultur, „emo“ reminiscence a stylistický i obsahový zájem o novodobé podoby romantismu.

Anežka Hošková je výraznou postavou současné výtvarné scény, absolventkou ateliéru intermédií Doc. Václava Stratila na Fakultě výtvarných umění v Brně. Tvoří kresby, malby, koláže, objekty, performativní instalace. Hošková se dlouhodobě zajímá o romantismus 21. století a do svých děl často zakomponovává i odlesky zlatých detailů a ornamentů, což jim dodává čarovný vzhled. Je členkou A.M.180 Collective, který provozuje od roku 2003 Galerii A.M.180 v Praze a také spolupořádá každoroční festival současné alternativní hudby Creepy Teepee v Kutné Hoře. Sem přiváží umělce z celého světa, stejně jako během roku na koncerty pořádané v pražských klubech. Sama vystupuje jako Dj Black Dumpling. Anežka je velmi aktivní umělkyně, její tvorba je zastoupena ve státních i soukromých sbírkách.

Jakub Hošek vystudoval v ateliéru Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2011 získal mezinárodní ocenění Strabag Artaward a byl nominován hned na několik dalších prestižních cen, jako jsou Sovereign European Art Prize, StartPoint a Cena Jindřicha Chalupeckého. Absolvoval několik rezidenčních pobytů, mimo jiné v MMCA v Soulu nebo v newyorském institutu ISCP. Jakub je součástí pražského kolektivu A. M. 180 propojujícího hudební a výtvarnou scénu či na uměleckém poli již legendárního festivalu Creepy Teepee, ve kterém hudbu cíleně propojují s vizuálním uměním. Na Akademii výtvarných umění v Praze spoluvede Ateliér malba III (společně s Josefem Bolfem a Nik Timkovou).

NoD, Taneční magazín

REMINDER

Vernisáž malíře Vladimíra Houdka v Galerii NoD od 31. 8. 2021

Vážení přátelé umění,

přijměte pozvání na vernisáž výstavy výrazného umělce a malíře Vladimíra Houdka s názvem Migréna, která probíhá od 31. 8. 2021 do 29. 9. 2021

Vladimír Houdek
Migréna
Kurátor: Pavel Kubesa
Vernisáž: 31. 8. 2021, 19:00
Výstava potrvá do 29. 9. 2021

Výstava představuje Houdkovu nejnovější obrazovou kolekci, která vznikala v posledním roce v jeho pražském ateliéru. Vladimír Houdek v aktuálních obrazech zpracovává svou dlouholetou osobní zkušenost s chronickými bolestmi hlavy. Obrazy navazují na jeho poslední série (například Atilis Press), ve kterých rozvíjí přemýšlení o obrazech jako o přebalech fiktivních knih, respektive o malířských sériích jakožto o „edičních řadách“. Obrazům nyní dominuje identický grafický motiv černobílé spirály, která při delším pohledu způsobuje bolest očí. Osmatřicet obrazů připomíná obálky neexistujícího specializovaného vědeckého časopisu o migréně. Každá barevná variace ústředního motivu pak může působit jako zástupný symbol nějakého nového poznatku o tomto nepříjemném paralyzujícím onemocnění či jako jeho další individuální prožitek.

V modu empatie tak můžeme Houdkovu řadu Migraine číst jako jakousi obsáhlou osobní „knihovnu bolesti“, jejíž přítomnost a existence je zjevná, ale pro ty, kteří ji nepoznali, nadále skrytá za jejími jednotlivými titulními stránkami.

Má-li pak nakonec přeci jen existovat jakási teleologie bolesti, její smysluplnost možná nebude spočívat v individuálním duševním pohybu jednotlivce, ale mnohem pravděpodobněji v jejím kolektivním přijetí. Jelikož pouze skrze vespolnou akceptaci bolesti jednoho z nás, můžeme budovat vzájemnou blízkost.

– úryvek z doprovodného eseje kurátora Pavla Kubesy

 

NoD, Taneční magazín